Trestní odpovědnost a co o ní říká trestní zákoník

Rychlý přehled:Trestně odpovědný může být jen ten, kdo spáchá protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje zákonné znaky. U fyzické osoby se řeší zejména věk, příčetnost a zavinění. Člověk, který v době činu nedovršil 15 let, trestně odpovědný není. U trestného činu se obecně vyžaduje úmysl, pokud trestní zákon výslovně nestanoví, že postačí nedbalost. Trestní odpovědnost se uplatní jen ve společensky škodlivých případech, kde nestačí odpovědnost podle jiného právního předpisu.

Co je trestní odpovědnost

Trestní odpovědnost je odpovědnost za spáchání trestného činu. Pokud jsou splněny zákonné podmínky, může být osoba stíhána, souzena a potrestána podle trestního práva.

Základní pravidlo najdeme v § 12 trestního zákoníku: jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce. Trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky lze navíc uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačí odpovědnost podle jiného právního předpisu. Tomu se říká zásada subsidiarity trestní represe.

Prakticky to znamená, že trestní právo má být až krajní prostředek. Některé situace se řeší jako přestupek, občanskoprávní spor, pracovněprávní odpovědnost nebo kázeňský problém. Trestní řízení nastupuje až tehdy, když jednání naplní znaky trestného činu a má potřebnou míru společenské škodlivosti.

Co musí být splněno, aby šlo o trestný čin

Trestným činem je podle § 13 trestního zákoníku protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně. Zároveň platí, že k trestní odpovědnosti je třeba úmyslné zavinění, pokud trestní zákon výslovně nestanoví, že stačí zavinění z nedbalosti.

Z této definice vyplývá několik podmínek:

• čin musí být protiprávní,
• musí být výslovně uveden v trestním zákoníku,
• musí naplnit zákonné znaky konkrétní skutkové podstaty,
• musí být zaviněný,
• u fyzické osoby musí být splněn věk a příčetnost,
• nesmí existovat okolnost, která protiprávnost vylučuje.

Nestačí tedy, že se někomu určité jednání nelíbí nebo že způsobilo škodu. Musí být možné přiřadit ho ke konkrétnímu trestnému činu, například ke krádeži, podvodu, ublížení na zdraví, vydírání, zanedbání povinné výživy nebo jinému ustanovení trestního zákoníku.

Trestní zákoník rozlišuje přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby nepřevyšuje 5 let. Zločiny jsou ostatní trestné činy; zvlášť závažnými zločiny jsou úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let.

Kdo je trestně odpovědný

U fyzické osoby se v praxi řeší tři základní otázky: zda dosáhla potřebného věku, zda byla v době činu příčetná a zda jednala zaviněně. Teprve pokud jsou tyto podmínky splněny, lze uvažovat o trestní odpovědnosti.

Věk: od kdy vzniká trestní odpovědnost

Trestní zákoník stanoví, že kdo v době spáchání činu nedovršil 15 let, není trestně odpovědný. Rozhodující je věk v době činu, nikoliv v době zahájení řízení nebo rozhodnutí soudu.

Správně se tedy neříká, že pachatel musí mít „více než 15 let“. Trestní odpovědnost začíná dovršením 15. roku věku. Pokud dítě spáchá čin den před 15. narozeninami, nejde o trestní odpovědnost podle trestního zákoníku. Pokud jej spáchá po dovršení 15 let, může být za splnění dalších podmínek trestně odpovědné.

U dětí mladších 15 let se nemluví o trestném činu, ale o činu jinak trestném. Takové jednání může řešit soud pro mládež, orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiné instituce. Cílem není klasický trest, ale především ochrana dítěte, výchovné působení a prevence dalšího protiprávního jednání. Soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími 15 let vykonávají soudy pro mládež.

Příčetnost a nepříčetnost

Příčetnost znamená, že člověk byl v době činu schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a ovládat své jednání. Pokud pro duševní poruchu v době činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo nemohl své jednání ovládat, není za tento čin trestně odpovědný.

Nepříčetnost se posuzuje k okamžiku činu. Nestačí, že má člověk diagnózu nebo že se léčí s psychickým onemocněním. Rozhodující je, zda duševní porucha v konkrétní chvíli vylučovala rozpoznávací nebo ovládací schopnost.

Vedle nepříčetnosti zná trestní zákoník také zmenšenou příčetnost. Zmenšeně příčetný je ten, kdo měl pro duševní poruchu v době činu podstatně sníženou schopnost rozpoznat protiprávnost nebo ovládat své jednání. Zmenšená příčetnost trestní odpovědnost automaticky nevylučuje, ale může mít význam pro trest, ochranné léčení nebo celkové posouzení pachatele.

Alkohol, drogy a opilství

U alkoholu a drog je potřeba rozlišovat dvě situace. Pokud se člověk běžně opije a spáchá trestný čin, zpravidla se nemůže jednoduše hájit tím, že „nevěděl, co dělá“. Pokud se ale požitím nebo aplikací návykové látky dostane až do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustí činu jinak trestného, může přicházet v úvahu zvláštní trestný čin opilství podle § 360 trestního zákoníku.

Trestní zákoník stanoví, že kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti a v něm se dopustí činu jinak trestného, může být potrestán za opilství. Pokud však zákon na čin jinak trestný stanoví mírnější trest, použije se tento mírnější trest. Zvláštní pravidla platí i tehdy, pokud se pachatel do stavu nepříčetnosti přivedl v úmyslu spáchat trestný čin nebo spáchal trestný čin z nedbalosti spočívající v tom, že se do nepříčetnosti přivedl.

Jednoduchá věta „byl opilý, proto není odpovědný“ je proto v trestním právu velmi zavádějící.

Zavinění: úmysl, nedbalost a hrubá nedbalost

Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k jednání a následku. Trestní zákoník rozlišuje úmysl, nedbalost a v některých případech také hrubou nedbalost.

Úmysl může být přímý nebo nepřímý. Přímý úmysl znamená, že pachatel chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. Nepřímý úmysl znamená, že pachatel věděl, že svým jednáním může takový následek způsobit, a pro případ, že ho způsobí, byl s tím srozuměn; srozuměním se rozumí i smíření s tímto následkem.

Nedbalost může být vědomá nebo nevědomá. U vědomé nedbalosti pachatel ví, že může porušit nebo ohrozit chráněný zájem, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že se to nestane. U nevědomé nedbalosti o riziku neví, ač vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Hrubá nedbalost znamená zřejmou bezohlednost pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.

Důležité je základní pravidlo: u trestných činů se vyžaduje úmysl, pokud zákon výslovně nestanoví, že postačí nedbalost. Například některé dopravní nehody nebo pracovní úrazy mohou být trestněprávně řešeny jako nedbalostní trestné činy. Naopak u mnoha jiných trestných činů by nedbalost nestačila.

Skutkový a právní omyl

Trestní odpovědnost může ovlivnit i omyl. Skutkový omyl nastává tehdy, když pachatel nezná nebo nepředpokládá skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu. V takovém případě nejedná úmyslně, což ale nevylučuje odpovědnost za nedbalostní trestný čin, pokud ji zákon připouští.

Právní omyl znamená, že pachatel neví, že jeho čin je protiprávní. Ne vždy ho to omluví. Trestní zákoník říká, že pachatel nejedná zaviněně jen tehdy, pokud se omylu nemohl vyvarovat. Omylu se bylo možné vyvarovat například tehdy, pokud povinnost znát právní úpravu vyplývala ze zákona, zaměstnání, povolání, postavení, funkce nebo pokud mohl pachatel protiprávnost rozpoznat bez zřejmých obtíží.

U podnikatele, řidiče, lékaře, účetní nebo osoby ve veřejné funkci se často očekává vyšší míra znalosti pravidel vztahujících se k jejich činnosti.

Trestní odpovědnost mladistvých

Mladistvým je osoba, která v době spáchání činu dovršila 15 let, ale nedovršila 18 let. Trestný čin spáchaný mladistvým se podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nazývá provinění.

U mladistvých se kromě obecných podmínek trestní odpovědnosti posuzuje také rozumová a mravní vyspělost. Mladistvý, který v době činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.

Příklad: Patnáctiletý Tomáš se pod tlakem starších kamarádů podílí na vykradení obchodu. Pokud by znalecké posouzení a další důkazy ukázaly, že v době činu nebyl rozumově a mravně vyspělý natolik, aby dokázal rozpoznat protiprávnost nebo ovládat své jednání, nemusel by být za čin trestně odpovědný. Neznamená to ale, že by se věc neřešila vůbec. Zákon umožňuje vůči takovému mladistvému použít ochranná opatření a obdobné postupy jako u dětí mladších 15 let.

Řízení proti mladistvým má zvláštní pravidla. Jeho smyslem není jen potrestání, ale také výchovné působení, ochrana mladistvého před škodlivými vlivy a předcházení dalším proviněním. Zákon výslovně stanoví, že účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro jeho sociální a duševní rozvoj se zřetelem k dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje.

Trestní odpovědnost právnických osob

Trestně odpovědná může být také právnická osoba, například obchodní společnost, spolek, nadace nebo jiný právní subjekt. Její odpovědnost upravuje samostatný zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Ten stanoví podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření i postup v řízení proti nim.

Právnická osoba samozřejmě nejedná sama fyzicky. Jedná prostřednictvím lidí. Trestný čin právnické osoby může být spáchán v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, pokud jednal například statutární orgán, osoba ve vedoucím postavení, osoba vykonávající rozhodující vliv nebo zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, pokud lze čin právnické osobě přičítat podle zákona.

Příklad: Jednatel společnosti dá zaměstnancům pokyn, aby nebezpečný odpad likvidovali levnějším nezákonným způsobem, například vypouštěním škodlivých látek do řeky. Pokud jsou splněny zákonné podmínky, může být trestně odpovědný nejen konkrétní člověk, ale i samotná společnost.

Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání ani to, že se nepodaří zjistit konkrétní fyzickou osobu, která jednala, pokud jsou splněny zákonné podmínky přičitatelnosti. Právnická osoba se však může odpovědnosti zprostit, pokud vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila.

V praxi se proto u firem řeší interní pravidla, školení, kontrolní mechanismy, compliance program, reakce vedení na rizika a to, zda společnost skutečně dělala vše, co po ní bylo možné spravedlivě požadovat.

Kdy trestní odpovědnost nevznikne

Někdy člověk naplní vnější znaky jednání, které by jinak mohlo být trestné, ale trestní odpovědnost přesto nevznikne. Typicky jde o okolnosti vylučující protiprávnost.

Nutná obrana

Nutná obrana je jednání, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Takový čin není trestným činem. O nutnou obranu však nejde, pokud byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Neplatí tedy, že obránce musí vždy utéct nebo použít úplně nejmírnější prostředek. Nutná obrana může být i silnější než útok, aby ho dokázala odvrátit. Hranicí je až zcela zjevná nepřiměřenost.

Příklad: Pokud na vás někdo v noci zaútočí nožem a vy použijete pepřový sprej nebo fyzickou sílu k odvrácení útoku, může jít o nutnou obranu. Pokud byste ale po skončení útoku útočníka pronásledovali a napadli jako odplatu, nutná obrana už by zpravidla nepřicházela v úvahu.

Krajní nouze

Krajní nouze se od nutné obrany liší tím, že nereaguje na útok, ale na přímo hrozící nebezpečí. Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebezpečí zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. O krajní nouzi však nejde, pokud bylo možné nebezpečí odvrátit jinak, pokud způsobený následek je stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil, nebo pokud byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

Příklad: Řidička strhne řízení a poškodí plot, aby nesrazila dítě, které vběhlo do vozovky. Pokud nebylo možné nebezpečí odvrátit jinak a škoda na plotu je zjevně méně závažná než hrozící újma dítěti, může jít o krajní nouzi.

Další okolnosti vylučující protiprávnost

Trestní zákoník zná i další okolnosti vylučující protiprávnost: svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. Svolení poškozeného se uplatní jen u zájmů, o kterých může poškozený oprávněně rozhodovat, a musí být dáno dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně. Přípustné riziko se týká společensky prospěšné činnosti v rámci zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce za zákonných podmínek. Oprávněné použití zbraně se uplatní tehdy, pokud někdo použije zbraň v mezích stanovených jiným právním předpisem.

Tyto instituty je potřeba posuzovat opatrně. Není vhodné je chápat jako volnou omluvu pro jakékoliv rizikové nebo násilné jednání. Vždy musí být splněny konkrétní zákonné podmínky.

Kdy trestní odpovědnost zaniká

Je rozdíl mezi situací, kdy trestní odpovědnost vůbec nevznikne, a situací, kdy vznikla, ale později zanikne. Typickými důvody zániku trestní odpovědnosti jsou účinná lítost a promlčení.

Účinná lítost

Účinná lítost se vztahuje jen na zákonem vyjmenované trestné činy. Trestní odpovědnost zaniká, pokud pachatel dobrovolně zamezí škodlivému následku nebo jej napraví, případně učiní včasné oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu v době, kdy bylo možné škodlivému následku ještě zabránit. Voják může oznámení učinit nadřízenému.

Nestačí tedy pozdější lítost ve smyslu „mrzí mě to“. Účinná lítost je konkrétní právní institut a vyžaduje aktivní jednání pachatele.

Promlčení trestní odpovědnosti

Trestní odpovědnost může zaniknout také uplynutím promlčecí doby. Její délka závisí na závažnosti trestného činu. Podle trestního zákoníku činí 30 let u trestných činů, za které lze uložit výjimečný trest, u vraždy a u trestného činu spáchaného při vypracování nebo schvalování privatizačního projektu; 15 let, pokud horní hranice trestní sazby činí nejméně 10 let; 10 let, pokud horní hranice sazby činí nejméně 5 let; 5 let, pokud horní hranice sazby činí nejméně 3 roky; a 3 roky u ostatních trestných činů.

Promlčení se nepočítá vždy jednoduše od dne, kdy se „něco stalo“. U trestných činů, kde je znakem účinek, běží promlčecí doba od okamžiku, kdy tento účinek nastal; u ostatních trestných činů od ukončení jednání. Zákon také zná stavení a přerušení promlčecí doby, takže u konkrétní věci je nutné ověřit celý průběh řízení.

Praktické příklady

Dítě mladší 15 let:Čtrnáctileté dítě odcizí v obchodě zboží. Protože v době činu nedovršilo 15 let, není trestně odpovědné podle trestního zákoníku. Věc ale může řešit soud pro mládež nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí jako čin jinak trestný.

Mladistvý pachatel:Šestnáctiletý mladistvý se dopustí násilného jednání. Nestačí jen zkoumat, zda mu bylo 15 let. U mladistvého může být důležité i to, zda dosáhl potřebné rozumové a mravní vyspělosti, aby rozpoznal protiprávnost nebo ovládal své jednání.

Nedbalostní dopravní nehoda:Řidič nedává pozor, přehlédne chodce a způsobí mu zranění. Nemusel chtít nikomu ublížit, ale pokud porušil potřebnou opatrnost a trestní zákon u daného trestného činu připouští nedbalost, může být trestně odpovědný.

Firma a trestný čin zaměstnance:Zaměstnanec firmy při plnění pracovních úkolů spáchá trestný čin v rámci činnosti společnosti. Pokud vedení firmy dalo pokyn, schválilo postup nebo neprovedlo potřebnou kontrolu a opatření, může se řešit i trestní odpovědnost právnické osoby.

Co dělat, když se vás trestní odpovědnost týká

Pokud vás policie předvolá k podání vysvětlení, zahájí trestní stíhání nebo jste obviněni, je důležité rychle zjistit, jaký trestný čin je vám kladen za vinu a z jakých důkazů orgány činné v trestním řízení vycházejí.

V praxi se vyplatí zkontrolovat zejména:

• zda popsaný skutek skutečně naplňuje znaky trestného činu,
• zda nejde spíše o přestupek nebo civilní spor,
• zda je prokázáno zavinění,
• zda nebyla vyloučena příčetnost nebo snížena rozpoznávací či ovládací schopnost,
• zda nepřichází v úvahu nutná obrana, krajní nouze nebo jiná okolnost vylučující protiprávnost,
• zda věc není promlčená,
• zda u právnické osoby existují důvody pro zproštění odpovědnosti.

Největší chybou bývá podcenění prvního kontaktu s policií. Už první výpověď nebo vysvětlení může ovlivnit další průběh řízení. Proto je vhodné předem vědět, zda vypovídat, jaké máte právo nevypovídat a jaké důkazy je potřeba zajistit.

Shrnutí

Trestní odpovědnost vzniká jen tehdy, pokud je splněno více podmínek najednou. Musí jít o protiprávní čin označený trestním zákonem jako trestný, čin musí vykazovat zákonné znaky a u fyzické osoby musí být splněn věk, příčetnost a zavinění. K trestní odpovědnosti je obecně třeba úmysl, pokud zákon výslovně nestanoví, že postačí nedbalost.

Zvláštní pravidla platí pro mladistvé a právnické osoby. U mladistvých se posuzuje i rozumová a mravní vyspělost, u právnických osob přičitatelnost jednání osob spojených s právnickou osobou a možnost zproštění, pokud firma vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možné spravedlivě požadovat.

Trestní odpovědnost nevznikne například při nutné obraně nebo krajní nouzi, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Zaniknout může mimo jiné účinnou lítostí nebo promlčením. U každého případu proto nestačí ptát se, „co se stalo“, ale také zda jsou splněny všechny zákonné předpoklady trestní odpovědnosti.