Jaká práva a svobody Úmluva zaručuje
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod je mezinárodní smlouva, která má zaručovat dodržování lidských práv v Evropě. Byla sjednána v rámci Rady Evropy a účinnosti nabyla v roce 1953. ČR se s podpisem přidala po pádu železné opony v roce 1992. V současné době má celkem 46 členských států a kromě Ruska a Běloruska, které vystoupili v roce 2022, jsou jejími signatáři všechny evropské státy.
Úmluva se vztahuje na občanská a politická práva. Pojďme se podívat na ty nejdůležitější z nich:
- Právo na život: Státy jsou povinny chránit životy svých občanů. Výjimky z tohoto práva jsou možné jen v případech, kdy je užití síly absolutně nezbytné (např. k obraně proti nezákonnému násilí).
- Zákaz mučení: Nikdo nesmí být vystaven mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Toto právo je absolutní a nepřipouští žádné výjimky ani v době války či jiných mimořádných stavů.
- Zákaz otroctví a nucené práce: Zakazuje se otroctví, nevolnictví a nucená práce. Určité výjimky jsou povoleny, jako např. práce v rámci vojenské služby nebo v případě, že se jedná o práci, která je součástí trestu nařízeného soudem.
- Právo na svobodu a osobní bezpečnost: Toto právo chrání jednotlivce před svévolným zatčením nebo zadržením. Stanoví, že nikdo nemůže být zbaven svobody kromě zákonem stanovených případů, například na základě odsouzení nezávislým soudem.
Související služba
Došlo k porušení vašich práv garantovaných Úmluvou?
Dostupný advokát vám pomůže. Pomůžeme vám vaše práva vymoci, ať už u místních soudů nebo u Evropského soudu pro lidská práva.
Chci pomoct
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 5 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
- Právo na spravedlivý proces: Každý má právo na spravedlivé a veřejné projednání své věci nezávislým a nestranným soudem. Zahrnuje také právo na obhájce a právo na presumpci neviny, dokud není vina prokázána. Toto je paradoxně možná nejdůležitější právo v úmluvě, protože je nejpraktičtější z hlediska ochrany nároků jednotlivců.
- Zákaz trestu bez zákona: Nikdo nesmí být odsouzen za čin, který nebyl v době, kdy byl spáchán, považován za trestný podle vnitrostátního ani mezinárodního práva. Toto právo má za cíl chránit občany před retroaktivním uplatňováním trestního práva.
- Právo na respektování soukromého a rodinného života: Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Státy mohou do těchto práv zasahovat jen za specifických podmínek, jako je ochrana národní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo práv a svobod jiných.
- Svoboda myšlení, svědomí a náboženství: Toto právo garantuje svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Zahrnuje svobodu změnit své náboženství nebo přesvědčení a svobodu praktikovat své náboženství či přesvědčení veřejně nebo soukromě.
- Svoboda projevu: Každý má právo na svobodu projevu, což zahrnuje právo mít a vyjadřovat své názory, přijímat a šířit informace a myšlenky bez zásahu veřejné moci. Toto právo může být omezeno například pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo práv jiných.
Tip na článek
Tip: Ne všechno, co veřejně sdělujete je chráněno svobodou projevu. Přečtěte si, kdy se dopouštíte schvalování trestného činu.
- Svoboda shromažďování a sdružování: Toto právo zaručuje svobodné shromažďování a sdružování. Toto právo zahrnuje možnost zakládat odbory a přistupovat k nim, ale může být omezeno pro ochranu veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti.
- Právo na účinné opravné prostředky: Zajišťuje každému, jehož práva a svobody zakotvené v Úmluvě byly porušeny, právo na účinné opravné prostředky.
- Zákaz diskriminace: Užívání práv a svobod stanovených v Úmluvě musí být zaručeno bez diskriminace z jakéhokoli důvodu (např. na základě pohlaví, rasy, náboženství nebo politické příslušnosti).
Dodržování smlouvy – Evropský soud pro lidská práva
Aby byly práva svobody obsažené v Úmluvě o lidských právech zaručitelné, musí existovat mechanismus, který bude dohlížet na jejich dodržování. Z toho důvodu vznikl společně s Úmluvou Evropský soud pro lidská práva.
Ten má na starosti přijímání a projednávání stížností na porušování práv a svobod zaručených Úmluvou. Soud posuzuje, zda stížnost splňuje podmínky přijatelnosti a zda skutečně došlo k porušení lidských práv. Pokud soud zjistí, že stát porušil práva jednotlivce nebo skupiny, vydá závazné rozhodnutí. Státy jsou pak povinny toto rozhodnutí respektovat a přijmout opatření k nápravě, například poskytnutím odškodnění oběti.
V mezinárodní úmluvě o lidských právech pak nalezneme úpravu fungování tohoto soudu, jeho složení, podmínky pro výkon funkce soudce Evropského soudu, jeho pravomoci atd.
Výklad Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
Při výkladu Úmluvy o lidských právech jsou dodržovány určité způsoby a zásady:
Zásada subsidiarity
Zásada subsidiarity v mezinárodním kontextu znamená, že primární odpovědnost za ochranu lidských práv leží na národních státech. Evropský soud proto zasahuje pouze tehdy, když národní soudy a orgány nedokázaly zajistit účinnou ochranu práv stanovených Úmluvou.
Jak to v praxi funguje: Představme si situaci, kdy v určitém státě došlo k porušení práva na spravedlivý proces (například kvůli nepřiměřeně dlouhému soudnímu řízení). Poškozená osoba musí nejprve využít všechny dostupné prostředky nápravy na národní úrovni – odvolání, dovolání atd. A až teprve, když všechny tyto prostředky selžou, má tato osoba možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva.
Prostor pro uvážení
Tento koncept dává státům určitou míru flexibility při rozhodování o tom, jakým způsobem splní své závazky podle Úmluvy. Evropský soud uznává, že státy mohou mít různé kulturní, historické a sociální kontexty, a proto jim poskytuje určitý prostor pro uvážení při aplikaci práv a svobod. Nicméně, tento prostor není neomezený a soud ho může omezit, pokud by byla státní opatření v rozporu se základními principy Úmluvy.
Jak to v praxi funguje: Představme si, že různé země v Evropě mají různé věkové hranice pro volební právo. Například jedna země by mohla dát lidem volební právo od 16 let, zatímco jiná by stanovila hranici na 18 let. Pokud by někdo napadl tuto věkovou hranici před ESLP, soud by uznal, že jednotlivé státy mají prostor pro uvážení při rozhodování o takových věcech, které jsou ovlivněny jejich kulturními, historickými nebo sociálními kontexty.
Tip na článek
Tip: Nacházíte se v roli poškozeného v trestním řízení? V tomto případě disponujete speciálními procesními právy, které je dobré znát. Nechte se proto zastoupit Dostupným advokátem, který tato práva aplikuje na vaši situaci.
Evolutivní výklad
Úmluva bývá v praxi vykládána tzv. evolutivním způsobem. To znamená, že soudci Evropského soudu interpretují ustanovení Úmluvy v kontextu současných podmínek a společenských standardů, nikoli pouze na základě toho, co bylo relevantní v době, kdy byla Úmluva sepsána. Tento princip jim totiž umožňuje reagovat na nové výzvy v oblasti lidských práv a zohledňovat změny v hodnotách a normách evropských společností.
Jak to v praxi funguje :Představme si, že určitá praxe byla v době přijetí Úmluvy obecně přijímána, ale společenské normy a standardy se od té doby změnily. Například nějaký druh trestního postihu, který byl dříve považován za přijatelný, by dnes mohl být považován za nelidský nebo ponižující. Pokud by někdo napadl tuto praxi před Evropským soudem, soudci by použili evolutivní výklad Úmluvy, aby rozhodli, zda současné podmínky a hodnoty vyžadují jinou interpretaci práv než tomu bylo v minulosti.
Shrnutí
Úmluva byla přijata v rámci Rady Evropy a platí od roku 1953, přičemž Česká republika se připojila po roce 1992. Zahrnuje důležitá práva jako právo na život, zákaz mučení, zákaz otroctví a nucené práce, právo na spravedlivý proces, svobodu projevu a další. Dohlížení na dodržování této úmluvy zajišťuje Evropský soud pro lidská práva, který může rozhodovat o porušení práv ze strany států. Úmluva je závazná pro všechny signatáře, s výjimkou Ruska a Běloruska, které z ní vystoupily v roce 2022.