Kdy porušujete kamerou na domě zákon?

Pro instalaci kamery neexistují jednotná pravidla. Je třeba rozlišovat, zda ji chcete mít na rodinném či bytovém domě a také, zda umožňuje kamera záznam či ne. Pozornost musíte pochopitelně věnovat tomu, kam je nasměrovaná a co vše může snímat. V některých případech totiž můžete instalováním kamery porušit právo na soukromí chráněné občanským zákoníkem. Někdy podléhá kamerový systém režimu zpracování osobních údajů. Pojďme si probrat základní pravidla, která platí.

Vy si chcete ochránit svůj majetek, což je legitimní, ale většina osob naopak nestojí o to, být vámi natáčeni. A to rovněž nelze rozporovat. Tato dvě práva na sebe narážejí a je třeba je vzájemně respektovat a vybalancovat. Slovy zákona může být pořizování záznamu obydlí současně zásahem do soukromí, upravený v občanském zákoníku, kde stojí, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod.

Bez svolení člověka nelze především:

• sledovat jeho soukromý život a pořizovat o něm jakýkoliv záznam
• dále takto zhotovené záznamy využívat či šířit.

Ochrana rodinného domu

Drzost některých zlodějů nezná mezí. Pozdvižení vyvolal případ “kulhavého zloděje”, který ani nečekal, až rodiny odjedou na dovolenou a domy vykrádal za jejich přítomnosti. Vrcholem bylo, když se v noci posadil na lůžko spícího devítiletého dítěte. Veřejnost se o jeho jednání mohla dozvědět díky kamerám nainstalovaným v domech i okolo nich.

Pokud chcete chránit svůj rodinný dům, podle zákona můžete kamery použít. Musíte ale splnit několik podmínek:

1. Instalujete-li kamery vevnitř v domě, měly by o nich všechny zúčastněné osoby (i případné návštěvy) vědět a souhlasit s nimi. Není třeba souhlas nikterak formalizovat, stačí, když to návštěvě oznámíte a ta nebude mít žádné námitky.
2. Venkovní kamera by měla primárně sledovat samotný dům, případně váš pozemek. Váš kamerový systém by neměl nepřiměřeně zabírat veřejný prostor, tedy nikoli například celou šíři chodníku o délce mnoha (desítek) metrů, ale například pouze samotný vchod do domu. Výjimkou by mohly být případy, kdy dojde opakovaně k poničení vašeho domu vandaly a je třeba zabírat i část ulice s fasádou domu. Stejně tak u rodinného domu smí kamery směřovat pouze na váš vlastní pozemek; grilování a opalování sousedů je již zcela mimo vaše filmařské kompetence.
3. Pokud takto pořídíte spolu se záznamem svého domu i záznam kolemjdoucích, nesmíte jej nikde používat. Výjimkou je využití důkazů v případě krádeže, vandalství apod.
4. Záznamy musíte chránit proti zneužití cizími osobami.
5. Lhůta pro uchovávání záznamů by měla činit maximálně několik dní – právě dostatečně dlouho na to, abyste mohli prověřit některý z výše zmíněných činů. Výjimkou pak může být například období vaší dovolené, kdy necháte záznam uchovaný déle. Monitorování okolí se záznamem většího rozsahu by již podléhalo povinnostem podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů a bylo by přípustné pouze výjimečně (např. opakované závažné útoky proti obydlí provozovatele kamery z veřejného prostranství).

Kamerový systém a GDPR

Při splnění výše uvedených podmínek (tj. kamera pro soukromé účely zabírající pouze vlastní dům či pozemek, maximálně s přiměřeným záběrem na veřejném prostranství) není potřeba dále nic řešit (či dokonce registrovat). Provozování takového kamerového systému není považováno za zpracování osobních údajů, jež by podléhalo režimu GDPR.

O zpracování osobních údajů se naopak jedná, pokud je

• nahráván systematicky veřejný prostor,
• nahrávka může sloužit k identifikaci fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním.

V takovém případě bude nahrávání podléhat povinnostem podle obecného nařízení o GDPR. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že dřívější povinná registrace zpracování podle zákona o ochraně osobních údajů již byla ukončena a nyní není třeba kamerový systém registrovat. Přesto zde určité povinnosti nadále přetrvávají.

Takzvaný správce (což je subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů a odpovídá za jejich zpracování) má povinnost vést záznamy o činnostech zpracování. Na rozdíl od dřívější právní úpravy se záznam nezasílá Úřadu na ochranu osobních údajů.

Zpracování osobních údajů v rámci kamerového systému musí splňovat následující pravidla:

• Nezasahuje nadměrně do soukromí (zabírat vstupy do bytů osob lze v krajním případě s výslovným souhlasem jejich obyvatel, natáčení ryze soukromých prostor, jako jsou převlékací kabiny, sprchy či toalety, je striktně zakázané).
• Předem je jednoznačně stanoven účel pořízení záznamů, který vyjadřuje důležité zájmy správce, právem chráněné. Pouze v této souvislosti smí být následně záznamy využity.
• Účelu použití kamerového systému nelze dosáhnout jinou cestou (pokud má chránit proti krádeži a současně je používán snadno prolomitelný zámek, je takový postup nevhodný).
• Subjekty, které se mohou pohybovat v dosahu kamer, jsou o jejich instalaci informovány (není potřeba výslovný souhlas, postačuje například informační tabulka).
• Kamerový systém i datové nosiče jsou řádně zajištěny proti zneužití cizí osobou.
• Doba uchovávání dat má přesně stanovenou (přiměřenou) lhůtu, zpravidla v rámci několika dní.

Zmíněný záznam o zpracování má následující podobu:

• Označení správce (běžná identifikace správce, tj. subjektu, který provádí zpracování).
• Účel zpracování (např. ochrana majetku správce, života a zdraví osob prostřednictvím stálého kamerového systému).
• Popis kategorií subjektů údajů (např. obyvatelé domu, návštěvy, zaměstnanci apod.).
• Popis kategorií osobních údajů (podoba a obrazové informace o chování a jednání zaznamenaných osob).
• Příjemci osobních údajů a informace o případném předání osobních údajů do třetích zemí (např. orgány činné v trestním řízení či pojišťovna).
• Lhůta pro výmaz (obecná doba uchování záznamu je X dní, případný záznam zachyceného incidentu je uchován po dobu nezbytnou pro projednání).
• Technická a organizační bezpečnostní opatření proti zneužití údajů.

Kamerový systém v bytovém domě

Výše uvedený režim zpracování osobních údajů naplňuje i kamerový systém instalovaný v bytovém domě.

V souvislosti s instalací kamer v bytovém domě padá nejčastěji dotaz, zda je nezbytný souhlas shromáždění vlastníků jednotek, či zda se tomu lze vyhnout. Podle řady právních názorů je třeba vycházet ze zákonných důvodů zpracování osobních údajů, na jejichž základě má být kamerový systém nainstalován. Samo nařízení o GDPR připouští jako důvod (kromě souhlasu subjektů údajů) také splnění právní povinnosti správce údajů (kam lze zahrnout povinnosti spojené se správou domu a pozemku).

Pokud zde tedy zásadní důvod zpracování údajů existuje, pak souhlas všech obyvatel/vlastníků k instalaci není třeba (vyžadování souhlasu subjektů údajů tam, kde jsou nadbytečné považuje naopak Úřad pro ochranu osobních údajů za porušení pravidel GDPR). Tento souhlas by navíc bylo možné kdykoliv odvolat, obyvatelé domu se také často střídají a celá situace by byla značně nepřehledná.

Kamerový systém by ovšem mohl být v souladu s výše uvedenými pravidly použit za podmínky, kdy sledovaného účelu nelze účinně dosáhnout jinou cestou (např. bezpečnějšími dveřmi, kvalitnějším zámkem apod.) a v případě potřeby musí být správce schopen doložit jeho potřebnost a užitečnost.

Vzhledem k citlivosti celé problematiky a možného postihu ze strany jednotlivých obyvatel domu, je vhodné se před instalací systému poradit s advokátem.

Kamerou se připouští sledovat prostory jako jsou:

• vstupní dveře do domu a prostory kolem schránek,
• vstupy k výtahům a schodištím,
• bezprostřední okolí domu,
• půdy a vchody do nich,
• garáže,
• kočárkárny a kolárny, vstupní prostor ke sklepům.

Nelze ovšem nastavit kamery tak, aby zasahovaly do soukromí lidí a například zabíraly vchody do bytů apod.