Epidemie koronaviru – kompletní přehled právních důsledků

Virová epidemie je z právního hlediska klasickým příkladem vyšší moci (vis maior), tedy v zásadě nepředvídatelného jevu, nad nímž nemá nikdo kontrolu. I když právě ke „kontrole“ a zvládnutí epidemie mají různé právní nástroje pomoci.

Jde vlastně o přírodní katastrofu, která již, vzhledem k rychlosti šíření koronaviru SARS-CoV-2 přináší dalekosáhlé důsledky v oblastech bezpečnosti, hospodářství i kultury. Chtě nechtě se tato epidemie dotkne života každého z nás a to i po právní stránce.

Jaká práva má v této neblahé souvislosti obyčejný člověk?

Jaká práva má zaměstnanec? Zaměstnavatel a podnikatel na jedné straně a jaká práva či možnosti má naopak stát? Vláda? Ministerstvo zdravotnictví?

Epidemie může mít vliv na různorodá práva a povinnosti. Nejzávažnější jsou možná omezení základních lidských práv v rámci boje s šířícím se živlem. Jde např. o možnosti vyvlastnění (respirátorů, nikoliv ventilátorů), omezování svobody pohybu a shromažďování či zavření hospod a barů.

Situace se dotýká zaměstnanců i zaměstnavatelů, kteří mohou za určitých okolností poslat své lidi na čas domů a platit jim jen část mzdy. V neposlední řadě se tato krize dotýká i vztahů mezi podnikateli (včetně advokátů) a spotřebiteli. Určitou výhodu pak může mít ten, kdo své služby poskytuje on-line (tak, jak to dělá Dostupný advokát v případě právních služeb), po internetu se totiž koronavir nešíří.

Omezování jednotlivců

Ministerstvo zdravotnictví je nejdůležitějším státním orgánem ochrany veřejného zdraví. Jelikož ministerstva jsou tzv. monokratická, reálně rozhoduje v této oblasti přímo ministr zdravotnictví (nikoliv premiér).

Ministerstvo zdravotnictví (resp. ministr) tak může při epidemii nařídit různá opatření. Prvním takovým bylo např. uvalení karantény na začátku března 2020 všem osobám s trvalým pobytem v ČR, které se vracely z Itálie, kde epidemie tenkrát nabírala na síle. To je samozřejmě vážný zásah do osobní svobody, protože osoba v karanténě si nesmí dojít ani nakoupit či s kýmkoliv setkat.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo řadu opatření; pro běžný život jsou nejdůležitější dvě z nich: omezení volného pohybu na území ČR a také omezení prodeje zboží a služeb.

První zásadní zásah do běžného života spočívá v omezení volného pohybu osob na území ČR. Ministerstvo zakázalo v zásadě jakékoliv vycházení na veřejnost, které není nezbytně nutné. Samozřejmě je tak možné chodit do práce, na nákup a do lékárny, stejně jako pečovat o členy rodiny a blízké, včetně zajišťování jejich potřeb. Stejně tak je možné navštěvovat zdravotnická zařízení a zařízení sociálních služeb.

Důležité ale je, že jiné případy vycházení a volného pohybu jsou omezeny na několik výjimek. Pokud působíte jako dobrovolník nebo třeba vypomáháte starším sousedům, zákaz se na Váš pohyb venku nevztahuje (samozřejmě jenom v rozsahu toho, co děláte). Volný pohyb je pak zajištěn pro výkon povolání nebo jiných činnotí k zajištění bezpečnosti, veřejného zdraví a pořádku nebo třeba hromadné dopravy.

Přestože se již v médiích objevili zprávy o tom, že Policie ČR kontroluje „chataře“ a vrací je na cestu zpět, ze strany ministerstva zatím nedošlo k omezení cest do přírody. V takových případech je ale důležité dodržovat co největší obezřetnost a nevystavovat se zbytečným rizikům.

Na veřejnosti již také není možné se shromažďovat ve více než dvou lidech. Z toho také platí výjimky, a to pro členy stejné domácnosti, při výkonu povolání nebo na pohřbech.

V současné době je zakázán maloobchodní prodej zboží a prodej služeb v proozovnách. Z tohoto obecného zákazu je udělěna řada výjimek, které se postupně mohou s tím, jak se bude dařit zachytit nástup a průběh epidemie, rozšiřovat nebo naopak zužovat, pokud by se situace dále zhoršovala. Výjimka tak platí např. pro prodejny potravin (které ale mají momentálně povinnost poskytovat zákazníkům ochranné prostředky na ruce, jako je např. igelitové rukavice; zároveň musí zajistit, aby se např. pultů s pečivem neshlukovalo mnoho lidí – část prodejen tak upustila od prodeje nebaleného pečiva vůbec) a samozřejmě pro lékárny.

Mezi postupně přidávané výjimky patří např. zahradnictví a kvétinářství, které na seznam přibyly již dříve, ale také nejnověji zámečnictví, servis výrobků a strojů pro domácnost, myčky automobilů a také činnosti týkající se pohřbívání. Pro prodejny, které prodávají více druhů zboží nebo poskytují různé služby pak platí, že se musí řídit opatřením ministerstva s ohledem na to, jak velký podíl má prodej určitého zboží či služeb na celkové činnosti provozovny.

Vedle tohoto omezení také platí zákaz veřejnosti v provozovnách restaurací a rychlých občerstvení. Výjimkou jsou umožněny např. závodní jídelny, které veřejnosti neslouží a prodej jídla mimo provozovnu – tedy nejčastěji přes výdejové „okénko“ nebo ze dveří provozovny, kam část restaurací přemístila své pokladny a prodává jídlo a pití s sebou. Úplně je však zakázán provoz stravovacích služeb ve velkých nákupních centrech (nad 5000 m2 celkové plochy).

Zákaz provozu se vztahuje i na některé další služby – např. na provoz autoškol, na samoobslužné prádelny nebo na herna a kasina. Vedle toho je omezeno poskytování ubytovacích služeb (s několika málo výjimkami).

Mimořádné stavy

V souvislosti s epidemií došlo také k vyhlášení tzv. nouzového stavu. Ten se obecně vyhlašuje při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Byl však vyhlášen i např. po zasažení orkánem v lednu 2007, kdy vláda stanovila na dva týdny zákaz vstupu do lesů ve vymezených krajích a okresech.

Nouzový stav standardně vyhlašuje Vláda ČR, ale může tak učinit i osobně předseda vlády, vláda jej pak do 24 hodin buď potvrdí, nebo zruší. Nouzový stav byl vyhlášen 12. března a prozatím platí po dobu 30 dní. Prodloužit tuto dobu pak bude možné jenom se souhlasem Poslanecké sněmovny. Mírnějším ekvivalentem, který může přijít na řadu např. poté, co nouzový stav pomine, a jen pro menší území je pak stav nebezpečí, který může vyhlásit hejtman či pražský primátor.

Během nouzového stavu lze omezit vlastnické právo (de facto tak může dojít i např. k vyvlastnění respirátorů či roušek apod., k tomu však pravděpodobně nedojde), omezit svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací. Lze omezit i právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru a právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění. Lze také vyloučit legální stávku.

Zaměstnanec a zaměstnavatel

Vraťme se však ještě k aktuálnímu opatření a jeho bezprostředním důsledkům pro běžné právní vztahy. Jaké má karanténa důsledky pro zaměstnance a zaměstnavatele?

Důležité je, zda jde o karanténu důvodnou či jen dobrovolnou. Pokud má zaměstnanec od lékaře nařízenu karanténu, případně se na něj vztahuje opatření Ministerstva zdravotnictví (jako na navrátilce ze zahraničí) jedná se o osobní překážku na straně zaměstnance. Vlastně je to obdobné, jako by byl nemocný. Zaměstnanci v takovémto případě bude po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání karantény náležet náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 procent průměrného výdělku. Tuto náhradu bude zaměstnanci vyplácet zaměstnavatel. Pokud by karanténa nebo nemoc zaměstnance trvala déle, bude mu od 15. kalendářního dne vypláceno nemocenské Českou správou sociálního zabezpečení.

Často se však v posledních dnech používá místo karantény tzv. home office. Jde vlastně o dobrovolnou karanténu, která má přispět ochraně ostatních zaměstnanců. Zaměstnanec se v tomto případě dohodne se zaměstnavatelem, že bude normálně pracovat, ale z domova (v určitých odvětvích je to běžné). Nekrátí se mu tak ani příjem.

V situaci, kdy s ohledem na druh práce není takové řešení možné, případně by zaměstnanec s prací z domova nesouhlasil, má zaměstnavatel možnost zaměstnanci dočasně nepřidělovat práci a nevpustit ho do své provozovny. Zaměstnanci však v takovém případě náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Pokud bude epidemie pokračovat a promění se např. v pandemii, je možné i na území ČR očekávat uzavírání celých regionů či částí měst. Zde by pak platilo, že se bude jednat o překážky na straně zaměstnavatele a zaměstnancům by opět náležela náhrada mzdy či platu ve výši průměrného výdělku.

Zaměstnavatel pak může v těchto případech, kdy ho virus omezuje v činnosti a omezuje jeho odbyt nebo poptávku po jím poskytovaném zboží nebo službách uplatnit vůči svým zaměstnancům režim tzv. částečné nezaměstnanosti. Nejprve se však musí dohodnout s odborovou organizací, která u něj působí. Pak může snížit příjem zaměstnanců na 60 procent průměrného výdělku. Podle signálů z praxe se však např. v hotelnictví již začalo propouštět a kdo je ve zkušební době si tak bohužel již balí kufry.

Vztahy mezi podnikateli a spotřebiteli

V neposlední řadě je potřeba zapovědět otázky, které zajímají (nejen) podnikatele. Jak je to s nedodáním služby kvůli výskytu viru? Kdo za co odpovídá?

Podle občanského zákoníku platí, že se můžeme zprostit povinnosti k náhradě škody či újmy za porušení smlouvy či jiné dohody v případě, že prokážeme, že nám ve splnění dané povinnosti bránila „mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na naší vůli.“ Tou je nepochybně i drastické šíření viru. Např. truhlář, který musí nastoupit do karantény nemůže dodat skříň na míru včas. Pokud si nákazu či její riziko nepřivodil úmyslně, tak nemusí hradit vzniklou škodu a penále.

Podnikatel by se za určitých okolností mohl dovolávat i práva jednat o změně smlouvy či požádat soud o změnu či zrušení smlouvy, pokud by kvůli epidemii došlo k hrubému znevýhodnění postižené smluvní strany. Např. jde o situaci, kdy hotel nemůže dostat svým povinnostem vůči cestovní kanceláři. Každý případ je však potřeba řešit individuálně a skutečně prokázat příčinnou souvislost mezi koronavirem a porušením smlouvy. Je tedy vhodné ho konzultovat s advokátem. Pouhý fakt, že se plnění stalo obtížnější navíc ještě odpovědnosti nezbavuje. Zde je možné zmínit projevy určité paniky, kdy někdo odmítne poskytnout službu iracionálně a pak může být i pokutován.

Cestovní kanceláře

Klienti cestovních kanceláří se samozřejmě zajímají o možnost stornování zájezdů do nejpostiženějších oblastí – to se stalo kvůli součsný opatřením nezbytností. Do nedávna by záleželo na výše popsaných obecných odkazech na vyšší moc. Na základě směrnice EU však nedávno český zákon zakotvil ustanovení, které upravuje situaci, kdy má zákazník právo na odstoupení od smlouvy, aniž by musel zaplatit odstupné (storno poplatek). Jde o situaci, kdy nastanou nevyhnutelné a mimořádné okolnosti mající zásadní vliv na poskytování služeb zahrnutých v zájezdu (nebo na přepravu). Může sem patřit například válečný konflikt, jiné závažné bezpečnostní problémy jako terorismus, významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci, nebo přírodní katastrofy, jako například záplavy, zemětřesení či povětrnostní podmínky, jež znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o zájezdu.

Právo na odstupné lze uplatnit za splnění podmínek – existence nevyhnutelných a mimořádných okolností a jejich významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu.

Důležité pro uplatnění tohoto paragrafu je to, že jsou uzavřena např. letiště, muzea, rekreační areály apod. – v takovém případě by dle zákona měl zákazník právo zájezd zrušit, resp. odstoupit od smlouvy a neplatit odstupné. Pokud by naopak v místě zájezdu sice nebezpečí nákazy virem v určité míře bylo, ale neznamenalo by to uzavírání veřejných budov a prostor, zákazník by naopak této možnosti nemohl využít a zůstal by mu tak bohužel v ruce Černý Petr.