Základní zásady pracovněprávních vztahů
Zákoník práce je vystavěn na liberálních principech a základní zásadou je “co není zakázáno, je dovoleno.” Vzhledem k předpokladu, že zaměstnanec má slabší vyjednávací pozici ve vztahu, jsou některá jeho práva speciálně ošetřena. Během čtení jednotlivých ustanovení zákoníku práce si všímejte pojmů jako “musí”, “nesmí”, “je povinen”, “je zakázáno”. To signalizuje, že individuální dohoda zde není možná. Výčet důležitých ustanovení, od kterých se lze odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance, pak upravuje také § 363 zákoníku práce.
Velmi důležitými zásadami jsou zásada rovného zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Zaměstnavatel s vámi nesmí jednat jiným, méně příznivým způsobem než s ostatními, například z důvodu vaší víry, rasy, pohlaví či sexuální orientace. Stejně tak by neměl dopustit na pracovišti obdobný typ jednání se zaměstnanci, jako jsou formy šikany, pronásledování či obtěžování. Co konkrétně za takové jednání považujeme, nám zpřesňují ve svých judikátech soudy.
Související služba
Plánujete dát výpověď v práci?
Ochráníme vaše práva, pokud se chystáte dát výpověď v práci. S námi máte jistotu, že vaše výpověď bude platná a vy nepřijdete o nic, na co máte dle pracovní smlouvy nárok. To vše do dvou pracovních dnů a online.
Chci se poradit o své výpovědi
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 4 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
Vznik pracovního poměru
Ústřední část zákoníku práce je věnovaná pracovnímu poměru, což je v porovnání s ostatními pracovněprávními vztahy dominantní a základní vztah. Zákoník práce zná dva způsoby vzniku pracovního poměru. Jedním z nich je jmenování, druhým, se kterým se setkala drtivá většina z nás, pak pracovní smlouva.
Jde o dvoustranný projev vůle zaměstnance a zaměstnavatele, který směřuje ke vzniku pracovního poměru. Jeho podstatnými náležitostmi jsou druh vykonávané práce, místo jejího výkonu a den nástupu do práce. Zákoník práce umožňuje poměrně vysokou míru flexibility ve formě i obsahu pracovní smlouvy. Je proto dobré znát ale nejenom podstatné náležitosti, ale také se orientovat v tom, co vše je vhodné v pracovní smlouvě zakotvit pro nastavení bezpečného fungování vašeho vztahu se zaměstnavatelem. Může to být mimo jiné zkušební doba, výše mzdy, vysílání na služební cestu, speciální délka výpovědní doby a podobně.
Pracovní podmínky zaměstnanců
Pracovní podmínky můžeme chápat v širším smyslu jako uspokojivé pracovní prostředí, bezpečí na pracovišti a různé úkony a postupy vedoucí ke spokojenosti zaměstnanců. Pod tento pojem se mohou schovat i další okolnosti, za nichž vykonáváte svou práci, tedy pracovní doba a její rozvržení či přestávky na oddech.
Rozvržení pracovní doby musí skloubit ekonomické a provozní potřeby zaměstnavatele, zákonnou úpravu a její limity, od nichž se nelze odchýlit a v neposlední řadě i ochranu zdraví zaměstnance. Najdete zde proto řadu ustanovení, která vám musí zaměstnavatel bezpodmínečně zajistit. Jsou jimi například zařazení přestávek v práci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce a mezi dvěma směnami alespoň 11 hodin.
Tip na článek
Tip: Ministerstvo práce a sociálních věcí přichází v současné době s dosud nejrozsáhlejší novelou zákoníku práce za poslední roky. Reaguje v ní na současný trend práce na dálku, kterému poskytne jasnější pravidla. Změny nastanou i v procesech doručování na pracovišti a zpřesnění práv čeká také osoby pracující na dohody mimo pracovní poměr. Plánované úpravě jsme se věnovali v samostatném článku.
Zánik pracovního poměru
Asi nejdotazovanější částí pracovněprávních předpisů jsou ustanovení týkající se rozvázání pracovního poměru. Za jakých okolností a jak podat výpověď, kdy končí pracovní poměr a naopak, kdy vám může zaměstnavatel platně výpověď dát.
Základní pravidlo v tomto směru je, že zaměstnanec nemusí mít pro ukončení pracovního poměru žádný specifický důvod. Musí pouze respektovat písemnou formu výpovědi a následnou výpovědní dobu, která bývá zpravidla dvouměsíční. Běží ale až od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém jste dali výpověď.
Tedy například, pokud dáte výpověď 10. října, dvouměsíční výpovědní doba běží od 1. listopadu. Z toho důvodu bývají výpovědi nejčastěji doručovány druhé straně až ke konci měsíce.
Naopak ze strany zaměstnavatele musí být striktně splněn některý z výpovědních důvodů stanovených v § 52 zákoníku práce. Naplňuje se tím opět ochrana zaměstnance, jakožto slabší strany vztahu.
Je zřejmé, že je to hlavně Mzda, která představuje hlavní motivační prvek mnoha pracovněprávních vztahů. Pracovní právo v tomto ohledu nastavuje jednak minimální mzdu, na kterou máte nárok a pro pracovníky státu, obcí nebo příspěvkových organizací pak tabulky základní výměry platu. Pro zaměstnance je klíčový i přepočet hrubé a čisté mzdy a nastavení mzdy ve formě různých jejích složek. To vše ale v detailní podobě upravují jiné právní předpisy a v zákoníku práce to nenajdeme.
Překážky v práci
V životě každého zaměstnance se poměrně často vyskytují situace, pro které nemůže v danou chvíli pro svého zaměstnavatele pracovat, ačkoliv by měl. Ať už se jedná o doprovod člena rodiny k lékaři, pracovní neschopnost či ošetřování člena rodiny. Zákoník práce i v těchto situacích zaměstnance chrání a ukládá zaměstnavateli, aby omluvil nepřítomnost z zaměstnance v práci, poskytl mu pracovní volno a v některých případech i náhradu mzdy či platu.
Neexistuje mnoho předpisů, které bychom doporučili i do knihovničky těch, kteří se právem profesně nezabývají. Ale pokud bychom takové hledali, zákoník práce by byl jistě na čelních příčkách. Jak je vidět z předchozích řádků, alespoň krátké přečtení a znalost základních práv v pracovním procesu vám může zajistit jejich dodržování a citelně zlepšit vyjednávací pozici.