Zákon 221/2006 Sb. O vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹) a upravuje právní prostředky sloužící k vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (dále jen „právo“) a k ochraně obchodního tajemství²).

Osoby oprávněné vymáhat práva

• (1) Vymáhat práva podle tohoto zákona je oprávněn vlastník nebo majitel práva podle příslušného zákona na ochranu průmyslového vlastnictví, osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu²) užívat práva, zejména nabyvatel licence a profesní organizace ochrany práv, která je řádně uznávána v zemi původu jako organizace oprávněná zastupovat vlastníky či majitele práv průmyslového vlastnictví (dále jen „oprávněná osoba“).
• (2) Nabyvatel licence může vymáhat práva jen se souhlasem vlastníka či majitele práva. Souhlas se nevyžaduje, jestliže ve lhůtě 1 měsíce od doručení oznámení nabyvatele o porušení či ohrožení práva nezahájil vlastník či majitel práva řízení ve věci porušení či ohrožení práva sám.

Právo na informace

• (1) Oprávněná osoba může požadovat vůči třetí osobě,
  • a) která za účelem přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu držela zboží porušující právo, nebo
  • b) která za účelem přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu užívala služby porušující právo, nebo
  • c) o níž bylo zjištěno, že za účelem přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytovala služby užívané při činnostech porušujících právo, anebo
  • d) která byla označena osobou uvedenou v písmeni a), b) nebo c) jako osoba účastnící se výroby, zpracování, skladování nebo distribuce zboží či poskytování služeb,
  
  informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo.
• (2) Není-li informace podle odstavce 1 poskytnuta dobrovolně v přiměřené lhůtě, může se jí oprávněná osoba domáhat návrhem u soudu v řízení o porušení práva. Soud žalobu zamítne, jestliže by to bylo v nepoměru k závažnosti ohrožení či porušení práva.
• (3) Informace obsahují
  • a) jméno a příjmení nebo obchodní firmu či název a místo trvalého pobytu nebo sídla výrobce, zpracovatele, skladovatele, distributora, dodavatele a jiného předchozího držitele zboží nebo služby porušující právo,
  • b) údaje o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, skladovaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně obdržené za dané zboží či služby.
• (4) Ustanovením odstavců 1 a 2 zůstávají nedotčena ustanovení zvláštních právních předpisů upravujících zejména
  • a) právo získat informace v širším rozsahu,
  • b) užití informací v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení,
  • c) odpovědnost za zneužití práva na informaci,
  • d) povinnost mlčenlivosti³),
  • e) právo odmítnout poskytnutí informací, pokud by osoba uvedená v odstavci 1 připustila svou vlastní účast nebo účast osob blízkých na porušování práva,
  • f) ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů⁴).

• (1) Došlo-li k neoprávněnému zásahu do práv, může se oprávněná osoba domáhat u soudu toho, aby se porušovatel zdržel jednání, jímž dochází k porušení nebo ohrožení práva, a následky ohrožení nebo porušení byly odstraněny, a to zejména
  • a) stažením výrobků z trhu, jejichž výrobou nebo uvedením na trh nebo skladováním došlo k ohrožení nebo porušení práva,
  • b) trvalým odstraněním nebo zničením výrobků, jejichž výrobou nebo uvedením na trh nebo skladováním došlo k ohrožení nebo porušení práva,
  • c) stažením, trvalým odstraněním nebo zničením materiálů, nástrojů a zařízení určených nebo používaných výlučně nebo převážně při činnostech porušujících nebo ohrožujících právo.
• (2) Soud zničení nenařídí, jestliže by porušení práva mohlo být odstraněno jinak a zničení by bylo nepřiměřené tomuto porušení. Budou-li opatření k nápravě směřovat proti výrobkům, materiálům, nástrojům či zařízením, které nejsou ve vlastnictví porušovatele práva, soud přihlédne k zájmům třetích osob, zejména spotřebitelů a osob jednajících v dobré víře. Odstranění označení nebo padělané ochranné známky z výrobků před jejich uvedením na trh lze připustit jen ve výjimečných případech⁵).
• (3) Oprávněné osoby se mohou u soudu domáhat nároků uvedených v odstavci 1 rovněž vůči každému, jehož prostředky či služby jsou užívány třetími osobami k porušování práv.
• (4) Soud může na návrh porušovatele práv nařídit namísto opatření uvedených v odstavci 1 zaplacení peněžního vyrovnání oprávněné osobě, a to tehdy, pokud porušovatel nevěděl ani nemohl vědět, jestliže by mu tato opatření způsobila nepřiměřenou újmu a peněžní vyrovnání s oprávněnou osobou se jeví dostatečným.
• (5) Oprávněné osobě, jejímuž návrhu bylo vyhověno, může soud přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady porušovatele, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění.

• (1) Oprávněná osoba má právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, které získal porušovatel v důsledku ohrožení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění, byla-li zásahem do práv způsobena nemajetková újma. Přiměřené zadostiučinění může spočívat i v peněžitém plnění.
• (2) Soud může na návrh stanovit náhradu škody, výši bezdůvodného obohacení, které získal porušovatel v důsledku ohrožení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění paušální částkou nejméně ve výši dvojnásobku licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj.
• (3) Soud může na návrh stanovit náhradu škody, výši bezdůvodného obohacení, které získal porušovatel v důsledku ohrožení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění, jestliže porušovatel při výkonu činností nevěděl ani nemohl vědět, že svým jednáním porušuje práva, paušální částkou nejméně ve výši licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj.
• (4) Soud přihlédne ke všem odpovídajícím okolnostem, jako jsou například nežádoucí hospodářské důsledky včetně ztráty zisku, které oprávněná osoba utrpěla, k neoprávněným ziskům porušovatele práv a případně i k jiným než hospodářským hlediskům, jako je například morální újma způsobená oprávněné osobě porušovatelem.

Porušení obchodního tajemství

• (1) Došlo-li k porušení obchodního tajemství (§ 2985 občanského zákoníku), použije se obdobně pouze § 4 odst. 1, 4 a 5.
• (2) Peněžité vyrovnání podle § 4 odst. 4 se určí nejvýše ve výši licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání obchodního tajemství po dobu jeho porušení.
• (3) Jestliže rušitel věděl nebo měl vědět, že svým jednáním porušuje obchodní tajemství, může soud na návrh poškozeného stanovit výši náhrady škody, bezdůvodného obohacení a přiměřeného zadostiučinění paušální částkou určenou alespoň na základě takového kritéria, jako je výše licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání obchodního tajemství po dobu jeho porušení.

• (1) Městský soud v Praze
  • a) rozhoduje jako soud prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, a o nárocích podle části první tohoto zákona,
  • b) rozhoduje v České republice jako soud prvního stupně pro ochranné známky Společenství podle čl. 92 Nařízení Rady Evropských společenství č. 40/1994 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství,
  • c) rozhoduje v České republice jako soud prvního stupně pro (průmyslové) vzory Společenství podle nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství,
  • d) přezkoumává pravomocná správní rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví podle zvláštního právního předpisu⁶).
• (2) Městský soud v Praze v řízeních podle odstavce 1 jedná a rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců.

• (1) Řízení ve věcech správního soudnictví, týkajících se průmyslového vlastnictví, v nichž bylo zahájeno řízení před dnem účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů.
• (2) Řízení v I. stupni ve věcech sporů o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích o vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor tohoto, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, v nichž bylo zahájeno řízení přede dnem účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů.

Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., zákona č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 441/2003 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 349/2005 Sb. a zákona č. 413/2005 Sb., se mění takto:

V § 39 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 1a zní:

• „(2) Ve věcech průmyslového vlastnictví^1a) je příslušný věcně a místně jako soud prvního stupně Městský soud v Praze.

^1a) Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví).“.

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 116/2000 Sb., zákona č. 207/2000 Sb., zákona č. 173/2002 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 59/2005 Sb., se mění takto:

• 1. V § 63 se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 5i zní:

⁵ⁱ) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.“.

• 2. V § 67 se za slovo „Úřad“ vkládá slovo „rozhodnutím“.
• 3. V § 75 odst. 1 se za slovo „zákonem“ vkládají slova „, s výjimkou práv z patentů a dodatkových ochranných osvědčení“.
• 4. V § 75 se odstavce 2 a 3 zrušují a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
• 5. § 75a se zrušuje.

Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění zákona č. 116/2000 Sb. a zákona č. 501/2004 Sb., se mění takto:

• 1. V § 18 odst. 2 se slova „pro porušování práv a pro právo na informace“ zrušují.
• 2. V § 18 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 3a zní:

^3a) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb. a zákona č. 501/2004 Sb., se mění takto:

• 1. V § 21 odst. 2 se slova „a pro porušování práv, pro právo na informaci“ zrušují.
• 2. V § 21 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 4a zní:

^4a) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 474/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 59/2005 Sb., se mění takto:

• 1. § 20 se zrušuje.
• 2. § 21 se zrušuje.
• 3. V § 47 se odstavec 4 zrušuje.

Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.

Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 131/2003 Sb. a zákona č. 501/2004 Sb., se mění takto:

• 1. V § 13 se stávající text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 4c zní:

^4c) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.“.

• 2. V § 24 se odstavce 2 až 4 zrušují a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění zákona č. 501/2004 Sb., se mění takto:

• 1. V § 8 se odstavce 4 až 7 včetně poznámky pod čarou č. 5 zrušují.

Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 4.

• 2. V § 18 se odstavec 4 zrušuje.
• 3. V § 51 odst. 2 se slova „v rozsahu stanoveném v § 8 odst. 5“ nahrazují slovy „v rozsahu stanoveném zákonem č. 221/ 2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví)“.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, s výjimkou § 6 a 8, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2008.