Odpis pohledávky aneb když firma uzná, že už si dluh nevymůže

Odpis pohledávky stejně jako tvorba opravných položek k pohledávkám umožňují firmám coby účetní nástroje efektivně řídit finanční toky. Díky odpisu pohledávky přizpůsobí firma své účetní výkazy skutečné situaci a zobrazí tak finanční zdraví podniku. Při odpisu totiž firma uzná, že danou pohledávku již nemůže vymáhat a přizná ji jako definitivní ztrátu. O tom, co je to pohledávka a jaké všechny druhy pohledávek existují, jsme psali v předchozím článku. Přečíst si ho můžete pod uvedeným odkazem.

Co je to odpis pohledávky?

Odpis pohledávky je účetní nástroj. Pokud firma nějakou pohledávku odepíše, znamená to, že uzná, že tato pohledávka již nemá reálnou šanci na vymožení, a proto ji firma vyřadí ze svého účetnictví. Pohledávku, kterou podnik odepsal, už nemůže považovat za potenciální příjem, ale jedná se naopak o definitivní ztrátu. Prostřednictvím tohoto kroku tak firma s konečnou platností přestane počítat s penězi, které by pravděpodobně stejně nikdy nedostala.

Kdy se dá pohledávka odepsat?

Odpis pohledávky bývá většinou až tím posledním krokem, k němuž firma přikročí ve chvíli, kdy už zkusila vymáhání pohledávky a všechny dostupné možnosti. Ve chvíli, kdy je pohledávka již nevymahatelná, nezbývá než ji odepsat. K tomu dochází nejčastěji například z těchto důvodů:

• Dlužník zanikl. To nastává ve chvíli, kdy například fyzická osoba zemře nebo dojde ke zrušení společnosti bez její likvidace.
• Dlužník je v insolvenci nebo vykazuje dlouhodobé známky platební neschopnosti.
• Pohledávka překročila zákonem stanovenou dobu promlčení. To znamená, že firma již nemůže legálně vymáhat její uhrazení.

Odpis pohledávky se jako účetní proces odrazí ve ztrátě hodnoty aktiv firmy. Má tedy i potenciální negativní dopad na její hospodářský výsledek. Každá firma by proto měla vždy pečlivě zvážit, v jaké fázi k odpisu pohledávky nakonec přikročí.

Co jsou to opravné položky k pohledávkám?

Opravné položky k pohledávkám jsou jakási pomyslná rezerva. Tuto rezervu si firma tvoří pro případ, že by některé z jejích pohledávek dlužníci nesplatili. Opravné položky slouží k tomu, aby firma mohla realisticky vyhodnotit svou situaci a vykázala možnou ztrátu z pohledávek ještě před tím, než skutečně dojde k odpisu pohledávky. Zjednodušeně řečeno je opravná položka k pohledávce předběžným krokem ještě před samotným odpisem pohledávky. K odpisu může firma přistoupit například u nedobytné pohledávky, kterou už si s největší pravděpodobností nevymůže.

Opravné položky poskytují firmám flexibilitu a umožňují jim spravedlivě vykázat své pohledávky v účetních výkazech. Tvorba opravné položky umožňuje firmě postupně uznávat možné ztráty a tím zajistit, že její účetnictví odráží skutečnou finanční realitu, nikoliv nerealistické naděje na uhrazení všech pohledávek.

Tvorba opravných položek k pohledávkám podléhá účetním standardům a daňovým předpisům, které stanovují, kdy a jak mohou být opravné položky vytvářeny. Tento proces je v České republice upraven zákonem o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Dále se pak řídí účetními předpisy a vyhláškami.

Za jakých podmínek je možné vytvořit opravnou položku?

Opravné položky si firma tvoří typicky u takových pohledávek, které už jsou po splatnosti a u nichž vidí reálné riziko v tom, že dlužník pohledávku již nesplatí. Konkrétní kritéria pro tvorbu opravné položky jsou:

• Doba po splatnosti pohledávky: Pohledávky, které jsou déle po splatnosti, vykazují vyšší riziko, že dlužník už je neuhradí. Obecně platí, že čím déle je pohledávka po splatnosti, tím vyšší by měla být vytvořená opravná položka.
• Finanční situace dlužníka: Pokud dlužník vykazuje známky finančních problémů, například je v insolvenci nebo vykazuje neschopnost splácet své závazky, je tvorba opravné položky nezbytná.
• Výše pohledávky: Pohledávky s vyšší hodnotou mohou znamenat vyšší ztrátu v případě jejich nevymahatelnosti, a proto vyžadují důslednější zajištění právě prostřednictvím opravné položky.

Jaké druhy opravných položek existují?

Opravné položky se dělí na daňové a nedaňové. Daňové opravné položky jsou uznatelné pro účely daně z příjmů. To znamená, že firma je smí zahrnout do svého základu daně, čímž sníží svou daňovou povinnost. Podmínky, za jakých smí být tyto opravné položky vytvořeny, jasně definuje zákon o rezervách. Podle tohoto zákona lze například daňové opravné položky tvořit k pohledávkám, které jsou po splatnosti alespoň 18 a víc měsíců.

Naopak nedaňové opravné položky nemají na základ daně žádný přímý vliv. Slouží však k tomu, aby účetní výkazy odrážely skutečnou finanční situaci firmy.

Jaký je rozdíl mezi opravnou položkou a odpisem pohledávky?

Zatímco opravná položka slouží k tomu, aby firma předběžně odhadla možnou ztrátu z pohledávky, jedná se tedy jen o jakousi teoretickou ochranu, odpis pohledávky je definitivní a představuje uznání toho, že pohledávka už je nevymahatelná. Opravná položka je tedy účetní rezervou, která přechází samotnému odpisu pohledávky. Pokud se pohledávka nakonec stane nevymahatelnou, může firma použít tuto opravnou položku k tomu, aby pokryla svou ztrátu.

Konkrétní rozdíly mezi opravnou položkou a odpisem:

• Čas: Opravnou položku tvoří firma v okamžiku, kdy je pohledávka po splatnosti a existuje riziko, že dlužník ji neuhradí, ale ještě není zcela jasné, že je nevymahatelná. Naopak odpis pohledávky nastává až v okamžiku, kdy je jisté, že pohledávka nebude uhrazena.
• Účetní dopad: Opravná položka představuje rezervu, která snižuje hodnotu pohledávky v rozvaze, zatímco odpis pohledávky zcela eliminuje tuto pohledávku z aktiv firmy.
• Vliv na daňový základ: Daňové opravné položky mohou snižovat základ daně, pokud jsou tvořeny v souladu se zákonem, zatímco odpis pohledávky je ztrátou, která ovlivňuje hospodářský výsledek firmy.

Shrnutí

Odpis pohledávky a tvorba opravných položek představují účetní nástroj, jímž firmy realisticky hodnotí riziko, že konkrétní pohledávka nebude splacená a vymahatelná. Díky využití odpisu pohledávky přesně zobrazí hodnotu svých aktiv, jelikož tím uzná, že konkrétní částky z pohledávky už se nedočká a jedná se tedy o definitivní ztrátu. Pokud vytvoří firma opravnou položku k pohledávce, tvoří si tím rezervu pro případ toho, že daná pohledávka nakonec nebude zaplacena, což jí umožňuje lépe plánovat a nakládat s financemi.