Výživné pro zletilé děti

Kapitoly článku

• Co je výživné?
• Na výživném se buď domluvíte, nebo ho určí soud
• Od 18 let už jste u soudu sami za sebe
• Do kdy se platí alimenty dospělým dětem?
• Co se prokazuje u soudu?
• Žádost o výživné tři roky nazpět
• Co když se dítě chová k rodiči špatně?

E-book zdarma: Jak na rozvod

• Dozvíte se tipy od právníka pro komplikované situace, které mohou nastat.
• Získáte vzor žádosti o rozvod a všechny důležité informace k ní.
• Budete vědět, jak vyřešit situaci s dětmi, alimenty či společným majetkem.

Stáhnout zdarma

Co je výživné?

Výživné, neboli alimenty zákon přímo nedefinuje, ale běžně se tím rozumí pravidelné platby, které platí rodiče svým dětem, pokud se o ně přímo fyzicky nestarají, například pokud je po rozvodu nemají svěřené do péče. Každý rodič je ze zákona povinen své dítě vyživovat, tedy poskytnout mu bydlení, jídlo, oblečení, léky, školné, zkrátka všechny základní potřeby a podle schopností a majetkových poměrů rodiče a jeho životní úrovně do výživného patří i platba různých kroužků, výletů, kultury, sportu, dovolených, případně i tvorba úspor.

Na výživném se buď domluvíte, nebo ho určí soud

Pokud byli rodiče nezletilého dítěte manželé, pak se výživné většinou řeší spolu s rozvodem. Ještě před rozvodem musí proběhnout soud o nezletilé děti. Tam soud buď schválí dohodu rodičů, anebo rozhodne sám. Záleží na tom, komu je dítě svěřeno do péče, jaké jsou finanční poměry obou rodičů a jaké jsou potřeby dítěte. V situaci, kdy rodiče nebyli sezdáni, žádná písemná dohoda, ani rozhodnutí soudu nemusí existovat, rodiče se zkrátka domluví ústně. Teprve ve chvíli, kdy domluva nefunguje, je potřeba se obrátit na soud, který rozhoduje podobně jako v případě rozvodu.

Od 18 let už jste u soudu sami za sebe

Jakmile je dítě plnoleté (a plně svéprávné), získává i tzv. procesní způsobilost a v řízení u soudu už jedná samo za sebe. Pokud se tedy dítě s rodičem nedohodne po dobrém, musí samo podat u soudu návrh, aby výživné přiznal soud. To je jeden z hlavních rozdílů oproti situaci, kdy o výživné žádá nezletilé dítě. Nezletilé dítě je u soudu zastoupeno opatrovníkem a výživné za něj obvykle žádá ten z rodičů, který ho má v péči. Tomuto rodiči se pak také výživné pro dítě platí, takzvaně „k jeho rukám“. Od chvíle, kdy je dítě plnoleté už alimenty dostává na svůj vlastní účet.

Do kdy se platí alimenty dospělým dětem?

Někteří rodiče si myslí, že alimenty musí platit dětem do 18 let, případně do doby než odmaturují, dokončí vysokou školu a podobně. Ve skutečnosti žádná pevná hranice není. Vždy záleží na konkrétním případu. Dnes je pro většinu dětí obtížné se okamžitě po dosažení zletilosti osamostatnit a být nezávislí na podpoře svých rodičů, jak z hlediska psychického, tak především finančního. Po ukončení střední školy mnoho mladých lidí pokračuje ve studiu na vysoké škole nebo se jinak připravuje na svou budoucí kariéru.

Rodič se musí o své dítě postarat do té doby, dokud dítě není schopné se samo živit. To sice je obvykle do té doby, dokud studuje, třeba i na vysoké škole. Na druhou stranu, pokud dítě studuje příliš dlouho, nebo střídá školy a nejedná se o smysluplnou přípravu na povolání, nebude rodič povinen dítě dále podporovat.

V případech, kdy je však dítě třeba těžce fyzicky či mentálně postižené a nikdy nebude schopno se samo živit, trvá vyživovací povinnost jeho rodičů, případně dalších blízkých příbuzných, po celý život.

I když zletilé dítě splňuje výše uvedené podmínky, v případě, že žije v manželském svazku (tj. je ženatý nebo vdaná), je výjimkou z přiznání výživného ze strany rodičů a nyní nastupuje vyživovací povinnost manžela. Tato povinnost má přednost před povinností rodičů platit výživné.

Výživné nemusí být vždy poskytováno kontinuálně, například když zletilé dítě nepokračuje ve studiu na vysoké škole bezprostředně po střední škole. V takovém případě není nárok na výživné po dobu této “překážky”.  Stejně můžeme hovořit o takzvané elasticitě vyživovací povinnosti, když zcela soběstačné dítě utrpí úraz či se mu přihodí jiná situace znemožňující schopnost se samo živit.

Co se prokazuje u soudu?

Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby dítěte a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry jeho rodiče. To vše se u soudu zkoumá a soud má právo po obou stranách chtít, aby předkládaly důkazy. Dítě tedy obvykle předkládá potvrzení o studiu, potvrzení o školném, o lécích, které potřebuje, nákladech na bydlení apod. Rodič musí hlavně doložit své příjmy. Soud zkoumá i to, zda rodič třeba schválně nepřijal hůř placenou práci, zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika, jen aby se vyhnul placení alimentů. Současně se soud zajímá i o to, jak rodič o dítě (byť zletilé) pečuje, jak se stará o rodinnou domácnost.

Žádost o výživné tři roky nazpět

Alimenty se obvykle platí měsíčně, a to na měsíc dopředu, pokud se rodič s potomkem nedomluví jinak. Pokud rodič neplatí, nebo platí pozdě, může po něm dítě chtít i úroky z prodlení. Když jde celá věc k soudu, třeba jako návrh na zvýšení výživného, může dítě požadovat zvýšení až 3 roky zpětně před podáním návrhu.

Co když se dítě chová k rodiči špatně?

I takové případy nastávají. Dítě se třeba naprosto odmítá s jedním rodičem stýkat, na jeho telefonáty a smsky nereaguje apod. Rodič se pak logicky ptá, zda musí na dítě platit, i když to ho vlastně odmítá a žádný vztah s ním mít nechce. Soudy se v tomto shodují, že u mladších dětí toto nelze ve vztahu k výživnému zohledňovat, protože mohou být často „navedené“ rodičem, který má dítě v péči a dítě z toho nemají úplně rozum. Zhruba od 15 let už to ale soudy zohledňují a u zletilých dětí tím spíše.

V takových případech posuzuje soud při rozhodování o přiznání výživného chování zletilého z globálního hlediska, nikoli jen z pohledu samotného rodiče. To znamená, že to, co se jednomu člověku může zdát jako chování v souladu s dobrými mravy, může být jinými posuzováno opačně. V danou chvíli se rovněž zohledňuje předchozí chování a výchova rodiče, tedy lidově řečeno, zda si za současné chování potomka tak trochu nemůže sám.