Registrované partnerství nebo manželství?

Historie registrovaného partnerství

Svazek dvou osob stejného pohlaví byl v České republice dlouho předmětem veřejné debaty. Diskuse se dotýkala nejen právních a politických otázek, ale i hluboce zakořeněných společenských předsudků. Legislativní proces vedoucí k uzákonění registrovaného partnerství trval téměř desetiletí a byl poznamenán intenzivními spory mezi zastánci a odpůrci právní úpravy pro stejnopohlavní páry. Odpůrci často argumentovali tradičním chápáním rodiny a obavami z „relativizace“ hodnot manželství, zatímco obhájci registrovaného partnerství zdůrazňovali lidská práva, důstojnost a nutnost právního uznání existující reality.

Významný zlom nastal po roce 2000, kdy byla Česká republika ovlivněna širšími mezinárodními trendy. V té době již mnoho evropských zemí, jako například Nizozemsko, Dánsko nebo Švédsko, přistoupilo k legalizaci registrovaného partnerství nebo dokonce manželství pro osoby stejného pohlaví. Tento vývoj vyvolal tlak na českou politickou scénu, aby reflektovala měnící se postoj k otázkám rovnosti a ochrany menšin. V roce 2005 byl předložen nový návrh zákona o registrovaném partnerství, který po dlouhých jednáních prošel Poslaneckou sněmovnou, a to i přes veto tehdejšího prezidenta Václava Klause. První registrovaná partnerství byla uzavřena 1. července 2006, čímž se Česká republika zařadila mezi pokrokovější státy v regionu střední a východní Evropy.

V následujících letech došlo k několika zásadním změnám právní úpravy registrovaného partnerství. Nejvýznamnější z nich přišla v roce 2016, kdy Ústavní soud rozhodl o zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Toto ustanovení zakazovalo osobám žijícím v registrovaném partnerství stát se osvojiteli dítěte. Podle Ústavního soudu bylo toto omezení v rozporu s principy rovnosti a důstojnosti, které jsou garantovány českou Ústavou a mezinárodními úmluvami o ochraně lidských práv. Rozhodnutí Ústavního soudu bylo vnímáno jako historický moment, který nejen odstranil diskriminační právní překážku, ale také signalizoval postupný posun české společnosti směrem k větší akceptaci různorodých forem rodinného života.

Rozhodnutí Ústavního soudu také upozornilo na nelogičnost zákona, který na jedné straně předpokládal faktickou péči registrovaných partnerů o dítě, ale současně jim znemožňoval tuto péči legalizovat prostřednictvím osvojení. Soud shledal, že toto omezení nepřispívalo k naplnění nejlepšího zájmu dítěte, který by měl být při osvojování klíčovým kritériem.

Zákonodárce se však i po tomto rozhodnutí vyhýbal zásadnějším krokům směrem k úplnému zrovnoprávnění registrovaných partnerů s manželi. Výsledkem je, že stejnopohlavní páry dosud nemají možnost společného osvojení dítěte, což je nadále jednou z nejvýraznějších nerovností mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím. Přesto se podařilo otevřít možnost individuálního osvojení, které registrovaným partnerům umožňuje, aby jejich vztah k dítěti byl zohledněn a uznán zákonem. Tento krok byl klíčový nejen pro samotné partnery, ale i pro děti, které žijí v těchto rodinách, neboť zajišťuje větší právní jistotu a ochranu jejich zájmů.

Registrované partnerství tak od svého vzniku prošlo výrazným vývojem, přičemž každá změna zákona či soudní rozhodnutí odrážela širší společenskou debatu o otázkách rovnosti, rodiny a práv menšin.

Co znamená partnerství dle českých předpisů?

Zákon o registrovaném partnerství i související právní předpisy, které se věnují tématu (registrovaného) partnerství, prošly od svého přijetí v roce 2006 řadou změn, které odrážejí nejen právní, ale i společenský vývoj. Tyto změny postupně přibližovaly práva registrovaných partnerů právům manželů, ačkoliv k plnému zrovnoprávnění zatím nedošlo. Poslední a dosud nejvýznamnější novela, účinná od ledna 2025, představuje další krok směrem k větší rovnosti.

Podle současných právních předpisů je partnerství trvalým svazkem dvou osob stejného pohlaví, který se uzavírá podobným způsobem jako manželství. Pokud zákon nebo jiný právní předpis nestanoví výslovně jinak, uplatňují se na partnerství a na práva a povinnosti partnerů obdobná ustanovení jako na manželství a manžele. Tato změna reflektuje snahu zákonodárců odstranit alespoň část nerovností, které dříve registrované partnerství charakterizovaly.

Až do konce roku 2024 se pro tento institut používal pojem „registrované partnerství“, který byl spojen s omezenými právy oproti nynější úpravě. Od ledna 2025 však dochází k přechodu na nový právní rámec, který výrazně rozšiřuje okruh práv registrovaných partnerů. Nově se také používá pouze označení “partnerství”. Mezi klíčové změny patří například možnost uzavření společného jmění, automatické dědění v první dědické třídě či zjednodušené uplatňování práv v různých životních situacích, jako je zdravotní péče nebo administrativní úkony. Tento vývoj je vnímán jako významný pokrok směrem k uznání stejnopohlavních svazků jako plnohodnotné formy rodinného života.

Je důležité zdůraznit, že registrovaná partnerství uzavřená před 1. lednem 2025 zůstávají platná v původní formě, pokud se jejich účastníci nerozhodnou vstoupit do nového typu partnerství s širšími právy. Nová legislativa totiž neumožňuje automatický převod původních registrovaných partnerství na současný typ svazku. Registrovaní partneři, kteří si přejí rozšířit svá práva, musí uzavřít nové partnerství v souladu s aktuálními právními předpisy. Tento krok je sice administrativně nenáročný, ale vyžaduje aktivní rozhodnutí obou partnerů. Naopak od ledna 2025 již není možné uzavřít registrované partnerství v jeho původní podobě.

Zákonodárci v této oblasti vědomě používají pojem „partner“, který v právní terminologii zahrnuje všechny osoby, bez ohledu na jejich genderovou identitu. Náš text respektuje stejný princip, přičemž je samozřejmé, že se pojmem „partner“ rozumí i partnerky nebo nebinární osoby.

Jak se partnerství uzavírá?

Partnerství mohou uzavřít pouze osoby stejného biologického pohlaví, přičemž oba partneři musí splňovat určité zákonné požadavky. Jedním z nich je plná svéprávnost, která zajišťuje, že partneři jsou schopni činit právní úkony. Další podmínkou je, že ani jeden z partnerů nesmí být již registrován v jiném partnerství, ani být ženatý či vdaný. Jedinou výjimkou je přechod z původního „registrovaného partnerství“ na nové partnerství podle současné právní úpravy, což je novinka zavedená legislativou účinnou od ledna 2025.

Historicky byla podmínkou pro uzavření partnerství také české občanství alespoň jednoho z partnerů. Tato podmínka však byla s postupem času z právního rámce odstraněna. Dnes tak mohou partnerství uzavřít i osoby cizí státní příslušnosti, pokud splní obecné podmínky stanovené českými zákony.

V minulosti byla registrace partnerství možná pouze před jedním ze čtrnácti matričních úřadů v České republice, což výrazně omezovalo flexibilitu a dostupnost této služby. Díky novelizaci zákona však dnes mohou partneři uzavřít svůj svazek na jakémkoli matričním úřadě. Tímto krokem se práva partnerů významně narovnala s právy manželů. Zároveň se rozšířily možnosti volby místa obřadu – budoucí partneři si mohou pro své prohlášení vybrat například oblíbené místo v přírodě nebo jinou lokalitu dle svého přání, pokud to příslušný matriční úřad umožní.

Pokud jde o církevní svazky, české právo výslovně neřeší možnost jejich uzavření pro osoby stejného pohlaví. Teoreticky však nelze tuto možnost zcela vyloučit, pokud by konkrétní církev byla ochotna takový svazek uznat a poskytnout mu svou duchovní autoritu. Tato oblast však zůstává otevřená, a její vývoj bude pravděpodobně záviset na postupných změnách ve společenském vnímání i na dialogu mezi státem a církvemi.

Nová právní úprava přinesla také významné zjednodušení v oblasti volby příjmení. Partneři si mohou zvolit společné příjmení již při uzavření partnerství, aniž by museli o tuto změnu žádat dodatečně a hradit správní poplatky.

Manželství uzavřené v zahraničí a jeho status v ČR

Mnoho zemí umožňuje osobám stejného pohlaví legálně uzavřít manželství, což však není případ České republiky, kde je manželství vyhrazeno pouze heterosexuálním párům. Pokud dva čeští občané nebo osoby s různou státní příslušností uzavřou manželství v zahraničí, české právo tento svazek automaticky neuznává jako manželství. Obvykle je takový svazek v ČR klasifikován jako partnerství.

Pro formální uznání zahraničního manželství jako partnerství v České republice je nezbytné podat žádost o zápis do evidence na příslušném matričním úřadě. K této žádosti musí být přiložen oddací list nebo obdobný dokument vydaný v cizí zemi, který musí být úředně přeložen a ověřen. Tato procedura zajišťuje, že vztah partnerů je v České republice právně uznán, i když není považován za manželství.

V zemích, kde je manželství osob stejného pohlaví legální, jsou partneři obvykle považováni za manžele. Při návratu nebo přesunu do České republiky však musí počítat s tím, že jejich status bude právně upraven jako partnerství. Tento rozdíl může způsobit určité právní komplikace, například při dědických řízeních nebo v otázkách společného jmění. Partneři by si proto měli být vědomi specifik českého právního rámce a v případě potřeby se poradit s právníkem, aby minimalizovali riziko případných nedorozumění.

Jaké jsou rozdíly partnerství oproti manželství?

Novela zákona, účinná od začátku roku 2025, představuje významný krok směrem k přiblížení práv stejnopohlavních svazků právům manželských párů, přestože ke zcela rovnoprávnému postavení zatím nedošlo. Na partnery se nově vztahují obdobná pravidla jako na manžele, kromě těch oblastí, které zákon výslovně vylučuje. Tímto způsobem se novela snaží reagovat na dlouhodobé požadavky nejen odborné veřejnosti, ale i samotných stejnopohlavních párů, které volají po větší právní ochraně a jistotě.

Jak již bylo uvedeno, registrované partnerství přestává existovat jako samostatný právní institut a nahrazuje jej „pouhé“ partnerství. Tato změna však přináší významné rozšíření práv a povinností, která se na partnery vztahují. Jednou z klíčových novinek je možnost mít společné jmění, což doposud registrovaným partnerům zákon neumožňoval. Dříve měl každý z partnerů výhradní vlastnictví svého majetku, pokud se záměrně nerozhodli pro spoluvlastnictví s určenými podíly. Nová právní úprava tak přináší stejnopohlavním párům větší finanční a majetkovou provázanost, která odráží realitu jejich společného života.

Další zásadní změnou je nově automatické dědění v první dědické třídě, kde partneři dědí společně s dětmi zůstavitele rovným dílem. V minulosti museli registrovaní partneři vždy myslet na sepsání závěti, aby zajistili, že jejich partner získá dědický podíl. Pokud závěť nebyla sepsána, registrovaný partner mohl dědit pouze ve druhé dědické třídě, což bylo v praxi často problematické. Novela tento problém odstraňuje a zajišťuje, že partner má nárok na dědictví i bez zvláštního ujednání. Kromě toho získává partner také přednostní nárok na obvyklé vybavení domácnosti, pokud se zůstavitelem sdílel společnou domácnost. Tato úprava významně posiluje jeho právní ochranu v krizových situacích, jako je úmrtí partnera.

Nově má přeživší partner nárok i na vdovský či vdovecký důchod, což je další významné zrovnoprávnění s manželskými páry. Tento krok přináší větší sociální jistotu pro partnery, kteří ztratí svého životního druha, a reflektuje skutečnost, že stejnopohlavní páry čelí stejným ekonomickým a sociálním výzvám jako páry heterosexuální.

Novela dále zahrnuje několik dalších opatření, která mají za cíl usnadnit každodenní život stejnopohlavních párů. Mezi ně patří například jednodušší uplatňování práv v rámci zdravotnických zařízení. Partneři nyní mohou bez překážek jednat v zájmu svého partnera, například při rozhodování o zdravotní péči nebo přístupu k informacím o jeho zdravotním stavu.

Další zjednodušení se týká administrativních úkonů, kde novela zavádí jasnější pravidla a odstraňuje zbytečné překážky, se kterými se registrovaní partneři často potýkali. Partnerům se tak například usnadňuje společné vyřizování různých úředních záležitostí nebo podávání žádostí, které se týkají jejich společného života.

Tato novela zákona představuje důležitý krok směrem k větší rovnosti a respektu vůči stejnopohlavním párům.