Kolik vám zaměstnavatel musí zaplatit? Pokud pracujete ve veřejném sektoru nebo ve firmě s kolektivní smlouvou, je odpověď jasná: tolik, kolik určuje tarifní mzda. Žádné dohady, žádné „uvidíme“. V tomto článku zjistíte, co všechno tarifní mzda obnáší, kdo na ni má nárok, jak se počítá a proč může být vaším nejlepším pracovním spojencem.
Tarifní mzda je konkrétní částka, kterou zaměstnanec dostává za vykonanou práci, a to podle pravidel určených státem, zaměstnavatelem nebo kolektivní smlouvou. Nejčastěji se s ní potkáte ve veřejném sektoru – ve školství, zdravotnictví, u hasičů nebo úředníků. Ale tarifní mzda se může objevit i ve firmách, kde působí odbory a platí kolektivní smlouvy.
Jak se liší oproti běžné mzdě? Tam, kde se mzda „domlouvá“ mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, je tarifní mzda pevně daná podle tzv. platových tříd a stupňů. Jinými slovy: tarifní mzda říká, že za práci určité náročnosti a při určité praxi má člověk nárok na minimální plat v určité výši – nehrozí tu tedy žádné individuální dohadování se.
Z pohledu zaměstnance je tarifní mzda jakýsi „mzdový strop i základ“ zároveň. Stát tím zajišťuje, že lidé na obdobných pozicích nebudou výrazně finančně podhodnoceni jen proto, že pracují třeba v jiném kraji.
Spojte se s právníky, kteří rozumí zákoníku práce i mzdovým tabulkám. Zkontrolujeme vaše zařazení, odhalíme chyby a pomůžeme vám vymoci spravedlivou odměnu.
Zatímco tarifní mzda je pevně stanovená tabulkami, smluvní mzda vzniká dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem – tedy co si sjednáte, to máte. Ve veřejném sektoru obvykle není prostor pro smluvní mzdu, ale v soukromé sféře je to běžné.
Tarifní mzda se vypočítává na základě dvou kritérií: platové třídy (ta odpovídá náročnosti a odpovědnosti vykonávané práce) a platového stupně (ten se odvíjí od praxe). Oproti tomu smluvní mzda je často výsledkem vyjednávací síly, trhu práce nebo konkrétní situace firmy.
Výhoda tarifní mzdy je stabilita – zaměstnanec ví, co může očekávat. Nevýhodou je méně prostoru pro finanční motivaci jednotlivců. Naopak smluvní mzda může být flexibilnější, ale i méně férová, zvlášť pokud má zaměstnanec slabší vyjednávací pozici.
Ať už pracujete podle tarifu nebo smlouvy, zákoník práce zaručuje, že mzda nesmí být nižší než minimální nebo zaručená mzda, takže základní mantinely platí pro všechny stejně.
Tarifní mzda se nejčastěji vztahuje na zaměstnance státu, obcí, krajů a veřejných institucí, například škol, nemocnic, kulturních zařízení nebo státních úřadů. Zákon mluví jasně: tam, kde zaměstnavatelem je veřejná instituce, se mzda stanovuje podle platových tabulek, tedy formou tarifní mzdy.
Ale i v soukromém sektoru se můžete s tarifní mzdou setkat, pokud se na tom dohodnou odbory se zaměstnavatelem v rámci kolektivní smlouvy. Ta pak platí pro všechny zaměstnance daného podniku nebo oboru.
Pokud se ptáte, jestli máte na tarifní mzdu nárok vy, odpověď najdete ve své pracovní smlouvě, případně ve vnitřním předpise zaměstnavatele nebo v kolektivní smlouvě. A pozor – tarifní mzda může být jen základem. Nad ni může zaměstnavatel přidat různé příplatky a osobní ohodnocení, pokud si to vaše práce zaslouží.
Platové třídy jsou základem tarifního systému. Říkají, jak náročná, odpovědná a odborná je práce, kterou zaměstnanec vykonává. Čím náročnější pozice, tím vyšší platová třída, a tedy i tarifní mzda.
V České republice existuje 16 platových tříd. Například uklízeč spadne do 1. třídy, řidič tramvaje do 5. a univerzitní profesor až do 16. třídy. Určení třídy má svá pravidla – vychází se z katalogu prací a každé zaměstnání má svůj popis. Zaměstnavatel se musí držet tohoto katalogu, takže nelze „snížit“ třídu jen proto, aby ušetřil.
Při zařazování do třídy se hodnotí složitost, odpovědnost a namáhavost práce. V úvahu se bere třeba to, zda práce vyžaduje vysokou kvalifikaci, zda nese riziko pro zdraví nebo odpovědnost za majetek.
Zatímco platová třída u tarifní mzdy odráží náročnost práce, platový stupeň zohledňuje vaši praxi. Tím vzniká spravedlivější systém – ten, kdo pracuje déle, má logicky víc zkušeností a zaslouží si vyšší tarifní mzdu. Právě kombinací třídy a stupně se určuje konkrétní výše platu.
Ve veřejné sféře se obvykle pracuje s 12 platovými stupni. Každý stupeň představuje určitý počet odpracovaných let – čím více, tím vyšší stupeň. Například do 1. stupně patří nováček, 6. stupeň obvykle znamená desetiletou praxi a 12. stupeň už dosáhne ten, kdo v oboru pracuje 32 let a víc.
Započítat se ale nemusí jen praxe u současného zaměstnavatele. Do celkové praxe může vstupovat i práce na podobné pozici jinde, podnikání v oboru nebo rodičovská dovolená – záleží, co uzná zaměstnavatel. Zákoník práce ukládá, že zaměstnavatel musí zařazení zaměstnance do správného stupně zdůvodnit a písemně doložit.
Tarifní mzda nemusí být doménou jen státních zaměstnanců. Také v soukromé sféře se může používat, pokud je součástí kolektivní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. V takovém případě je tarifní mzda závazná a platí pro všechny zaměstnance, kterých se smlouva týká.
Kolektivní smlouvy často upravují mzdové tarify podle oboru, typu práce a kvalifikace. Vznikají tak „odvětvové tabulky“, které určují minimální mzdy např. pro dělníky v chemickém průmyslu, pracovníky ve stavebnictví nebo zaměstnance v dopravě.
Zaměstnavatel si nemůže tarifní mzdu stanovit sám podle nálady, jelikož smlouva vzniká dohodou. Navíc pokud v daném podniku působí více odborových organizací, musí spolupracovat a vyjednávat společně.
Velkou výhodou tarifní mzdy v kolektivních smlouvách je transparentnost. Zaměstnanec ví, kolik dostane, a nemůže být bezdůvodně znevýhodněn. Na druhé straně může být pro firmu obtížnější flexibilně odměnit mimořádně výkonné pracovníky.
Tarifní mzda není neměnná. Může se měnit, ale vždy podle předem daných pravidel. Ve veřejné sféře změnu obvykle přináší nové nařízení vlády, které upravuje platové tabulky. Ve firmách s kolektivní smlouvou se tarify mění podle vyjednání mezi odbory a zaměstnavatelem.
Individuální změny tarifní mzdy mohou nastat také, pokud zaměstnanec získá vyšší kvalifikaci, postoupí na náročnější pozici (změna platové třídy) nebo nabude další praxi (postup do vyššího stupně). Zákoník práce vyžaduje, aby zaměstnavatel tyto změny zohlednil, samozřejmě doloženě a objektivně.
Zaměstnanec má právo být informován o jakékoli změně mzdy včas a písemně. Pokud by mu byla tarifní mzda snížena svévolně nebo v rozporu s předpisy, může se bránit – například podat stížnost nebo žalobu.
Tarifní mzdu upravuje zákoník práce. Podle něj musí být zaměstnanci za vykonanou práci poskytnuta mzda, plat nebo odměna. Tarifní mzda spadá pod mzdu nebo plat, které jsou stanovené kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem nebo přímo zákonem.
Zákoník práce zaručuje minimální standardy: mzda nesmí být nižší než minimální nebo zaručená mzda. Pokud je mzda stanovena tarifně, nesmí být nižší než tarifní sazba, která odpovídá vykonávané práci, její náročnosti a praxi zaměstnance.
Zaměstnavatel je povinen zaměstnance informovat o způsobu odměňování a pravidelně mu poskytovat výplatní pásky s uvedením složek mzdy. Jakákoli změna musí být doložená a zaměstnanec má právo se proti ní bránit.
Zákoník práce také stanoví, že mzda musí být vyplácena v zákonem daném termínu, zpravidla měsíčně, a nesmí být krácena bez zákonného důvodu.
Tarifní mzda je zákonně stanovená forma odměňování, která se řídí náročností práce (platová třída) a dosaženou praxí (platový stupeň). Nejčastěji se používá ve veřejném sektoru, ale může být sjednána i v kolektivních smlouvách v soukromé sféře. Jejím cílem je spravedlivé a předvídatelné ohodnocení zaměstnanců. Tarifní mzda tvoří základní složku platu, ke které se připojují další příplatky a odměny. Jakékoli změny musí být podloženy zákonným rámcem a řádně zdokumentovány. Pokud máte podezření na porušení, můžete se bránit právní cestou.
Tarifní mzda je zákonem nebo kolektivní smlouvou stanovená pevná částka, kdežto smluvní mzda je výsledkem dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Zaměstnanci veřejného sektoru a zaměstnanci firem s kolektivní smlouvou, kde jsou tarifní tabulky sjednány.
Určuje se podle složitosti práce a počtu let započitatelné praxe. Konkrétní zařazení musí doložit zaměstnavatel.
Ne. K navýšení dochází jen na základě změn zákona, kolektivních smluv nebo při získání vyšší praxe či kvalifikace.
Bez zákonného důvodu a písemné změny smlouvy nikoliv. Neoprávněné snížení je protiprávní.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
