Dostaneme-li chuť na film ze soudního či právního prostředí, nejspíš sáhneme do americké kinotéky. Ta česká zrovna široký repertoár nenabízí. Pokud jsou americké filmy ale náš jediný zdroj informací o tom, jak probíhá soudní jednání, můžeme o něm získat dost zkreslenou představu.
Americké filmy pochopitelně znázorňují (více či méně věrohodně) americký právní systém. Ten je součástí angloamerického právního systému či chceme-li common law, který je vystavěný na trochu jiných pilířích než takzvaný systém kontinentální, který známe z České republiky, potažmo z Evropy.
Tip: Pro větší přesnost bychom měli dodat, že kontinentální právo se dělí na další podskupiny. Česká republika spojuje kořeny svého současného práva s Rakouskem-Uherskem, a proto nyní patří naše právo spolu s Rakouskem, Švýcarskem či Německem do germánské oblasti.
Je ovšem znát, že postupně se kontinentální i angloamerický systém práva k sobě přibližují. Přesto v nich ale přetrvávají rozdíly. Jsme-li tedy právně “vzdělávání” pouze americkými filmy, může nás pak naše vlastní soudní řízení překvapit. Možná dokonce nudit.
Napište nám a my pro vás sestavíme řešení na míru. Návrh a kalkulaci vám naši odborníci zašlou do 24 hodin. Pokud využijete k řešení svého problému našich služeb vrátíme vám poplatek zpět.
Kterých pět věcí z amerických filmů u našich soudů zaručeně nenajdete?
Klíčovým prvkem angloamerického práva je precedentní způsob rozhodování kauz. To v praxi znamená, že pokud se strany nedohodnou na právní kvalifikaci, soudy hledají v rámci dané kauzy poslední soudní rozhodnutí, které typově řeší daný případ. Pokud však soud shledá, že současný spor se zásadně liší od všech předchozích případů, má soudce pravomoc a povinnost precedent vytvořit. Tím je de facto vytvářeno právo. Není jeho jediným zdrojem, ale je tím nejvýznamnějším.
Tento princip je naznačen v některých amerických filmech, kdy se například v posledních minutách filmu objeví dřívější soudní precedent, který zcela zvrátí vývoj dané kauzy, případně soud vytvoří nový, průlomový precedent. O tom pojednává také film Gideonův precedens (Gideon´s Trumpet), který popisuje skutečný případ, jenž změnil americkou justici. Pan Gideon (ztvárněný Henry Fondou) se v něm dostane do vězení proto, že nemá peníze na obhajobu a hájí se sám. Napíše o svém případu Nejvyššímu soudu a ten svým rozhodnutím zvrátí více než dvacet let starý právní precedens, podle něhož má nárok na právníka ex offo u soudu pouze člověk obviněný z federálního zločinu. Od této doby ovšem náleží právo na advokáta k základním právům amerických občanů.
Tip: Celý systém právních precedentů v USA je o poznání složitější. Pro závaznost konkrétního precedentu je třeba vzít do úvahy jurisdikci soudu a vztahy mezi nadřízenými a podřízenými soudy, nicméně pro sledování filmového děje toto množství informací postačit může.
Oproti tomu v českém (či kontinentálním) právním systému jsou základním pramenem práva právní předpisy – zákony či vyhlášky. Soudce je dle Ústavy ČR vázán pouze zákonem. V kontinentálním právu se celek soudních nálezů nazývá judikatura. U nás je skutečně právně závazná jen judikatura Ústavního soudu, nicméně také Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů, zaujímá stanoviska k rozhodnutím soudů a sjednocuje je. Jeho rozhodnutí jsou tak chápana rovněž jako precedenty (sui generis).
I když tedy u nás čistě formálně není judikatura soudů vyšších stupňů závazná, nesmí ji nižší soudy opomíjet a měly by jí respektovat. Judikáty tedy i u nás mají svůj význam, který v posledních letech poměrně výrazně narůstá, ale přesto zdaleka nedosahuje významu rozsudků v zámoří.
Když sledujete (byť jen filmové) soudní jednání u amerického soudu, leckdy můžete mít pocit, že se jedná o jakési divadelní představení, kde se obhájce ve své one man show snaží zaujmout porotu coby publikum.
Porota má v USA velkou moc i tradici. Kdokoliv může být vylosován a osloven, aby se stal jejím členem. Účastnit se soudního procesu pak platí za jeho občanskou povinnost. V průměru by občan neměl být povolán víc než jednou za dva roky. Porota hraje zásadní roli v trestním řízení. Výše zmíněná snaha obhájce zaujmout a zapůsobit má velké opodstatnění, protože porota rozhoduje o vině a nevině obžalovaného. V USA ovšem poroty rozhodují také v některých civilních případech o výši odškodnění.
V americkém filmu Porota (Runaway Jury) byl znázorněn postup schvalování poroty stranou žaloby i obhajobou žalované strany. Podstatnou roli následně hraje snaha žalující (Dustin Hoffman) i žalované strany (Gene Hackman) a dokonce i jednoho z členů poroty (John Cusack) získat si sympatie poroty a přesvědčit jí k rozhodnutí, které jim vyhovuje. Zda se takové věci v angloamerickém systému práva skutečně dějí a jak často, to necháme na posouzení jiných.
V našich soudních síních porotce nepotkáme, nicméně i laikové mohou být v našem systému zastoupeni ve funkci takzvaných přísedících. Sedí v taláru spolu s profesionálním soudcem, předsedou senátu, u některých kauz v prvním stupni rozhodování. Účastní se jednání všech trestních řízení před okresním soudem a krajským soudem, jestliže rozhoduje jako soud prvního stupně a řeší zločin, jehož spodní hranice trestní sazby je pět let a více. V občanském soudním řízení pak rozhoduje senát s účastí přísedících jen pří řízení před okresním soudem ve věcech pracovních.
Vzpomínáte si, kdo ztvárnil v soudním procesu ve filmu Lid versus Larry Flynt roli soudce? Asi ne, přestože jím byl skutečný Larry Flynt. Většina z nás si pamatuje spíše obhájce v podání Edwarda Nortona. Patrně si také vybavíte Denzela Washingtona coby obhajobu ve filmu Philadelphia či Matthewa McConaugheye ve filmu Obhájce. Příznivci lehkých žánrů mají možná v paměti svéráznou advokátku Reese Witherspoon coby Pravou blondýnku (Legally Blond). Získat velkou hereckou příležitost v americkém soudním dramatu totiž znamená získat roli obhájce. Leckdy teatrální působení na porotu a důraz na slovní duely k těmto rolím patří. Američtí filmoví obhájci jsou zkrátka nezapomenutelní.
V angloamerickém systému je tedy oproti našemu kladen větší důraz na osoby advokátů i státního zástupce. Zatímco evropský státní zástupce je povinen z úřední povinnosti vyzkoumat všechny okolnosti případu, včetně těch, které svědčí ve prospěch obviněného, v angloamerickém systému jde více o jakýsi „souboj stran.“
Mimochodem vzpomenete si na nějakého slavného českého filmového advokáta? My ne. Nepočítáme-li tedy normalizační komedii Causa králík s Milošem Kopeckým.
“Já soudím civilní právo, lidi do lochu neposílám,” říká v některém z úvodních dílů seriálu Źivot a doba soudce A. K. soudce Adam Klos. Svým způsobem tím vyjadřuje podstatu právního dualismu, typického pro kontinentální právo. Právní dualismus znamená dělení na právo soukromé a veřejné. Základní rozdíl je ve vzájemném vztahu přítomných subjektů. Zatímco u soukromého práva jsou subjekty v rovnoprávném vztahu, u práva veřejného má veřejný činitel nadřazené postavení a právo ukládat povinnosti.
V anglosaském právu takové dělení neprobíhá zdaleka tak důsledně jako u nás a jejich soudci mohou soudit kauzy obou typů práva.
Nezavání tvrzení o méně významné roli soudců v anglosaském systému tak trochu nekompetentostí? Jistě, američtí i britští soudci se těší výrazné osobní autoritě a disponují (oproti českým) významnou pravomocí samotné právo vytvářet. Z tohoto pohledu je tedy náš podtitulek tak trochu nesmyslný. Chceme jím jen znovu poukázat na existenci poroty, která rozhoduje o vině a nevině pachatele, a také na skutečně silné postavení obhajoby i obžaloby. Řízení před soudy se v anglosaském systému řídí tzv. adversárním systémem, kdy soudce má být zcela nestranný a ponechává strany, aby předkládaly svá tvrzení a důkazy. Jak bylo již výše zmíněno v trestním řízení má státní zástupce a obžalovaný před soudem postavení dvou rovnocenných stran, které „dokazují svou pravdu“.
V kontinentálním právu naopak existuje systém inkviziční. Je to soudce a nikoli strany, kdo udává tempo soudního řízení. Soud má povinnost zjistit správně a úplně objektivní stav věci.
Tip: Systému a působení soudů v České republice jsme věnovali samostatný článek.
A abychom zůstali věrní filmovým paralelám. Pokud jsme uvedli, že američtí filmoví soudci jsou spíše “neviditelní”, pak v kontrastu k tomu snad jediným významějším právním počinem v českém filmu (resp. seriálu), byl Život a doba soudce A.K. V hlavní roli je (jak jinak) soudce.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
