Soudy nezohlednily zhodnocení majetku manžela
Podstatou celé kauzy byl majetkový spor mezi rozvádějícími se manžely, který vznikl při vypořádávání společného jmění manželů. Historicky docházelo v manželství k různým majetkovým transakcím. Krátce po svatbě prodal manžel svůj dům, který patřil do jeho výlučného vlastnictví. Za jeho prodej obdržel zhruba sto osmdesát tisíc korun a za téměř totožnou sumu pak koupili manželé společnou nemovitost k bydlení. Ta se již stala součástí jejich společného jmění (dříve tzv. bezpodílového spoluvlastnictví manželů). Společně pak ještě investovali do jejích úprav.
Související služba
Rozhodl soud ve váš neprospěch a chcete se proti tomu bránit?
Posoudíme vaše šance na úspěch a postaráme se o přípravu odvolání, dovolání či ústavní stížnosti podle toho, o jaké řízení jde a v jaké fázi se nachází.
Chci se poradit
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 4 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
Tip na článek
Tip: Domníváte se, že bylo porušeno některé z vašich základních práv či svobod, a to v důsledku rozhodnutí či zásahu některého z orgánů veřejné moci? Možná je na místě náprava prostřednictvím ústavní stížnosti. Kdy ji lze podat a jak přitom postupovat? Tím jsme se zabývali v našem samostatném článku.
Demokratický stát a hranice soudní moci
Ústavní soud nesouhlasil s myšlenkou, že by valorizace investic do společného majetku měla záviset na předchozí dohodě mezi manžely. K valorizaci vnosů totiž dochází přímo na základě tohoto ustanovení zákona.
Navíc dodal, že obecné soudy jsou při rozhodování konkrétních případů oprávněny dotvářet právní předpisy tím, že zohlední jejich účel a smysl. Interpretační možnosti Nejvyššího soudu ovšem nejsou neomezené a mají své ústavní mantinely. Zejména nelze připustit extrémní kreativitu či vyprázdnění vůle zákonodárce.
Soudy mohou vykročit mimo hranice nejširšího možného jazykového významu zákonných ustanovení, respektují-li přitom obecně uznávané metody dotváření práva. V takovém případě se stále pohybují v mezích ústavně přípustné interpretace zákona. I takový závěr však může být pro někoho poměrně kontroverzní.
Každopádně pokud tedy bylo obecné výchozí pravidlo přetvořeno ve výjimku, jejíž aplikace soud podmínil dohodou manželů, dotvořil tak zákon i v situaci, kdy pro to nebyly dány vůbec žádné předpoklady. Vůle zákonodárce totiž byla celkem zjevná, ale v daném případě nebyla dotvořena, nýbrž změněna.
Přístup, který soudy v případu aplikovaly, by mohl vytvářet nebezpečný precedent, kdy by si soudy svévolně určovaly pravidla, která ovlivňují běžné občany. Pro běžného člověka je důležité, aby mohl spoléhat na stabilitu a předvídatelnost soudních rozhodnutí, zejména ve věcech, které se týkají osobních a finančních záležitostí, jako je rozvod.
Tip na článek
Tip: Soustava soudů se může zdát poměrně přehledná a jasná, přesto se ale v souvislosti s ní setkáváme s celou řadou dotazů. Může za to trochu matoucí terminologie, či ne zcela jasně vysvětlené pravomoci některých soudů. Chcete najít v Praze okresní soud? Přemýšlíte, který soud je civilní a který trestní? A víte, jak se liší Nejvyšší a Ústavní soud? V našem článku vše uvedeme na správnou míru.
Zohlednění valorizace majetku
Ústavní soud judikoval, že pokud zpeněží manžel část svého výhradního majetku (typicky z doby před trváním manželství), aby získané finanční prostředky použil na nákup věci ve společném jmění manželů, může při jeho vypořádání žádat, aby mu byl tento vnos nahrazen. Hodnota vnosu valorizuje, tedy určí se zvýšená nebo snížená podle změny hodnoty součásti majetku, na níž byl vnos vynaložen. Typicky k takové situaci dochází právě u vlastnictví nemovitostí, jejichž hodnota se může v průběhu let významně měnit.
Rozpor s Ústavou a Listinou základních práv a svobod
Ústavní soud z výše uvedených důvodů napadená rozhodnutí zrušil, a to pro rozpor s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (v němž je zakotveno právo na soudní ochranu) ve spojení s článkem 2 odst. 1 a článkem 95 odst. 1 Ústavy (dělba moci a vázanost soudce zákonem).
Ústavnímu soudu ale z povahy jeho činnosti nepřísluší, aby se případem věcně zabýval či jej sám rozhodl. Nyní tedy věc znovu projedná krajský soud, není přitom ale již vázán právním názorem Nejvyššího soudu. Měl by tedy nalézt takové řešení majetkového sporu, které je v souladu s ustanovením § 742 odst. 2 občanského zákoníku i Ústavou ČR.