Dostat se do kontaktu a možná i do potyčky s policistou či strážníkem se může přihodit komukoliv – nemusíte být zrovna ekologický aktivista, který se právě přilepil k silnici. Jak se liší pravomoci policistů a strážníků a jak je od sebe vlastně rozeznat?
Možná jste si dosud říkali, že je “policajt jako policajt”. Ve skutečnosti ale existují dva typy policistů – tedy příslušníci státní policie (Policie ČR) a strážníci spadající pod obecní policii (ve městech nazývané městská). Pravomoci strážníků městské policie se sice za poslední roky poměrně rozšířily, ale přesto mají o něco nižší oprávnění než státní policisté.
Příkladem rozdílných oprávnění může být pravomoc (resp. její nedostatek) strážníků činit úkony v souvislosti s trestnými činy. Pokud mají ale o takovém činu informace, předávají oznámení dále, aby došlo k řádnému prošetření činu.
Jak policistu, tak také strážníka obecní policie řadíme mezi veřejné činitele, což jim na jednu stranu poskytuje speciální ochranu, zakotvenou hlavně v trestním zákoně, kde je mimo jiné upraven trestný čin útoku na veřejného činitele. Současně je na jejich chování kladen také větší důraz a odpovědnost, čemuž naopak odpovídá skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.
Rozdíly jsou také mezi zřizovatelem a obecným statusem obou útvarů. Policie ČR je ozbrojený sbor státu. Jejím hlavním úkolem je předcházet trestné činnosti a odhalovat ji, chránit bezpečnost osob a majetku. Pravomoci příslušníků Policie ČR upravuje policejní zákon.
Jednotlivé útvary policie jsou:
Nejvýše postaveným je policejní prezident, kterým se stal nedávno Martin Vondrášek. Ten je podřízen přímo ministrovi vnitra. Pod ním pracují náměstci policejního prezidenta a dále čtrnáct ředitelů krajských ředitelství s působností pro jednotlivé kraje.
Obecní policii (v případě měst nazývanou jako městskou) zřizují jednotlivé obce. Jejím základním úkolem je především dohlížet na dodržování městských vyhlášek, dodržování veřejného pořádku, parkování ve městě, řeší běžné potyčky, občany pod vlivem alkoholu a podobně. Strážníci mají do určité míry obdobné pravomoci jako Policie ČR, přesto jich ale mají méně. Upravuje je zákon o obecní policii.
Dostali jste se do konfliktu s obecní či státní policií a domníváte se, že policista překročil své pravomoci? Rádi vám pomůžeme. Popište nám svou situaci a do 48 hodin vám naši odborníci vypracují právní stanovisko.
Tip: Výzvě k podání vysvětlení a průběhu takového vysvětlení jsme věnovali náš další článek.
Když potkáte uniformovaného muže v černém, který po vás chce například doklad totožnosti, zpravidla lze poznat na první pohled, zda se jedná o policistu či strážníka. Příslušníci Policie ČR sice nemají všichni stejnou uniformu, na ulici ale typicky potkáte muže či ženu oděné v černém, s bílým či žlutým nápisem POLICIE na zádech. Odznak nosí policista na uniformě zpravidla na levé straně hrudi. Na něm je umístěn nápis “Policie České republiky” a šestimístné číslo. Na levém rukávu má policista nášivku se státním znakem a nápisem policie. Kriminalista pak nosí odznak služby kriminální policie a vyšetřování v pouzdře společně se služebním průkazem.
Tip: Jednotlivé typy uniforem Policie ČR zveřejňuje na svém webu.
Policista by měl prokázat vždy svou příslušnost k policii, pokud vůči vám jakkoliv vystupuje. To platí zejména pro neuniformované strážníky. Pokud jde o neodkladný zákrok (například dochází k ohrožení život či majetku), stačí mu jen samotné oznámení “Policie”, které by měl následně po odeznění nebezpečí doplnit o prokázání totožnosti služebním stejnokrojem s číslem, případně služebním průkazem, eventuálně odznakem služby kriminální policie.
Uniforma obecních strážníků je podle právních předpisů také černá, ale v detailech se v jednotlivých obcích liší. Pražský strážník tak bude vypadat jinak než například strážník z Rožnova pod Radhoštěm. Strážník nosí odznak obecní policie s identifikačním číslem a názvem obce na pravé straně hrudi. Na levém rukávu má nášivku s názvem obce.
Předně je třeba zdůraznit, že jak policisté, tak také strážníci smějí činit jen to, co jim zákon výslovně povolí. To je základní rámec vaší případné interakce s policií.
Policisté i strážníci jsou obecně oprávněni provádět takzvané úkony a zákroky. Zatímco úkonem se myslí zajišťování určitých povinností bez použití násilí (předvolání k podání vysvětlení, zjištění totožnosti osoby apod.), zákrok znamená takový úkon, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití (například použití pout).
Pakliže vůči vám policista či strážník zasahuje, měl by především prokázat svou příslušnost k (obecní) policii, dále před provedením zákroku by měl použít výzvy “Jménem zákona” a také by vás měl informovat o jeho právních důvodech. Jde-li o úkon (zákrok) spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, tak musíte být poučeni o svých právech a povinnostech. Pakliže by tomu okolnosti bránily, pak lze výjimečně učinit toto poučení dodatečně.
Policista i strážník vás smí požádat o pomoc a vy jako občan máte povinnost ji poskytnout. Každý musí totiž dle zákona bez zbytečného odkladu uposlechnout výzvy, pokynu nebo žádosti policisty. Výjimka se vztahuje na situace, kdy vám právní předpis umožňuje (či přikazuje) něco jiného. Například vás policista obecně může vyzvat k podání vysvětlení, ale vy máte za určitých okolností právo odmítnout – v takovém případě vás tedy policista k vysvětlení nutit nemůže.
Pokud byste odmítli uposlechnout policistovy výzvy (aniž byste na to ze zákona měli právo), hrozí pokuta za přestupek neuposlechnutí výzvy veřejné osoby.
Níže uvádíme některé pravomoci, kterými strážníci i policisté disponují. Vždy ale záleží na konkrétní situaci, v níž lze oprávnění využít. Platí přitom, že pravomoci (práva) městské policie jsou oproti státní užší.
Jde například o právo:
Tip: Jednotlivým úkonům policie (jako např. identifikace osoby, zadržení, osobní prohlídka) a jejich průběhu dle zákona, jsme se věnovali v samostatném článku.
Vzhledem k tomu, že smí činit jen to, co je zákonem povoleno, mohli bychom opačně dovodit, že nesmí činit nic, co zákonem povoleno není. Zmiňme ale alespoň pár věcí, které mohou připadat někomu zjevné, ale přesto se s nimi někteří z nás setkali.
Policista ani strážník vám nesmí:
Záleží nejspíše na míře porušení povinností, zda se v takovém případě raději tvářit, že je vše v pořádku a raději “nic nehrotit”, nebo se ozvat. Zatímco bodrý dotaz policisty: “Tak pane řidiči, víte, co jste provedl?” jakožto zkoušení z předpisů nejspíš bez probhlémů přejdete a mávnete nad ním rukou, neoprávněnou osobní prohlídku už si necháte líbit jen stěží.
Na závěr ještě dodejme, jaká práva mají naopak občané. Podle článku 2 odst. 4 Ústavy je dáno, že „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Pro jednotlivce se tedy uplatňuje princip opačný.
Tým online právníků Dostupný advokát vám jej vyřeší.
Hledáte odpověď na konkrétní právní otázku? Napište nám ji a do 48 hodin budete mít k dispozici odpověď od některého z našich advokátů. Máme specialisty na všechny oblasti práva a garantujeme tak vysokou odbornost našich advokátů.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Není to poprvé, co spolupracuji s touto právní kanceláří. Má zadání jsou od jednoduchých výpovědí ke složitějším uzavíráním smluv, zejména ve skutečnostech, na které zákon nepamatuje. Ani toto není problémem pro tuto právní kancelář. Pokud klient akceptuje to, že i záporná odpověď – ve smyslu dál do toho nepůjdeme – je vlastně řešením. A tady jako klient pociťuji (zobrazit více) Není to poprvé, co spolupracuji s touto právní kanceláří. Má zadání jsou od jednoduchých výpovědí ke složitějším uzavíráním smluv, zejména ve skutečnostech, na které zákon nepamatuje. Ani toto není problémem pro tuto právní kancelář. Pokud klient akceptuje to, že i záporná odpověď – ve smyslu dál do toho nepůjdeme – je vlastně řešením. A tady jako klient pociťuji sílu právní kanceláře, že je věc konzultována z různých úhlů a pozor, peníze zde nejsou na prvním místě. Zastupitelnost kvality kvalitou doplněním z jiné oblasti- já říkám za rohem, co se přirozeně hned nevidí – může být rada od právníka pro klienta nesrozumitelnou, ale pokud klient věnuje maximální péči konzultaci a skutečně odevzdává pravdivé a snaží se i úplné informace, nemůže být negativní odpověď – ve smyslu dál do toho nepůjdeme – negativní, ale konstruktivní. A proto souhlasím s názorem že pravdivé informování kanceláře již od počátku (člověk sám bez vzdělání a právnické praxe není neomylný) zjednodušuje další postup a řešení vznikají takříkajíc současně, ve spolupráci. Zastupitelnost, ochota pomoci, rychlost, dozeptání se bez obavy z navýšení ceny vytváří prostor 50% na 50%. Obě strany jsou stejně zainteresované na výsledku. Proto si i příště vyberu toto právní kancelář.
Díky za pomoc v řešení problému. Skupina profesionálních advokátů.
S Dostupným advokátem jsem řešila několik otázek. Zařídili mé firmě ochrannou známku, poradili mi v oblasti pracovního práva a v neposlední řadě jsem s nimi konzultovala otázky zakládání nové společnosti. Jsem maximálně spokojená, protože vždy jsem dostala rychlou a komplexní službu se skvělým poměrem cena/výkon.
