Rodiče a systém sociálně-právní ochrany dítěte
Základním principem, který by měl být v tomto kontextu respektován, je právo a povinnost rodičů své děti vychovávat podle svého svědomí a přesvědčení. Až teprve v případě, kdy rodiče vyžadují pomoc státních orgánů, případně v situaci, kdy svou roli z jakéhokoliv důvodu nezvládají (například kvůli vážné nemoci, tíživé sociální situaci, závislosti na drogách či jiných návykových látkách), je na místě zásah státu.
V širším slova smyslu můžeme do systému sociálně-právní ochrany dítěte řadit nejenom instituce, které se ochranou zabývají, ale také veškeré právní předpisy týkající se rodinného práva, zdravotnictví, školství, případně sociální či trestněprávní oblasti. Obecně tedy všechny ty, které nějakým způsobem přispívají k ochraně dítěte před jakýmkoliv násilím, zneužíváním a jiným obdobným zacházením.
Pro poskytnutí sociálně-právní ochrany jsou typické situace, kdy
- rodiče dětí zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti,
- děti zanedbávají školní docházku, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin,
- děti opakovaně utíkají od rodičů či jiných osob za ně zodpovědných,
- na dětech byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu.
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí
Právním předpisem, který výlučně uvedenou oblast upravuje, je zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Ten vymezuje v úvodním ustanovení sociálně-právní ochranu dětí jako:
- ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,
- ochranu oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a
- působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny,
- zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.
Zdůrazňuje přitom, že nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které též upravují ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte.
Principy sociálně-právní ochrany dítěte
Základní principy sociálně-právní ochrany dítěte vyplývají z dokumentů mezinárodního práva, především z Úmluvy o právech dítěte a částečně i z dokumentů vnitrostátního práva. Mimo již zmíněného zákona o sociálně-právní ochraně dětí jde především o základní pramen lidských práv, tedy Listinu základních práv a svobod. Hlavní principy jsou následující:
Podstatou a hlavním hlediskem poskytování sociálně-právní ochrany dítěte je blaho a nejlepší zájem dítěte, na to je třeba klást důraz především. Dále se zohledňují vzájemná práva rodičů a dětí a ochrana rodiny.
Zákaz diskriminace – znamená poskytování ochrany všem dětem bez ohledu na jejich národnost, pohlaví, rasu, barvu pleti, náboženství či jiné charakteristiky.
Dítě má právo vyjádřit svůj názor a mělo by se k němu v rámci možností přihlížet. Záleží především na věku dítěte. Přiměřeně věku dítěte by se mu také měly poskytovat informace.
Související služba
Řešení právního problému na míru
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Chci pomoct
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 5 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
Tip na článek
Tip: Občas se stane, že i malé dítě nebo dospívající člověk spáchá něco nelegálního. Obvykle se jedná o méně závažné činy, jako je vandalství nebo krádež. Bohužel ale existují i případy, kdy se děti či mladiství uchýlí i k násilí a k vraždám. Co na zločiny dětí a mladistvých říká naše legislativa a kdy se stáváme trestně odpovědnými? To se dozvíte v našem článku.
Instituce, které se sociálně-právní ochranou dítěte zabývají
Podle zákona o sociálně-právní ochraně dítěte jsou orgány ochrany dítěte především:
Zákon dále zmiňuje i obce a kraje v samostatné působnosti a dává možnost i nestátním subjektům a neziskovým organizacím, jako jsou různé nadace, spolky, církve apod., aby na základě pověření vydaného krajským úřadem nebo Magistrátem hl.m. Prahy plnily určité úkoly v sociálně-právní ochraně dětí. Pověřené osoby nejsou orgány sociálně-právní ochrany.
Tip na článek
Tip: Pomáhají vám vaše ratolesti v domácnosti a občas za svou pomoc dostanou i odměnu? Kdy je pomoc rodičům či jiným příbuzným žádoucí a v pořádku a kdy se lze dostat za hranici zakázané dětské práce? Rozdíl si vysvětlíme v našem článku.
Příklad z praxe:
Zdaleka ne všechny kauzy, se kterými se naši klienti na nás obracejí se týkají soudních sporů či vlastního majetku. V některých případech jde pouze o rychlou právní radu, na koho se obrátit či jak postupovat. Takto se na nás s dotazem obrátila i paní Lenka, která měla obavy o dítě ze sousedství. Ačkoliv se navenek jednalo o velmi spořádanou rodinu s dvěma vysokoškolsky vzdělanými rodiči, přes zdi byl často slyšet křik a pláč jejich dítěte, doprovázený různými údery a ranami. Navíc paní Lenka několikrát na těle holčičky zahlédla různé šrámy a podlitiny. Děvčeti bylo pouhých osm let. Paradoxně právě vzhledem k dobré sociální a ekonomické situaci rodiny a právnímu vzdělání jednoho z rodičů měla paní Lenka zábrany situaci dál řešit, a proto se na nás obrátila s dotazem, zda by se nejednalo o nevhodný zásah do práv jiných a celá věc by se nemohla obrátit proti ní.
Paní Lence jsme vysvětlili, že v situaci, kdy jasně viděla i slyšela, že malé dítě zjevně může být v ohrožení, je nejenom její možností, ale dokonce i povinností věc dále řešit. Podle popisu paní Lenky existovala vysoká míra pravděpodobnosti, že v rodině může docházet k trestnému činu týrání svěřené osoby, kterého se může dopustit rodič či jiný zákonný zástupce, případně učitel, vedoucí kroužku apod.
Specifické pro něj je to, že se na něj vztahuje oznamovací povinnost. To znamená, že osoby, které se hodnověrným způsobem dozví o páchání takové trestné činnosti, jsou povinny věc oznámit policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci. Rovněž je možné se v podobných případech obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí (tzv. OSPOD). Ten má ochranu dětí přímo v popisu práce. Nevýhodou je bohužel jejich časté přetížení.
Díky tomuto postupu se skutečně v rodině sousedů paní Lenky prokázalo závažné a nepřijatelné chování vůči nezletilé dceři, která jim byla odebrána z péče a svěřena do výchovy prarodičům.
Jak orgány sociálně-právní ochrany postupují?
V našem případu z advokátní praxe jsme poukázali na poměrně krajní variantu řešení, kdy musí být dítě rodičům odebráno. To ale rozhodně není pravidlem ani cílem sociálně-právní ochrany dětí.
Naopak. Hlavní principem pro jejich činnost je princip preventivního působení. Opatření by měla přicházet hierarchicky tak, aby odpovídala závažnosti situace. Odebrání dítěte rodičům je jistě na škále možných opatření až jedna z posledních možností. Charakteristické je rovněž to, že nejvýznamnější zásahy, které by měly dlouhodobý či trvalý vliv na postavení dítěte nebo osob za ně zodpovědných smí činit pouze soudy. Již zmíněný OSPOD smí v tomto směru činit návrhy a rovněž dítě u soudu zastupovat.
V tomto směru smí dávat soudu například návrhy
- na omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti anebo omezení nebo pozastavení jejího výkonu,
- na nařízení ústavní výchovy,
- na svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ,
- na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu a jeho zrušení,
- na nařízení výchovného opatření.