Trestní odpovědnost a co o ní říká trestní zákoník

Co je to trestní odpovědnost

Trestní odpovědnost je odpovědnost jedince za spáchání trestného činu. To znamená, že osoba může být stíhána, souzena a potrestána podle trestního práva za jednání, které je kvalifikováno jako trestný čin.

Kdo je trestně odpovědný

Trestně odpovědný je ten, kdo splňuje zákonné podmínky stanovené trestními předpisy. Aby byla osoba trestně odpovědná musí splnit tyto tři podmínky:

Musí mít více jak 15 let

V České republice začíná trestní odpovědnost dosažením věku 15 let. Osoby mladší než 15 let nemohou být trestně odpovědné. To znamená, že pokud dítě mladší 15 let spáchá čin, který by byl jinak považován za trestný, nelze jej stíhat podle trestního práva. Takové případy se řeší prostřednictvím jiných mechanismů (například sociálně-právní ochrany dětí nebo výchovných opatření).

Musí být příčetná

Osoba musí být příčetná, což znamená, že musí mít schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání a ovládat své chování. Nepříčetnost může být způsobena různými faktory, nejčastěji se jedná o:

• Duševní chorobu: Například schizofrenie, těžká deprese nebo jiné psychické poruchy.
• Mentální retardaci: Jedinec nemá dostatečnou intelektuální kapacitu k tomu, aby rozpoznal protiprávnost svého jednání.
• Dočasnou nepříčetnost: Například v důsledku těžké intoxikace alkoholem nebo drogami. Pokud je však osoba v tomto stavu záměrně (např. se opila, aby se jí lépe kradlo), je stále trestně odpovědná.

Musí jít o zavinění

Zavinění je subjektivní stránkou trestného činu a znamená vnitřní vztah pachatele k následkům jeho jednání. Existují dvě formy zavinění:

1. Úmysl: Předpokládá, že osoba chtěla spáchat trestný čin nebo byla srozuměna s tím, že jej způsobí. Úmysl může být přímý (osoba chce způsobit následek) nebo nepřímý (osoba je srozuměna s možností vzniku následku a je s tím smířená).
2. Nedbalost: Předpokládá, že osoba způsobila následek z nedostatečné opatrnosti nebo péče, ačkoliv mohla a měla vědět, že takový následek může nastat. Nedbalost může být vědomá (osoba ví o riziku, ale spoléhá se, že nenastane) nebo nevědomá (osoba neví o riziku, ale měla by).

Tyto podmínky se vztahují na fyzické osoby. Existují zde ale ještě další specifické skupiny, u kterých se podmínky trestní odpovědnosti liší. Pojďme se blíže podívat na dvě z nich – na mladistvé osoby a právnické osoby.

Trestní odpovědnost mladistvých

Trestní odpovědnost mladistvých je upravena především zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. Mladiství jsou osoby, které dosáhly věku 15 let, ale nepřekročily věk 18 let. U těchto osob se kromě třech klasických podmínek zvažuje také rozumová a mravní vyspělost, která se u jednotlivých osob může značně lišit. Zákon přitom říká, že „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ To znamená, že pokud je mladistvý uznán jako trestně neodpovědný, postupuje se, jako u dětí mladších 15 let nebo se zvolí některé z ochranných opatření (sem spadá např. ochranná výchova)

Příkladem může být patnáctiletý Tomáš, který se v partě starších kamarádů podílel na vykradení místní večerky. Tomáš je intelektuálně a emočně zaostalý oproti svým vrstevníkům a má diagnostikovanou poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). V době činu byl pod vlivem tlaku od starších kamarádů a plně nerozuměl důsledkům svého jednání ani jeho protiprávnosti.

V tomto případě by tedy mohl soud uznat, že Tomáš nedosáhl v době spáchání činu takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo ovládat své jednání. Proto by Tomáš nemohl být trestně odpovědný za tento čin.

Trestní odpovědnost právnických osob

Právnická osoba je subjekt, který je nositelem práv a povinností, ale není fyzickou osobou. Může to být například společnost (s.r.o., a.s.), sdružení, nadace, veřejná instituce a podobně. Právnické osoby mohou vystupovat v právních vztazích stejně jako fyzické osoby, například mohou vlastnit majetek, uzavírat smlouvy, být žalovány a žalovat.

Právnická osoba jako taková neexistuje, ale je představovaná fyzickou osobu nebo skupinou osob. Z tohoto důvodu je specifická i trestní odpovědnost, kterou upravuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Pro trestní odpovědnost právnické osoby je proto nutné splnit podmínku přičitatelnosti. Trestní odpovědnost tedy může vzniknout pouze za činy, které byly spáchány určitými osobami spojenými s právnickou osobou. Těmito osobami mohou být:

• Statutární orgány, členové statutárního orgánu nebo jiné osoby jednající jménem společnosti (např. jednatelé, členové představenstva).
• Osoby ve vedoucím postavení, které mají na starost kontrolní či dozorčí činnosti.
• Osoby ve vedoucím postavení, které mají rozhodující vliv na jednání právnické osoby (např. ředitelé, manažeři).
• Zaměstnanci nebo jiné osoby podřízené řídícím orgánům, pokud jednali na příkaz nebo se souhlasem vedoucího orgánu. Nebo také v případě, že trestnímu jednání řídící orgány nepředcházely, i když mohly (např. nekontrolovaly práci zaměstnance, jak by měly).

Zároveň je třeba dodržet také podmínku, že trestný čin musí být spáchán ve prospěch právnické osoby, jménem právnické osoby, v rámci její činnosti nebo prostřednictvím její činnosti. To znamená, že trestný čin musí mít nějaký vztah k činnosti právnické osoby nebo jí přinášet prospěch.

Příkladem může být situace, kdy zaměstnanci společnosti začnou na příkaz jednatele společnosti vypouštět toxické chemikálie do blízké řeky, protože je to časově méně náročné a levnější než likvidovat odpad stanoveným způsobem.

Výluky z trestní odpovědnosti

V některých případech můžete spáchat čin, který by byl jinak trestný, ale v konkrétní situaci se jedná o zcela legální a správné jednání. Jak se bude postupovat stanoví výluky z trestní odpovědnosti. To jsou právní instituty, které určují, za jakých podmínek se určité jednání nepovažuje za trestný čin, ačkoliv by jinak splňovalo znaky trestného činu. Konkrétně sem patří:

Nutná obrana

Nutná obrana je právní institut, který umožňuje osobě chránit své zájmy (např. život, zdraví, majetek) před bezprostředním nebo trvajícím útokem, aniž by taková obrana byla považována za trestný čin. Podmínky nutné obrany zahrnují:

• Bezprostřední nebo trvající útok: Obrana musí být reakcí na bezprostřední nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem (např. útok na život, zdraví, osobní svobodu, majetek). Útok musí být reálný a aktuální, tj. musí skutečně hrozit nebo probíhat.
• Přiměřenost obrany: Obrana nesmí být zjevně nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. To znamená, že obrana musí být adekvátní situaci, ve které se osoba nachází, a nesmí způsobit větší škodu, než by způsobil útok.
• Nezbytnost obrany: Obrana musí být nezbytná k odvrácení útoku, tj. nesmí existovat jiné, méně závažné prostředky k jeho odvrácení.

Příklad nutné obrany: Pan Vančura se v noci vrací domů a na tmavé ulici na něj zaútočí muž s nožem a požaduje jeho peněženku. Pan Novák se proto brání úderem pěstí a následně útočníka srazí na zem. Použití přiměřeného fyzické síly je v tomto případě považováno za nutnou obranu, protože pan Novák čelil bezprostřednímu útoku a neměl jinou možnost, jak útok odvrátit.

Krajní nouze

Krajní nouze je další právní institut, který umožňuje osobě jednat způsobem, který by za normálních okolností byl považován za trestný čin, pokud tím odvrací bezprostřední nebezpečí, které hrozí chráněnému zájmu. Podmínky krajní nouze zahrnují:

• Bezprostřední nebezpečí: Nebezpečí musí hrozit chráněnému zájmu (např. život, zdraví, majetek) a musí být bezprostřední, tj. musí hrozit okamžitě nebo probíhat.
• Nemožnost jiného odvrácení: Nebezpečí nelze odvrátit jiným způsobem než jednáním, které by za normálních okolností bylo trestným činem. To znamená, že neexistuje jiná možnost, jak situaci vyřešit bez způsobení škody.
• Přiměřenost způsobené škody: Škoda způsobená jednáním v krajní nouzi nesmí být zjevně větší než škoda, která hrozila. To znamená, že způsobená škoda musí být menší nebo alespoň srovnatelná s hrozící škodou.

Příklad krajní nouze: Paní Šmídová jede autem a na kluzké silnici ztrácí kontrolu nad vozidlem. Před ní jde po přechodu skupina dětí. Aby se vyhnula sražení dětí, strhne paní Novotná volant a vjede do plotu u domu, čímž způsobí škodu na majetku. Její jednání je považováno za krajní nouzi, protože odvrátila bezprostřední nebezpečí ohrožení života dětí a způsobená škoda je menší než hrozící škoda.

Promlčení trestní odpovědnosti

Zbavit se trestní odpovědnosti je také možné v případě jejího promlčení. Po uplynutí promlčecí lhůty totiž trestní odpovědnost zaniká. Délka této lhůty se určuje na základě závažnosti trestného činu následovně:

• třicet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu;
• patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let;
• deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let;
• pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta;
• tři léta u ostatních trestných činů.

Shrnutí

Trestní odpovědnost určuje, kdy a za jakých podmínek může být jedinec nebo právnická osoba postavena před soud za spáchání trestného činu. Trestní zákoník stanovuje jasné podmínky: dosažení věku 15 let, příčetnost a zavinění. Mladiství a právnické osoby mají specifické podmínky trestní odpovědnosti, které zohledňují jejich odlišný právní status a schopnosti. Existují také výluky z trestní odpovědnosti, jako je nutná obrana a krajní nouze, které umožňují jednat v určitých situacích způsobem, jenž by jinak byl trestný. Promlčení trestní odpovědnosti poskytuje možnost zániku odpovědnosti po uplynutí určité doby, což zajišťuje, že trestní stíhání musí být zahájeno v přiměřeném časovém horizontu.