Okolnosti vylučující protiprávnost. Kdy je trestný čin legální?

Co jsou to okolnosti vylučující protiprávnost?

Trestný čin a trestní odpovědnost je spojována s určitými znaky, které musí společně nastat. Tím základním je protiprávnost takového jednání, tedy rozpor se zákonem. Současně ale zákon stanovuje, že existují okolnosti, které protiprávnost vylučují.

Některé jednání by teoreticky bylo možné považovat za trestný čin, pokud bychom na ně pohlíželi zcela izolovaně (například vezmu legálně drženou střelnou zbraň, střelím člověka naproti mně a zraním jej). V kontextu situace (uvedený člověk se vloupal ke mně do bytu a rovněž mě ohrožoval zbraní) se může jednat právě o okolnost, která protiprávnost vylučuje. Takové jednání pak není od počátku trestné.

Trestní zákoník uvádí situace, kdy je protiprávnost vyloučena. Jedná se o:

1. krajní nouzi,
2. nutnou obranu,
3. svolení poškozeného,
4. přípustné riziko,
5. oprávněné použití zbraně.

My se teď pojďme na tyto jednotlivé okolnosti vylučující protiprávnost podívat podrobněji:

Krajní nouze

Krajní nouze je právní institut, který vám umožňuje porušit zákon za účelem odvrácení okamžitého a bezprostředního nebezpečí, které ohrožuje zájmy chráněné trestním zákoníkem. Aby se jednalo o krajní nouzi, musí být splněny následující podmínky:

1. Ohrožení zájmů chráněných zákonem: Nebezpečí musí hrozit zájmu jako je zdraví, život, svoboda, majetek nebo jiné zájmy, které chrání trestní zákoník.
2. Bezprostřednost nebezpečí: Nebezpečí musí být aktuální a bezprostřední. Musí tedy platit, že k němu dochází právě v daný moment nebo se velmi rychle blíží.
3. Nebezpečí nelze odvrátit jiným způsobem: Musí platit, že nebezpečí nelze odvrátit jiným způsobem (například voláním o pomoc nebo útěkem). V pochybnostech se však judikatura často spíše přiklání na stranu ohroženého. Není totiž často jasné, zda by volání o pomoc bylo úspěšné.
4. Mírnější následek: Způsobený následek musí být méně závažný než ten, který by hrozil v důsledku nebezpečí.
5. Nepovinnost snášet nebezpečí: Osoba, která koná v krajní nouzi, nesmí mít povinnost nebezpečí snášet (např. určité profese, jako jsou hasiči nebo policisté, mají riziko jako součást své práce).

Příklad krajní nouze: Představte si, že jste ve městě, které právě zasáhla silná povodeň. Voda rychle stoupá a ohrožuje životy lidí i jejich majetek. Situace je kritická a záchranné týmy nemají šanci dorazit včas. V sousedním domě uvízl váš starší soused, který není schopen se sám dostat ven, protože voda už zaplavila přízemí. Jediný způsob, jak mu zachránit život, je rozbít okno sousedova domu a dostat ho na bezpečné místo. I když by se normálně jednalo o trestný čin vloupání, v této kritické situaci by se jednalo o krajní nouzi. Důvodem je bezprostřední nebezpečí ohrožující život souseda, kterému nelze pomoci jiným způsobem než okamžitým zásahem.

Nutná obrana

Nutná obrana je právní institut, který vám umožňuje použít násilí nebo jiný nelegální prostředek k ochraně sebe, jiné osoby nebo majetku před bezprostředním neoprávněným útokem. Aby se jednalo o nutnou obranu, musí být splněny následující podmínky:

1. Hrozící či trvající útok: První podmínkou je existence hrozícího nebo trvajícího útoku.
2. Ohrožení zájmů chráněných zákonem: Dále musí být ohroženy zájmy, které zákon chrání, jako je zdraví, majetek, svoboda nebo důstojnost.
3. Obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku: To neznamená, že by intenzita obrany měla odpovídat intenzitě útoku. Znamená to ale, že obrana nesmí být excesivní (např. užití střelné zbraně proti prchajícímu zloději).

Příklad nutné obrany: Představte si situaci, kdy jdete večer po tmě ulicí a najednou se na vás vrhne útočník s nožem, který se vám snaží ublížit. V takovém okamžiku nemáte jinou možnost než se bránit. Přestože je použití fyzické síly proti útočníkovi normálně považováno za trestný čin, v tomto případě by se jednalo o nutnou obranu. Vaším cílem je totiž odvrátit útok vůči vašemu zdraví a životu, což jsou základní zájmy chráněné trestním zákoníkem.

Svolení poškozeného

O svolení poškozeného se jedná v situaci, kdy vám dá poškozený výslovný souhlas k provedení činu, který by byl jinak považován za trestný. I zde je potřeba dodržení podmínek:

1. Svolení musí být jasné a nenucené: Poškozený musí dát svolení buď před provedením činu nebo současně s jeho prováděním. Svolení je rovněž možné dát až po provedení činu v případě, že se dal předpokládat souhlas poškozeného. Souhlas musí být jednoznačný a dobrovolný.
2. Souhlas nelze dát vždy: Souhlas je možné dát pouze v případech, kdy se jedná o zájmy o kterých může poškozený sám rozhodovat. Nelze jej tedy dát v případě ublížení na zdraví nebo usmrcení s výjimkou povolených lékařských zákroků.

Příklad svolení poškozeného: Představme si situaci, kdy dva lidé dobrovolně souhlasí s účastí na boxerském zápase. Před zápasem si oba účastníci jasně a vědomě domluví pravidla jakými se budou řídit, včetně souhlasu s tím, že budou používat pouze některé techniky. V normální situaci by se jednalo o fyzické napadení. Díky vzájemnému souhlasu však jednání obou účastníků není trestné, protože splňuje podmínky souhlasu poškozeného jako okolnosti vylučující protiprávnost.

Přípustné riziko

Přípustné riziko se týká situací, kdy osoba vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrožuje nebo porušuje zájem chráněný trestním zákonem. Podmínky přípustného rizika zahrnují:

1. Prospěšného výsledku nelze dosáhnout jinak: Riziko, které je v této situaci podstupováno, je jedinou možností, jak dosáhnout požadovaného výsledku.
2. Prospěšný výsledek odpovídá míře rizika: Míra rizika, která je podstupována, musí být přiměřená a úměrná hodnotě nebo důležitosti společensky prospěšného výsledku.
3. Činnost je v souladu s dobrými mravy a zásadami lidskosti: I když činnost ohrožuje nebo porušuje zájem chráněný trestním zákonem, musí být v souladu s obecně uznávanými zásadami morálky a lidskosti.

Příklad přípustného rizika: Farmaceutická společnost testuje na lidech nové léčivo s potenciálem léčit rakovinu. Klinické testy na lidech jsou nezbytné pro ověření účinnosti a bezpečnosti nového léku. I přes možná rizika testování je potenciální prospěch velmi vysoký, protože lék může zachránit životy řady pacientů.

Oprávněné použití zbraně

Trestní zákoník říká, že trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. Tím je zejména zákon o zbraních a střelivu. Tato okolnost vylučující protiprávnost se týká zejména ozbrojených sil a příslušníků bezpečnostních sborů v rámci výkonu jejich povolání.

Příklad oprávněného použití zbraně: Policista je přivolán do domu, kde právě došlo k vraždě. Pachatel se skrývá na půdě, ale jakmile se policie dostane do domu, začne pachatel prchat. Policista pachatele pronásleduje a několikrát ho vyzve, aby se zastavil a odhodil zbraň. Pachatel výzvy ignoruje a dál prchá směrem k hustě obydlené oblasti, kde by mohl ohrozit další lidi. V této situaci se policista rozhodne použít služební zbraň a pachatele střelí do nohy, aby jej zastavil.

Shrnutí

Okolnosti vylučující protiprávnost hrají klíčovou roli při posuzování právní odpovědnosti za jednání, která by za jiných okolností byla považována za trestná. Tyto právní instituty, jako je krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně, umožňují chránit základní lidské hodnoty a zájmy, jako jsou zdraví, život a svoboda, i za cenu porušení zákona.