Kdo může být pachatelem trestného činu?

Fyzická osoba jako pachatel trestného činu

Pachatelem trestného činu je dle trestního zákoníku ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.
Takzvaným nepřímým pachatelem pak může být ten, kdo k provedení činu využil jinou osobu, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost, případně když druhá osoba jednala v omylu. Může jít třeba o situaci když řeknu dítěti, aby mi tajně přineslo peněženku z jiného stolu v restauraci, a tu si pak ponechám. Tím se stanu nepřímým pachatelem.

Od roku 2012 zná náš právní řád také trestní odpovědnost právnických osob. Zde je podmínkou, že určitá (fyzická) osoba jednala protiprávně v zájmu této právnické osoby nebo v rámci její činnosti. Zpravidla se jedná o člena vedení či člena statutárního orgánu. Více o tom, jak probíhá trestání právnických osob, se dozvíte v našem dalším článku.

Pachatelem obecně může být

• fyzická osoba,
• která je příčetná a
• dovršila patnáctý rok věku.

V případě určitých trestných činů musí splňovat ještě další podmínky (například trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby či porušení služební povinnosti vojáka se může dopustit pouze úřední osoba či voják).

Příčetnost pachatele

Pachatelem může být pouze osoba příčetná. Není-li tomu tak, nemusí jít nutně o nepříčetnost v obecném pojetí, tedy ve smyslu nějaké duševní poruchy či zbavení svéprávnosti (dříve označované jako způsobilost k právním úkonům). Může se jednat o okamžitý stav v řádu sekund či minut, způsobený například epileptickým záchvatem. Nepříčetnost může být i dlouhodobá, vyvolaná například schizofrenií, jinou nemocí či duševní poruchou.

Definice nepříčetnosti dle zákona obsahuje tři základní znaky:

• duševní porucha pachatele,
• která nastala nebo trvala v době spáchání činu,
• a v jejímž důsledku vznikla neschopnost rozpoznat protiprávnost nebo neschopnost ovládat jednání.

Příčetnost či nepříčetnost je třeba posoudit znalcem. Pokud by nastala situace, kdy by se nepříčetný pachatel dopustil například násilného činu na jiné osobě či dokonce vraždy, ovšem pro svou nepříčetnost by nemohl být odsouzen, je na místě zvážit a případně uložit ochranné léčení, aby byla veřejnost ochráněna.
Někdy jsou ale volní a intelektuální schopnosti sníženy, ovšem nemůžeme říct, že vymizely nebo že tu nejsou. Soud ale v takovém případě může prohlásit u pachatele sníženou příčetnost.

Věk pachatele a mladiství pachatelé

Trestní zákoník vyžaduje pro pachatele minimální věk 15 let. V minulosti již zákonodárci v reakci na různé kauzy spáchané dětmi několikrát koketovali s myšlenkou snížení věku trestní odpovědnosti, nicméně nakonec ke změně nedošlo.

Nízký věk pachatele ovšem sehrává v trestním řízení speciální roli. Pachatel ve věku 15 – 18 let je považován za mladistvého (zákon zná dále také pojem spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých, což je polehčující okolnost). Trestní odpovědnost a trestání mladistvých upravuje zvláštní zákon, podle něhož se trestné činy mladistvých nazývají provinění. Trestní odpovědnost mladistvých je rovněž vždy podmíněna i jejich rozumovou a mravní vyspělostí, kterou musí soud posuzovat.

Aby se jednalo o skutek, za které by měl být mladistvý stíhán, příp. odsouzen, musí jeho provinění vykazovat míru závažnosti vyšší než malou. Mladiství jsou v rámci procesu oproti dospělým pachatelům více chráněni.
Platí pro ně jednak povinnost nutné obhajoby, a to až do osmnáctých narozenin. Podle zákona projednávají trestní věci mladistvých soudy pro mládež, tedy soudci speciálně proškoleni pro tyto záležitosti (obdobně i ostatní orgány činné v trestním řízení, se kterými mladiství přicházejí do kontaktu, by měli projít speciální průpravou). V rámci řízení se klade větší důraz na spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí, s Probační a mediační službou či jinými osobami vykonávající probační dohled a měl by být sledován spíše jeho výchovný a preventivní účel.

Zásadní rozdíl oproti trestání dospělých pachatelů pak představují samotné tresty, v případě mladistvých tedy výchovná opatření, ochranná opatření a trestná opatření.

Výchovná opatření mají především ovlivňovat a usměrňovat život mladistvého. Jsou jimi:

• dohled probačního úředníka (který může například navštěvovat mladistvého u něj v rodině),
• probační program,
• výchovná omezení,
• napomenutí s výstrahou.

Ochranná opatření mají působit na mravní a duševní vývoj mladistvého. Řadíme k nim:

• ochranné léčení – např. psychiatrické, protidrogové, protialkoholní či sexuologické,
• zabezpečovací detence – detenční ústav pro děti či mladistvé je něco na způsob ochranného léčení, nicméně je spravované vězeňskou službou,
• zabrání věci (či jiné majetkové hodnoty) – jde především o věci, které byly získány trestnou činností, nebo se to věcí, které byly získány trestným činem,
• ochranná výchova – probíhá ve speciálních ústavech pro mladistvé. Ukládá se v případě, kdy neskýtá výchova v biologické rodině či jiném dosavadním prostředí záruku řádného rozvoje.

Trestní opatření:

• obecně prospěšné práce,
• peněžité opatření (či peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu) – pokud je ovšem mladistvý výdělečně činný nebo to umožňují jeho majetkové poměry,
• propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – lze uložit, jedná-li se o věc, která byla použita ke spáchání provinění nebo k tomu byla určena,
• zákaz činnosti – pokud není zákaz na překážku přípravě na povolání mladistvého,
• zákaz držení a chovu zvířat,
• vyhoštění – lze uložit jen cizincům, kteří v České republice nemají rodinu a nemají zde ani azyl,
• domácí vězení – ukládá se mladistvým za obdobných podmínek jako dospělým pachatelům, ale maximálně na dobu jednoho roku,
• zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,
• odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem – jedná se o obdobu podmíněného trestu u dospělých,
• odnětí svobody nepodmíněné – jedná se o velmi výjimečné opatření, jež lze uložit jen tehdy, kdy by žádná jiná opatření nevedla k dosažení účelu zákona, tj. zejména k nápravě mladistvého. Trestní sazby se oproti dospělým snižují na polovinu. Pouze v případech, kdy by dospělému pachateli mohl být uložen výjimečný trest, může být opatření odnětí svobody uloženo mladistvému až na 10 let. Také výkon trestu (trestního opatření) probíhá odděleně, zpravidla ve zvláštních věznicích pro mladistvé.

Pachatel vs. obviněný

V průběhu trestního řízení může být pachatel označován dalšími pojmy jako podezřelý, obviněný, obžalovaný či odsouzený. Jedná se přitom stále o tutéž osobu. Záleží pouze, jaké důkazy se podaří shromáždit a jak postupuje řízení.

• Podezřelá může být osoba od sdělení podezření do okamžiku podání návrhu na potrestání soudu. Trestní řád tento pojem používá i pro osobu, kterou lze zadržet, protože byla například přistižena při trestném činu.
• Obviněným je dotyčný ve chvíli, kde je proti němu zahájeno trestní stíhání.
• Obžalovaným se stává obviněný v okamžiku nařízení hlavního líčení a zůstává jím až do jeho skončení.
• Odsouzeným se stává obžalovaný okamžikem právní moci odsuzujícího rozsudku.