Jak je to se zděděným dluhem?

Smrt blízkého člověka je jedna z nejtěžších životních situací. Vyrovnávání dědictví pak může být mnohdy i běh na delší trať, a to zejména v případě, že se pozůstalí nemohou domluvit.

Dědictví je bráno jako právo na pozůstalost – tedy na „souhrn jmění“ zůstavitele, které může zahrnovat jak majetek, tak i dluhy. Teprve z pozůstalosti jako celku se jednotlivým dědicům přiznávají podíly – podíly na pozůstalosti. Jediné, co nespadá do pozůstalosti, jsou např. práva a povinnosti, které jsou tak silně spjaté s osobou zůstavitele, že není možné aby přešly na někoho jiného.

Problém samozřejmě je, že protože se pozůstalost bere jako celek, je možné, že dluhy budou stejně vysoké, jako hodnota majetku, případně jej budou převyšovat. Dluhy zůstavitele pak tedy přechází na dědice (zákon sice může stanovit výjimky, těch je ale jenom naprosté minimum).

V případě, že k takové situaci má dojít, existují čtyři možnosti, jak se vyhnout tomu, aby na dědice přešla pozůstalost (nebo její část), která je zatížena dluhy:

I. Zřeknutí se dědického práva

To se řeší už před smrtí zůstavitele. V takovém případě je nutné, aby dědic se zůstavitelem sepsali o zřeknutí se dědického práva notářsky ověřenou smlouvu, na jejímž základě budete vyjmuti z následného dědického řízení. Smlouvu je v případě potřeby možné zrušit, opět však pouze písemně, a to ve formě veřejné listiny – je tak nutné, aby i zrušení smlouvy proběhlo ještě za života zůstavitele.

Zřeknutí se dědického práva se vztahuje i na potomka dědice, který se zřekl svého dědického práva, pokud není ve smlouvě ujednáno něco jiného.

Tento institut se příliš nepoužívá, ale může být praktický např. pro zůstavitele, který má tři dcery a jedné z nich za svého života daruje pozemek, aby si mohla s manželem postavit rodinný dům. Vzhledem k tomu, že ostatním dvěma nic za života nedaroval, chce je spravedlivě podělit a také předejít případným sporům po své smrti. Může uzavřít s obdarovanou dcerou danou smlouvu o zřeknutí se dědictví a tak jí z dalšího dědění vyloučit.

II. Odmítnutí dědictví

Tato možnost nastává v případě, že je již zůstavitel po smrti. Výslovné prohlášení je nutné adresovat příslušnému soudu, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic o tomto právu vyrozuměn (u dědiců žijících v zahraničí se lhůta prodlužuje na tři měsíce). Zpravidla dochází k odmítnutí rovnou v rámci soudního jednání, je ovšem možné adresovat jej soudu i mimo tuto událost. Odmítnutí dědictví je nevratné, a pokud dědic svůj podíl odmítne, ztrácí svou možnost na odvolání. Dědictví nelze odmítnout jen částečně – vždy dochází k odmítnutí celého podílu.

III. Vzdání se dědictví

To probíhá před soudem v řízení o dědictví, a to ve prospěch jiného dědice – s tím ale musí právě jiný dědic také souhlasit. Je možné se vzdát nejen celého dědictví, ale také jeho části.

IV. Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu

Odmítnutí dědictví je nejjednodušší a nejjistější způsob, jak se vyhnout výše popsané situaci. Nepominutelný dědic (potomek zůstavitele) se může stejně jako jiný dědic vzdát celého dědictví, tedy včetně tzv. povinného dílu, který je tvořen u zletilých dědiců čtvrtinou dílu, který by mu náležel za normálních okolností (pokud by dědictví neodmítl).

Zákon mu umožňuje ale rovněž odmítnutí s výhradou povinného dílu, tedy jedné čtvrtiny jeho zákonného dílu. Tento díl je zbaven všech dluhů a vypočítává se z hodnoty majetku.

Soupis pozůstalosti

V rámci konečného jednání se sestavuje přehled pozůstalosti, tedy veškerého majetku i případných dluhů, a to konkrétně k datu úmrtí. U majetku se zjišťuje jeho hodnota. V případě nemovitosti, pozemků, vozidel a dalších hodnotnějších věcí je požadován znalecký posudek (znalce volí notář, a to opět z důvodu zachování nestrannosti), u ostatního majetku bohatě postačí shoda ohledně hodnoty mezi dědici.

Pokud se dědici na všem shodnou, vytvoří se jednoduchý seznam majetku a podepíše se souhlasné prohlášení dědiců. Pokud ovšem panují neshody, je třeba připravit tzv. soupis pozůstalosti. To lze doporučit hlavně v situaci, kdy není jasné, zda je pozůstalost předlužená či nikoliv, tj. zda jsou větší statky, či dluhy.

Soupis připravuje notář ve spolupráci se soudním znalcem, který v takovém případě odhadne cenu veškerého majetku, nejen toho hodnotnějšího. Soupis pozůstalosti je potřeba také v případech, kdy se nepřihlásí žádný z dědiců nebo kdy závěť obsahuje právní chyby, a není tedy možné se podle ní jednoznačně řídit.

Také dědic může také navrhnout, aby byl proveden soupis pozůstalosti – tedy aby se ve výsledku určila hodnota majetku a zohlednily se dluhy, které jsou součástí pozůstalosti; soupis pozůstalosti pak nařídí soud.

Výhrada soupisu pozůstalosti

Zároveň je možné navrhnout, aby soud veřejně vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek za zůstavitelem – tedy aby se ozvali s tím, že jim zůstavitel něco dlužil a tyto dluhy pak spadají do pozůstalosti. Tímto je možné omezit případy, kdy budou dluhy převyšovat majetek v pozůstalosti – i kdyby se měl veškerý majetek vyčerpat jenom na uhrazení dluhů.

Pokud se použije tento postup, tak právo na vyrovnání dluhu budou mít jenom ti věřitelé, kteří se přihlásí v určité lhůtě a jen do výše ceny nabytého dědictví. Tedy je možné, že se dědic dostane „na nulu“, ale ne „do mínusu.“ Z této možnosti ale také existují výjimky, takže nebude účinná na 100% (např. pokud má věřitel zástavní nebo jiné obdobné právo k nějaké věci, která patří do pozůstalosti).

Celkově je třeba si to, zda dědictví skutečně přijmete, pořádně rozmyslet. Pozor si přitom dávejte i na nezletilé děti, protože i ty mohou být dědici, ale zpravidla za ně budete jednat vy jakožto jejich zákonní zástupci. Může se tedy stát, že neodmítnete dědictví, ač by to v případě silně zadlužené pozůstalosti třeba bylo na místě, soud dědictví potvrdí a pak nastávají problémy se zadluženými nezletilými, kteří mají podstatně ztížený vstup do dospělosti.