Manželství není jen právní svazek, ale také závazek založený na vzájemné úctě a podpoře. Pojí se s ním i jistá práva a povinnosti, z nichž některá mají spíše morální charakter a některá jsou i právně vynutitelná. Jaké povinnosti české zákony v manželství předpokládají? A co se stane, pokud je jeden z manželů neplní?
Právní úprava manželských povinností v České republice je zakotvena především v občanském zákoníku (ustanovení § 687 a následující), který stanoví základní pravidla vzájemného soužití manželů. Tyto povinnosti zdůrazňují rovnost, spolupráci a odpovědnost manželů vůči sobě navzájem a vůči rodině. Konkrétně se v souvislosti s právy a povinnosti manželů hovoří v zákoně o:
Jednou z klíčových povinností je vzájemná podpora a pomoc. Manželé si mají poskytovat podporu nejen materiální, ale také emocionální a praktickou, například při péči o domácnost, děti nebo během nemoci. Oba partneři mají právo být informováni o příjmech, majetku a dalších záležitostech, které mohou ovlivnit jejich společný život, jako pracovní či studijní plány. Další povinností je společné rozhodování o důležitých otázkách týkajících se rodiny.
Součástí právních povinností je také péče o nezletilé děti. Manželé společně zajišťují jejich materiální zabezpečení a výchovu, přičemž zákon klade důraz na rovnocenné zapojení obou rodičů. Specifickou povinností je i hospodaření se společným jměním, které zahrnuje majetek nabytý během manželství. Manželé jsou povinni tento majetek spravovat v souladu se zájmy rodiny.
Smířlivou cestou i ráznou obhajobou v soudní síni pro vás zajistíme nejvyšší výživné (případně jeho úpravu), abyste vy ani vaše děti neživořili. Stejně tak vám pomůžeme v situaci, kdy nemůžete přehnaně požadované alimenty utáhnout.
Podle zákona mají manželé povinnost společně uspokojovat potřeby rodiny. Co to znamená v praxi?
Nejde jen o finance – i když příspěvek na domácnost je klíčový. Zákon vidí rodinu jako celek, kde každý přispívá podle svých možností a schopností. Někdo může více vydělávat, někdo větší měrou pečuje o děti, nebo třeba zajišťuje chod domácnosti. Cílem je rovnováha a péče o rodinu tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná.
Pokud se ale manželství ocitne ve slepé uličce a jeden z manželů domácnost opustí, má podle zákona i nadále povinnost na ni přispívat a podílet se na ni finančně. Zejména, pokud k takovému kroku nemá “důvod zvláštního zřetele hodný”.
V rodinném životě je třeba rozhodovat o spoustě věcí – od stěhování přes výběr školy pro děti až po dovolenou. Občanský zákoník na to pamatuje a stanoví, že manželé mají o záležitostech rodiny rozhodovat společně. Měli by tedy spolu mluvit, naslouchat si a hledat řešení, která budou vyhovovat všem.
V praxi to znamená, že zásadní rozhodnutí – například finanční investice nebo změna bydliště – by měla být výsledkem dohody obou. Zákon přitom počítá s tím, že každý má právo vyjádřit svůj názor a podílet se na rozhodování, aniž by druhý měl nad rodinou „rozhodující slovo“.
A co když dohoda není možná? Zákon nabízí podporu v podobě mediace nebo případně soudního řešení, kdy soud může nahradit v podstatných záležitostech na návrh jednoho z manželů vůli druhého manžela.
Tip: V naší advokátní praxi jsme nedávno narazili na zajímavý, ale ne neobvyklý případ. Obrátila se na nás paní Ivana s tím, že její manžel vydělává statisíce, ale ona tře bídu s nouzí a sama financuje společnou domácnost i péči o jejich dítě. V našem článku přinášíme podrobný popis její situace a návod na to, jak ji řešit.
V každé rodině je spousta věcí, které je potřeba zařídit – od každodenních pochůzek až po dlouhodobé plány. Podle českého práva se očekává, že záležitosti rodiny budou manželé řešit společně. To však neznamená, že každý krok musí konzultovat. Existují běžné situace, kdy může jednat jen jeden z manželů, a přesto to zavazuje oba.
Příklad z praxe:Manželka koupí nové vybavení do domácnosti, například vysavač. I když o tom s manželem předem nemluvila, toto rozhodnutí zavazuje oba – nákup bude hrazen z rodinných financí a vysavač náleží oběma.
Zákon předpokládá, že běžné věci, které slouží ke každodenním potřebám rodiny, může vyřídit kterýkoliv z manželů. Do této kategorie spadají například:
Tyto běžné věci nelze napadnout ani tehdy, když by s nimi druhý manžel nesouhlasil.
Pokud jde o záležitosti, které přesahují běžné rodinné potřeby, například prodej majetku, vysoké půjčky nebo investice, je nutný souhlas obou manželů. Pokud jeden z manželů jedná bez vědomí druhého, může druhý manžel požádat soud o ochranu.
Příklad z praxe:Manželka se rozhodne vzít úvěr na rekonstrukci domu bez vědomí manžela. Manžel se to dozví a nesouhlasí. Může říct bance, že s úvěrem nesouhlasí, případně se obrátit i na soud, aby úvěr zneplatnil, pokud prokáže, že k němu nedal souhlas.
Pokud manželé nežijí ve společné domácnosti, situace se mění. Zákon stanoví, že v takových případech už jednání jednoho manžela druhého nezavazuje. Prakticky to znamená, že každý si v zásadě odpovídá za své vlastní právní kroky.
Pokud jeden z manželů musí náhle do nemocnice nebo je dlouhodobě pracovně vytížen. Lze, aby jeden zastupoval druhého v běžných záležitostech, které se týkají rodiny. Zákon tak usnadňuje každodenní fungování rodiny a vychází z předpokladu, že mezi manželi existuje důvěra.
Důležité ale je, že tato pravomoc má své hranice. Pokud by šlo o závažné rozhodnutí, například prodej nemovitosti, potřebuje druhý manžel souhlas.
Manželství znamená i vzájemnou podporu, a to nejen emocionální, ale i finanční. Podle zákona si manželé mají povinnost si navzájem poskytovat výživné, pokud to situace jednoho z nich vyžaduje.
V praxi to znamená, že pokud jeden z manželů nemůže ze zdravotních důvodů pracovat nebo má výrazně nižší příjem (například kvůli péči o děti), druhý má povinnost přispět na jeho potřeby. Cílem je, aby oba manželé měli srovnatelnou životní úroveň – protože manželství je partnerství, kde by nikdo neměl táhnout „kratší konec“.
A co když jeden odmítá přispívat? Druhý manžel se může domáhat výživného i soudní cestou.
Tip: Přečtěte si, jak na výpočet výživného v roce 2024.
Pojem „manželské povinnosti“ je někdy v nadsázce spojován s intimním životem manželů. V některých zemích stále lze odmítání intimity uznat jako porušení manželských povinností. V České republice je však taková interpretace považována za zastaralou a v mnoha ohledech problematickou. Otázka intimního života je především věcí vzájemného souhlasu a respektu mezi partnery.
Manželství je nejen právní vztah, ale také závazek k vzájemné podpoře a respektu. Český občanský zákoník ukládá manželům povinnosti, jako je uspokojování potřeb rodiny, společné rozhodování a správa majetku, péče o děti či vzájemné výživné. Tyto povinnosti podporují rovnoprávnost a spolupráci obou partnerů, přičemž zdůrazňují význam komunikace a kompromisu. Pokud dohoda mezi partnery není možná, lze některé problémy řešit mediací či soudní cestou.
Zajistíme spravedlivé zvýšení nebo úpravu výživného podle aktuální situace a s ohledem na majetkové poměry vás a dalšího rodiče dítěte. Využijeme svých znalostí a zkušeností k přípravě návrhu, který bude mít nejvyšší šanci na úspěch. Zaplatit můžete až po poskytnutí služby.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
