Práva dětí: Na co mají nezletilí nárok a kdo jejich práva chrání?

Práva dětí – co to vlastně znamená?

Když mluvíme o právech dětí, máme na mysli specifickou skupinu práv, která jsou přizpůsobená jejich věku a potřebám. Tato práva vychází z přesvědčení, že děti jsou zranitelné, mají méně životních zkušeností a potřebují větší ochranu. Ačkoliv základní lidská práva platí pro všechny bez rozdílu věku, děti mají navíc práva, která chrání jejich specifické potřeby.

Každé dítě má například právo:

• Na život a osobní bezpečí.
• Na vzdělání odpovídající jeho schopnostem.
• Na ochranu před zneužíváním a zanedbáváním.
• Na svobodný rozvoj osobnosti a na vyjádření vlastního názoru.

Tato dětská práva jsou zakotvena nejen v mezinárodních dokumentech, jako je Úmluva o právech dítěte, ale také v českých zákonech.

Jaká práva mají děti?

1. právo na život
2. právo na jméno
3. právo poznat své rodiče a být jimi vychováván
4. svoboda projevu a svobodný přístup k informacím
5. svoboda myšlení a náboženského vyznání
6. svoboda sdružování a pokojného shromažďování
7. právo na ochranu soukromí
8. právo na ochranu před násilím, ponižováním a vykořisťováním
9. právo na zajištění ochrany a pomoci poskytované státem, pokud je dítě zbaveno rodinného prostředí
10. duševně nebo tělesně postižené děti mají právo prožít plný a řádný život
11. právo na ochranu zdraví a využívání zdravotnických zařízení
12. právo na výhody sociálního zabezpečení
13. právo na vzdělání
14. právo na používání vlastního jazyka
15. právo na odpočinek a volný čas
16. právo na ochranu před nebezpečnou prací
17. právo na svobodu projevu

Právo na vzdělání a rozvoj zajišťuje podle českého právního řádu například povinná školní docházka, přístup ke speciálním vzdělávacím potřebám pro děti se zdravotním postižením nebo možnost rozvíjet své zájmy a talenty.

Úmluva o právech dítěte: Tohle platí napříč světem

Úmluva o právech dítěte, kterou přijala OSN v roce 1989, je nejdůležitějším dokumentem v oblasti ochrany dětí. Česká republika ji ratifikovala v roce 1991 a zavázala se ji naplňovat prostřednictvím svých zákonů.

Tato úmluva staví na čtyřech základních principech:

1. Nediskriminace: Žádné dítě nesmí být znevýhodněno na základě pohlaví, rasy, zdravotního stavu nebo jiných faktorů.
2. Nejlepší zájem dítěte: Při jakémkoli rozhodování musí být hlavním hlediskem nejlepší zájem dítěte.
3. Právo na přežití a rozvoj: Každé dítě má právo na život, zdraví, vzdělání a harmonický rozvoj.
4. Respektování názorů dítěte: Děti mají právo být vyslyšeny a jejich názor má být brán v úvahu.

Jak to vypadá v praxi? Devítiletý Honzík žije v rodině, kde rodiče upřednostňují jeho starší sestru, protože je „šikovnější“. Když Honzík přijde s nápadem přihlásit se na dramatický kroužek, rodiče to odmítají jako „zbytečnost“. Z právního hlediska má ale podle úmluvy Honzík právo na rozvoj svých schopností a rodiče by měli jeho zájem respektovat. Samozřejmě se jedná pouze o teoretický příklad, kde do rozhodování o (ne)účasti na kroužku vstupují další faktory. Nejsme tak naivní, že bychom z toho dělali právní spor. Spíše je to ideál, kam rámec směřuje.

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: Český pilíř ochrany

Na mezinárodní úmluvu navazuje český zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Tento zákon stanoví pravidla a opatření, která mají zajistit ochranu dětí v ohrožení a podporu jejich rodin.

Zákon se zaměřuje na:

• Ochranu dětí před týráním, zneužíváním a zanedbáváním.
• Podporu rodin, které čelí sociálním problémům.
• Zajištění náhradní rodinné péče pro děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině.

Klíčovým orgánem pro uplatňování tohoto zákona je Odbor sociální péče o dítě (OSPOD). Tento úřad dohlíží na dodržování práv dětí, řeší konflikty v rodinách a pomáhá dětem v krizových situacích. Dle statistických údajů z OSPOD dojde ročně k téměř 1600 případům kriminality na dětech, ať už se jedná o týrání svěřené osoby, opuštění dítěte, usmrcení z nedbalosti nebo omezování a zbavování osobní svobody.

Jak (ne)funguje sociálně-právní ochrana dětí?

Jednou z největších výzev, které pracovníci v oblasti sociálně-právní ochrany dětí musí čelit, je rozpoznání a řešení případů týrání dětí nebo jejich zanedbávání. Sociálně-právní ochrana dětí zahrnuje široké spektrum činností, od prevence přes řešení akutních problémů až po dlouhodobou podporu rodin. Zahrnuje:

1. Preventivní opatření: V Česku funguje systém podpory rodin v krizi. Takové rodiny mají možnost získat například finanční pomoc, dostat se k potřebnému poradenství nebo mají právo na zajištění dočasného ubytování.
2. Ochranná opatření: Pokud je dítě v akutním ohrožení a dochází k porušování jeho práv, může být umístěno do náhradní péče.
3. Mediace a dohody: Nezřídka dochází v rodinách ke sporům, které mají přímý dopad na dítě a jeho práva. Hádky a konflikty vytvářejí nezdravé a mnohdy i nebezpečné prostředí, v němž dítě vyrůstá. Jakmile pár přikročí k rozvodu nebo rozchodu, může OSPOD rodičům pomáhat dohodnout se na péči o děti.

Jak to vypadá v praxi? Rodiče pětiletého Jakuba procházejí rozvodem. Oba tvrdí, že chtějí plnou péči o dítě. Nedokáží se však mezi sebou domluvit a neshodnou se na tom, kdo si dítě v péči ponechá. OSPOD v takovém případě provede šetření, mluví s oběma rodiči i s dítětem (pokud je dost staré na vyjádření názoru) a doporučí soudu při rozvodu nejvhodnější řešení.

Shrnutí

Každé dítě má právo na lásku, ochranu a respekt. Jako rodiče, učitelé, sousedé nebo i kolemjdoucí máme povinnost zajistit, že práva dětí budou dodržována a respektována. Tato práva zahrnují například právo na vzdělání, zdraví, ochranu před násilím, svobodu projevu a rozvoj osobnosti. Práva dětí jsou chráněna na mezinárodní i národní úrovni. Základem ochrany dětí je mezinárodní Úmluva o právech dítěte z roku 1989, ratifikovaná naším státem v roce 1991, a zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Pokud máte jakékoli otázky nebo potřebujete právní radu, neváhejte se na nás obrátit jsme tu pro vás i pro vaše děti!