Nutná obrana: kdy se k ní můžete uchýlit?

Nutná obrana jako okolnost vylučující protiprávnost

Nutná obrana je jednou z okolností vylučující protiprávnost. Jedná se o okolnosti, které vedou k tomu, že jednání, které by jinak bylo považováno za protiprávní (např. trestné či přestupkové), není v dané situaci považováno za protiprávní.

Představme si třeba situaci, kdy řidič automobilu schválně narazil do vitríny obchodu okolo kterého zrovna jel. Takto bychom určitě mluvili o přestupku nebo trestném činu. Pokud by však narazil do vitríny, aby se na poslední chvíli vyhnul dítěti, které vyběhlo zpoza rohu, pak by se o trestnou činnost nejednalo.

Celkem existuje pět druhů okolností vylučujících protiprávnost:

1. krajní nouze,
2. nutná obrana,
3. svolení poškozeného,
4. přípustné riziko,
5. oprávněné použití zbraně.

Nutná obrana a krajní nouze patří mezi nejčastější okolnosti vylučující protiprávnost, se kterými se můžete setkat. Lidé si tyto okolnosti často zaměňují, ale mají mezi sebou rozdíly:

Nutná obrana a krajní nouze: čím se liší?

Nutná obrana je oprávněné použití násilí nebo jiného obranného prostředku k ochraně sebe, jiné osoby nebo majetku před bezprostředním neoprávněným útokem. Je to reakce na aktuální nebo hrozící útok, který je nezbytný a proporcionální k odražení útoku.

Krajní nouze je pak situace, kdy jednání porušuje zákon, ale s cílem odvrátit nebo zmenšit nebezpečí hrozící osobě nebo majetku, a to v situacích, kdy tuto vážnou újmu nelze odvrátit jinak než právě tímto jednáním porušující zákon.

Hlavní rozdíl tedy spočívá v tom, že nutná obrana reaguje na útok (aktivní jednání jiné osoby), zatímco krajní nouze se vztahuje na nebezpečí obecně. Toto nebezpečí může být způsobeno např. přírodním jevem, technickou závadou, lidským jednáním, které není útokem apod.

Příklad: Kateřina zlomila Jaromírovi žebro. O nutnou obranu by se jednalo, pokud by k fraktuře došlo na základě toho, že jí Jaromír ohrožoval s nožem a ona se mu jej snažila vykopnout z ruky. O krajní nouzi by se pak jednalo například v situaci, kdy spolu byli na obědě a Jaromír se začal dusit. Kateřina mu dávala Heimlichův manévr, aby uvolnila Jaromírovy dýchací cesty a tím mu žebro zlomila.

Nutná obrana – definice a podmínky

Jak už jsme avizovali nutná obrana spočívá v tom, že někdo použije násilí k ochraně sebe, jiné osoby nebo majetku před bezprostředním neoprávněným útokem. Zákon však tento institut specifikuje podrobněji a uvádí podmínky, které je třeba splnit, aby se opravdu jednalo o nutnou obranu.

Institut nutné obrany navíc bývá spojován s mnoha mýty a nejasnostmi. Musím v rámci obrany čekat, až pachatel zaútočí? Mohu použít střelnou zbraň, když má útočník „jenom” nůž? Zavřou mě, pokud způsobím útočníkovu smrt? Pojďme se tedy podívat, jak jednání v nutné obraně v praxi vypadá a které podmínky musí nastat, aby byla naplněna definice nutné obrany:

Hrozící či trvající útok

To znamená, že existuje protiprávní jednání útočníka, vůči kterému se následně bráním a tím útočníkovi způsobím určitou škodu. Důležité je, že útok může být pouze hrozící, nemusím tedy pochopitelně čekat, až na mě někdo zaútočí, pokud proti mně stojí se zbraní v ruce a vyhrožuje mi. Jde o to, že ve velmi blízké budoucnosti může takový útok nastat.

Pokud víme, že jej někdo plánuje za týden, nemůžeme své jednání omlouvat nutnou obranou. Stejně tak, pokud byl útok již ukončen. Pokud například útočník leží bezvládně na zemi a žádné nebezpečí od něj již zjevně nehrozí, je nepřípustné jej dále napadat.
Útokem může být i jednání nepříčetné osoby či dítěte. Zejména v případě dětí bude ale na místě řešit situaci jinak než fyzickou sebeobranou.

U zvířete půjde o útok například, pokud jej proti mě jeho majitel poštval. V takovém případě je zde pes či jiné zvíře v podstatě v pozici nástroje útočníka.

Ohrožení zájmů chráněných zákonem

Jedná se o útok proti zdraví, majetku, svobodě, důstojnosti (či jinému zájmu chráněnému trestním zákonem). Pokud by šlo ale třeba o jednání policisty, který by v rámci výkonu své služby oprávněně někoho zadržel (a omezil na svobodě), jedná se o dovolený čin, který nelze považovat za útok proti svobodě. Obrana zadrženého by v takovém případě nemohla být považována za nutnou obranu.

Obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku

Tím se pochopitelně nemyslí, že by měla být zcela ekvivalentní útoku, tedy že na bodnou zbraň smím reagovat také pouze bodnou zbraní. Naopak. Takový požadavek zákona by byl nesmyslný hned z několika důvodů – jednak nemusím mít obdobnou zbraň v danou chvíli u sebe, dále při útoku stokilového muže na padesátikilovou ženu jim patrně při použití stejných zbraní nehrozí stejné následky a obecně: nutná obrana má být schopna odrazit útok, tedy musí být vlastně silnější než útok samotný.

Dřívější judikatura (zejména za minulého režimu) vymezovala meze dovolené nutné obrany poměrně úzce. Proto zákonodárci od roku 1993 tento koncept rozšířili. Odmítnutí zcela zjevné nepřiměřenosti má zabránit takovým excesům, kdy někdo například užije střelnou či bodnou zbraň proti zloději v samoobsluze na útěku, či bojové umění zápasníka karate proti dětem, které kradou jablka. V takovém případě by se jednalo o vybočení z mezí nutné obrany.

Co když ale útok nesměřuje přímo proti vám? Například přijdete na benzinovou pumpu, kde míří útočník zbraní na prodavačku. Smíte v takové chvíli nějak zasáhnout? Zákon říká, že k nutné obraně je oprávněn kdokoliv, tedy i ten, proti němuž útok nesměřuje. Jedná se o takzvanou pomoc v nutné obraně, kterou chce zákon zabránit, aby nedocházelo k neodčinitelným škodám na zdraví či majetku.

Pozor ale dávejte naopak v případě, že jste útok vyprovokovali. Popichovat hodinu kumpána v hospodě u piva a pak se vymlouvat na nutnou obranu, když nám dá pár facek a vy mu je oplatíte, by vám patrně neprošlo.

Nutnou obranu zná i občanský zákoník, který říká, že „kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě“.

Nutná obrana – příklady

Pojďme si nutnou obranu vysvětlit na příkladech:

Paní Dvořáková jde večer po opuštěné ulici, když si všimne, že ji sleduje neznámý muž. Tento muž se k ní začne přibližovat a nakonec vytáhne nůž a vyhrožuje jí. Paní Dvořáková, v obavě o svůj život, vytáhne z kabelky pepřák a použije ho proti muži, aby ho zastavila a mohla utéct.

V tomto případě se jedná o nutnou obranu. Paní Dvořáková totiž jednala v nutné obraně, protože čelila bezprostřednímu hrozícímu útoku na svůj život a zdraví. Použití pepřáku bylo přiměřené situaci, a její jednání bylo oprávněné, protože bylo nutné k odvrácení útoku.

A teď si představme další situaci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paní Dvořáková jde večer po opuštěné ulici, když si všimne, že ji sleduje neznámý muž. Muž si ale pouze hledá cestu k zastávce autobusu a nijak se jí nesnaží ublížit. Paní Dvořáková, v domnění, že muž plánuje útok, aniž by byla vystavena bezprostřední hrozbě, vytáhne nůž a zaútočí na něj. Tímto útokem mu způsobí vážné zranění.

V tomto případě se nebude jednat o nutnou obranu, ale o trestný čin. Útok totiž nebyl bezprostřední ani trvající. Paní Dvořáková reagovala nepřiměřeně a bez opodstatněné hrozby, čímž porušila zákon. Její jednání bylo nepřiměřené a neopodstatněné, a proto se jedná o trestný čin.

Shrnutí

Nutná obrana je klíčovým právním institutem, který umožňuje jednat k protiprávně k ochraně sebe, jiných osob nebo majetku proti bezprostřednímu neoprávněnému útoku, aniž by takové jednání bylo považováno za trestný čin. Důležité je, aby obrana byla přiměřená a odpovídala hrozbě, proti které směřuje.