Otázka příčetnosti a nepříčetnosti je zcela klíčová z hlediska odpovědnosti pachatele. Jaký stav se posuzuje jako nepříčetnost a jak se stanoví? Jaký je rozdíl mezi nepříčetností a jednáním v opilosti či stavu extrémního rozrušení? Na to se zaměříme v našem textu.
Příčetnost a nepříčetnost jsou klíčové pojmy v trestním právu, které určují, zda je osoba schopna nést trestní odpovědnost za své činy. Příčetnost znamená, že jedinec byl v době spáchání činu schopen rozpoznat jeho protiprávnost a ovládat své jednání. Předpokládá se obecně, že každý je příčetný, pokud není prokázán opak.
Naproti tomu, nepříčetnost je stav, kdy jedinec nemůže být trestně odpovědný, protože kvůli duševní poruše nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo ovládat své chování v okamžiku činu. Tento stav musí být prokázán na základě odborného psychiatrického posudku. V případě, že je osoba shledána nepříčetnou, obvykle následuje umístění do psychiatrického zařízení namísto tradičního trestu odnětí svobody.
Stanovená nepříčetnost pak vede k pozměnění rozsudku, včetně trestu a případného rozhodnutí o léčbě. Shledání zmenšené příčetnosti, kdy je duševní schopnost jedince pouze částečně omezena, může vést ke snížení trestu, protože soud uznává, že jednání nebylo plně pod kontrolou pachatele. Všechny tyto aspekty mají zásadní vliv na rozhodování soudů a na životy dotčených osob.
Poradíme, jak postupovat. Ochráníme vaše práva rychle, efektivně a výhodně.
Příběhy z praxe ukazují, jaký vliv může mít duševní stav na jednotlivé osudy jednotlivců. Před několika lety nás oslovil pan Vladislav, jehož maminka v záchvatu způsobeném schizofrenií vážně zranila svého souseda a vyhrožovala mu se zbraní. V minulosti jí byla tato diagnóza stanovena s tím, že je umožněna ambulantní léčba. Po tomto incidentu ovšem proběhlo trestní řízení a na základě rozhodnutí soudu byla maminka pana Vladislava umístěna do psychiatrické léčebny, což jí umožnilo dostat potřebnou lékařskou péči. Trest odnětí svobody by i přes závažnost jejího jednání zde nebyl na místě vzhledem ke stanovené absenci rozpoznávacích schopností.
Částečné snížení rozpoznávací nebo ovládací schopnosti k zániku trestní odpovědnosti nepostačuje, ale může k němu být přihlédnuto při stanovení výše trestu. Podobně soud zohlednil jednání v extrémních emocích, v němž pan Petr způsobil těžké ublížení na zdraví muži, který znásilnil jeho přítelkyni. U pana Petra se tedy nejednalo o žádnou duševní nemoc, nicméně nastalý afekt měl na jeho jednání zásadní vliv. U soudu pak tato skutečnost vedla k nižšímu trestu.
Každý případ je tedy z hlediska hodnocení rozpoznávacích a ovládacích schopností hodnotit individuálně.
Posouzení příčetnosti je klíčovým krokem, který pomůže určit, zda byl pachatel v době spáchání trestného činu schopen rozumět svým činům a ovládat své chování. Proces začíná, když soud nařídí psychiatrické vyšetření. Toto vyšetření provádí klinický psychiatr, který hodnotí duševní stav obviněného prostřednictvím rozhovorů, pozorování a testování.
Psychiatr zkoumá různé aspekty duševního zdraví obviněného, včetně rodinné anamnézy, přítomnosti symptomatických projevů duševní choroby v době činu a schopnosti obviněného chápat důsledky svých činů. Zvláštní pozornost je věnována tomu, zda mohla psychická porucha významně ovlivnit chování obviněného.
Důležitým faktorem je také rozlišení mezi dočasnou mentální neschopností, například způsobenou akutní intoxikací, a trvalou duševní poruchou. Výsledky posudku mohou výrazně ovlivnit rozhodnutí o trestní odpovědnosti, od možného osvobození z důvodu nepříčetnosti, po příkaz k léčbě v psychiatrické léčebně namísto trestu odnětí svobody.
Tip: Duševní stav blízké osoby někdy vede příbuzné k nutnosti omezení její svéprávnosti. Jak přitom postupovat? Lze někoho zbavit svéprávnosti zcela? A věděli jste, že zákon nabízí i jiné formy ochrany, třeba smlouvu o nápomoci, nebo zastoupení členem domácnosti?
Jak jsme výše naznačili, hranice mezi jednáním pod vlivem extrémních emocí a nepříčetností je klíčová pro posouzení trestní odpovědnosti. Nepříčetnost, definovaná jako stav, kdy jedinec není schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo ovládat své chování kvůli duševní poruše, je v právu jasně vymezena. Oproti tomu, jednání ve stavu extrémních emocí, jako jsou například hysterické záchvaty, může být hodnoceno jako čin s plnou, případně sníženou příčetností, v závislosti na konkrétních okolnostech.
Při posuzování, zda extrémní emoce vedou k neobvyklému chování, soudy zvažují, zda bylo jednání pachatele ve stavu, který mu bránil plně ovládat své chování, či plně chápat jeho důsledky. Hranice mezi extrémními emocemi a nepříčetností se posuzuje na základě znaleckých posudků, kde psychiatři a psychologové hodnotí celkový psychický stav obviněného a jeho schopnost reagovat adekvátně na situace.
V praxi je tato hranice často nejednoznačná a každý případ vyžaduje individuální přístup.
Nepříčetnost a opilost jsou dva odlišné stavy, ale v právním kontextu mohou být vzájemně propojené. Samotná opilost neznamená automaticky nepříčetnost. Ke spáchání trestných činů pod vlivem alkoholu dochází velmi často a nemá to na posouzení příčetnosti zpravidla žádný vliv.
Specifický případ nastává, pokud se jedná o stav tak silné opilosti, který vede k významnému snížení nebo ztrátě schopnosti ovlivnit vlastní chování a pochopit důsledky jednání. Trestní zákoník tyto situace řeší prostřednictvím speciálního trestného činu “opilství”. V ustanovení vážícímu se k tomuto trestnému činu se stanoví, že “Kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let; dopustí-li se však činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším.“ O trestném činu opilství lze z pohledu soudu uvažovat tehdy, pokud je alespoň jedna ze složek pachatelova jednání (rozpoznávací či ovládací) byla v době činu prakticky vymizelá.
Toto právní posouzení by ovšem nenastalo v případě, kdy se pachatel schválně uvede do stavu opilosti, aby si třeba dodal kuráž ke spáchání trestného činu. Pokud o daném trestném činu mluví či se na něj připravuje i před tím, než se opije, pak jej tato skutečnost nijak nevyviní a nevede ani k odlišnému posouzení jeho trestní odpovědnosti oproti běžnému stavu.
Pokud se pachatel zaviněně uvede do stavu opilosti, nemůže se také zbavit odpovědnosti v případě nedbalostních trestných činů. Za ně tedy nese plnou odpovědnost.
Zcela jiná situace by nastala, kdyby pachateli někdo naléval alkohol bez jeho vědomí (například s tím, že se jedná o nealkoholické pivo), případně by jej opil násilím proti jeho vůli. Pokud by v takové situaci bylo stanovena nepříčetnost dané osoby, který by spáchala trestný čin, pak by za něj nebyla odpovědná.
Tip: Pojem pachatel trestného činu se nám jeví jako poměrně zřejmá věc – jedná se přece o osobu, které spáchala něco nezákonného a měla by být potrestána. Jak je to ale v případě, kdy je taková osoba nepřičetná, případně pokud se jedná o dítě? A jak se staví české právo ke spáchání trestného činu právnickou osobou?
Ocitli jste se situaci, která vyžaduje podání trestního oznámení? Jsme tu od toho, abychom vám pomohli. Spolehlivě ochráníme vaše práva a celý proces vyřídíme za vás. Vše zvládneme rychle a bezchybně, abyste se o nic nemuseli starat.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
