Kapitoly článku
Historie a motivace pro vypracování metodiky
Metodika odškodňování nemajetkových újem byla vypracována Nejvyšším soudem České republiky jako reakce na dlouhodobou právní nejistotu a rozdílnou judikaturu v oblasti ocenění nemajetkové újmy. Vznikla ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí. Hlavním cílem bylo vytvořit ucelený a systematický přístup, který by soudům a dalším právním subjektům umožnil jednotně a spravedlivě posuzovat a odškodňovat nemajetkovou újmu.
Jste obětí trestného činu?
Zajistíme pro vás rychlý a nenáročný přístup ke spravedlnosti. Víme, že situace obětí a poškozených v rámci trestního řízení činů je velmi náročná. Pomůžeme vám zmapovat vaší situaci a srozumitelně vám vysvětlíte vaše práva a možnosti. Sepíšeme trestní oznámení, provedeme vás trestním řízením a podpoříme vás u soudu.
Tip: Stali jste se obětí trestného činu a byla vám způsobena škoda? Přemýšlíte o jejím uplatnění v rámci trestního řízení? Co je to adhezní řízení a jak přesně probíhá? Na to se blíže podíváme v našem článku.
Legislativní změny a potřeba standardizace
Před vypracováním této metodiky se soudy mohly opírat do ledna 2014 o vyhlášku o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Zlomovým momentem bylo přijetí nového občanského zákoníku v roce 2014. Nový občanský zákoník zreformoval mnoho aspektů soukromého práva, včetně pravidel pro náhradu škody a bolestného. V této souvislosti byla zmíněná vyhláška zrušena. Nová právní úprava sice zahrnovala i rámec pro kompenzaci nemajetkové újmy, praxe ukázala, že stále existuje potřeba dalšího výkladu a metodického vedení soudů. Docházelo totiž k extrémně rozdílným soudním rozhodnutím v obdobných případech, což mělo za následek právní nejistotu.
Vývoj metodiky
Výsledkem práce soudců Nejvyššího soudu ČR, právníků a akademiků je dokument, který nabízí konkrétní vodítka k ocenění nemajetkové újmy, včetně vzorců a příkladů, jak postupovat v různých situacích.
Metodika tak vznikla jako odpověď na praktické potřeby českého soudnictví a je zásadním krokem k zajištění transparentnosti, předvídatelnosti a spravedlnosti v oblasti odškodnění.
Důvody povinnosti hradit újmu
Obecně se v praxi setkáváme s různým důvody proč je újma hrazena. Lze je shrnout do některé z uvedených podkategorií:
- § 2909 občanského zákoníku – porušení dobrých mravů
- § 2910 občanského zákoníku – porušení zákona
- § 2913 občanského zákoníku – porušení smlouvy
- § 2895 a násl. občanského zákoníku – Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. V ustanovení § 2958 se stanoví, že „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“
V souvislosti s posledně jmenovaným ustanovením občanského zákoníku byla Metodika zpracována.
Závaznost metodiky: Právní status a dopady
Metodika odškodňování nemajetkových újem nemůže mít z povahy věci charakter právního předpisu. Tato skutečnost ovlivňuje její závaznost pro soudy. Nejvyšší soud nicméně doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených.
Metodika má tedy i přes svou faktickou nezávaznost poměrně zásadní vliv na soudní praxi. Představuje uznávané doporučení, které soudy často využívají jako referenční bod pro stanovení výše odškodnění. Pomáhá tak zajistit větší jednotnost a předvídatelnost v českém právu.
Tip: Stali jste se obětí trestného činu a byla vám způsobena škoda? Jaké jsou možnosti obrany v rámci českého práva a kdy lze uplatnit náhradu škody v rámci trestního řízení? Na to jsme se blíže zaměřili v našem samostatném článku.
Aplikace metodiky v praxi: kdy a jak se používá
Modelové příklady z praxe ukazují, jak metodika slouží k poskytnutí ocenění nemajetkové újmy.
Příklady využití metodiky
- Tělesná újma a bolest: V případech, kdy oběti utrpí tělesná zranění například v důsledku nehody nebo napadení, soudy využívají metodiku k posouzení adekvátnosti náhrady za bolest a trpění. Například u oběti dopravní nehody s trvalými následky na zdraví se zohlední mimo jiné intenzita a trvání bolesti.
- Duševní strádání: V případě, že osoba zažívá psychické potíže jako důsledek nehody, ztráty blízké osoby, nebo jiného traumatického zážitku, metodika nabízí rámec pro ocenění těchto nemajetkových újem.
- Ztráta společenského uplatnění: Pokud dojde k situaci, kde osoba ztratí schopnost účastnit se společenských, profesionálních nebo osobních aktivit, které byly dříve součástí jejího běžného života, metodika poskytuje kritéria pro finanční kompenzaci. Například sportovec, který nemůže kvůli úrazu pokračovat ve své kariéře, by mohl obdržet odškodnění na základě těchto pravidel.
Klíčové principy a obsah metodiky: Co byste měli vědět
Metodika odškodňování nemajetkových újem stanovuje jasné principy a kritéria pro ocenění nemajetkové újmy, které zahrnují bolest, trpění a snížení životní úrovně. Jak jsme již zmínili, jejím cílem je poskytnout soudům a právním profesionálům rámec, který pomůže zaručit spravedlivé a konzistentní výsledky v různých případech. Následující body shrnují základní principy uvedené v metodice:
- Posouzení zdravotního stavu: Zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, lze považovat za ustálený až po skončení kontinuálně probíhající léčby předpokládaného vývoje následků zdravotního poškození.
- Stanovení domén – Metodika stanovuje tzv. domény (např. komunikace či pohyblivost), které jsou znalcem detailně posuzovány dle položek v tabulce, aby bylo možné přesně určit procento či stupeň zhoršení schopností v dané doméně.
- Ocenění bolesti a trpění: Metodika poskytuje vzorce a tabulky pro výpočet náhrady za bolest v závislosti na délce a intenzitě utrpěné bolesti.
- Kompenzace za snížení životní úrovně: V případě, že újma má dlouhodobý vliv na životní úrovně oběti, metodika navrhuje způsoby, jak kvantifikovat tyto ztráty, včetně ztráty schopnosti vykonávat běžné aktivity nebo profesní činnost.
- Zohlednění individuálních okolností: Metodika zdůrazňuje potřebu přihlédnout k individuálním aspektům každého případu, což zahrnuje věk oběti, její zdravotní stav před úrazem a další relevantní faktory, které mohou ovlivnit výši odškodnění. Částku zjištěnou aplikováním metodiky je třeba vždy individualizovat s ohledem na konkrétní okolnosti.
- Stanovení výše náhrady v závislosti na hrubé mzdě – Metodika doporučuje při stanovení výše náhrady vyjít ze statistického údaje, jímž je hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok
Použitím těchto principů metodika usiluje o to, aby ocenění nemajetkových újem bylo co nejvíce objektivní, spravedlivé a předvídatelné.
Kritika a diskuse ze strany veřejnosti
Metodika vyvolala různé reakce mezi právními odborníky a ve veřejné diskusi. Přestože je na jednu stranu uznávána za svůj přínos k objektivizaci a standardizaci výpočtu náhrad, zaznamenali jsme rovněž kritiku, která poukazovala na možné nedostatky a omezení.
Na jednu stranu je ceněné, že přináší jednotná a srozumitelná vodítka, která pomáhají zvyšovat konzistenci soudních rozhodnutí. Zvyšuje také transparentnost rozhodovacího procesu tím, že poskytuje jasné vzorce a kritéria pro hodnocení újmy, což snižuje prostor pro subjektivní posouzení.
Někteří kritici ovšem tvrdí, že metodika může vést k přílišné rigiditě, kde soudy mohou ztratit schopnost flexibilně reagovat na unikátní aspekty každého případu. Ani důraz na kvantifikace a matematické modely nemusí adekvátně odrážet hloubku a komplexitu lidského utrpení. Vyskytují se názory, že bolest a utrpení jsou příliš osobní a individuální na to, aby byly spravedlivě vyjádřeny pouze číselně.
Určitou dobu také panovala nejasnost ohledně odpovědi na otázku, zda je třeba, aby znalecký posudek k nemajetkové újmě dle Metodiky musel vypracovat znalec, který je znalcem jak v odvětví nemateriální újmy na zdraví (které se rozvinulo právě v souvislosti s vypracovanou Metodikou), tak také v odvětví, do kterého nejblíže spadá posuzovaná újma na zdraví. Podle převládajícího názoru toto nutné není.
Závěrem lze říci, že metodika Nejvyššího soudu představuje důležitý nástroj pro sjednocení a zlepšení rozhodování o nemajetkové újmě. Ačkoli není závazná, její význam spočívá v poskytování rámce, který soudcům pomáhá posuzovat bolestné, utrpení a ztrátu společenského uplatnění spravedlivěji a transparentněji. Přesto je třeba mít na paměti, že neomezí individuální posouzení každého případu. Celkově se jedná o pozitivní krok směrem ke konzistentnější a předvídatelnější justici.