Je obrázek vytvořený AI autorským dílem?

Podstatou sporu byla grafika, kterou vytvořila aplikace s názvem DALLE, na základě údajného žalobcova zadání: „vytvoř vizuální zobrazení dvou stran, které podepisují obchodní smlouvu ve formálním prostředí, například v konferenční místnosti nebo v kanceláři advokátní kanceláře v Praze. Ukaž pouze ruce.“ Vytvořené dílo se ovšem zalíbilo i jiné osobě než zadavateli, která si jej umístila na svých stránkách.

Zadavatel jej tedy žaloval a domáhal se nejenom určení autorství, ale současně také zdržovacího a odstraňovacího nároku z důvodu údajného neoprávněného zásahu žalovaného do žalobcem vytvořeného autorského díla.

Obě strany se shodly na faktu, že obrázek, jehož se žaloba týkala, vytvořila umělá inteligence na základě pokynů žalobce a žalovaný si jej umístil na svou webovou stránku. V tom tedy žádný rozpor nebyl.

Žalovaný ovšem prohlašoval, že obrázek vytvořený umělou inteligencí nesplňuje náležitosti autorského díla dle zákona o právu autorském. Žalobce nemůže být považovaný za jeho autora a tudíž je žaloba zcela a ve všech bodech neopodstatněná. Tímto výkladem též odůvodnil fakt, že nijak nereagoval na žádost o odstranění grafiky ze svého webu.

Obecně platí, že autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může domáhat zejména:

1. určení svého autorství,
2. zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy,
3. sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití (…), a
4. odstranění následků, zejména stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky (…).

Soudse ve svém rozhodnutí zabýval pojmem autorské dílo a autor. Podle autorského zákona je předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.

Současně autorský zákon stanoví, že dílem není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. Jeho autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.

V soudním sporu zpravidla platí, že žalující strana nese takzvané důkazní břemeno. To znamená povinnost prokázat skutečnost kterou tvrdí a přinést důkazy, které její nárok potvrzují. Žalovaný by měl naopak přinášet důkazy svědčící o jeho tvrzeních a oslabující tvrzení žalobce.

V tomto případě měl žalobce prokázat jakým způsobem došlo ke vzniku grafiky a na základě jakého konkrétního zadání, konkrétní osoby, umělá inteligence předmětnou grafiku vytvořila.

Žalobce zdůrazňoval, že obrázek vytvořila umělá inteligence na základě jeho konkrétního zadání, a tudíž se považoval za jeho autora. Toto své tvrzení však nepodložil ničím jiným než svým prohlášení, a to ani na dodatečnou výzvu soudu. Podle soudu tedy nebylo prokázáno, že umělá inteligence vytvořila předmětný obrázek na základě v petitu uvedeného zadání žalobce.

Autorství ale (alespoň prozatím) nelze přiřknout umělé inteligenci. Navíc obrázek vytvořený umělou inteligencí nepředstavuje autorské dílo a nesplňuje pojmové znaky autorského díla, neboť se nejedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby – autora. Podle soudu žalobce sám osobně dílo nevytvořil, to vzniklo pomocí umělé inteligence, a v řízení nebylo prokázáno na základě jakého konkrétního zadání. Co se týče samotného zadání, které údajně mělo být podkladem pro následný obrázek vytvořený umělou inteligencí, lze případně hovořit o námětu díla či eventuálně myšlence, které však výslovně nejsou autorským dílem.

Ze všech těchto důvodů soud vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou a zamítnul ji.

Přesto, že žalobce se svým nárokem neuspěl, je tento rozsudek nepochybně významný, neboť poukazuje na nutnost zamýšlení se nad schopnostmi umělé inteligence a jejich využívání (či zneužívání) člověkem. Tato a podobné kauzy nás jistě časem přinutí o autorském právu (či jiných oblastech práva) přemýšlet jiným způsobem. A možná, že i nyní zcela absurdní představa, že by umělá inteligence disponovala určitou právní subjektivitou, nám nebude za pár (desítek) let připadat zvláštní.