Matkou dítěte je žena, která toto dítě porodila. O tom není pochyb. S otci je však situace komplikovanější. Jak probíhá určení otcovství v manželství i mimo něj? To se dozvíte v následujících řádcích.
Matkou dítěte je žena, která toto dítě porodila. O tom není pochyb. S otci je však situace komplikovanější. Jak probíhá určení otcovství v manželství i mimo něj? To se dozvíte v následujících řádcích.
Otcovství lze podle českého práva určit třemi způsoby:
• manžel matky dítěte
• souhlasné prohlášení rodičů na matrice nebo u soudu
• rozhodnutí soudu
Pokud rodiče nejsou manželé, nejčastěji se otcovství určuje souhlasným prohlášením rodičů. Pakliže k tomu nedojde, může otcovství určit soud na návrh matky, dítěte nebo domnělého otce.
V advokátní praxi se často setkáváme s případy, kdy je otcovství určeno automaticky manželovi matky, i když biologickým otcem je jiný muž. Jestliže si nejste jistí, zda je možné otcovství popřít nebo určit soudní cestou, může vám pomoci náš advokát specializovaný na rodinné právo.
Kdo je otcem dítěte, nemusí být zcela jisté. Občanský zákoník proto hovoří o třech tzv. domněnkách otcovství:
V praktických otázkách života přináší manželství nesporné výhody. Jednou z nich je jednoduché uznání otcovství. Jsou-li rodiče dítěte zároveň manželé, automaticky je za otce dítěte považován manžel matky. Narodí-li se dítě do manželství, všechny potřebné doklady získá matriční úřad přímo od porodnice (která má k dispozici vše potřebné, včetně oddacího listu od rodičů).
A jak je to v případě rozvodu? Porodí-li matka dítě do 300 dnů od rozvodu, je otcem určen bývalý manžel (jiná situace by nastala, pokud by se matka do té doby znovu provdala).
Co se děje v případě, že k početí dítěte došlo umělým oplodněním? Je-li žena vdaná, za otce je opět automaticky považován její manžel. Pokud vdaná není, jako otec se z hlediska práva bere muž, jenž dal k umělému oplodnění souhlas.
Nebo jste matkou dítěte a potřebujete ve sporu o popření otcovství chránit zájem dítěte? Pomůžeme vám domoci se svých práv. Obraťte se na nás odkudkoliv a online.
Využít profesionálních rad advokáta
Pokud rodiče dítěte nejsou sezdáni, podepíší oba na matričním úřadu nebo před soudem souhlasné prohlášení rodičů.
Pokud nejsou partneři sezdáni, ideální je vyřešit vše potřebné na matrice ještě před porodem dítěte pomocí souhlasného prohlášení obou rodičů. Tento úkon lze samozřejmě provést i v případě již narozeného dítěte. Souhlasné prohlášení rodičů se laicky označuje jako „uznání otcovství“.
Souhlasným prohlášením můžete určit otcovství pouze jednou a není možné ho vzít zpět. Svými podpisy zároveň stvrzujete, že jste už neurčili otcovství k témuž dítěti jiným matričním úřadem nebo soudem. V případě, že by tomu tak bylo, hrozí vám pokuta ve výši až 10 000 Kč.
Pro souhlasné prohlášení stačí, aby se oba rodiče osobně dostavili na matriku. Žádný formulář s sebou nepotřebujete. Co byste si ale určitě neměli zapomenout, aby vše proběhlo hladce?
Doklady, které je třeba předložit při souhlasném prohlášení k nenarozenému dítěti:
Do souhlasného prohlášení partneři uvedou také jméno a příjmení dítěte. Pokud se dítě ještě nenarodilo, je nutné uvést jméno pro chlapce i pro dívku.
Při podepsání souhlasného prohlášení nehradíte žádné poplatky. Pokud jste předložili všechny nutné doklady, prohlášení se sepíše přímo na místě, nečekají vás tedy žádné lhůty pro vyřízení.
V případě umělého oplodnění se jako otec z hlediska práva bere muž, jenž dal k umělému oplodnění souhlas, tedy nikoliv dárce spermií, ale partner ženy. Zmíněný souhlas musí být doložitelný a písemný, obvykle je zaznamenán přímo ve zdravotnické dokumentaci během procesu umělého oplodnění.
Pokud žena není vdaná a otcovství nelze určit podle výše uvedeného pravidla (například žena pokud partnera nemá), dárce spermií není považován za otce dítěte. Dárce je chráněn anonymitou a nemá žádné právní povinnosti ani práva vůči dítěti.
Tip: Vyživovací povinnost k dítěti má vždy otec, který je za otce považován podle práva a je zapsán v matrice, a to i v případě, kdy by se například v deseti letech dítěte zjistilo, že není biologickým otcem. To stejné platí i v případě dědictví.
Tuto domněnku lze uplatnit pouze, pokud se neuplatní dvě předchozí domněnky. Soudní řízení je zahájeno návrhem na určení otcovství. Návrh může podat nejenom matka, ale i otec či dítě.
Tip: Určení otcovství je důležité také v případě, že chcete po otci alimenty. Na jaké výživné má vaše dítě nárok a jak je spočítat? To si přečtěte v našem článku.
Nejsou-li rodiče dítěte manželé a ani nedošlo k určení otcovství cestou podepsání souhlasného prohlášení, o určení otcovství může rozhodnout soud na základě tzv. žaloby na určení otcovství.
Může to být nejen matka, ale i dítě nebo domnělý otec – muž, který tvrdí, že je otcem dítěte.
Soud nejprve vyslechne matku i údajného otce dítěte. V některých případech může soudce rozhodnout o otcovství i bez genetických testů.
Častěji ale dochází k vypracování znaleckého posudku, pro nějž se využívají právě testy DNA (v České republice se jedná o jedinou metodu, pomocí které se otcovství testuje). Test se provádí na již narozených dětech. Pokud se dítě ještě nenarodilo, existuje sice možnost odebrat k testování plodovou vodu nebo krev plodu, jedná se ovšem o vysoce riskantní, a proto nedoporučovaný postup.
Vyhotovit znalecký posudek může trvat týdny, ale i měsíce. Jakmile dojde k jeho vypracování, následuje další soudní jednání, kdy soud na základě posudku buď rozhodne o určení otcovství, nebo žalobu zamítne. Proti rozhodnutí soudu se může kterýkoli z účastníků odvolat.
V rámci tohoto soudního řízení se projednává také rodičovská zodpovědnost – komu z rodičů bude dítě svěřeno do péče a jaká výše výživného bude určena druhému rodiči.
Tip: Určení otcovství je důležité také v případě, že chcete po otci alimenty. Na jaké výživné má vaše dítě nárok a jak je spočítat? To si přečtěte v našem článku.
Nejčastější chybou je, že rodiče otcovství nevyřeší včas a situace se řeší až v soudním řízení. Pokud potenciální biologický otec odmítá být určen jako otec dítěte, nemůže se sám vyhnout soudnímu procesu, je-li žalován na určení otcovství. Platí tyto zásady:
Pokud naopak matka nechce, aby byl otec určen, situace se opět řídí právními zásadami, které zohledňují především zájem dítěte, nikoliv přání rodičů. Právo dítěte na určení svého biologického původu má přednost před osobními preferencemi matky nebo otce. Dítě má právo znát svého biologického otce.
Toto právo vychází z Listiny základních práv a svobod, kde je zakotveno právo na identitu a rodinné vazby. I když matka nechce, aby byl biologický otec určen, soud může na návrh dítěte (případně zákonného zástupce dítěte) nebo biologického otce zahájit řízení o určení otcovství. Matka jako zákonný zástupce nemá právo blokovat toto řízení, pokud je zahájeno z jiné strany (např. ze strany biologického otce nebo dítěte po dosažení zletilosti).
Pokud ovšem matka ani nikdo jiný návrh nepodá a neplatí žádná z výše uvedených domněnek, otec dítěte zůstane právně neurčen.
Tip: Popření otcovství probíhá v návaznosti na to, jakým způsobem bylo otcovství určeno. Obecně tak lze činit do šesti měsíců od chvíle, kdy se dotyčný muž dozvěděl o možnosti, že otcem dítěte není, a maximálně do šesti let věku dítěte. V soudní praxi existují ojedinělé případy, k popření otcovství došlo i později než po šesti letech. Blíže jsme se problematikou popření otcovství zabývali v samostatném článku.
V kuriózní situaci se ocitnul pan Adam, který si našel vdanou přítelkyni Kateřinu. Ačkoliv se přítelkyně od svého manžela oficiálně odstěhovala a žila s Adamem, rozvod trval déle, než zamýšleli a přítelkyně mezitím otěhotněla.
Podle zákona svědčila první domněnka otcovství otci dítěte, s tím ovšem Adam ani Kateřina nesouhlasili. Překvapivě ale na svém otcovství trval zákonný manžel Kateřiny, kterému nejspíš připadalo dítě (byť cizí) jako poslední možnost, jak k sobě manželku připoutat.
K vyřešení tedy zcela zjevně muselo dojít v soudním řízení. Kvůli zhrzenému manželovi, který se dokonce proti zcela jasnému rozsudku odvolal, se ovšem vše zbytečně komplikovalo. Nakonec se ale otcovství pana Adama potvrdilo.
Paní Jana vyrůstala s vědomím, že muž zapsaný v jejím rodném listě není její biologický otec. Skutečným otcem byl jiný muž, kterého dobře znala a který se k ní choval jako ke své dceři, přestože nebylo jeho otcovství formálně uznáno.
Tato situace byla důsledkem právní úpravy, která do roku 2012 neumožňovala zpochybnit otcovství zapsaného otce bez zásahu Nejvyššího státního zástupce. Biologický otec tuto možnost nikdy nevyužil, protože rodině vyhovovala stávající situace: zapsaný otec platil výživné a biologický otec se mohl angažovat v životě Jany bez finančních závazků.
Problém se stal akutním po smrti biologického otce, který krátce před úmrtím nabyl značný majetek. Protože v rodném listu Jany figuroval stále domnělý otec, neměla Jana žádný právní nárok na dědictví po svém biologickém otci. Tato situace vedla Janu a její matku k tomu, že vyhledaly pomoc naší advokátní kanceláře.
Případ byl složitý nejen právně, ale i emočně. Biologický otec měl další děti z jiného vztahu, které vůči Janě zaujaly nepřátelský postoj. Aby zabránily možnému určení otcovství pomocí DNA testů, nechaly tělo otce zpopelnit.
Naše advokátní kancelář zahájila postup návrhem na popření otcovství domnělého otce, což bylo nezbytné pro následné určení otcovství biologického otce. Zároveň jsme zajistili výslech svědků, kteří potvrdili, že biologický otec Janu uznával jako svou dceru. Soud nakonec nařídil analýzu DNA otcovy nejbližší rodiny, což umožnilo potvrdit genetickou vazbu mezi Janou a biologickým otcem.
Po více než ročním soudním sporu bylo otcovství biologického otce formálně uznáno. Jana se tak stala zákonnou dědičkou a získala svůj podíl na dědictví. Tento případ ukazuje, že spravedlnost lze dosáhnout i v komplikovaných situacích, pokud se opírá o pevnou právní argumentaci a odhodlání hledat pravdu.
Pan Marek byl označen paní Petrou jakožto biologický otec její pětileté dcery Bětky. Marek však otcovství popíral a odmítal jakýkoli kontakt s dítětem i matkou.
Petra proto s pomocí naší advokátní kanceláře podala žalobu na určení otcovství k soudu. Součástí řízení byla i nutnost provést testy DNA. Marek však odmítl poskytnout vzorek a dokonce se odstěhoval do zahraničí, aby se vyhnul dalšímu soudnímu řízení.
Soud i přes jeho nepřítomnost nařídil testy DNA jako klíčový důkazní prostředek pro určení otcovství. Vzhledem k jeho odmítnutí a odchodu do ciziny soud spolupracoval s justicí příslušné zahraniční země.
Český soud využil mechanismů mezinárodní právní pomoci a oslovil justici v zemi, kde pan Marek pobýval. V souladu s Haagskou úmluvou o právní pomoci a dalšími mezinárodními dohodami byla cizí země požádána o provedení testů DNA na základě českého soudního rozhodnutí.
Když Marek odmítl spolupracovat i se zahraničními úřady, došlo k vynucenému odběru DNA. Odebraný vzorek byl následně předán české znalkyni, která provedla analýzu. Výsledky jednoznačně potvrdily, že pan Marek je biologickým otcem malé Bětky.
Test otcovství lze provést prakticky kdykoliv během života, v jakémkoli věku dítěte i domnělého otce. Jak je to ovšem v případě, že už je domnělý otec po smrti?
I v takovém případě je možné test DNA provést, jen je situace poněkud komplikovanější. Jednou z možností je získat vzorky DNA od žijících příbuzných domnělého otce.
Tyto případy jsou vyhrazené soudům. Výjimečně se stává, že se zachoval biologický materiál zemřelého domnělého otce. Na jeho základě je pak možné test otcovství provést.
Určení otcovství v českém právu upravuje především občanský zákoník a může proběhnout třemi základními způsoby. První domněnkou je, že otcem dítěte je manžel matky, pokud se dítě narodí během manželství nebo do 300 dnů od jeho zániku. Druhým způsobem je souhlasné prohlášení rodičů, které mohou učinit na matrice nebo před soudem, a to i ještě před narozením dítěte. Pokud otcovství nelze určit ani jedním z těchto způsobů, může být určeno soudem na návrh matky, dítěte nebo domnělého otce, přičemž soud obvykle vychází z důkazů o biologickém otcovství. Otcovství je důležité nejen pro zápis do matriky, ale také pro vznik rodičovských práv a povinností, například vyživovací povinnosti nebo dědických práv dítěte. V některých případech lze již určené otcovství také popřít, avšak pouze za podmínek a ve lhůtách stanovených zákonem.
Ano, rodiče mohou učinit souhlasné prohlášení na matrice i před narozením dítěte.
Ano, po dosažení zletilosti může podat žalobu na určení otcovství.
Ano, ale domnělý otec nebo dítě mohou podat žalobu na určení otcovství.
Při zápisu otcovství do knihy narození je nutné předložit zejména rodný list matky a otce dítěte, doklad totožnosti rodičů a souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství. Pokud je matka rozvedená nebo ovdovělá, předkládá se také pravomocný rozsudek o rozvodu nebo úmrtní list manžela. Matriční úřad může vyžadovat i další doklady potřebné k ověření zapisovaných údajů.
Návrh na určení otcovství může podat matka dítěte, dítě nebo muž, který tvrdí, že je jeho otcem. V soudním řízení jsou účastníky řízení právě tyto osoby – dítě, matka a domnělý otec.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Lucie rozumí advokátnímu řemeslu jako málokdo. Umí prosadit zájmy svých klientů v soudní síni i mimo ni. Má za sebou již stovky vyhraných sporů. V našem týmu je specialistkou na rodinné a občanské právo. Klienti oceňují její lidský, profesionální a při tom velmi rozhodný přístup.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
