Zranilo se vaše dítě ve škole? Máte nárok na bolestné za školní úraz

Zraněná ruka a škola, která odmítala odpovědnost

Odškodnění školního úrazu jsme řešili s klientkou, paní Michaelou, která se na nás obrátila poté, co její desetiletá dcera utrpěla zranění ve škole. Během přestávky se děti honily na dvoře, kde byla dlouhodobě uvolněná betonová obruba. Dceři o ni podjela noha, spadla a zlomila si ruku v zápěstí.

Škola zpočátku tvrdila, že „děti si za to mohou samy“. Paní Michaela ale věděla, že povinnost dohledu i zajištění bezpečného prostředí je na straně školy. Obrátila se proto na nás a my vám teď ukážeme, jak jsme postupovali a jaké nároky nakonec získala.

Kdy vzniká nárok na odškodnění úrazu ve škole?

Každá mateřská, základní i střední škola má zákonnou povinnost zajistit bezpečnost dětí a žáků po celou dobu, kdy jsou v péči školy. Tato odpovědnost se vztahuje nejen na vyučování, ale i na přestávky, pobyt na školním dvoře, družinu, školní akce či výlety. Pokud dojde k úrazu, typicky vzniká nárok na odškodnění při úrazu ve škole, které se čerpá například z pojištění odpovědnosti školy, pokud ho má uzavřené.

To však neznamená, že škola odpovídá jen tehdy, když někdo něco zanedbá vědomě. Odpovědnost je objektivní, to znamená, že škola odpovídá i tehdy, když konkrétní učitel žádnou chybu neudělal. Typickým příkladem je třeba uklouznutí na mokré podlaze, pád na neupraveném školním hřišti nebo zranění při tělesné výchově kvůli vadné pomůcce.

Zákon rozlišuje odpovědnost školy také podle typu školského zařízení a věku dítěte. U mateřských škol a mladších dětí na prvním stupni základní školy se předpokládá vyšší míra dohledu, protože dítě ještě nedokáže plně vyhodnotit rizika svého chování. Odpovědnost školy je zde zpravidla velmi přísná.

U starších žáků na druhém stupni základní školy a u studentů středních škol se naopak více zohledňuje jejich rozumová vyspělost a schopnost dodržovat bezpečnostní pravidla. To ale neznamená, že by škola za úraz neodpovídala – pouze se vždy posuzují konkrétní okolnosti případu.

Objektivní odpovědnost školy však neznamená, že se nikdy nezkoumá chování dítěte. Pokud například starší žák poruší školní řád, bezpečnostní pokyny nebo se chová zjevně rizikově, může dojít ke krácení náhrady podle míry jeho spoluzavinění. Nárok na odškodnění tím ale obvykle nezaniká úplně – pouze se může snížit jeho výše. Škola se může odpovědnosti zprostit pouze výjimečně, zejména pokud by k úrazu došlo výlučně v důsledku jednání dítěte, které nemohla ovlivnit.

V příběhu paní Michaely byla situace jednoznačná: uvolněná betonová obruba byla dlouhodobým problémem, který škola opomíjela. Naše právní analýza potvrdila, že se jednalo o závadu způsobující zvýšené riziko úrazu, a tedy vzniká plný nárok na odškodnění školního úrazu, včetně bolestného. V tomto případě byla odpovědnost školy jasná zejména proto, že šlo o dlouhodobě neřešenou závadu v prostoru, kde se děti běžně pohybují, a škola o riziku věděla nebo vědět měla.

Co dělat ihned po úrazu?

Aby bylo možné úraz úspěšně odškodnit, je velmi důležité dodržet několik kroků. Mnoho rodičů je nezná, a proto se často stává, že škola nebo pojišťovna později odmítají nárok. Náš doporučený postup je tento:

1. Vyžádejte si záznam o úrazu: Každá škola musí úraz zapsat do školní knihy úrazů. V praxi to mnohdy neudělají ihned, nebo záznam popíšou nepřesně. Máte právo do něj nahlédnout a nechat doplnit skutečný popis události.

2. Pořiďte dokumentaci místa: Fotografie, video nebo svědecké výpovědi mohou být klíčové.
V případě paní Michaely stačily fotografie závady na chodníku, které poskytli sami žáci.

3. Lékařská zpráva je základ pro vyčíslení bolestného: Lékař musí přesně popsat rozsah zranění, bez toho nelze správně spočítat bolestné za školní úraz.

4. Nevyjednávejte se školou sami: Školy často minimalizují svou odpovědnost. Paní Michaela dostala od vedení školy větu: „To je běžný dětský úraz.“ Až po našem zásahu škola i pojišťovna změnily postoj.

Dodržení těchto kroků výrazně zvýší vaši šanci na plné odškodnění za úraz ve škole i úhradu dalších nákladů, například rehabilitace nebo ušlého příjmu rodiče.

Jaké odškodnění lze získat?

Rodiče si často myslí, že se odškodňuje jen bolestné. Ve skutečnosti lze žádat několik samostatných nároků, a to:

• Bolestné: Základem je bodové ohodnocení zranění. Každý úraz má přidělený určitý počet bodů, který se násobí aktuální hodnotou bodu. U zlomenin ruky jde často o tisíce korun.
• Náklady spojené s léčením: Může jít například o doplatky za léky, rehabilitaci, cestovné do nemocnice či kompenzační pomůcky.
• Ztížení společenského uplatnění: Na to máte nárok, pokud má zranění dlouhodobé následky – například omezení hybnosti.
• Ušlý zisk rodiče: Když je rodič nucen zůstat doma, může nárokovat rozdíl mezi náhradou mzdy a svou obvyklou mzdou.

V příběhu paní Michaely jsme pro klientku získali nejen bolestné, ale i úhradu rehabilitací a kompenzaci za tři týdny, kdy nemohla chodit do práce, protože byla s dcerou doma. Celková vyplacená částka byla několikanásobně vyšší, než co jí škola původně nabízela.

Škola odpovídá za bezpečí dětí po celou dobu, kdy jsou v její péči – od první hodiny až po školní výlety.

Kdo nese odpovědnost: škola, učitel, nebo pojišťovna?

Pro rodiče je často zmatečné, kdo má vlastně škodu hradit. Odpověď je ale jasná – odpovědnost nese škola jako instituce. Ta může mít sjednané pojištění odpovědnosti, takže pak reálně platí pojišťovna. Neřeší se tedy individuální selhání učitele (pokud nebylo úmyslné), ale to, zda k úrazu došlo v době, kdy měla škola dítě ve své péči.

Pokud škola škodu uhradí, může v určitých případech uplatnit takzvaný regres, například vůči zaměstnanci, který porušil své pracovní povinnosti. To se ale týká pouze vnitřních vztahů školy a nemá žádný vliv na právo dítěte a rodičů na odškodnění. Rodiče regres nikdy neřeší.

Odpovědnost školy je dána zákonem a je velmi přísná. Stačí, aby existovala okolnost, která úraz umožnila, jako je například špatně udržované prostory, nevyhovující vybavení, nedostatečný dohled nebo riziková pomůcka. V případě paní Michaely stačil fakt, že závada byla dlouhodobá a nikdo ji neopravil. Tím měla škola automaticky odpovědnost za odškodnění úrazu ve škole, a to i přesto, že se dítě při přestávce běžně pohybovalo a hrálo si.

Pojišťovna následně od školy vyžádá dokumentaci a určí rozsah náhrady. Pokud ale škola udělá chybu, např. dostatečně nepopíše úraz, nevypracuje záznam, nebo dokonce odmítne zodpovědnost, má to výrazný dopad na výsledné odškodnění. Právě v těchto situacích je zásah právníka nejefektivnější.

Díky právní pomoci získala klientka pětinásobnou částku

Školy a pojišťovny mají přirozenou motivaci škody minimalizovat. Rodič, který se v právní úpravě neorientuje, často přijme první nabídku, která bývá výrazně nižší, než na co má dítě nárok. Paní Michaela byla přesně v této situaci – pojišťovna jí původně nabídla 4 500 Kč jako bolestné.

Naši právníci provedli kompletní analýzu případu, doplnili chybějící dokumentaci a připravili přesné vyčíslení nároků. Pojišťovna nakonec vyplatila více než 23 000 Kč, tedy pětinásobek původní částky, včetně úhrady rehabilitačních nákladů a ušlého příjmu paní Michaely.

Právní pomoc je výhodná i proto, že rodič nemusí nic řešit se školou ani pojišťovnou – komunikaci a vymáhání přebíráme kompletně. Rodiče se tak mohou soustředit jen na zotavení svého dítěte.

Shrnutí

Úraz dítěte ve škole zakládá ve většině případů nárok na odškodnění, protože škola má zákonnou povinnost zajistit bezpečné prostředí a dohled během výuky, přestávek, družiny i školních akcí – odpovědnost je objektivní, tedy platí i tehdy, když učitel nic neporušil. Rodiče by po úrazu měli nechat vyhotovit záznam o úrazu, zdokumentovat místo, zajistit lékařskou zprávu a nevyjednávat sami, protože školy i pojišťovny často nároky zlehčují. Lze požadovat bolestné, náklady na léčení, ztížení společenského uplatnění i ušlý příjem rodiče. Škodu hradí škola, případně její pojišťovna, a správná dokumentace zásadně ovlivňuje výši náhrady. Příběh paní Michaely ukazuje, že odborná právní pomoc může nárok výrazně zvýšit – po zásahu právníků získala pětinásobek původní nabídky, včetně úhrady rehabilitace a ušlého příjmu.