Dědický titul: jeho druhy a hierarchie

Předpoklady dědění

Dědit můžete jen v případě splnění několika základních předpokladů. V první řadě je logicky nutné, aby zemřel zůstavitel a existoval majetek, který byste mohli dědit. Zde ale může být háček v tom, že pokud se zůstavitel během svého života zadlužil, budou součástí dědictví i tyto dluhy. Může se tak stát, že dluhy převýší jeho majetek. A pokud dědíte majetek, dědíte i dluhy. V tomto případě se budete pravděpodobně chtít dědictví vzdát.

Dalším základním předpokladem je pak to, že jste způsobilým dědicem. Tím mohou být fyzické i právnické osoby a dokonce i ještě nenarozené osoby. Zároveň vás ale tohoto statusu mohou zbavit určité činy. Přestáváte být způsobilým dědicem v případě, že:

• jste se dopustili úmyslného trestného činu proti zůstaviteli nebo jeho nejbližším.
• jste se dopustili zavrženíhodného činu proti vůli zůstavitele (např. jste jej donutili k podepsání dědické smlouvy).
• jste se zůstavitelem v procesu rozvodového řízení, ke kterému zůstavitel přistoupil z důvodu domácího násilí.
• jste byli jako rodiče zbaveni rodičovské odpovědnosti na základě toho, že jste jí zneužíval nebo zanedbával.

Společně se způsobilostí dědice souvisí také nutnost dědického titulu.

Co je to dědický titul

Jedná se o právní důvod dědění na základě kterého vám vzniká oprávnění dědit. Dědický titul určuje, na základě jakého právního důvodu dojde k přechodu majetku po zemřelém na jeho dědice. Je to základní předpoklad, který stanoví, kdo se může stát dědicem a jakým způsobem bude majetek rozdělen. Obecně lze dědický titul chápat jako právní rámec, který upravuje vztahy mezi zůstavitelem (zemřelým) a jeho potenciálními dědici.

Existují celkem tři dědické tituly: dědická smlouva, závěť a dědictví ze zákona. Mezi těmito dědickými tituly je stanovena hierarchie – dědická smlouva stojí na vrcholu a má v rámci určování dědictví nejvyšší autoritu, pod ní stojí závěť a nejníže je postavené dědění ze zákona. Zároveň platí, že se jednotlivé dědické tituly navzájem nevylučují. Je proto možné, že rozdělení dědictví půjde částečně dědicům na základě dědické smlouvy a částečně dědicům ze zákona nebo může i jediný dědic dědit na základě dědické smlouvy a ze zákona.

Pojďme si nyní jednotlivé dědické tituly vysvětlit podrobněji:

Dědická smlouva

Dědická smlouva je nejsilnějším dědickým titulem. Jde o smlouvu uzavřenou mezi zůstavitelem (osobou, která chce smlouvu uzavřít, protože vlastní majetek) a jedním nebo více dědici. Obě strany uzavírající smlouvu musí být plnoleté a plně svéprávné. V dědické smlouvě se zůstavitel zavazuje, že po jeho smrti přejde jeho majetek, nebo jeho část, na osoby, se kterými smlouvy uzavírá.

Specifika dědické smlouvy:

• Právně závazný akt: Na rozdíl od závěti, kterou může zůstavitel jednostranně kdykoliv změnit nebo zrušit, je dědická smlouva dvoustranným právním jednáním. Jednou uzavřená dědická smlouva nemůže být jednostranně zrušena, což poskytuje větší jistotu oběma stranám.
• Obsah smlouvy: Dědická smlouva může stanovit, že určitá osoba zdědí celý majetek, určitou část majetku, nebo jen konkrétní věc či hodnotu. Obsah smlouvy je věcí dohody mezi zůstavitelem a dědicem.
• Podmínky uzavření: Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě notářského zápisu, jinak na ní bude pohlíženo jako na závěť.
• Povinný díl: I když je dědická smlouva nejsilnějším dědickým titulem, stále musí respektovat zákonné ustanovení o povinném dílu pro neopomenutelné dědice, tedy děti zůstavitele. Pokud by smlouva opomenula tyto osoby, mohly by být její části neplatné.
• Možnost dalšího nakládání s majetkem: I přes uzavření dědické smlouvy může zůstavitel během svého života nadále nakládat se svým majetkem. To znamená, že může majetek prodat, darovat nebo s ním jinak nakládat.
• Čtvrtina pozůstalosti: Dědickou smlouvu je možné uzavřít pouze o třech čtvrtinách zůstavitelova majetku. Jedna čtvrtina tak musí být ponechána volně, případně je o ní možné sepsat závěť.

Závěť

Závěť je jednostranný právní úkon, kterým zůstavitel (osoba sepisující závěť) vyjadřuje svou vůli, jak má být naloženo s jeho majetkem po jeho smrti. Jedná se o jeden z hlavních dědických titulů a umožňuje zůstaviteli určit, kdo bude jeho dědicem a jak se jeho majetek rozdělí. Díky závěti je možné vyhnout se dědění ze zákona, ale pouze v případě, že není v rozporu s povinným dílem neopomenutelných dědiců.

Specifika závěti:

• Jednostranný akt: Na rozdíl od dědické smlouvy je závěť jednostranným právním jednáním, které může zůstavitel kdykoliv během svého života měnit, doplňovat nebo zrušit.
• Forma: Závěť musí být sepsána v písemné formě. Nejvyšší právní jistotu poskytuje závěť sepsaná notářem ve formě notářského zápisu, ale může být sepsána i ručně (holografní závěť), nebo klidně na počítači, ale v tomto případě je nutné mít minimálně dva svědky (alografní závěť), kteří nejsou dědici ani nemají s dědici rodinné vazby.
• Obsah závěti: Závěť může obsahovat nejen rozdělení majetku mezi dědice, ale i různé podmínky (dovětky). Tyto podmínky musí být v souladu s dobrými mravy a nesmí porušovat veřejný pořádek.
• Povinný díl: I při sepsání závěti je nutné respektovat práva nepominutelných dědiců, což jsou děti zůstavitele, které mají nárok na svůj povinný díl, a to i přes jiná ustanovení v závěti.

Dědictví ze zákona

Dědictví ze zákona nastává v případech, kdy zůstavitel (zemřelá osoba) nezanechal závěť, dědickou smlouvu, nebo pokud závěť a smlouva neošetřily veškerý jeho majetek. Jedná se o způsob dědění, který je upraven zákonem a stanovuje, kdo jsou zákonní dědicové a jakým způsobem se dědictví rozdělí.

Specifika dědictví ze zákona:

• Automatické dědění: Pokud neexistuje platná závěť nebo dědická smlouva, dědí se automaticky podle zákona. Stejně tak nastává, pokud dědic závěti nebo smlouvy odmítne dědictví, nebo není způsobilý dědit.
• Dědické třídy: Dědění ze zákona je založeno na principu dědických tříd, které určují, kdo má na dědictví nárok, a v jakém pořadí se dědí.
• Podíl na dědictví: Podíly dědiců jsou stanoveny zákonem a obvykle se rozdělují rovnoměrně mezi všechny dědice stejné třídy. Například v první třídě dědí děti a manžel/ka rovným dílem.
• Povinný díl: U dědictví ze zákona se automaticky zohledňují práva nepominutelných dědiců, což jsou děti zůstavitele, které mají nárok na svůj povinný díl a nelze je vyloučit ani na základě dědické smlouvy či závěti.

Shrnutí

Dědit můžete pouze tehdy, pokud jste způsobilým dědicem a splňujete další podmínky, jako je existence zůstavitele a majetku. Existují tři hlavní dědické tituly: dědická smlouva, závěť a dědictví ze zákona, které se vzájemně hierarchicky liší.

Dědická smlouva je nejsilnějším titulem. Jde o dvoustrannou smlouvu mezi zůstavitelem a dědicem. Závěť je jednostranný akt, který umožňuje zůstaviteli vyjádřit svou vůli ohledně rozdělení majetku. Dědictví ze zákona nastává, pokud neexistuje platná závěť nebo dědická smlouva, nebo pokud tyto nástroje nepokryjí veškerý majetek. Dědění se řídí zákonnými dědickými třídami, které určují, kdo jsou zákonní dědicové a jak se dědictví rozdělí.