Omezení svéprávnosti není samo o sobě protiústavní. Soudy ale nesmějí rozhodovat tak, že člověku fakticky znemožní, aby někdy doložil, že se jeho schopnosti zlepšily. Právě to vytkl Ústavní soud v čerstvém nálezu obecným soudům v případu muže, kterému ponechaly rozsáhlá omezení v běžném životě — včetně zákazu bez souhlasu uzavřít manželství či partnerství. Část jejich rozhodnutí proto zrušil.
Podstata nálezu v několika větách
Ústavní soud potvrdil, že omezení svéprávnosti může být v některých případech namístě, ale jen jako krajní a individuálně odůvodněné opatření. V této věci vytkl obecným soudům, že stěžovateli fakticky znemožnily prokázat zlepšení jeho schopností a příliš široce rozšířily omezení i do oblastí, které s jeho konkrétními potížemi přímo nesouvisely. Naopak omezení práva být volen Ústavní soud ponechal. Případ se nyní vrací odvolacímu soudu, který musí znovu posoudit, jaký rozsah omezení je skutečně nezbytný a zda by nestačila mírnější podpůrná opatření.
Stěžovatel byl po dosažení zletilosti kdysi zbaven způsobilosti k právním úkonům; po rekodifikaci soukromého práva je veden jako člověk omezený ve svéprávnosti. V roce 2021 padl návrh na vrácení svéprávnosti a současně na schválení smlouvy o nápomoci, protože podle neziskové organizace, která s mužem pracovala, udělal od posledního rozhodování výrazný posun v samostatnosti. Obvodní soud ale návrhu nevyhověl a na další tři roky nastavil poměrně široké omezení: muž nesměl samostatně nakládat s částkou nad 1 500 Kč týdně, uzavírat některé smlouvy, řešit nájem, dědictví, některé rodinněprávní otázky ani bez souhlasu uzavřít manželství či registrované partnerství; zároveň byl omezen i v právu být volen. Odvolací soud rozsah omezení jen mírně zúžil a Nejvyšší soud dovolání odmítl. Teprve poté se věc dostala k Ústavnímu soudu.
Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu a podstatnou část rozhodnutí odvolacího soudu. Výslovně přitom uvedl, že obecné soudy porušily stěžovatelova základní práva podle čl. 5, čl. 10 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve zbytku ale ústavní stížnost odmítl — jinými slovy, nevyhověl mu úplně ve všem.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Na tomhle nálezu je důležitá jedna věc: Ústavní soud , že česká právní úprava omezení svéprávnosti může obstát i ve světle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Současně ale připomněl, že svéprávnost je pravidlem a její omezení jen výjimkou — navíc výjimkou, která musí být individuálně odůvodněná, přiměřená a skutečně nezbytná.
To ostatně odpovídá i občanskému zákoníku. Ten říká, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu dotčeného člověka, po jeho zhlédnutí a jen tehdy, když nestačí mírnější prostředky. Právě to je praktické jádro celé věci: soud nemá člověka „odstavit od právního života“, ale hledat nejméně omezující řešení, které ho ochrání před závažnou újmou. Vedle opatrovnictví proto české právo zná i podpůrná opatření, například nápomoc při rozhodování.
Pro laika to znamená jediné: nestačí, že má člověk diagnózu nebo že je „zranitelný“. Soud musí přesně vysvětlit, v čem konkrétně nezvládá určitou oblast právního jednání, jaké reálné riziko mu hrozí a proč nestačí podpora místo omezení. Diagnóza sama o sobě není univerzální dálniční známka pro zákaz skoro všeho.
Nejsilnější část nálezu míří na vnitřní rozpor v předchozích rozhodnutích. Obecné soudy totiž na jedné straně uznaly, že u stěžovatele nastal významný posun v samostatnosti. Na straně druhé ale prakticky odmítly přikládat význam tomu, že po dobu omezení svéprávnosti nezpůsobil žádné problémy, které by vedly k poškození jeho zájmů. Úspěch mu zkrátka nepřiznaly — přičetly ho systému omezení a opatrovnictví.
Ústavní soud v tom viděl nepřijatelnou logickou smyčku. Pokud totiž soud řekne: „To, že se nic nestalo, je jen zásluha opatrovníka,“ aniž ukáže jediný konkrétní případ, kdy opatrovník opravdu odvrátil škodu, vytváří stav, ve kterém člověk s omezenou svéprávností prakticky nemá jak prokázat zlepšení. A to je problém nejen lidsky, ale i ústavněprávně.
Jinými slovy: pokud člověk dlouhodobě zvládá běžný život bez problémů, soud to nemůže přiřknout jen samotnému omezení. Musí pečlivě zkoumat, zda jde o důkaz skutečného posunu, jakou roli hraje podpora okolí a zda už není namístě mírnější režim. Tohle je velmi důležitý vzkaz pro praxi opatrovnických soudů.
Duševní stav blízké osoby někdy vede příbuzné k nutnosti omezení její svéprávnosti. Jak přitom postupovat? Na to odpovídáme v našem textu.
Další podstatná výtka se týkala toho, že soudy přenesly stěžovatelovy problémy s počty a placením nájmu i do úplně jiné oblasti — do uzavření manželství či partnerství. Odvolací soud v zásadě argumentoval tak, že kdo potřebuje pomoc s nájmem, nemůže rozumět důsledkům manželství. Ústavní soud tenhle přístup označil za nepřiměřený.
Podle Ústavního soudu soudy úplně upozadily nemajetkovou a emoční dimenzi partnerských vztahů a nevážily ji proti hrozící újmě. To je důležité: uzavření manželství nebo partnerství není jen soubor práv a povinností. Je to zároveň součást soukromého a rodinného života, do které se nesmí zasahovat paušálně, bez pečlivého a individualizovaného odůvodnění. Navíc Nejvyšší soud se podle Ústavního soudu s námitkou stěžovatele k této oblasti nevypořádal vůbec, což jen prohloubilo vady předchozích rozhodnutí.
Pro praxi z toho plyne jednoduché pravidlo: jestliže má člověk potíže v jedné konkrétní oblasti, soud z toho nemůže automaticky dovozovat jeho nezpůsobilost skoro ke všemu. Právě takové přenášení omezení do dalších oblastí života je právně nebezpečné. Každý okruh právního jednání musí obstát sám za sebe.
Ústavní soud naopak ponechal v platnosti závěr, že v tomto konkrétním případě může obstát omezení pasivního volebního práva, tedy práva být volen. Podle nálezu obecné soudy dostatečně posoudily, zda stěžovatel rozumí smyslu, účelu a důsledkům kandidatury i případného výkonu mandátu. Zohlednily přitom i ústavní požadavek osobního výkonu mandátu a odpovědnost spojenou s výkonem volené funkce, včetně možné majetkové odpovědnosti za škodu a povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.
Ústavní soud se také neztotožnil s námitkou, že měl Nejvyšší soud položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU. Podle něj nebyly stěžovatelem formulované otázky pro vyřešení případu podstatné. I tady je ale důležité číst nález přesně: soud neřekl, že lidé s omezenou svéprávností obecně nemohou kandidovat. Řekl jen, že v tomto konkrétním případě ústavní hranici soudy nepřekročily.
Nález připomíná, že omezení svéprávnosti má být opravdu krajní řešení. Soudy musí zjišťovat skutečný stav věci, hodnotit konkrétní schopnosti člověka a zvažovat, zda by nestačila podpora, nápomoc nebo užší omezení.
Prakticky to může pomoci lidem, kteří usilují o zúžení omezení svéprávnosti nebo o návrat k plné svéprávnosti. Pokud dlouhodobě zvládají běžné situace, fungují s podporou okolí a nehrozí jim konkrétní závažná újma, musí soud jejich pokrok skutečně posoudit.
Kauza se nyní vrací k odvolacímu soudu, který bude muset znovu a podrobněji posoudit, jaký rozsah omezení je ještě nezbytný a zda by v některých oblastech nestačila mírnější opatření, případně schválení smlouvy o nápomoci.
Ústavní soud v tomto nálezu potvrdil, že omezení svéprávnosti samo o sobě není protiústavní, ale soudy k němu smějí sahat jen jako k poslednímu a pečlivě odůvodněnému řešení. V posuzovaném případě podle něj obecné soudy pochybily hlavně tím, že stěžovateli fakticky znemožnily prokázat zlepšení jeho schopností: i když samy uznaly posun v samostatnosti, všechny jeho úspěchy automaticky připsaly opatrovnictví. Tím vytvořily nepřijatelnou situaci, v níž člověk s omezenou svéprávností nemá reálnou šanci dosáhnout změny.
Ústavní soud také vytkl, že soudy nepřiměřeně rozšířily důsledky problémů s hospodařením a placením nájmu i do dalších oblastí života, například do možnosti uzavřít manželství či partnerství. Takový zásah podle něj musí být vždy posuzován individuálně, konkrétně a s respektem k lidské důstojnosti i soukromému životu. Naopak v otázce práva být volen Ústavní soud zásah ponechal, protože v tomto bodě považoval odůvodnění obecných soudů za dostatečné. Případ se nyní vrací odvolacímu soudu, který bude muset znovu posoudit, jaké omezení je ještě skutečně nezbytné a zda by nestačila mírnější podpůrná opatření.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
