V projednávané věci byl obviněný vzat do vazby s odůvodněním, že se opakovaně vyhýbal hlavnímu líčení a nelze vyloučit jeho skrývání. Podle Ústavního soudu ale takový závěr nebyl dostatečně podložen – soud nevyužil dostupné prostředky, které by přiměly obviněného k účasti na řízení bez zásahu do jeho osobní svobody. Vzetí do vazby proto označil za protiústavní zásah do základních práv.
Ústavní soud tak zformuloval důležitý princip: Obstrukční jednání může zakládat útěkový důvod vazby jen tehdy, pokud soud předtím bezvýsledně využije zákonné a mírnější nástroje, jako je předvolání či předvedení. V opačném případě je vazba nepřípustná a v rozporu s článkem 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.