Specifika trestu domácího vězení

Zavedení trestu domácího vězení v ČR

V novodobé historii trestního soudnictví známe trest domácího vězení od roku 2010, ovšem v součástí našeho práva byl například i za první republiky a také v dávnější historii jsme se s obdobou domácího vězení setkávali. Vzpomeňme třeba na Karla Havlíčka Borovského, který si jej sice odpykával ve vyhnanství v Brixenu, ovšem všechny ostatní atributy domácího vězení byly zachovány. Domácí vězení bylo totiž součástí zákona o zločinech, přečinech a přestupcích na našem území již v roce 1852. Dnes už se tedy domácí vězení neuděluje za napsanou pravdu, ale za skutečně spáchané trestné činy, popsané v trestním zákoně. Řadí se k alternativním trestům, jejichž hlavní myšlenkou je ponechání odsouzeného na svobodě a uložení mu takový druh povinnosti či omezení, který na něj bude působit spíše preventivně a zároveň dostatečně ochrání společnost. Institut domácího vězení je rovněž znám, zaveden a hojně využíván ve státech západní Evropy.

Podle průzkumů domácí vězení přináší pozitivní efekt zejména v případě, kdy pocházejí pachatelé ze stabilního sociálního prostředí a mají podporu rodiny.  Za tím účelem se ještě před samotným uložením trestu zpravidla provádějí předběžná šetření, která zkoumají aktuální bytové a sociální poměry pachatele a další okolnosti, které mají nebo by mohly mít významný vliv na výkon samotného trestu. Účelem přitom nemá být alternativa podmíněného trestu, ale skutečně trestu nepodmíněného. Cílem má být mimo jiné snížit obsazenost věznic  a snížení nákladů spojených s trestáním je dalším pozitivním efektem.

Přesto, že pobývání ve svém vlastním domově by se mohlo leckomu zdát jako příliš mírný, či téměř žádný trest, v trestním zákoníku jej najdeme zařazený hned za trest odnětí svobody, což vyjadřuje, že je považován za druhý nejpřísnější trest z pohledu zásahu do práv a svobod odsouzeného.

Podmínky uložení trestu domácího vězení

Podle trestního zákona smí být pachateli uložen trest domácího vězení, pokud

• vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a
• pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost.

Trest lze uložit až na 2 roky.

Zákon dříve umožňoval v případě nepodmíněného trestu odnětí svobody za přečin jej přeměnit  na trest domácího vězení po polovině vykonaného trestu. Tato varianta však již byla novelou trestního zákoníku nedávno zrušena.

Za určitých podmínek lze také po rozhodnutí soudu od zbytku trestu upustit. Důvodem pro to může být například nevyléčitelná nemoc pachatele, kdy by další trvání na výkonu trestu nedávalo příliš smysl.

Trest domácího vězení a mladiství

Pro trestání mladistvých a pachatelů ve věku blízkém věku mladistvých platí obecně řada výjimek a speciálních ustanovení. Trest domácího vězení lze ale ukládat i mladistvým a osobám lehce nad 18 let. Naopak se udělení tohoto trestu považuje za velmi doporučenou alternativu v případech, kde hrozí trest odnětí svobody, neboť jednak velmi často tito pachatelé dosud disponují potřebným rodinným zázemím a naopak výkon trestu odnětí svobody by často spíše mohl vést k nevhodným vlivům a kontaktům. Jediným rozdílem je horní hranice udělení trestu domácího vězení, která činí v případě mladistvých pachatelů 1 rok.

Výkon trestu domácího vězení

Výkon trestu domácího vězení neznamená, že odsouzený nikdy neopustí svůj domov a je zde 24 hodin denně. Naopak. Musí mu být umožněno chodit do zaměstnání či do školy, navštěvovat lékaře a případně vykonávat další aktivity, které mu soud povolí (péče o děti, výkon dalších rodinných povinností, návštěva bohoslužby apod.).

Mimo tyto aktivity by se měl odsouzený zdržovat ve svém obydlí, což znamená, že zapovězeny jsou mu zejména běžné volnočasové aktivity (návštěva kina, sportovních aktivit, restauračních zařízení, večírku s přáteli apod.).

Trest domácího vězení může být uložen jako samostatný, případně doplněn i o další sankce. Je ovšem z povahy věci neslučitelný s trestem odnětí svobody a trestem obecně prospěšných prací. Společně s omezením volného pohybu pachatele může soud uložit pachateli další omezení nebo povinnosti, která jej také podpoří v jeho řádném život. Řadíme sem především možnou povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, která je v případě omezení svobody poměrně logická.

Jeden z prvních dotazů veřejnosti k výkonu trestu domácího vězení se týká jeho dodržování a možné kontroly. Možná znáte z prostředí některých amerických filmů náramky, které odsouzený nosí na ruce či noze. V nedávné době byly stosedmdesátigramové náramky na kotníku realitou také českých odsouzených v domácím vězení.  Náramek v sobě kombinuje technologii, která využívá rádiové vlny a slouží k lokalizaci sledované osoby v jejím domě a technologii GPS, jež je určena k lokalizaci osoby ve volném prostoru. Speciální technologie také umožní zaznamenat pokus o sejmutí náramku. Obecně využití elektronického monitoringu slibuje trvalou a výrazně efektivnější kontrolu než je namátková ochrana probačních úředníků a současně významnou úsporu oproti klasickému vězení. Jen pro srovnání: daňové poplatníky přijde jeden den odsouzeného ve vězení na 1500 korun, zatímco domácí vězení zajištěné elektronickým monitoringem jen okolo 230 korun. Systém zavedený po několika neúspěšných tendrech v roce 2018 ovšem provázela řada komplikací. Nakonec fungoval pouhé tři roky, po nichž společnost dodávající náramky odstoupila od smlouvy se státem a v současné době tedy elektronická kontrola odsouzených bohužel chybí.

Kontrolu odsouzených tedy za aktuálního stavu provádí úředník Probační a mediační služby, a to formou namátkových kontrol v době, kdy by se měl odsouzený zdržovat doma (například večer či o víkendu). Odsouzený mu musí umožnit vstup do domu. Pokud je odsouzený přistižen při nerespektování trestu, oznamuje vše probační úředník soudu, který zhodnotí, zda se jednalo o tak závažné porušení, že je třeba jej proměnit v nepodmíněný trest odnětí svobody. Probační úředníci by se neměli omezit jen na kontrolu odsouzených, ale předpokládá se aktivní práce s nimi a vedení k nápravě.