Možná patříte mezi ty, kteří místo lovení účtenek raději sáhnou po jednoduchosti. Jedno číslo ale dokáže otočit výsledek vzhůru nohama: procento, kterým si odečtete výdaje. U někoho je to 80, u jiného 60, 40 nebo 30. A pak jsou tu stropy, po jejichž dosažení se každý další příjem promění v rychle rostoucí základ daně.
Díky tomuto článku získáte jasný přehled o tom, co přesně jsou výdaje paušálem, jak fungují jednotlivé sazby včetně jejich stropů a kdo je může uplatnit. Zjistíte, jaká evidence je nutná, jak do rozhodování vstupuje DPH a kdy vychází lépe paušál oproti skutečným nákladům. Dozvíte se také, jak paušál ovlivní daň, slevy a zejména bonitu v bance při žádosti o úvěr.
Výdaje paušálem jsou zákonem stanovené procento z ročních příjmů, které si odečtete jako výdaje místo toho, abyste dokládali každou účtenku či odpisovali majetek. Procento závisí na typu činnosti (30–80 %) a současně existují maximální částky, které nejde překročit. Paušál můžete v jednom roce uplatnit na všechny své podnikatelské příjmy, případně použít různé sazby pro různé činnosti, pokud skutečně děláte víc oborů (např. řemeslo a konzultace).
Základní logika: vezmete své příjmy za rok a odpočtete příslušné procento jako výdaj. Výsledek je váš daňový základ ze samostatné činnosti, ze kterého počítáte daň 15 % (případně progresivní sazbu, pokud se vás týká vyšší pásmo). Paušál zároveň zahrnuje všechny typy nákladů, včetně mezd či odpisů – nic navíc už proto přidávat nemůžete.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Dnes platí tyto čtyři sazby a maximální částky výdajů, které lze za rok uplatnit:
Prakticky to znamená, že veškeré paušální výdaje dosáhnou stropu při příjmech 2 mil. Kč. Pozor ale na mix činností: máte-li současně příjmy, na které se vztahují rozdílná procenta, uplatníte ke každému druhu příjmů jeho vlastní paušál a až pak je sečtete. Není přitom možné kombinovat paušál u jedné činnosti a skutečné výdaje u druhé.
Kdo má příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů (jinými slovy OSVČ) může výdaje paušálem použít bez zvláštního povolení, jen je zvolí v přiznání. Nesmí však spadat do skupin, kterým to zákon výslovně neumožňuje, jako jsou například sdružení bez právní subjektivity, kde si členové nerozdělují příjmy a výdaje rovným dílem, nebo případy spoluvlastnictví majetku, kde příjmy a výdaje nejsou rozděleny podle podílů.
Co musíte evidovat: i paušalisté vedou evidenci příjmů, pohledávek, majetku a obvyklé doklady. Výhoda je, že neřešíte strukturu výdajů. Pokud jste ale plátce DPH, musíte vést evidenci pro DPH a archivovat daňové doklady.
Administrativně tedy patří paušální výdaje k nejjednodušším – neřešíte účtenky a odpisy, přičemž paušál pokrývá i mzdy a další náklady. To čas a často i náklady na účetní.
Jak na účtování DPH, abyste se nedostali do porblémů vám poradí náš další článek.
Pokud uplatňujete paušální výdaje, jste normálně v klasickém režimu daně z příjmů, takže můžete uplatnit slevy na dani (např. základní slevu na poplatníka, daňové zvýhodnění na děti atd.).
Plátce DPH může uplatňovat výdaje paušálem. Jen je nutné vést evidenci pro DPH a při výpočtu paušálních výdajů počítat příjmy bez DPH (DPH totiž není příjem pro daň z příjmů – z hlediska paušálu proto pracujete s částkami bez daně).
Vyplatí se, když jsou vaše reálné náklady nižší než paušál a současně chcete jednoduchost. Přínos je v tomto případě dvojnásobný: méně papírování a nižší základ daně než při odpočítání reálných nákladů. Naopak se nevyplatí, když máte vysoké skutečné náklady (např. velkoobchod/e-shop s vysokou nákladovostí). U takových oborů obvykle lépe vychází reálné výdaje v daňové evidenci.
Pozor na stropy: jakmile překročíte příjem, při němž paušál narazí na maximum, další příjem výdaje nezvedá a základ rychle roste.
Pojďme se podívat na typové situace z praxe a principy, podle kterých se rozhodovat: jak se mění základ daně, co udělají slevy, jak do výsledku promlouvá výše příjmů a struktura nákladů a kdy může být alternativou paušální daň:
Představme si truhláře s příjmy 1 000 000 Kč za rok. Paušální výdaje 80 % = 800 000 Kč, základ daně 200 000 Kč. Daň 15 % = 30 000 Kč; po základní slevě na poplatníka se daň sníží na nulu. Tento typ profese často na paušálu vydělá, protože reálné náklady mívají nižší než 80 %, zatímco na papíře se jim přiznává víc.
Tržby 1 500 000 Kč. Výdajový paušál 60 % = 900 000 Kč. Základ daně 600 000 Kč. Daň 15 % = 90 000 Kč (před slevami). U této kategorie záleží na výši obratu, slevách a také na tom, zda by pro vás nebyla lepší paušální daň (viz další kapitoly). Při 60 % paušálu se vstup do paušální daně může vyplatit od příjmů cca 700 tis. Kč, ovšem vždy podle vašich uplatnitelných slev.
Například advokát s příjmy 900 000 Kč. Paušál 40 % = 360 000 Kč, základ 540 000 Kč, daň 15 % = 81 000 Kč (před slevou). U těchto profesí často vychází lépe paušální daň, zejména pokud nemáte děti a jiné slevy a vaše náklady nejsou vysoké.
Je třeba zmínit, že autorské honoráře do 10 000 Kč měsíčně od jednoho plátce jsou zdaněny srážkovou daní a v rámci paušální daně nijak nefigurují.
Máte-li příjmy z nájmu nemovitých věcí, vychází paušál 30 % s maximem 600 000 Kč výhodně, zejména pokud jsou reálné náklady (opravy, energie, fond oprav) nižší než 30 % příjmů.
Když uplatňujete výdaje paušálem, snižujete si daňový základ procentem z příjmů. To se vyplatí pro výši zaplacené daně, ale v očích banky to znamená, že máte nižší oficiální příjem. Banka totiž při posuzování hypotéky vychází primárně z daňového přiznání: sleduje zisk po výdajích a po odečtení odvodů a teprve z něj dopočítává uznatelný čistý příjem. Čím vyšší je u vás paušál (80/60/40 %), tím nižší bývá vykázaný zisk, a tedy i příjem, se kterým banka pracuje. Zjednodušeně: co ušetříte na dani, to si odnesete na bonitě.
Pokud tedy uvažujete o úvěru (např. o hypotéce), nejedná se o ideální stav. Platí totiž jednoduché pravidlo: nižší daňový základ = nižší uznatelný příjem (daňový základ není jediný sledovaný parametr, ale má velký význam). V praxi to znamená, že pravděpodobně nedosáhnete na požadovanou výši úvěru, nebo vám vyjde horší LTV/DSTI. Naopak podnikatel s reálnými výdaji sice zaplatí víc na daních, ale v bance má lepší bonitu.
Jak tuto situaci vyřešit? Nejlépe s ročním předstihem. Pokud víte, že budete žádat o úvěr, zvažte krátkodobou úpravu strategie: u činnosti, kde normálně jedete výdaje paušálem, lze na jedno zdaňovací období přejít na skutečné výdaje, abyste v přiznání ukázali vyšší zisk.
Někdy se vyplatí přejít do paušální daně, ale jen pokud umíte pro banku přesvědčivě doložit obraty a máte čitelné výpisy. V obou režimech pomůže také vyčistit závazky (omezit kontokorenty a kreditky, které snižují bonitu i při nulovém čerpání), oddělit osobní a podnikatelské peníze, posílit rezervy a dokázat stabilní příjem bez velkých výkyvů. Pokud máte možnost, přiberte spolužadatele s příjmem ze zaměstnání nebo vyšší zajištění – oboje umí výslednou hypotéku významně vylepšit.
Když máte paušální výdaje, znamená to, že pořád podáváte daňové přiznání, uplatňujete slevy, z příjmů a daň i odvody se počítají standardně. Je to jen zjednodušení výdajové strany. Naproti tomu paušální daň je zvláštní režim, kdy měsíční platíte „balíček“ (daň z příjmů + sociální + zdravotní) v pevných částkách podle pásma a pokud dodržíte podmínky, nepodáváte přiznání ani přehledy.
Pro rok 2025 jsou měsíční zálohy nastaveny takto:
Kdo smí do paušální daně? Obecně OSVČ s příjmy do 2 mil. Kč. Přihlášení probíhá do 10. ledna daného roku.
Paušální výdaje jsou zákonem dané procento z ročních příjmů OSVČ (80/60/40/30 %) s ročními stropy výdajů 1,6/1,2/0,8/0,6 mil. Kč. Volí se v přiznání, nelze je kombinovat se skutečnými výdaji u týchž příjmů, ale lze mít jiný režim u nájmu. Paušalista vede jednoduchou evidenci (příjmy, pohledávky, majetek; plátci DPH navíc evidenci pro DPH a počítají příjmy bez DPH) a může uplatnit standardní daňové slevy. Paušál se vyplatí, pokud jsou reálné náklady nižší než paušál a oceníte jednoduchost; naopak u oborů s vysokou nákladovostí bývají lepší skutečné výdaje.
Z hlediska financování platí, že vyšší paušál znamená nižší vykázaný zisk a tím i slabší bonitu u bank; pokud plánujete úvěr, může dávat smysl dočasně přejít na skutečné výdaje. Oproti tomu paušální daň je samostatný režim s pevnou měsíční platbou (bez slev a bez přiznání), vhodný spíš pro jednoduchost a nízkou administrativu; u bank se pak posuzují hlavně obraty na účtu. Volbu mezi paušálními výdaji, skutečnými náklady a paušální daní dělejte podle struktury nákladů, výše příjmů a osobních plánů (např. hypotéka).
Nemusíte. Plátce DPH může uplatnit paušální výdaje. Příjmy se ale pro paušál berou bez DPH a musíte vést evidenci pro DPH.
Záleží. Paušální daň zjednoduší administrativu (a nepodáváte přiznání), ale ztrácíte slevy a platíte fixní zálohu. Paušální výdaje vám dávají flexibilitu a slevy, ale vyžadují přiznání a mohou snížit bonitu pro hypotéku.
Paušál odpisy neřeší – velká investice se do daní nepromítne. Pokud plánujete dražší nákupy, může vyjít lépe přejít na skutečné výdaje.
Obvykle ano, ale ideální je kombinace bankovních výpisů a vystavených faktur a paragonů – zejména u hotovostních tržeb mějte odpovídající doklady.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
