Jak se bránit proti rozhodnutí v trestním řízení?

Řádné opravné prostředky v trestním řízení

Rozlišujeme dvě skupiny opravných prostředků. Do první spadají ty, pomocí nichž se lze bránit proti nepravomocným rozhodnutím.

Odvolání

Odvolání je základním a nejčastějším opravným prostředkem. Může být podáno proti každému rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jím byla schvalována dohoda o vině a trestu, lze se odvolat jen za podmínky, že se rozsudek nakonec od dohody lišil.

Rozsudek je třeba doručit všem osobám, které jsou jeho výrokem dotčeny. Odvolat se lze následně do osmi dnů. Důvody odvolání nejsou nijak omezeny, stačí dodržet lhůtu a jasně vyjádřit, které části výroku napadáte a z jakého důvodu.

Pokud by se odvolal proti rozsudku pouze obžalovaný, má jistotu, že si dalším rozhodnutím nepohorší. Tomu odpovídá jedna ze zásad trestního práva, tedy zásada nemožnosti změny k horšímu.

Odvolání může podat v rámci trestního řízení řada osob:

• státní zástupce – ten jediný může podávat odvolání v neprospěch obviněného,
• obžalovaný – může se odvolat proti výrokům, které se ho přímo dotýkají,
• příbuzní obžalovaného – v pokolení přímém, dále sourozenci, manžel, partner či druh, případně orgán sociálně-právní ochrany dítěte u mladistvých,
• zúčastněná osoba (tedy ten, jehož věc má být či byla v soudním řízení zabrána) – ta se může odvolat pouze proti části rozsudku, které se týká zabrání jejího majetku,
• poškozený (tedy například někdo, komu bylo pachatelem ublíženo na zdraví) – smí podat odvolání vůči výroku o náhradě škody, nemajetkové újmy v penězích či vydání bezdůvodného obohacení v případě, že se něčeho z toho domáhal.

Odvolání se podává zásadně u soudu, proti jehož rozsudku směřuje. Jeho podání má odkladný účinek, to znamená, že se odkládá právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Tedy pokud by například byl pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody, tak jej po podání odvolání nenastoupí.

Pokud by odvolání podal jen poškozený či zúčastněná osoba, pak mají výše zmíněný omezený rozsah odvolání a ostatní části rozsudku lze vykonat.

Odvolací soud

Odvolací řízení probíhá vždy u nadřízeného soudu. Tím je krajský soud, pokud v prvním stupni rozhodoval soud okresní, případně vrchní soud, pokud v prvním stupni rozhodoval soud krajský.

Soud by se měl vždy odvoláním řídit a přezkoumávat jen napadenou část rozhodnutí. Platí ovšem, že pokud je napaden výrok o vině, logicky se také vždy přezkoumává výrok o trestu. Stejně tak, pokud by byla domnělá chyba výroku spjata a svůj původ měla v jiném výroku, je přezkoumán i ten.

Odvolací soud může:

• zamítnout odvolání – pokud nesplňuje základní formální požadavky, například bylo podáno po lhůtě apod. Stejně tak ho zamítne, pokud ho přezkoumá a shledá, že není důvodné,
• odvolání odmítnout – pokud odvolání nesplňuje obsahové náležitosti – tedy není z něj patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou mu vytčeny,
• přezkoumat odvolání a napadený rozsudek či jeho část zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání. To učiní zejména v případě, že je třeba provádět nové dokazování,
• napadený rozsudek či jeho část zrušit a rozhodnout sám, pakliže mu to dosavadní poklady umožňují,
• zastavit trestní stíhání, pokud nastala nějaká okolnost popsaná v zákoně.

Stížnost

V trestním řízení můžete využít i stížnost, což je podle trestního řádu jediný řádný opravný prostředek proti usnesení. Je přípustná proti každému policejnímu rozhodnutí. Zákon ale vymezuje, proti kterým usnesením soudu je stížnost přístupná a proti kterým není. Stížnost je třeba rovněž podat u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od jeho oznámení.

Mimořádné opravné prostředky v trestním řízení

Dovolání

Dovolání v trestním řízení spadá do kategorie mimořádných opravných prostředků. Dají se jím opravit právní vady pravomocných soudních rozhodnutí, případně i rozhodnutí, která jim předcházela. Jak už jejich název napovídá, jsou přípustné pouze z mimořádných důvodů. Směřují k nápravě nejzávažnějších typů vad rozhodnutí soudu. Dovolání nemá ze zákona odkladný účinek, to znamená, že předchozí rozhodnutí zůstává i po jeho podání pravomocné a vykonatelné.

V zákoně jsou vyjmenovány všechny typy rozhodnutí, která lze takto napadnout, za všechny jmenujme alespoň rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, dále rozsudek, jímž byl zproštěn obžaloby, či usnesení o zastavení trestního stíhání. Vyjmenovány jsou i vady, které mohou být napadeny. Nelze jím ale například napadat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů. Nejde tedy o další stupeň opravných prostředků.

Stížnost pro porušení zákona

Stížnost má sloužit k nápravě právních vad či nedostatků ve skutkovém zjištění. Jde o odstranění takových vad, které tu byly již v době, kdy bylo rozhodnutí vydáno a jsou proto zpravidla i přímo patrné ze spisu.

Stížnost pro porušení zákona je oprávněn k Nejvyššímu soudu podat pouze ministr spravedlnosti.

Obnova řízení

Dalším opravným prostředkem, který lze dle trestního řádu využít, je obnova řízení. Ta rovněž umožňuje prolomení překážky věci pravomocně rozhodnuté. Také zde je výčet rozhodnutí, která lze takto napadnout, omezen přímo ze zákona. Narozdíl od přezkumného řízení se dá obnova využít z více důvodů. Jedná se zpravidla o následující situace:

• Po nabytí právní moci rozhodnutí se objevily nové skutečnosti, které v době řízení existovaly, ale z objektivních důvodů nemohly být uplatněny. Například se objevila nová listina prokazující nové skutečnosti nebo se přihlásil dosud neznámý svědek.
• Policejní orgán, státní zástupce či soudce porušili v trestním řízení svou povinnost, a to jednáním, které bylo trestným činem.
• Ústavním soudem byl zrušen příslušný předpis či jeho část.

Obnovu řízení zahajuje správní orgán, který v posledním stupni řízení vydával rozhodnutí. Učinit tak může nejen z vlastního podnětu, ale také na základě žádosti.

Trestní řád stanovuje, že žádost o obnovu je možné podat kdykoliv. Není tedy nijak časově omezena a lze ji vznést dokonce, i když je obžalovaný již po smrti.