Jak rozlišíte strážníka a policistu a jaké jsou jejich pravomoci?

Kapitoly článku

• Jaký je rozdíl mezi městskou a státní policií?
• Jak poznat strážníka od policisty?
• Jaké jsou obecné pravomoci strážníka a policisty?
• Co policista naopak nesmí?

Jaký je rozdíl mezi městskou a státní policií?

Možná jste si dosud říkali, že je “policajt jako policajt”. Ve skutečnosti ale existují dva typy policistů – tedy příslušníci státní policie (Policie ČR) a strážníci spadající pod obecní policii (ve městech nazývané městská). Pravomoci strážníků městské policie se sice za poslední roky poměrně rozšířily, ale přesto mají o něco nižší oprávnění než státní policisté.

Příkladem rozdílných oprávnění může být pravomoc (resp. její nedostatek) strážníků činit úkony v souvislosti s trestnými činy. Pokud mají ale o takovém činu informace, předávají oznámení dále, aby došlo k řádnému prošetření činu.

Jak policistu, tak také strážníka obecní policie řadíme mezi veřejné činitele, což jim na jednu stranu poskytuje speciální ochranu, zakotvenou hlavně v trestním zákoně, kde je mimo jiné upraven trestný čin útoku na veřejného činitele. Současně je na jejich chování kladen také větší důraz a odpovědnost, čemuž naopak odpovídá skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

Rozdíly jsou také mezi zřizovatelem a obecným statusem obou útvarů. Policie ČR je ozbrojený sbor státu. Jejím hlavním úkolem je předcházet trestné činnosti a odhalovat ji, chránit bezpečnost osob a majetku. Pravomoci příslušníků Policie ČR upravuje policejní zákon.

Jednotlivé útvary policie jsou:

• policejní prezidium
• útvary s celostátní působností
• krajská ředitelství policie
• útvary zřízené v rámci krajských ředitelství (těch je celkem 14 a jejich územní obvody se shodují s územními obvody 14 krajů České republiky).

Nejvýše postaveným je policejní prezident, kterým se stal nedávno Martin Vondrášek. Ten je podřízen přímo ministrovi vnitra. Pod ním pracují náměstci policejního prezidenta a dále čtrnáct ředitelů krajských ředitelství s působností pro jednotlivé kraje.

Obecní policii (v případě měst nazývanou jako městskou) zřizují jednotlivé obce. Jejím základním úkolem je především dohlížet na dodržování městských vyhlášek, dodržování veřejného pořádku, parkování ve městě, řeší běžné potyčky, občany pod vlivem alkoholu a podobně. Strážníci mají do určité míry obdobné pravomoci jako Policie ČR, přesto jich ale mají méně. Upravuje je zákon o obecní policii.

Jak poznat strážníka od policisty?

Když potkáte uniformovaného muže v černém, který po vás chce například doklad totožnosti, zpravidla lze poznat na první pohled, zda se jedná o policistu či strážníka. Příslušníci Policie ČR sice nemají všichni stejnou uniformu, na ulici ale typicky potkáte muže či ženu oděné v černém, s bílým či žlutým nápisem POLICIE na zádech. Odznak nosí policista na uniformě zpravidla na levé straně hrudi. Na něm je umístěn nápis “Policie České republiky” a  šestimístné číslo. Na levém rukávu má policista nášivku se státním znakem a nápisem policie. Kriminalista pak nosí odznak služby kriminální policie a vyšetřování v pouzdře společně se služebním průkazem.

Policista by měl prokázat vždy svou příslušnost k policii, pokud vůči vám jakkoliv vystupuje. To platí zejména pro neuniformované strážníky. Pokud jde o neodkladný zákrok (například dochází k ohrožení život či majetku), stačí mu jen samotné oznámení “Policie”, které by měl následně po odeznění nebezpečí doplnit o prokázání totožnosti služebním stejnokrojem s číslem, případně služebním průkazem, eventuálně odznakem služby kriminální policie.

Uniforma obecních strážníků je podle právních předpisů také černá, ale v detailech se v jednotlivých obcích liší. Pražský strážník tak bude vypadat jinak než například strážník z Rožnova pod Radhoštěm. Strážník nosí odznak obecní policie s identifikačním číslem a názvem obce na pravé straně hrudi. Na levém rukávu má nášivku s názvem obce.

Jaké jsou obecné pravomoci strážníka a policisty?

Předně je třeba zdůraznit, že jak policisté, tak také strážníci smějí činit jen to, co jim zákon výslovně povolí. To je základní rámec vaší případné interakce s policií.

Policisté i strážníci jsou obecně oprávněni provádět takzvané úkony a zákroky. Zatímco úkonem se myslí zajišťování určitých povinností bez použití násilí (předvolání k podání vysvětlení, zjištění totožnosti osoby apod.), zákrok znamená takový úkon, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití (například použití pout).

Pakliže vůči vám policista či strážník zasahuje, měl by především prokázat svou příslušnost k (obecní) policii, dále před provedením zákroku by měl použít výzvy “Jménem zákona” a také by vás měl informovat o jeho právních důvodech. Jde-li o úkon (zákrok) spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, tak musíte být poučeni o svých právech a povinnostech. Pakliže by tomu okolnosti bránily, pak lze výjimečně učinit toto poučení dodatečně.

Policista i strážník vás smí požádat o pomoc a vy jako občan máte povinnost ji poskytnout. Každý musí totiž dle zákona bez zbytečného odkladu uposlechnout výzvy, pokynu nebo žádosti policisty. Výjimka se vztahuje na situace, kdy vám právní předpis umožňuje (či přikazuje) něco jiného. Například vás policista obecně může vyzvat k podání vysvětlení, ale vy máte za určitých okolností právo odmítnout – v takovém případě vás tedy policista k vysvětlení nutit nemůže.

Pokud byste odmítli uposlechnout policistovy výzvy (aniž byste na to ze zákona měli právo), hrozí pokuta za přestupek neuposlechnutí výzvy veřejné osoby.

Níže uvádíme některé pravomoci, kterými strážníci i policisté disponují. Vždy ale záleží na konkrétní situaci, v níž lze oprávnění využít. Platí přitom, že pravomoci (práva) městské policie jsou oproti státní užší.

Jde například o právo:

• předvést osobu,
• zakázat vstup na určená místa,
• otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor,
• odejmout či předběžně zajistit věc,
• připoutat osobu,
• zajistit osobu (v tomto ohledu má širší pravomoce Policie ČR, která smí osoby zajistit až na 24 hodin, strážník smí pouze předvést osobu na policii),
• použít donucovací prostředky, psa nebo služební zbraň,
• pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných,
• řešit dopravní přestupky (kdo má pro konkrétní řešení pravomoce, záleží na typu přestupku),
• vyšetřit a objasnit dopravní nehodu (zde svěřuje pravomoce zákon pouze Policii ČR),
• měřit rychlost vozidel na pozemních komunikacích (toto oprávnění přísluší především Policii ČR, role městské policie je zde pouze podpůrná).

Co policista naopak nesmí?

Vzhledem k tomu, že smí činit jen to, co je zákonem povoleno, mohli bychom opačně dovodit, že nesmí činit nic, co zákonem povoleno není. Zmiňme ale alespoň pár věcí, které mohou připadat někomu zjevné, ale přesto se s nimi někteří z nás setkali.

Policista ani strážník vám nesmí:

• Zakázat pořizování audio nebo video záznamu.
• Legitimovat vás zcela bezdůvodně.
• Činit úkony či zákroky, na které má sice ze zákona práva, ale pouze v určitých případech, které nyní nenastaly (např. osobní prohlídka).
• Požadovat bezdůvodně prohlídku zavazadlového prostoru, interiéru vozu nebo zavazadel.
• Být na vás sprostý, drzý nebo ironický či dokonce nadávat.
• Zkoušet vás z předpisů. V případě dopravního přestupku či jiného porušení zákona by vám měl oznámit, čeho jste se dopustili.

Záleží nejspíše na míře porušení povinností, zda se v takovém případě raději tvářit, že je vše v pořádku a raději “nic nehrotit”, nebo se ozvat. Zatímco bodrý dotaz policisty: “Tak pane řidiči, víte, co jste provedl?” jakožto zkoušení z předpisů nejspíš bez probhlémů přejdete a mávnete nad ním rukou, neoprávněnou osobní prohlídku už si necháte líbit jen stěží.

Na závěr ještě dodejme, jaká práva mají naopak občané. Podle článku 2 odst. 4 Ústavy je dáno, že „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Pro jednotlivce se tedy uplatňuje princip opačný.