Psychická újma: Jak se posuzuje a na jaké odškodnění máte nárok

Co je psychická újma a kdy vzniká?

Psychická újma představuje zásah do duševní a emocionální sféry člověka. Nejčastěji se projevuje úzkostí, dlouhodobým stresem, poruchami spánku, strachem, ztrátou chuti do života či vznikem duševního onemocnění. Může jít například o posttraumatickou stresovou poruchu, panické ataky, depresivní syndrom nebo jiné duševní obtíže, které poškozený před událostí neměl. Tyto stavy mohou významně ovlivnit nejen zdraví, ale i schopnost pracovat, starat se o rodinu nebo běžně fungovat.

K psychické újmě nejčastěji dochází po vážné dopravní nehodě, a to nejen u zraněných, ale i u svědků či pozůstalých, při trestných činech, zejména násilné a sexuální povahy, po lékařském pochybení, které vede ke stresu, nejistotě nebo strachu o život, při šikaně, mobbingu a bossingu na pracovišti, v souvislosti s pracovním úrazem nebo nebezpečným pracovním prostředím nebo při zásahu do osobnostních práv, jako je neoprávněná medializace nebo zásah do soukromí.

Klíčové je, aby byla psychická újma v konkrétním případě dostatečně prokázána, což se u újmy na zdraví zpravidla děje prostřednictvím lékařských zpráv a znaleckého posudku, přičemž u některých nemajetkových újem není lékařská diagnóza nezbytná.

Jak se dokazuje psychická újma a co je potřeba k získání odškodnění

Jedním z nejčastějších mýtů je, že psychickou újmu nelze dokázat. Ve skutečnosti se opírá o odborné posudky, lékařské záznamy a průběh léčby, které umožňují přesně popsat, jak událost zasáhla psychiku poškozeného. Prvním krokem je vždy návštěva odborníka – psychiatra nebo klinického psychologa. Stanovení diagnózy a doporučení léčby představují významný podklad pro další dokazování, samy o sobě však nárok na odškodnění nezakládají a musí být posuzovány ve vztahu k příčině vzniku újmy.

Dokazování obvykle zahrnuje lékařské zprávy, které popisují příznaky, jejich intenzitu a vývoj v čase. Pro odškodnění psychické újmy na zdraví jsou zásadní. U soudních sporů je jmenován znalec, který určí závažnost a následky psychické újmy. Posudek znalce má velmi vysokou právní váhu. Rodina, kolegové nebo přátelé coby svědci často mohou potvrdit změnu chování, omezení v běžném životě nebo zhoršení psychického stavu. A v neposlední řadě je potřeba mít také dokumentaci události, například policejní protokol, záznam o pracovní nehodě či zdravotnickou dokumentaci po dopravní nehodě.

Čím lépe je psychická újma dokladována, tím vyšší je šance na adekvátní finanční odškodnění za psychickou újmu. Pokud došlo ke zhoršení psychického stavu, které je trvalé, nároky se výrazně zvyšují.

Kolik činí odškodnění za psychickou újmu

Na rozdíl od dřívější vyhlášky se dnes výše odškodnění za psychickou újmu určuje individuálně – podle závažnosti následků, rozsahu zásahu do života a intenzity utrpení. To znamená, že každý případ je posuzován samostatně a soudy mají volnější prostor pro stanovení adekvátní částky.

Při stanovení odškodnění se zohledňuje zejména délka trvání psychických obtíží, intenzita duševních útrap, potřeba dlouhodobé léčby nebo hospitalizace, dopad na pracovní život a schopnost se živit, omezení ve společenském a rodinném životě a trvalé následky na duševním zdraví.

V praxi se částky mohou pohybovat v širokém rozmezí:

• lehké psychické obtíže: desítky tisíc korun,
• středně těžké obtíže (úzkosti, deprese po traumatu): statisíce korun,
• závažná a dlouhodobá psychická újma: stovky tisíc až miliony korun,
• posttraumatická stresová porucha: často v řádu vyšších statisíců až milionů podle závažnosti a trvalých následků.

Důležité je, že odškodnění nezahrnuje jen samotnou bolest, ale také omezení aktivit, dopady na vztahy, práci, schopnost fungovat či nutnost dlouhodobé terapie.

Pokud poškozený utrpěl i fyzické zranění, obě újmy se sčítají a výsledná částka může být velmi vysoká. Zvláštní kategorií jsou pozůstalí po oběti tragické události. Pro ně je odškodnění duševních útrap zpravidla vyšší vzhledem k mimořádnému rozsahu zásahu.

Odškodnění za posttraumatickou stresovou poruchu

PTSD je jednou z nejčastějších forem psychické újmy po extrémně stresových či traumatických událostech. Projevuje se živými vzpomínkami, nočními můrami, vyhýbavým chováním, trvalým napětím nebo výrazným zhoršením kvality života. V právní praxi bývá posttraumatická stresová porucha považována za jeden z nejzávažnějších následků psychické újmy a tomu odpovídá také výše odškodnění.

Aby bylo možné žádat za posttraumatickou stresovou poruchu odškodnění, musí být diagnóza stanovena odborníkem podle mezinárodních diagnostických kritérií. Právní zástupce následně doloží:

• rozsah omezení způsobených PTSD,
• délku a náročnost léčby,
• dopad na pracovní a sociální život,
• případné trvalé následky,
• souvislost mezi traumatem a vznikem potíží.

V praxi se u PTSD často řeší nejen jednorázová částka, ale i náhrada ušlého výdělku, nákladů na léčbu či psychoterapii, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy podle občanského zákoníku.

Čím rozsáhlejší je dopad PTSD na život poškozeného, tím vyšší je výsledné finanční odškodnění za psychickou újmu.

Shrnutí

Psychická újma představuje prokazatelné narušení duševního zdraví, které může vzniknout po dopravní nehodě, trestném činu, pracovním úrazu, šikaně, lékařském pochybení či zásahu do osobnostních práv a projevuje se úzkostmi, stresem, poruchami spánku, depresí či posttraumatickou stresovou poruchou. Nárok na odškodnění duševních útrap vzniká tehdy, pokud je újma doložena odbornou dokumentací – zprávami psychiatra či psychologa, případně znaleckým posudkem, výpověďmi svědků a dokumentací o události. Výše odškodnění za psychickou újmu se určuje individuálně podle závažnosti následků, délky a intenzity obtíží, dopadu na pracovní, rodinný a společenský život i trvalých následků; částky se pohybují od desítek tisíc korun až po miliony, zejména u těžkých stavů a PTSD. U posttraumatické stresové poruchy se zpravidla posuzují také náklady na léčbu, ušlý výdělek či ztížení společenského uplatnění. Odškodnění může vyplácet pojišťovna, zaměstnavatel nebo osoba odpovědná za vznik újmy, přičemž stát poskytuje peněžitou pomoc pouze ve zvláštních zákonem stanovených případech.