Vládní poslanci chystají zákon o registraci subjektů se zahraničními vazbami

Z hlediska práva je podstatné, že vládní program mluví o něčem užším: o transparentním označování organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí. Naproti tomu pracovní verze popsaná médii míří šířeji na činnost ve veřejném, politickém, mediálním, vzdělávacím nebo akademickém prostoru, pokud je způsobilá ovlivnit veřejné mínění a debatu. To je pro právní posouzení důležité, protože čím širší a neurčitější je vymezení dotčených subjektů a činností, tím vyšší je riziko problémů s určitostí zákona a předvídatelností jeho dopadů.

Největší právní otázkou je právě šíře definic. Podle zveřejněného popisu mají být za zahraniční vazby považována nejen jednání ve prospěch zahraničního subjektu, ale i poradenská, analytická, komunikační, mediální nebo vzdělávací činnost „ve vazbě na zahraniční subjekt“. Takové vymezení může zasáhnout velmi různorodé aktivity, včetně výzkumu, advokační činnosti, mezinárodní spolupráce nebo grantově financovaných projektů. U takto formulovaných povinností by bylo potřeba velmi přesně vymezit, koho se týkají, kdy povinnost vzniká a jaké plnění už je „zahraniční vazbou“, jinak hrozí nejasná a nerovná aplikace.

Další právní problém představují sankce. Pokuta do 15 milionů korun nebo do 10 % příjmů či obratu je velmi přísná, zvlášť pokud by dopadala i na subjekty, které nejsou podnikateli a jejichž činnost je založena na grantovém, nadačním nebo darovacím financování. U takového modelu by se nevyhnutelně řešila otázka přiměřenosti sankcí a jejich vztahu k povaze porušení. Jinými slovy: i kdyby stát mohl požadovat určitou míru transparentnosti, stále by musel vysvětlit, proč jsou navržené sankce nezbytné a přiměřené sledovanému cíli.

Prakticky významná je i otázka, zda návrh nezdvojuje už existující transparentní režimy. Vláda sama v programovém prohlášení mluví o veřejném registru dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů a o povinnosti zveřejňovat konkrétní výdaje u organizací pobírajících veřejné peníze. Pokud by nový zákon ukládal další registrační, oznamovací a evidenční povinnosti bez jasného odlišení od už existujících režimů, musel by zákonodárce přesvědčivě odůvodnit, proč dosavadní nástroje nestačí.

Z návrhu, jak byl popsán v médiích, také plyne možné napětí s ochranou soukromí a bezpečnosti osob, pokud by se zveřejňovaly detailní údaje o zaměstnancích, pracovní náplni nebo zahraničních kontaktech. To je citlivé zejména u organizací působících v mezinárodním prostředí, ve výzkumu, lidských právech nebo humanitární oblasti. Takový zásah by musel být nejen zákonný, ale i konkrétně odůvodněný a omezený na nezbytný rozsah.