Co si zasloužíte za práci přesčas?

Pravidla pro práci přesčas

Prací přesčas se podle zákoníku práce rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu (nebo mimo rámec rozvrhu pracovních směn).

Oproti obecné představě lze ovšem konat práci přesčas pouze výjimečně. Zaměstnavatel ji smí nařídit jen z vážných provozních důvodů, což mohou být například různé kampaně, sezónní práce, organizační úpravy, změna výroby a podobně. Ve výjimečných případech smí být nařízena i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě i na dny pracovního klidu.

Nařízená práce přesčas má ovšem své zákonné limity. U jednoho zaměstnance nesmí činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin za kalendářní rok.

Nad uvedený limit pak lze pracovat přesčas jen tehdy, pokud s tím jako zaměstnanec souhlasíte. I pak platí limit osm hodin týdně, který se tentokrát nepočítá pro každý týden zvlášť, ale jako průměr za určité období. To může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, případně v kolektivní smlouvě lze toto období prodloužit na 52 týdnů.

Za rok tedy nesmí přesčasová práce překročit limit 416 hodin.

Prací přesčas ovšem není, když si se šéfem domluvíte na úterý po obědě volno a ve středu večer jej napracujete, nebo když vůbec nestíháte, protože jste si v pracovní době volali s manželkou a poté zůstanete v práci o hodinku déle. Nejde tedy o jakoukoliv práci pro zaměstnavatele mimo předem stanovenou pracovní dobu, ale pouze takovou, kterou vám zaměstnavatel nad rámec stanovené týdenní pracovní doby nařídil, nebo k níž jste alespoň dostali zaměstnavatelův souhlas. Není nutné souhlas nijak formalizovat, písemná forma se určitě nevyžaduje, stačí sjednání ústní, případně i mlčky.

U některých zaměstnanců se pro přesčasy uplatňují odlišné podmínky:

Práce přesčas vedoucího zaměstnance

U vedoucího zaměstnance se často s přesčasy počítá do jisté míry automaticky. Ze zákona mají vyšší limit pro maximální počet přesčasových hodin, který činí 416 hodin ročně.
Ve smlouvě by mělo být stanoveno, zda mzdové nároky vedoucího zaměstnance v rámci základní mzdy již zahrnují práci přesčas či nikoliv. Je-li mzda stanovena mzdovým výměrem, pak je nezbytné ohodnotit přesčasy vždy zvlášť.

Práce přesčas u zkráceného úvazku

U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu, Ovšem pozor, těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit.

Z hlediska odměňování se prací přesčas se při kratší pracovní době rozumí až práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin týdně. Můžete tedy po dohodě se zaměstnavatelem vykonávat za mzdu práci nad rámec sjednané kratší pracovní doby, ale příplatek za práci přesčas vám bude náležet teprve za vykonanou práci nad rámec stanovené týdenní pracovní doby.

Přesčasy v těhotenství a u čerstvých rodičů

Zákoník práce zakazuje nařizovat těhotným zaměstnankyním práci přesčas. Také zaměstnancům a zaměstnankyním, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí být práce přesčas nařízena.

Práce přesčas ve zdravotnictví

Pro oblast zdravotnictví se ze zákona uplatňují odlišné principy. Základní limit přesčasů ve výši 160 hodin za rok je stejný. Trochu jiná pravidla ovšem nastávají u další dohodnuté práce přesčas, která u zaměstnanců ve zdravotnictví nesmí přesáhnout v průměru 8 hodin týdně, a v případě zaměstnanců poskytovatele zdravotnické záchranné služby v průměru 12 hodin týdně, v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; jen kolektivní smlouva může toto období vymezit na nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích. Dohodu o další práci přesčas může lékař či zdravotní sestra odmítnout, v praxi jde ale téměř o standard. Běžný limit 160 hodin přesčasů bývá totiž vyčerpán třeba již po dvou měsících a při nedostatku pracovníků ve zdravotnictví to v řadě nemocnicích v podstatě ani jinak řešit nejde.

Proplácení přesčasů

Podle zákoníku práce platí, že „za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo, a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.“ Z uvedeného je tak patrné, že zaměstnavatel a zaměstnanec se mohou dohodnout, že za práci přesčas bude zaměstnanci namísto příplatku ke mzdě poskytnuto náhradní volno.

Mzdu lze ovšem sjednat již s přihlédnutím k práci přesčas (u běžných zaměstnanců do 150 hodin, u vedoucích v plném rozsahu, tedy až do 416 hodin) a pak nemůže zaměstnanec za práci přesčas vůbec nic požadovat. Tato možnost nařizovat práci bez adekvátní odměny pro zaměstnavatele neplatí v případě sjednání mzdy formou mzdového výměru.
Zaměstnavatel si tedy musí zvolit, co se mu vyplatí více, zda se zaměstnancem dohodne na konkrétní mzdě, která již zahrnuje práci přesčas, anebo bude výši mzdy určovat jednostranně mzdovým výměrem a přesčasy bude vyplácet. Pokud si nejste jistí, zda vaše mzda již zahrnuje práci přesčas, či zda jsou vám vaše přesčasy propláceny správně, stačí se obrátit na advokáta, který vám pomůže vyhodnotit, na co máte právo.

Příklad: Pan Martin se na nás obrátil s žádostí o posouzení své situace. Jeho zaměstnavatel mu nakládal velký objem práce, kterou pan Martin nestíhal v běžné pracovní době zpracovat. Zaměstnavateli tedy vždy hlásil, že zůstává déle, aby “dodělal ty výkazy, zpracoval požadované tabulky” a tak podobně. Vzhledem k tomu, že na výplatě se tato ochota nijak neprojevovala, přesto, že byla mzda stanovena mzdovým výměrem, dotázal se pan Martin na proplácení přesčasů přímo svého šéfa, který se podivil, že žádné přesčasy nenařizoval a bral to jako dobrovolnou aktivitu a pečlivost pana Martina. Přesčasy proplácet nehodlal.

Pan Martin se na nás obrátil s prosbou o radu. Poradili jsme mu, že pokud lze prokázat, že mu danou práci zaměstnavatel nařídil a není možné ji běžné za 8 hodin stihnout a pokud navíc hodiny navíc de facto hlásil a zaměstnavatel mu je mlčky schválil, pak je třeba brát danou práci jako nařízenou práci přesčas.

Pokud však zaměstnavatel zadá práci, kterou průměrný člověk nemůže objektivně stihnout do konce pracovní doby, jedná se o práci přesčas. Na zaměstnavatele se znovu obrátil s vytištěným vyjádřením advokáta a šéf mu nakonec vše řádně proplatil.

Výhody a nevýhody práce přesčas

Výhody i nevýhody přesčasových prací jsou celkem evidentní. Pro zaměstnavatele je samozřejmě žádoucí a důležité, pokud se práce stihne včas a je řádně dokončená.
Zaměstnanec má zase za práci přesčas nárok na příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud tedy nedostane náhradní volno. I to však může být považováno za výhodu, např. při prodlouženém víkendu atd.

Hlavní nevýhodou pro zaměstnance je samozřejmě delší a namáhavější směna, proti které se navíc nemůže často bránit (zejména pokud jde o vedoucího zaměstnance). Navíc zde ani kompenzace ve formě příplatku nemusí být.

Co se stane, pokud odmítnu práci přesčas?

Pokud zaměstnavatel respektuje limity nastavené zákoníkem práce, pak v podstatě práci přesčas odmítnout nemůžete. A jestliže na odmítnutí trváte, hrozí vám nebezpečí finančních i jiných postihů ze strany zaměstnavatele.