Kdy Vám musí zaměstnavatel dát přestávku a kdy může nařídit přesčas

Jak je to s přestávkami, aneb co se do pracovní doby počítá a co ne?

Přestávky v práci jsou nejen žádoucí pro naše zdraví, ale jsou i povinné. Zákon ukládá povinně 30 minutovou přestávku na jídlo a oddech v práci minimálně po 6 hodinách. Tato přestávka může být i rozdělena, ale alespoň jedna část musí trvat minimálně 15 minut. Pozor však, že pauzu lze čerpat jen v průběhu pracovního dne, nikoliv na začátku, nebo na konci. Nelze tedy ani se souhlasem zaměstnavatele si pauzu napracovat a odejít dříve.

Přestávky se nepočítají do pracovní doby, tudíž nejsou placené. Zaměstnanec, který má klasickou 8-mi hodinovou směnu odchází z práce až po 8,5 hodinách. Výjimku tvoří tzv. bezpečnostní přestávky. Za ty dostane zaměstnanec zaplaceno, neboť se do pracovní doby započítávají. Jsou to takové, které ukládá zvláštní zákon, například pro řidiče autobusu.

Další výjimkou je nepřetržitý provoz, tedy práci, kdy zaměstnanec nemůže opustit na delší dobu pracoviště a přestat pracovat. I jemu musí být poskytnuta přestávka na oddech a jídlo, která se do pracovní doby počítá a tedy bude i proplacena. Příkladem může být topič obsluhující kotel, který nesmí vyhasnout či zaměstnanci na pásové výrobě.

Přesčas

Zákoník práce není příliš velkým fanouškem přesčasů a vyžaduje, aby k nim docházelo výjimečně. Mluvíme tu o práci, která je vykonávána nad stanovenou pracovní dobu. Ovšem v praxi se to příliš často nedodržuje. Důležité ale je dodržet stanovený limit, kdy nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a celkem nesmí přesáhnout 150 hodin v kalendářním roce.

Pokud je skutečně potřeba, tak zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rámec těchto limitů pouze na základě dohody se zaměstnancem. Ovšem ani tato dohoda není neomezená. Za kalendářní rok totiž nesmí práce přesčas u žádného zaměstnance přesáhnout 416 hodin. Do tohoto limitu se však nezahrnují přesčasy, za které zaměstnanec dostal náhradní volno.

Práce přesčas musí být buď nařízena zaměstnavatelem, nebo alespoň konána s jeho vědomím a souhlasem. Pokud se tedy někdo zdrží v kanceláři svou vinou až do večerních hodin, není to ještě automaticky práce přesčas. Na druhou stranu zadá-li zaměstnavatel práci tak, že ji průměrný člověk nemůže objektivně stihnout do konce pracovní doby, o přesčas se jedná.

Za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda plus příplatek ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se se zaměstnavatelem nedohodl na tom, že místo příplatku dostane náhradní volno. Jinak to ale bude v případě, pokud mzda již byla sjednána s tím, že zahrnuje práci přesčas, se kterou se již takto dopředu počítá. V tomto případě již zaměstnanec nárok na příplatek ani na náhradní volno nemá.

Jinak vše bude v případě zaměstnance, kterému nebylo ještě 18 let. Mladiství zaměstnanci jsou více chráněni a tudíž jejich pracovní doba má svá specifika. Zaměstnavatel jim (s určitými výjimkami) nesmí ukládat práci přesčas a práci v noci.

Mladiství zaměstnanci mají také nárok na přestávku na jídlo a oddech, která trvá minimálně 30 minut, již po 4,5 hodinách práce.