Příspěvek na živobytí patřil k základním pilířům pomoci v hmotné nouzi. Od října 2025 jej však zcela nahrazuje nová tzv. superdávka. Co to znamená pro dosavadní příjemce, co se změnilo v posuzování nároků a jak si dát pozor, aby člověk o podporu nepřišel?
Příspěvek na živobytí byl dávkou pomoci v hmotné nouzi, která měla lidem zajistit prostředky alespoň na základní životní potřeby – tedy jídlo, hygienu nebo třeba oblečení. Nárok na ni měl ten, kdo ani po započtení všech příjmů (včetně jiných dávek, výživného nebo příspěvku na bydlení) nedosahoval tzv. částky živobytí. Ta byla stanovena zákonem, ale u různých osob mohla být upravena – např. v případě dietního stravování, bezdomovectví nebo dětí. Výše dávky tedy nebyla pevná, ale vypočítávala se individuálně jako rozdíl mezi životním minimem a skutečnými příjmy.
Tato dávka často směřovala k nejzranitelnějším skupinám – například dlouhodobě nezaměstnaným, osobám s nízkým vzděláním, samoživitelům, ale i lidem bez domova. Typickým znakem bylo, že příjemce neměl jiný zdroj příjmu, a dávka tvořila většinu jeho rozpočtu. Stát přitom trval na tom, aby se člověk snažil svou situaci zlepšit – např. aktivní spoluprací s úřadem práce, absolvováním rekvalifikace, nebo vykonáváním veřejné služby. Pokud to odmítl bez vážného důvodu, mohl přijít o část podpory.
Příspěvek na živobytí byl často doplňován dalšími dávkami, například doplatkem na bydlení. Jeho ukončení a začlenění do tzv. superdávky tak znamená zásadní proměnu celého systému pomoci nejchudším.
Vyznat se v novém systému může být složité. Naši právníci vám pomohou rychle a efektivně získat to, na co máte nárok – srozumitelně a bez zbytečných průtahů.
Posuzování nároku na příspěvek na živobytí bylo poměrně složité a často vyžadovalo úzkou spolupráci s úřady. Základní otázkou bylo, zda se žadatel skutečně nachází v hmotné nouzi – tedy jestli jeho příjem, i po započtení všech ostatních dávek, nedosahuje zákonem stanovené částky živobytí. Do výpočtu se zahrnovaly nejen příjmy samotného žadatele, ale i všech osob, které s ním žily ve společné domácnosti.
Posuzováno bylo také hodnocení snahy o zlepšení situace. Žadatel musel doložit, že se aktivně snaží pracovat – je veden v evidenci úřadu práce, spolupracuje na zprostředkování zaměstnání, nebo se účastní veřejné služby. Pokud tuto aktivitu neprokázal, úřad mohl dávku snížit, nebo ji zcela odejmout.
Hlavním problémem byla ovšem roztříštěnost systému – příspěvek na živobytí se často kombinoval s doplatkem na bydlení či mimořádnou okamžitou pomocí. To vedlo ke složité administrativě, dlouhým lhůtám a nejasnostem v komunikaci s úřady. Zavedení superdávky mělo právě tyto nedostatky odstranit a pomoc sjednotit do jedné přehledné dávky.
Od října 2025 platí zcela nový systém, který nahradil dřívější příspěvek na živobytí i další dávky. Místo nich stát vyplácí jednu sjednocenou sociální dávku, známou jako superdávka. Její složka „na živobytí“ pokrývá základní potřeby osob a domácností s velmi nízkými příjmy, podobně jako starý příspěvek – ale s několika zásadními rozdíly.
Superdávka se přiznává na základě širšího okruhu posuzovaných údajů – kromě příjmů domácnosti se sledují i náklady na bydlení, celkový majetek členů domácnosti a tzv. pracovní aktivita dospělých. Výše dávky se pak odvíjí od rozdílu mezi uznanými náklady a příjmy domácnosti.
Zásadní změnou je, že už nejde žádat samostatně o konkrétní dávku – tedy například jen o pomoc na jídlo nebo o příspěvek na bydlení. Sjednocení přineslo méně papírování, ale i přísnější pravidla. Domácnosti s vyšším majetkem nebo bez pracovní aktivity už často na pomoc nedosáhnou.
Podrobně jsme rozebrali, jak přesně se superdávka počítá, včetně způsobu, jak o ní zažádat a co doložit, v samostatném článku.
O dávku žádáte podáním jediné žádosti o superdávku, na základě které úřad posoudí, zda máte nárok na její jednotlivé složky, tedy i tu na živobytí.
Žádost lze podat elektronicky prostřednictvím portálu MPSV (pokud máte bankovní identitu), osobně na pobočce Úřadu práce, nebo poštou. Spolu se žádostí je nutné dodat celou řadu dokumentů – potvrzení o příjmech členů domácnosti, nákladech na bydlení a informacích o majetku. Úřad si většinu údajů ověřuje sám, ale bez souhlasu všech dospělých členů domácnosti řízení vůbec nezahájí.
Zásadní novinkou oproti dřívějším dávkám je majetkový test – pokud domácnost vlastní více než jednu nemovitost, luxusní auto nebo má vyšší finanční rezervy než zákonem stanovený limit, dávku nezíská.
Úřad má na rozhodnutí 90 dní, ale často to stihne dříve. Výplata dávky probíhá zpětně, tedy za měsíc, kdy žádost podáte. Výhodou je, že složky superdávky se nemusí žádat zvlášť – vše posoudí jeden formulář.
Výše složky superdávky na živobytí není stanovena pevnou částkou – odvíjí se od životního minima, příjmů domácnosti, nákladů na bydlení a výsledků majetkového testu. Úřad práce nejprve zjistí, jak vysoké jsou vaše uznatelné náklady na bydlení a zda domácnost dosahuje tzv. existenčního či životního minima. Pak porovná, kolik peněz vám po zaplacení bydlení zbývá.
Cílem složky na živobytí je, aby domácnosti po uhrazení nákladů na bydlení zůstala částka odpovídající alespoň životnímu minimu. Pokud tomu tak není a domácnost splňuje i ostatní podmínky (zejména příjmové a majetkové), stát částku doplatí – rozdíl pokryje právě dávkou na živobytí.
Horní limit dávky není stanoven zákonem jako konkrétní částka, ale logicky vyplývá z kombinace všech vstupních údajů. Vyšší pomoc tedy získají domácnosti s nízkými příjmy, vysokými náklady a bez významného majetku. Zohledňuje se také složení domácnosti a její pracovní aktivita – kdo nepracuje a není osvobozen, může dostat méně. Dávka se vyplácí vždy zpětně a její výše se může měnit každé tři měsíce, kdy se znovu přepočítává podle aktuálních příjmů a výdajů. Výhodou však je, že ani jednorázové navýšení příjmu (například za brigádu) nemusí znamenat automatické odejmutí dávky.
Dlouholetý přídavek na dítě se od října 2025 ruší a nahrazuje ho takzvaný bonus na dítě, který je jednou ze složek nové superdávky. Co to znamená v praxi? Tomu se věnujeme v našem článku.
Příspěvek na živobytí, dříve samostatná dávka pomoci v hmotné nouzi, je od října 2025 začleněn do nové sjednocené dávky – tzv. superdávky. Dříve sloužil jako pomoc pro osoby a domácnosti bez dostatečných příjmů, často dlouhodobě nezaměstnané či nemocné, s cílem zajistit jim alespoň existenční nebo životní minimum. Nově je složka „na živobytí“ součástí superdávky a její přiznání závisí na komplexnějším posouzení situace – kromě příjmů se hodnotí i náklady na bydlení, majetek a pracovní aktivita všech dospělých členů domácnosti. Žádosti se podávají přes portál MPSV, osobně nebo poštou, a rozhodnutí vydává úřad práce s lhůtou až 90 dní. Výše podpory se může měnit každé tři měsíce a není předem pevně daná – závisí na konkrétní situaci domácnosti. Zároveň platí, že jednorázové výkyvy v příjmech už systém zohledňuje citlivěji než dříve, a tak se vyplácení dávky nemusí hned přerušit.
Každá domácnost, která po zaplacení bydlení nedosáhne na životní minimum a splní příjmové, majetkové a pracovní podmínky.
Ano, je nutné podat novou žádost o superdávku – a to do 31. 12. 2025, jinak výplata od května 2026 skončí.
Každé tři měsíce na základě nově doložených příjmů a výdajů domácnosti.
Ne nutně – systém nově zohledňuje krátkodobé výkyvy a nepenalizuje hned každé zvýšení příjmu.
Podali jste žádost o nemocenskou, mateřskou, rodičovský příspěvek nebo jinou dávku a místo očekávané podpory vám přišlo zamítnutí? Nebo vám byla dávka přiznána v nižší výši, než odpovídá vaší situaci?
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
