Málokdo si uvědomuje, že stejně jako rodiče mají povinnost vyživovat své děti, existuje i povinnost opačná – děti musí zajistit svým rodičům slušnou výživu, pokud se sami o sebe nedokážou postarat. Jak tato povinnost funguje v praxi a koho se týká?
Málokdo si uvědomuje, že stejně jako rodiče mají povinnost vyživovat své děti, existuje i povinnost opačná – děti musí zajistit svým rodičům slušnou výživu, pokud se sami o sebe nedokážou postarat. Jak tato povinnost funguje v praxi a koho se týká?
Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům vzniká v okamžiku, kdy jsou splněny dvě hlavní podmínky. První je, že dítě je schopné se samo živit, tedy dosáhlo plnoletosti, má ukončené vzdělání a je schopné zajistit si příjem na pokrytí vlastních potřeb. Druhou podmínkou je, že rodiče se ocitli v situaci, kdy nejsou schopni sami zabezpečit své základní životní potřeby. Typicky se jedná o případy, kdy rodiče nemají dostatečný příjem z důchodu, ztratili zaměstnání, trpí vážnými zdravotními problémy nebo jinými nepříznivými okolnostmi.
Vyživovací povinnost dětí spadá do práv a povinností vůči rodičům. Má však podpůrný charakter. Znamená to, že nastupuje až v situacích, kdy rodičům nepomůže jiný příbuzný nebo partner (např. manžel či manželka). Pokud například manželé žijí spolu a jeden z nich je finančně zajištěný, povinnost postarat se o druhého primárně leží na něm. Až pokud tato podpora není možná nebo dostatečná, mohou rodiče žádat výživné od dětí.
Důležité je, že vyživovací povinnost musí být přiměřená. Děti nejsou povinny zajistit rodičům nadstandardní životní úroveň, ale jen „slušnou výživu“, což zahrnuje základní potřeby jako jídlo, bydlení či léky, nikoli dovolené nebo luxusní zboží.
Tip: Přemýšlíte, na jaké alimenty má vaše dítě nárok? Kalkulačky na webu nám mohou poskytnout vodítko, ale je třeba vědět, co dalšího hraje při stanovování výživného roli a jak je můžete vypočítat. Sepsali jsme pro vás přehled, díky kterému se v situaci snadno zorientujete.
Nechte to na nás. Pomůžeme vám zajistit nejvyšší možné výživné, abyste nemuseli živořit.
Vyživovací povinnost vůči rodičům se týká všech jejich dětí, které jsou schopny se samostatně živit. Není přitom podstatné, zda se jedná o biologické či osvojené děti. Povinnost tedy platí pro všechny potomky bez rozdílu, avšak její rozsah a forma se může lišit v závislosti na majetkových poměrech, schopnostech a možnostech každého dítěte.
Pokud rodiče mají více dětí, vyživovací povinnost se mezi ně rozděluje. Nejde však nezbytně o rovnoměrné rozdělení, ale o přiměřený podíl každého z dětí vzhledem k jeho finanční a životní situaci. Například dítě s vysokým příjmem a stabilními podmínkami může přispívat větší částkou než sourozenec, který má nižší příjem nebo vlastní závazky (například výživné na své děti).
Rozdělení povinnosti mezi sourozence bývá zpravidla na domluvě rodiny. Kromě finanční podpory mohou děti vyživovací povinnost plnit i jinou formou, například péčí o rodiče, zajištěním domácnosti nebo přímým hrazením potřebných služeb, jako je bydlení nebo zdravotní péče.
Jak už je výše naznačeno, základním pravidlem je, že každé dítě přispívá podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Současně se přihlíží k odůvodněným potřebám rodiče. To znamená, že výživné není pevně stanovené, ale vždy se určuje individuálně, s ohledem na konkrétní situaci každého člena rodiny.
Při posuzování schopností dětí zajišťovat výživu rodičům se hodnotí nejen jejich příjmy, ale také celkové životní poměry a také závazky, které mají (hypotéka, vyživovací povinnost vůči vlastním dětem).
Na straně rodiče se posuzuje, zda jeho potřeby odpovídají běžnému standardu slušné výživy. Slušná výživa zahrnuje základní potřeby, jako je jídlo, bydlení, léky nebo zdravotní péče. Naopak potřeby nad rámec základního standardu (například nákladné cestování) nemusí být do výživného zahrnuty.
Soud při rozhodování zohledňuje i otázku dobrých mravů. Rodič, který v minulosti své povinnosti vůči dětem zanedbával nebo jednal nemorálně, nemusí mít na výživné nárok. Tato pravidla chrání děti před zneužitím institutu vyživovací povinnosti.
Tip: Řadu dalších otázek kolem výživného jsme detailně zodpověděli v článku Alimenty a nejčastější otázky kolem nich
Pokud děti odmítnou poskytnout rodičům potřebnou výživu dobrovolně, mají rodiče možnost obrátit se na soud. V takovém případě soud zkoumá několik klíčových aspektů, aby rozhodl, zda mají rodiče na výživné nárok, a případně jaká bude jeho výše.
Jedním z hlavních kritérií je schopnost rodiče zajistit si vlastní živobytí. Soud se zabývá tím, zda rodič opravdu nemá dostatečné příjmy, například z důchodu nebo jiných zdrojů, a zda není možné uplatnit vyživovací povinnost jiných osob, jako je manžel nebo registrovaný partner. Rodiče musí u soudu doložit své příjmy, majetkové poměry a další relevantní skutečnosti.
Na straně dětí soud posuzuje rovněž jejich finanční situaci, schopnosti a možnosti. Pokud soud výživné přizná, mohou jej děti plnit nejen finančně, ale i formou naturální pomoci, například péčí o rodiče nebo zajištěním bydlení. Vše záleží na individuálním rozhodnutí soudu.
V rámci naší advokátní praxe jsme se spíše zprostředkovaně dozvěděli o příběhu pana Jaroslava, který se po celý život staral o svou rodinu a pracoval v náročném zaměstnání. Po odchodu do důchodu však jeho situace začala být složitá. Vlivem špatného zdravotního stavu a nízkého starobního důchodu si už nemohl dovolit pokrýt své základní potřeby, jako je nájemné, léky a jídlo. Sám žil skromně, ale jeho úspory postupně došly.
Pan Jaroslav měl dvě děti, syna a dceru. Syn byl úspěšný podnikatel s vysokými příjmy, zatímco dcera pracovala jako učitelka a sama vychovávala dvě malé děti. Panu Jaroslavovi jsme poradili, že by se měl na děti se svými finančními těžkostmi obrátit. Nakonec se skutečně ukázalo, že pro potomky není péče o otce větší problém, pouze si jeho situaci plně neuvědomovali. Syn nabídl, že bude pravidelně přispívat finančně, a dcera se rozhodla zajistit otci péči, včetně nákupů a pomoci v domácnosti. Oba tak vyživovací povinnost plnili podle svých možností a schopností.
Pokud by se děti na podpoře neshodly nebo by ji odmítly poskytnout, mohl by se pan Jaroslav obrátit na soud. K tomu ale v praxi většina rodičů v seniorním věku nepřistoupí, protože se obávají zhoršení vztahu s dětmi, omezení vídání vnuků a vnuček a podobně.
Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům je důležitým právním nástrojem, který má zajistit důstojné podmínky života těm, kteří se už o sebe sami postarat nemohou. Tato povinnost však není bezbřehá – platí jen tehdy, pokud jsou rodiče skutečně v nouzi, a její rozsah je vždy přiměřený možnostem dětí. Výživné se rozděluje mezi všechny potomky podle jejich finančních schopností a poměrů, přičemž musí být respektovány i zásady dobrých mravů.
Povinnost zahrnuje nejen finanční podporu, ale také péči o rodiče či zajištění dalších potřeb, jako je bydlení či zdravotní péče. V případě sporu rozhoduje o výživném soud, který bere v úvahu situaci obou stran. Příběhy z praxe ukazují, že vzájemná rodinná soudržnost a snaha řešit situaci společně může výrazně přispět k zachování dobrých vztahů a důstojného života rodičů.
Zajistíme spravedlivé zvýšení nebo úpravu výživného podle aktuální situace a s ohledem na majetkové poměry vás a dalšího rodiče dítěte. Využijeme svých znalostí a zkušeností k přípravě návrhu, který bude mít nejvyšší šanci na úspěch. Zaplatit můžete až po poskytnutí služby.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
