Představte si, že vám zahraniční firma chce vyplatit odměnu, banka v cizině chce otevřít investiční účet, nebo si žádáte v zahraničí o snížení srážkové daně z dividend. A najednou narazíte na požadavek, který zní nevinně: doložte „potvrzení o daňovém domicilu“. V tu chvíli se často rozjede lavina dotazů o tom, co je to daňový domicil, jak se liší od pojmu daňová rezidence, a hlavně jak rychle a správně získat papír, který po vás chtějí.
Přinášíme srozumitelné vysvětlení, co se v praxi myslí daňovým domicilem a jak souvisí s daňovou rezidencí. Projdeme pravidla pro fyzické i právnické osoby a pochopíte, co se děje, když vás za rezidenta považují dva státy. Získáte také praktický návod, k čemu slouží potvrzení o daňovém domicilu, kdy ho typicky budete potřebovat, jak o něj požádat, co musí žádost obsahovat, kolik stojí, jak probíhá doručení a kdy může být nutná legalizace nebo apostila pro použití v zahraničí.
Daňový domicil je v běžné praxi označení pro to, ve kterém státě jste považováni za daňového rezidenta (tedy kde máte svůj daňový domov) – typicky pro účely mezinárodního zdanění a smluv o zamezení dvojího zdanění.
Z právního hlediska je klíčový pojem daňová rezidence. Ten určuje, zda máte v ČR typicky neomezenou daňovou povinnost (zdaňujete i zahraniční příjmy), nebo zda jste nerezident a řešíte jen příjmy ze zdrojů na území ČR.
Ale v okamžiku, kdy potřebujete své rezidentství prokázat navenek, se začne používat pojem „daňový domicil“. Ne proto, že by šlo o jiný právní status, ale proto, že v mezinárodním styku se často řeší „kde máte daňový domov“ a jak to doložíte.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Domicil se někdy může plést s pojmem domicilace. Domicilace je úplně jiný pojem, který se v českém prostředí používá v několika oblastech – typicky v bankovnictví a někdy i v obchodním právu. Nejčastěji se s ním setkáte právě při vyřizování věcí v bance. Domicilace zde vyjadřuje vztah, kdy jste „domicilující klient“, tedy máte u banky účet, na který vám chodí hlavní příjem a ze kterého platíte většinu výdajů (často v návaznosti na hypotéku nebo úvěr).
Další význam, na který můžete narazit souvisí se směnkami: pojem domicil (a domicilační doložka) označuje u směnky ujednání, že směnka je splatná u třetí osoby (tzv. domiciláta). To už je ale čistě obchodněprávní kontext a se státem daňové rezidence to nesouvisí vůbec.
Poplatník je daňovým rezidentem České republiky, pokud má na území ČR bydliště, nebo se zde obvykle zdržuje. Za „obvyklé zdržování se“ považuje pobyt alespoň 183 dní v kalendářním roce; bydlištěm se rozumí stálý byt (vlastní nebo pronajatý) dostupný kdykoliv, kde lze podle osobních a rodinných okolností usuzovat, že má úmysl se zde trvale zdržovat. Ve sporných případech se počítá faktická přítomnost v ČR (typicky včetně dnů příjezdu/odjezdu), proto se hodí mít evidenci pobytu.
V praxi si to představte jako fyzickou přítomnost na území ČR během jednoho kalendářního roku (leden–prosinec). Lidé to často řeší tak, že si vedou jednoduchý deník pobytu (třeba v kalendáři) a k rizikovějším obdobím si nechají doklady.
Pokud často pendlujete, je dobré počítat s tím, že finanční úřad může chtít, abyste uměli pobyt doložit – například cestovními doklady, letenkami, potvrzením o ubytování, pracovními směnami apod. Zákon neříká, jaký konkrétní typ důkazu je povinný, ale obecně platí, že kdo něco tvrdí, měl by to umět doložit.
Zákon o daních z příjmů k tomuto stanovuje důležitou výjimku: pokud se v ČR zdržujete pouze za účelem studia nebo léčení, zákon vás považuje za nerezidenta, i kdybyste se tu zdržovali po celý rok.
Bydlištěm se rozumí stálý byt (vlastní nebo pronajatý), který máte kdykoliv k dispozici, a z osobních a rodinných okolností musí být vidět, že máte úmysl se tam trvale zdržovat – typicky když tam žijete s rodinou nebo byt používáte v návaznosti na ekonomické aktivity (zaměstnání, podnikání).
Stálý byt tedy neznamená nemovitost v katastru ani trvalý pobyt na úřadě. Znamená to, že máte reálně zázemí k bydlení, které je pro vás dostupné a použitelné jako domov.
U právnických osob je klíčové, zda mají v ČR sídlo nebo místo vedení (typicky místo, odkud se reálně vše důležité řídí).
Sídlo si představte jako oficiální adresu firmy. Pro účely správy daní se sídlem právnické osoby rozumí adresa, pod kterou je zapsaná v obchodním rejstříku.
V praxi to znamená, že typická česká s.r.o. nebo a.s. se sídlem v ČR je automaticky českým daňovým rezidentem a jako rezident má povinnost řešit v ČR zdanění příjmů i ze zahraničí, nejen těch z ČR.
Místo vedení řešíte typicky tehdy, když forma a realita jdou proti sobě. Typický scénář: firma je „papírově“ registrovaná v zahraničí, ale ve skutečnosti se klíčová rozhodnutí dělají v Česku – a naopak.
Finanční správa definuje místo vedení jako adresu místa, ze kterého je poplatník řízen. To je důležité, protože to míří na reálné řízení firmy, nikoliv na poštovní adresu.
V praxi se pod řízením obvykle rozumí hlavně to, kde se dělají podstatná manažerská rozhodnutí: kde se schvalují zásadní smlouvy, kde se rozhoduje o investicích, strategii, financování, personálních otázkách, kde se fakticky řídí cash-flow a kdo má reálnou kontrolu nad podnikáním. Nejde o to, kde někdo jednou za měsíc podepíše dokument, ale kde firma žije jako celek.
Správce daně typicky skládá mozaiku z více okolností. V praxi bývají přesvědčivé hlavně ty situace, které se opakují a dávají smysl:
Když například jednatelé nebo představenstvo dlouhodobě působí v Praze, v Praze běží klíčové porady, v Praze se uzavírají hlavní kontrakty a odtud se firmě fakticky dává směr, bude se velmi těžko vysvětlovat, že místo vedení je v jiném státě jen proto, že tam máte virtuální kancelář.
Naopak pokud má firma sice sídlo v ČR, ale reálné řízení probíhá dlouhodobě jinde (typicky zahraniční management, porady, strategická rozhodnutí, finance), můžete se dostat do situace, že druhý stát bude firmu považovat za svého rezidenta. A tady už jsme u největšího rizika: dvojí daňové rezidence (dva státy vás současně považují za rezidenta). Právě proto se v mezinárodních vztazích často řeší, zda existuje smlouva o zamezení dvojího zdanění, a jak se případná dvojí rezidence rozsekne.
Častý omyl u právnických osob je představa, že odštěpný závod v ČR si může vyžádat potvrzení o českém daňovém domicilu. Platí totiž, že když žádá zahraniční zřizovatel potvrzení pro svou stálou provozovnu/organizační složku v ČR, žádosti nelze vyhovět, protože jde pořád o součást zahraničního zřizovatele, který je rezidentem jiného státu.
Podobně fungují i limity u tzv. transparentních entit (typicky veřejná obchodní společnost a komanditní společnost jako celek) – tam se rezidentství pro účely smluv neposuzuje stejně jako u s.r.o. nebo a.s.
Pokud má ČR s druhým státem smlouvu o zamezení dvojího zdanění a podle vnitrostátních pravidel by vás za rezidenta mohl považovat každý z nich, nastupují „rozhraničovací kritéria“ smlouvy. Při určování se vychází z typického pořadí: stálý byt, středisko životních zájmů (tedy kde máte silnější osobní a hospodářské vazby), obvyklé zdržování se, státní občanství a nakonec vzájemná dohoda států.
U pendlerů bývá klíčové, kde máte stálé zázemí a silnější osobní i ekonomické vazby (rodina, bydlení, práce/podnikání, pojištění, banky, dlouhodobé smlouvy). Počítání dní je důležité, ale u sporných případů často nerozhoduje samo. Pokud hrozí dvojí rezidence, vyplatí se mít připravené důkazy vazeb už dopředu.
Ano – hlavně pokud tvrdí, že skutečné vedení (řízení) je u nich. V praxi to vzniká u mezinárodních struktur, kdy „papírové“ sídlo a reálné řízení nejsou ve stejném státě.
Že se řeší jen 183 dní a podcení se zbytek. Ve sporných případech bývá zásadní konzistence důkazů (kde bydlíte doopravdy, kde máte rodinu, kde máte práci/podnikání, kde máte pojištění, účty, dlouhodobé smlouvy atd.).
Potvrzení o daňovém domicilu je dokument, kterým finanční úřad potvrzuje, že jste daňovým rezidentem České republiky buď k určitému datu, nebo zpětně za konkrétní zdaňovací období (nebo jeho část). Smyslem tohoto potvrzení je, abyste vy (nebo váš zahraniční partner) uměli správně nastavit zdanění příjmu v zahraničí.
Potvrzení se tedy používá pro účely zamezení dvojímu zdanění, zejména pro uplatňování výhod ze smluv o zamezení dvojího zdanění u příjmů ze zdrojů v zahraničí (např. licenční poplatky, dividendy, úrokové příjmy) a také pro čerpání daňových zvýhodnění či z jiných důvodů (typicky podnikatelských – výběrové řízení, zřízení pobočky, posouzení vzniku stálé provozovny apod.).
Například u dividend, úroků nebo licenčních poplatků často funguje zdanění tak, že zahraniční plátce vám daň rovnou srazí (tzv. srážková daň). Pokud ale mezi státy existuje smlouva o zamezení dvojího zdanění, smlouva typicky umožní odvést nižší srážku, ale plátce vám ji obvykle dá až ve chvíli, kdy prokážete, že jste rezidentem ČR.
Přesně tady nastupuje potvrzení o daňovém domicilu: pro smluvní státy správce daně potvrzuje daňový domicil buď na českém tiskopisu Ministerstva financí, nebo na formuláři zahraniční správy, který předložíte.
U smluvních států je důležité, že potvrzení není obecné. Tiskopis k potvrzení daňového domicilu je postavený tak, aby v něm bylo jasné, ke kterému státu se potvrzení vztahuje a že jde o rezidentství ve smyslu konkrétní smlouvy o zamezení dvojího zdanění (do formuláře se proto doplňuje stát, číslo smlouvy a článek o rezidentství/daňovém domicilu).
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Potvrzení se používá i pro čerpání daňových zvýhodnění vymezených v zahraničních daňových předpisech. V praxi se s tím setkáte třeba tehdy, když zahraniční správce daně nebo instituce řeší, jestli na vás použije režim pro domácí poplatníky, nebo pro nerezidenty. Vy pak potřebujete doložit, že nejste jejich rezident, ale rezident ČR. A nejrychlejším řešením je právě potvrzení daňového domicilu.
Daňový domicil má ale v některých oblastech vliv i na samotné podnikání. Například na účast ve výběrovém řízení, zřízení pobočky, nebo posouzení, zda vám v zahraničí vznikne stálá provozovna (laicky: „daňová stopa“ firmy v cizím státě, která může založit povinnost danit tam část zisku).
V praxi to mívá jednoduchý scénář: chcete se zúčastnit tendru v cizině nebo uzavřít významnější kontrakt a partner si vás prověřuje. Vedle obchodních dokumentů si vyžádá i potvrzení, kde máte „daňový domov“, protože potřebuje správně nastavit povinnosti (např. srážky, místní registrace, doklady pro audit).
Žádost o vydání potvrzení nemá předepsaný formulář. Žádost lze tedy podat i volnou formou, například jako obecnou písemnost v elektronickém podání. Současně ale Finanční správa zveřejňuje vzorové žádosti, které můžete využít.
Pro účely smluv o zamezení dvojího zdanění se používá tiskopis „Potvrzení o daňovém domicilu / Certificate of the tax-payer’s residence“, který má označení 25 5232 MFin a obsahuje i odkaz na příslušnou smlouvu a článek o rezidentství.
Tiskopis MF č. 25 5232 se používá pro smluvní státy (tam, kde existuje smlouva o zamezení dvojího zdanění). Tento tiskopis ale nelze vydat pro použití v nesmluvním státě nebo pro situace, kdy chcete potvrzení pro použití v ČR a současně nechcete posuzovat rezidentství v kontextu konkrétní smlouvy. Pro tyto případy správce daně vydává jiné potvrzení určené pro nesmluvní státy.
V zásadě nejde o nic složitého, ale vyplatí se postupovat systematicky. Finanční úřad totiž musí mít jasno, pro jaké období, pro jaký stát a za jakým účelem potvrzení chcete, a současně musí být schopen ověřit, že skutečně splňujete podmínky daňové rezidence.
Úplný základ je ujasnit si, co vlastně žádáte. Vzorové žádosti vycházejí z toho, že uvedete, zda žádáte potvrzení za zdaňovací období (nejčastěji kalendářní rok, případně konkrétně vymezené „od–do“), nebo zda potřebujete potvrzení k určitému datu. Současně uvedete, pro jaký stát potvrzení potřebujete a k jakému účelu.
Aby finanční úřad mohl potvrzení vydat, musí mít podklady pro to, aby mohl rozhodnout, že jste daňovým rezidentem ČR. Musí si tedy udělat jasný obrázek o vašich reálných vazbách: ptá se mimo jiné na datum příjezdu, počet dní pobytu v ČR, typ pobytu, zda máte v ČR stálý byt, zda máte stálý byt i v zahraničí, kde máte příjmy, pojištění, bankovní účty, úvěry, nemovitosti, rodinu, děti a například i to, kde děti chodí do školy. Jinými slovy – správce daně si tím skládá dohromady, kde máte středisko životních zájmů a zda nejde o situaci, kdy by rezidentství mohlo vznikat i jinde.
U právnických osob se to točí hlavně kolem adresy sídla nebo místa skutečného vedení. Vzorová žádost pracuje s tím, že uvedete adresu a současně potvrdíte, že místo skutečného vedení společnosti odpovídá uvedené adrese (typicky adrese sídla zapsané ve veřejném rejstříku). Tím se v praxi eliminuje častý problém „papírového sídla“, které s reálným řízením firmy nemá nic společného.
Žádost o vydání potvrzení o daňovém domicilu se podává u místně příslušného správce daně a podání musí být v českém jazyce. Pokud byste podali žádost v cizím jazyce, musíte počítat s tím, že se bude řešit překlad – a to může celý proces zbytečně protáhnout.
Správní poplatek za vydání originálu potvrzení činí 100 Kč. Uhradit ho můžete několika způsoby: v hotovosti na pokladně finančního úřadu, poštovním poukazem, bezhotovostním převodem na účet příslušného finančního úřadu, případně prostřednictvím QR kódu na portálu MOJE daně.
Ve vzorové žádosti si vybíráte způsob, jak potvrzení získáte: můžete si ho vyzvednout osobně, nechat si ho zaslat na adresu, nebo požádat o zaslání elektronicky do datové schránky.
U právnických osob je navíc výslovně uvedeno důležité omezení: pokud současně žádáte o legalizaci potvrzení pro účely apostily, nelze zvolit doručení do datové schránky, protože se následně řeší předání nebo zaslání dokumentu z GFŘ.
Zahraniční úřad, banka nebo obchodní partner po vás mohou chtít nejen doložení rezidentství, ale i apostilu (případně ještě „superlegalizaci“). Důvod je prostý – zahraničí si chce být jisté, že listina opravdu pochází od českého orgánu veřejné moci a nejde o podvrh.
Smyslem superlegalizace i apostily je prokázat pravost razítka a podpisu na listině – ne ověřovat obsah listiny. Jinak řečeno: apostila neříká „to, co je v potvrzení, je pravda“, ale „tento podpis a razítko jsou skutečně od příslušného úřadu“.
Nejčastěji se s tím setkáte, když potvrzení o daňovém domicilu používáte v zahraničí jako vstupenku k výhodnějšímu zdanění (nebo k tomu, aby vám někdo vůbec uznal, že máte být daněni primárně v ČR).
V praxi tedy existují tři režimy:
Pozor na EU: V EU existuje nařízení, které u některých veřejných listin odstraňuje požadavek legalizace/apostily. Jenže jeho rozsah je poměrně konkrétní – typicky listiny o narození, úmrtí, manželství, bydlišti apod. Potvrzení o daňovém domicilu mezi těmito typickými „matričními“ listinami není. Proto platí, že i přesto, že jednáte se státem v rámci EU, může se stát, že zahraniční instituce apostilu stejně bude chtít.
Když potřebujete, aby listina z finanční správy byla opatřena vyšším ověřením, obrátíte se nejdřív písemně na svůj místně příslušný finanční úřad (územní pracoviště, kde vedou váš spis), předložíte listinu nebo požádáte o její vydání, a finanční úřad následně zajistí vydání listiny a potvrzení o její pravosti, případně ověří pravost již dříve vydané listiny.
Pak finanční úřad předává listinu přes finanční úřad na GFŘ, kde může vyšší ověření učinit jen osoba, která je vedena v evidenci kompetentních osob s podpisovými vzory a razítky uloženými u MZV. GFŘ poté nezajišťuje zaslání dokumentu na MZV kvůli apostile. Dokument se po ověření GFŘ vrací vám (poštou nebo osobním vyzvednutím) a další krok už řešíte vy.
Nejprve si obstaráte originál potvrzení a současně spustíte interní ověření v rámci finanční správy (finanční úřad → GFŘ). Teprve když máte listinu ověřenou tak, aby na ni šla připojit apostila, jdete na Ministerstvo zahraničních věcí. GFŘ výslovně uvádí, že legalizaci dokladů (včetně možnosti podat žádost i poštou) vyřizuje pracoviště MZV na Hradčanském náměstí a že osobní přítomnost osoby, na jejíž jméno je doklad vystaven, není nezbytná – žádost může podat kdokoliv.
Aby bylo jasno i finančně: od 1. ledna 2025 došlo ke zvýšení poplatků za vyšší ověření/apostilu a po zrušení kolkových známek se poplatky v osobním styku hradí platební kartou (v poštovním styku převodem). Konkrétně se jedná o zvýšení z 300 na 600 Kč.
Na závěr je také důležité upozornit, že nejčastější „zaseknutí“ v praxi nezpůsobuje apostila, ale to, že příjemce v zahraničí chce navíc úřední překlad (soudní překlad) a někdy i to, aby překlad navazoval na apostilovaný originál (tj. aby překladatel překládal listinu včetně doložek). Proto je dobré si od příjemce vyžádat tyto informace dopředu: zda chce apostilu a zda chce i úřední překlad.
Daňový domicil je v praxi označení pro stát daňové rezidence – tedy kde máte daňový domov pro účely mezinárodního zdanění a smluv o zamezení dvojího zdanění. U fyzických osob se v ČR rezidence posuzuje hlavně podle bydliště (stálý byt dostupný kdykoliv a úmysl se zde trvale zdržovat) nebo obvyklého pobytu alespoň 183 dnů v kalendářním roce, přičemž pouhé trvalé bydliště nestačí. U právnických osob rozhoduje sídlo v ČR nebo místo skutečného vedení (kde se reálně dělají klíčová rozhodnutí). Pokud vás za rezidenta považují dva státy, nastupují rozhraničovací kritéria smlouvy (stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklý pobyt, občanství, případně dohoda států).
Potvrzení o daňovém domicilu je oficiální dokument z finančního úřadu, kterým prokážete českou daňovou rezidenci k určitému datu nebo za konkrétní období – typicky kvůli snížení zahraniční srážkové daně (dividendy, úroky, licence), uplatnění výhod ze smluv, nebo pro potřeby bank, úřadů či obchodních partnerů v zahraničí. Žádost nemá povinný formulář (lze podat volnou formou). V žádosti je důležité uvést období, stát a účel a být připraven doložit, proč rezidentství splňujete. Za vydání originálu se platí správní poplatek 100 Kč a doručení lze řešit osobně, poštou nebo do datové schránky (s výjimkami při navazující legalizaci). Pokud zahraničí vyžaduje vyšší ověření, může následovat apostila či superlegalizace – u apostily se po interním ověření ve finanční správě pokračuje na MZV; od 1. 1. 2025 se poplatek za vyšší ověření zvýšil na 600 Kč a často bývá potřeba i úřední překlad.
V rámci EU by elektronicky vydané potvrzení s kvalifikovaným elektronickým podpisem mělo být uznáváno. Mimo EU ale může instituce trvat na papíru.
Lze ho předložit – správce daně může rezidenci potvrdit i na zahraničních tiskopisech, ale musíte dodat originální znění + překlad do češtiny.
Rozhoduje cílový stát a účel použití (a někdy i konkrétní instituce). Obecně platí: pokud je stát v režimu Haagské apostilní úmluvy, typicky stačí apostila, jinak se jde cestou superlegalizace.
Vůči české straně ano. Zde je možnost vydání elektronické verze na MF formuláři s kvalifikovaným podpisem. Prakticky ale záleží, zda zahraniční příjemce akceptuje elektronický dokument, nebo trvá na listinném originálu (případně apostile).
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
