Jak podat žalobu na popření otcovství?

Právní a biologické otcovství jsou odlišné kategorie. V ideálním případě se setkávají u jednoho muže, ale ne vždy tomu tak je.

Někdy nastanou situace, kdy je zájmem všech zúčastněných faktický rozpor mezi právním a biologickým otcovstvím nijak nevyvracet (například, když dojde k umělému oplodnění a za otce je zapsán a po právu považován manžel matky, resp. muž, který dal k umělému oplodnění souhlas). V řadě případů ale k takové vzácné shodě nejdojde a pak záleží na tom, zda o takovém rozporu otec (právní či biologický) ví a má zájem takovou situaci řešit a změnit. Navrhovatelkou v této věci může být ovšem i matka, která ví s jistotou, či alespoň tuší, že je biologickým otcem někdo jiný než manžel.

Kdo je podle zákona rodičem dítěte?

Dříve, než popíšeme způsob, jak popřít otcovství, je potřeba si ujasnit, koho vlastně zákon za otce uznává a kdo tedy může být na matrice jako otec zapsán. Stará právní poučka říká, že matka je vždy jistá, zatímco otec dítěte je nejistý. Stejně tak i občanský zákoník celkem jednoduše stanoví, že matkou je žena, která dítě porodila.

Pokud jde o otce, je situace komplikovanější. Občanský zákoník počítá se třemi tzv. domněnkami otcovství. Domněnka je v podstatě předpokládaná skutečnost, která platí do doby, pokud se nezjistí opak, tzn. lze ji podle určitých pravidel vyvrátit.

Jako první zákon označuje za otce manžela matky. Pokud je tedy matka dítěte vdaná, do matriky se automaticky jako otec zapisuje její manžel. V případě, že se dítě narodí do 300 dnů po rozvodu, opět se do matriky automaticky zapíše bývalý manžel – ledaže se matka mezitím nově provdala, pak se zapisuje manžel současný.

Řada párů dnes spolu ovšem žijí nesezdáni a početí potomka je přirozeně součástí i těchto vztahů. Nezáleží na tom, zda šlo o pečlivě připravený plán, či ne. Pokud tedy matka vdaná není, situace se obvykle řeší souhlasným prohlášením obou rodičů, což je možné i před porodem dítěte.

V případě umělého oplodnění se má za to, že otcem je ten, kdo k němu dal souhlas.

Není-li otec určen ani jedním z těchto způsobů, může se matka, dítě, nebo muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, obrátit na soud, který provede dokazování a určí, zda daný muž bude do matriky jako otec zapsán.

Jak popřít otcovství, když jsem manžel matky?

Popření otcovství do jisté míry závisí právě na tom, jak bylo otcovství určeno.

Pokud má o svém otcovství pochybnosti manžel matky, může se obrátit na soud a požádat soud o popření svého otcovství. Musí tak ovšem učinit do šesti měsíců od chvíle, kdy se dozvěděl o tom, že by otcem být nemusel. Nejpozději se ale na soud může obrátit do šesti let věku dítěte. Své tvrzení by měl patřičně doložit, napsat, proč se otcem necítí být, zaslat výsledky testu otcovství, byl-li proveden, případně podat návrh na jeho provedení.

A jak popřít otcovství v případě, že žena otěhotněla s novým partnerem, ale ještě není rozvedená? Jako otec bude zapsán manžel matky (a to ještě do 300 dnů od rozvodu). Pokud již rozvodové řízení probíhá, je možné během samostatného řízení zároveň provést popření i určení otcovství. U soudu se musí matka, manžel i nový partner shodnout na tom, že otcem dítěte je nový partner matky.

Co když jsem už na matrice podepsal prohlášení?

V případě, kdy bylo otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, má otec právo podat soudu návrh na popření otcovství do šesti měsíců od chvíle, kdy tak učinil. Jestliže ale bylo prohlášení sepsáno ještě před porodem, pak má otec čas na popření do šesti měsíců od porodu. Toto prodloužení lhůty může napomoci například v situaci, kdy začne mít otec pochybnosti až na základě výrazné fyzické odlišnosti dítěte (např. jiná barva pleti).

Když se dítě narodí po umělém oplodnění, muž, který k němu dal souhlas, své otcovství popřít nemůže. Výjimkou je pouze to, pokud se zjistí, že žena otěhotněla jinak.

K čemu jsou lhůty na popření otcovství?

Obecně je možné popřít otcovství maximálně do šesti let dítěte. V tomto případě nemá zákonodárce za cíl omezit práva nesprávně označeného otce, ale naopak ochránit zájmy nezletilého dítěte.

Pokud si představíme situaci, kdy se ve dvanácti letech potomka jeho zákonný otec dozví o dávné nevěře své ženy, má obvykle smůlu, protože pro takto staré dítě by změna v osobě rodičů mohla příliš velký zásah do rodinných a citových vazeb. Dalším důležitým aspektem je také materiální zázemí dítěte, tedy to, aby mělo stanoveného otce, který jej zajistí. Přesto ve výjimečných případech zákon umožňuje, aby soud prominul uplynutí lhůty šesti let věku dítěte a rozhodl o popření otcovství i později. Musí to ale vyžadovat zájem dítěte a veřejný pořádek. Zájmem dítěte by se to mohlo stát, pokud by se prominutí lhůty mohlo jevit jako prospěšné pro jeho citový, rozumový, mravní vývoj dítěte.

Otcovství může popírat zapsaný otec, ale také matka. Ta má ovšem kratší lhůty, návrh k soudu může podat jen do šesti měsíců do narození dítěte vůči svému manželovi. V případě, že otec byl určen souhlasným prohlášením, pak do půl roku od tohoto prohlášení. Zkrácení lhůty oproti otci opět nemá za cíl diskriminovat ženy. Vychází se z naprosto přirozeného předpokladu, že matka by měla vědět, kdo je otcem, či minimálně tušit, že jím může být i někdo jiný, než koho určil zákon. Pokud by i matka měla k dispozici šestiletou lhůtu pro popření, opět by to znamenalo oslabení práv dítěte.

Čekám dítě s novým partnerem, ale ještě nejsem rozvedená…

Ani toto není dnes neobvyklá situace. Rozvod se může protáhnout a přitom dítě už je na cestě. Když se dítě narodí, automaticky bude jako jeho otec zapsán manžel matky. V takové situaci ale obvykle jak manžel, matka tak i skutečný otec dítěte chtějí, aby do matriky byl zapsán někdo jiný. V případě, že už je rozvod v běhu, zákon umožňuje v jednom řízení popření i určení otcovství. Je zapotřebí podat u soudu návrh, a to do jednoho roku od narození dítěte a současně musí všichni tři zúčastnění (manžel, matka, nový partner) u soudu prohlásit, že souhlasí s tím, že otcem je nový partner matky.

Příklady z advokátní praxe

Pan Martin byl zapsán jako otec malé Adély na základě souhlasného prohlášení rodičů na matrice, přestože již v té době věděl, že není biologickým otcem dítěte. Důvodem jeho rozhodnutí bylo pevné přesvědčení, že chce být součástí Adélina života, a to i přes neexistenci biologického vztahu. S matkou dítěte měl v té době harmonický vztah a věřil, že tím udělá správnou věc.

Po několika letech se však vztah mezi Martinem a partnerkou Hankou rozpadl. Martin začal přehodnocovat své rozhodnutí a rozhodl se, že podá návrh na popření otcovství, protože s dítětem už nebyl v kontaktu a uvědomil si, že jeho původní motivace byla ovlivněna emocemi, nikoliv racionálním zvážením všech důsledků.

Martin argumentoval, že není biologickým otcem a jeho zápis v rodném listě dítěte byl rozhodnutím, které nyní vnímá jako chybu. Navíc tvrdil, že nechce být zavázán k výživnému, protože necítí k Adéle žádnou hlubší vazbu.

Partnerka Hanka se obrátila na naši advokátní kancelář, neboť s popřením otcovství nesouhlasila. Argumenty, použité ve vyjádření pro soud byly následující:

• Zájem dítěte je nadřazen: Adéla jiného otce nemá. Martin byl pro ni od narození jedinou otcovskou figurou, kterou zná. Jeho pokus o popření otcovství by měl zásadní negativní dopad na její psychickou stabilitu a vnímání rodinných vazeb. Soud by proto měl upřednostnit zájem dítěte před zájmem otce, který se k otcovství původně dobrovolně přihlásil.
• Dobrovolné prohlášení otcovství: Pan Martin se k otcovství přihlásil dobrovolně, plně si byl vědom, že není biologickým otcem. Toto prohlášení bylo výrazem jeho svobodné vůle a převzetím odpovědnosti. Takové rozhodnutí nelze zpětně měnit jen na základě změny jeho osobních pocitů nebo okolností.
• Právní jistota dítěte: Zpochybnění otcovství po několika letech by narušilo právní jistotu dítěte, které by ztratilo nejen právní ochranu, ale i nárok na výživné a další práva vyplývající ze vztahu k otci (např. dědická práva).
  Okresní soud rozhodl v náš prospěch. Soudce dospěl k závěru, že pan Martin tím, že se dobrovolně přihlásil k otcovství a přijal za dítě odpovědnost, musí nést i právní důsledky svého rozhodnutí. Bylo zdůrazněno, že zájem dítěte má přednost před změněným postojem otce. Martinova žaloba na popření otcovství byla zamítnuta. Nicméně proti rozsudku bylo podáno odvolání a případ bude nyní posuzovat krajský soud

Spor o biologického otce po uplynutí zákonné lhůty

Paní Alena byla vdaná za svého manžela Karla, když se jí narodila dcera Anička. V té době však měla krátkodobý vztah s Antoniem, cizincem, který byl pravděpodobným biologickým otcem dítěte. Zákon však předpokládal, že otec dítěte narozeného v manželství je manžel matky, a tak byl pan Karel zapsán do rodného listu jako otec.

Antonio, který měl o Aničku zájem až s odstupem času, podal návrh na popření otcovství pana Karla. Tvrdil, že je biologickým otcem dítěte a že chce být zapsán jako otec. Argumentoval, že má právo na vztah se svou dcerou a že by pro ni bylo lepší znát pravdu o svém původu.

Alena však s jeho tvrzeními nesouhlasila, obrátila se na naši advokátní kancelář a společně jsme připravili právní obranu. Podle paní Aleny se Antonio se k ní během těhotenství choval agresivně a nutil ji, aby šla na potrat. Posílal jí údajně výhrůžné SMS zprávy a snažil se ji zastrašovat. Tvrdila také, že Antonio neprojevoval skutečný zájem o dceru ani o její finanční podporu. Podle ní Antonio viděl v Aničce spíše způsob, jak si zajistit trvalý pobyt v České republice, protože mu v té době mělo skončit studium a jeho další pobyt zde byl nejistý. Alena navíc zdůraznila, že Antonio mohl Aničku vídat v její přítomnosti, což však odmítl.
Spor se táhl téměř dva roky. Antonio podal žalobu na popření otcovství manžela matky až po uplynutí zákonné lhůty, což situaci právně komplikovalo. Okresní soud i krajský soud žalobu zamítly s odůvodněním, že biologické otcovství nemůže mít za těchto okolností přednost před právní jistotou a zájmem dítěte. Antonio se však nevzdal a obrátil se na Ústavní soud.

Ústavní soud ale dospěl ke stejnému závěru jako nižší soudy. V nálezu zdůraznil, že zájem dítěte na stabilitě rodinných vztahů je zásadní. Anička měla právně uznaného otce, který byl zapsán do rodného listu v souladu se zákonem, a nebylo možné tuto skutečnost zpochybnit po uplynutí zákonné lhůty. Soud také přihlédl k tomu, že Antoniovy kroky byly vedeny především jeho vlastními zájmy a že skutečný zájem o dceru projevil až s výrazným časovým odstupem.

Rozhodnutí Ústavního soudu potvrdilo, že v případech otcovství není vždy klíčová biologická vazba, ale především právní jistota dítěte a ochrana jeho zájmů. Antoniova žaloba byla definitivně zamítnuta a Anička zůstala právně dcerou pana Karla, který byl zapsán jako její otec.