Na jaké výživné má vaše dítě nárok a jak je spočítat?

Výživné je poněkud širší termín, než by jeho název napovídal. Zdaleka se netýká jen výživy samotné, při stanovování jeho výše se přihlíží k veškerým potřebám dítěte a samozřejmě také k možnostem rodičů.

Kdo je plátcem výživného?

Častá mediální i společenská zkratka je, že plátcem alimentů je otec. Jedna věc jsou ale statistiky (které nicméně této zkratce dávají za pravdu), druhá věc je pak zákon, který hovoří obecně o vyživovací povinnosti rodičů, v některých případech i prarodičů či jiných předků.

Plátcem pak bývá zpravidla ten z rodičů, který má dítě v péči po kratší dobu (event. vůbec). V některých případech (například u střídavé péče) může soud stanovit výživné dokonce oběma rodičům současně nebo naopak nikomu.

V případě stanovení výživného oběma rodičům je skutečně nezbytné, aby oba rodiče tuto povinnost splnili a nedocházelo k tzv. započtení pohledávky. Jednalo by se možná dle selského rozumu o rozumný krok, kdy pouze jeden z rodičů, jemuž bylo stanoveno výživné vyšší, hradí druhému rodiči rozdíl mezi oběma částkami, ale právně je takový postup nepřípustný a může vést v extrémním případě k trestnímu stíhání či exekuci.

Kdo výživné může získat?

Příjemcem je obecně potomek, který není schopen se sám živit. To není nutně omezeno věkem, tedy ani 18 ani 26 lety, jak se někdy rodiče mylně domnívají. V některých výjimečných případech může vyživovací povinnost trvat i po celý život dítěte (např. u těžce postižených dětí). Výživné se platí k rukám druhého rodiče do doby, než dítě získá plnou svéprávnost (zpravidla do 18 let věku), poté se již platí přímo dítěti.

Musí výživné stanovit soud?

Ideálním stavem je, pokud se na výživném rodiče dohodnou. Pokud možnost dohody selže, je nezbytné, aby rozhodl soud.

Lze najít výši výživného v tabulkách?

Stanovení konkrétní výše výživného není exaktně spočitatelná věc, kdy zadáme do tabulky několik parametrů a za pár okamžiků zjistíme správný výsledek. Přesto na internetu najdeme řadu tabulek a vzorců výpočtů výživného. Nelze je brát jako indikátory částky, kterou nám soud stoprocentně přiřkne, ale mohou být cenným vodítkem, pokud přemýšlíme, v jaké výši výživné našemu dítěti náleží. Významnou roli při jeho stanovení hrají nejenom objektivní okolnosti (příjmy rodičů a potřeby dítěte), ale i postoj rodičů samotných k tomu, jaké prostředky na dítě mají být vynakládány. V zásadě by výživné mělo zajistit či aspoň přiblížit po finanční stránce obdobnou situaci, jaká by byla za trvání funkční rodiny.

Také Ministerstvo spravedlnosti vydal doporučující tabulku rozmezí, ve kterém by se výše výživného měla určovat.

Uvedená rozmezí stanovují procenta z čisté mzdy rodiče, která by měla dítěti v určitém věku náležet. Náš právní systém ale není založený na tzv. objektivizaci výživného, ale alimenty jsou vždy stanovovány po individuálním posouzením případu.

Jaké další skutečnosti soudci zohledňují

Soud vychází při stanovování výše výživného ze zohlednění následujících faktorů:

• podíl času rodičů na osobní péči o dítě – existuje mnoho modelů péče o děti – od výlučné péče jednoho z rodičů, po varianty například 60 % ku 40 % času, anebo například model střídavé péče, kdy jsou oba rodiče zapojeni stejnou měrou. V praxi ale i výlučná péče jednoho z rodičů může zahrnovat časté návštěvy druhého rodiče a podílení se na běžných i mimořádných výdajích i starosti o dítě. Naopak i střídavá péče může přinášet jinou míru osobní péče každého z rodičů o dítě, případně může hrát roli významný rozdíl v příjmech rodičů, kvůli němuž by dítě mělo v každé z rodin zcela jinou životní úroveň. Soudce tedy zjišťuje konkrétní situaci v dané rodině. Platí přitom, že rodič, který pečuje více (po delší dobu), zpravidla svou péčí poskytuje ekvivalent výživného.
• příjmy rodičů ze zaměstnání či podnikání – (event. i důchodu či sociálních dávek) – ty se zkoumají nejenom na straně povinného, ale i oprávněného rodiče. Vychází se např. z potvrzení od zaměstnavatele o výši platu či z daňového přiznání. Pokud ale rodič své příjmy nedoloží, vychází soud z toho, že jeho průměrný měsíční příjem činí 25násobek částky životního minima jednotlivce.
• Důležitým aspektem je také zkoumání možností a schopností povinného (i oprávněného) rodiče, tedy toho, jakého výdělku může dosahovat vzhledem ke svému vzdělání, bydlišti, zdravotnímu stavu, fyzičce atd. Zpravidla tak neobstojí výmluva, že rodič nemá dostatečné příjmy a žije ze sociálních dávek, když se jedná o zdravého, vzdělaného člověka v místě s nízkou nezaměstnaností. Obdobně by se posuzovalo, pokud by se náhle a bezdůvodně vzdal rodič skvěle placeného zaměstnání, či převedl svůj majetek na jiné osoby. Naopak pokud rodič nezaviněně nemá možnost ani schopnost vyživovací povinnost plnit, nemusí ji soud stanovovat.
• majetkové poměry a životní standard – ty souvisí do jisté míry s příjmy ze zaměstnání, ale v tomto případě se jimi myslí například nemovitosti a případné výnosy z nich, akcie či luxusní auta. Majetkové poměry by se měly zjišťovat také u oprávněné osoby, tedy dítěte. Pokud má dítě pouze majetek, který nepostačuje k pokrytí jeho potřeb, i nadále vyživovací povinnost trvá.
• další potomci rodičů a s nimi spojené vyživovací povinnosti – v rámci rozvodu se řeší zájem konkrétního dítěte, pro které se výživné určuje. Je třeba ale zohlednit i další děti, k nimž má rodič vyživovací povinnost, např. další dvě děti v jeho nové rodině.
• odůvodněné potřeby dítěte – zde je posuzování do určité míry obecné, kdy se používají jako vodítko výše uvedené tabulky stanovující, jaké procento z příjmů rodiče by mělo dítěti náležet v určitém věku. Vedle toho se posuzují i potřeby, které má konkrétní dítě, o něž se jedná. Významný je zejména zdravotní stav a přihlíží se také k zájmům dítěte a volnočasovým aktivitám.
• příjmy a ekonomická  situace nových partnerů rodičů, kteří sdílejí společnou domácnost. Noví partneři sice nemají k dítěti z předchozí rodiny vyživovací povinnost, ale mohou socioekonomickou situaci rodiny významně ovlivnit a v takovém případě by se k tomu rovněž přihlíželo.
• způsob, jak se rodiče podílejí na dalších nákladech dítěte – jde o to, zda např. kroužky a oblečení platí vždy jen jeden z rodičů nebo se podílejí společně. K oběma variantám přitom může docházet bez ohledu na oficiální časový rozsah péče.
  nutné výdaje rodičů spojených např. se zdravotní péčí, bydlením apod.
• věk dítěte – samotný věk dítěte předpokládá jiné potřeby a zájmy s tím, že s rostoucím věkem přibývá potřeba vyšších nákladů.

Na internetu lze nalézt řadu tabulek alimentů, které často ale vycházejí pouze ze dvou faktorů, kterými jsou příjem rodiče, který bude výživné platit, a věk dítěte. Z výše uvedeného přehledu je ale zřejmé, že takto jednoduchá situace ani zdaleka není. Šikovný advokát ale umí najít a zdůraznit přesně ty argumenty, které hrají ve váš prospěch a mohou vám dopomoci k vyššímu výživnému. Proto není od věci svou situaci konzultovat a nespoléhat se na obecné vzory z internetu.

Na příkladu si můžeme uvést dvě tabulkově shodné situace, ale v reálném životě diametrálně odlišné.

Otec dvanáctiletého Honzíka vydělává šedesát tisíc čistého. Měl by se s ním vídat dva víkendy v měsíci, ovšem často mu “do toho něco přijde” a společný víkend zruší. Veškeré Honzíkovy kroužky, vybavení a oblečení obstarává matka, která je sama vážně nemocná a v invalidním důchodu s omezenou možností výdělku. Část svých příjmů vynakládá na léky, které zabraňují zhoršení jejího zdravotního stavu.

Otec dvanáctileté Kačky má rovněž měsíční příjem šedesát tisíc čistého. Péče je rozdělena přibližně tak, že ⅔ času s Kačkou tráví maminka a třetinu táta. Otec se společně s matkou domlouvá na dceřinných kroužcích a na jejich nákladech se podílejí oba. Otec Kačku podporuje zejména ve sportech a platí jí nákladné vybavení a kurzy tenisu. Ačkoliv má již další rodinu a dvě nezletilé děti s novou partnerkou, Kačce se věnuje a vozí ji na veškeré zápasy mimo město. Matka pracuje v oblasti dabingu, žije s dcerou i novým přítelem ve velkém domě a dceru podporuje zejména v kulturním vyžití, chodí spolu do divadel a na koncerty.

I bez právního vzdělání a detailní znalosti zákonů a judikátů je na první pohled zřejmé, že výživné v obou případech bude stanoveno v jiné výši, ačkoliv jednoduché internetové tabulky by posoudily tyto případy shodně.

Tím ovšem nechceme “kalkulačky alimentů” nijak hanět. Jen je třeba je odlišit od jiných webových kalkulaček, které nám třeba jasně vypočítají čistou mzdu či daň. V tomto případě získáme pouze orientační základ, od něhož se bude odvíjet další rozhodování.