Platové třídy státních zaměstnanců

Co jsou to platové tabulky a koho se týkají

Platové tabulky jsou systém, který určuje výši základních platů zaměstnanců ve veřejném sektoru na základě jejich pozice, kvalifikace a délky praxe. Tento systém je založen na legislativním rámci, který definuje, jak se mají platy vypočítávat a upravovat. Zákonnou úpravu platových tabulek naleznete v zákoně o státní službě a zákoníku práce.

Platové tabulky jsou rozděleny do různých platových tříd a stupňů. Každá platová třída odpovídá určité skupině zaměstnanců s podobnými kvalifikačními předpoklady nebo pracovními povinnostmi. Uvnitř každé třídy jsou pak definovány jednotlivé platové stupně, které reflektují délku praxe.

Platové tabulky mají zajistit spravedlivé a transparentní ohodnocení práce ve veřejném sektoru. Zároveň umožňují zaměstnancům vidět možnosti svého platového růstu v závislosti na získané praxi a kvalifikaci. Pravidelně se aktualizují, aby reflektovaly změny v ekonomice, inflaci a další faktory ovlivňující hodnotu práce.

Platové tabulky sice v mnoha oborech pomáhají zajistit spravedlnost. Na druhou stranu ale mohou vést k nedostatku odborníků. Například v IT sektoru totiž tabulkové platy nemají šanci konkurovat soukromé sféře.

Státní zaměstnanci a zařazení do platové třídy

Pokud bychom brali pojem státní zaměstnanec doslova, pak se jedná pouze o zaměstnance ve služebním poměru, pracující přímo pro stát. Za státní zaměstnance se ale často berou i osoby v běžném pracovním poměru, které nepracují přímo pro stát, ale jsou zaměstnáni ve veřejném sektoru (jedná se např. o lékaře ve státních nemocnicích nebo sociální pracovníky ve státních organizacích). Jejich platové tabulky a rozdělení do platových tříd a skupin se přitom značně liší. Pojďme se proto podívat na různé druhy státních zaměstnanců.

Státní zaměstnanec ve služebním poměru

Zákon o státní službě definuje státního zaměstnance jako fyzickou osobu, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z těchto činností:

• přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti,
• přípravu mezinárodních smluv a předpisů Evropské unie nebo jiné mezinárodní organizace,
• přípravu návrhů koncepcí, strategií a programů,
• řízení a usměrňování činnosti jiných správních úřadů, organizačních složek státu, které nejsou správními úřady, nebo orgánů veřejné moci, které nejsou správními úřady,
• vytváření a správu informačních systémů veřejné správy podle jiného zákona, s výjimkou provozních informačních systémů,
• státní statistickou službu,
• správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a právnickým osobám, s výjimkou služebního úřadu, ve kterém je služba vykonávána,
• ochranu utajovaných informací,
• zabezpečování obrany státu,

• zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti,
• obhajobu zahraničních zájmů České republiky a zájmů České republiky vyplývajících z jejího členství v Evropské unii nebo v jiné mezinárodní organizaci,
• přípravu nebo realizaci dotační politiky,
• přípravu nebo realizaci politiky výzkumu a vývoje,
• přípravu a provádění správních úkonů včetně kontroly,
• ochranu obyvatelstva, krizové řízení a integrovaný záchranný systém,
• zadávání veřejných zakázek,
• audit,
• zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců,
• řízení činností uvedených v písmenech a) až r),
• přípravu a vypracování odborných věcných podkladů k činnostem uvedeným v písmenech a) až d), g), k) až n) a p), s výjimkou podkladů spočívajících ve fyzikálních měřeních, chemických rozborech nebo porovnávání a určování technických parametrů,
• přípravu k výkonu zahraniční služby.

Státním zaměstnancem je tedy osoba ve služebním poměru, která při nástupu do práce skládá služební slib. Jedná se zejména o státní úředníky ve služebním poměru, příslušníky ozbrojených sil (např. vojáky) a bezpečnostních sborů (např. hasiče, policii a celní správu). Výše platu se stanovuje na základě náročnosti svěřené práce, která určuje zařazení do platové třídy, a na základě délky praxe, která rozhoduje o zařazení do platového stupně.

Státní zaměstnanec v pracovním poměru

Jedná se o zaměstnance pracující ve veřejném sektoru na základě pracovní smlouvy. Patří sem například:

• Učitelé ve veřejných školách a jiných vzdělávacích institucích.
• Zdravotníci pracujících ve veřejných nemocnicích a klinikách.
• Úředníci mimo služební poměr pracující na ministerstvech a v jiných státních úřadech, kteří se podílejí na přípravě a implementaci veřejných politik, správě veřejných služeb a dalších administrativních úkolech.
• Soudci a státní zástupci, kteří pracují v justičním systému.

Zařazení do platové třídy

Základní zařazení do platové třídy se určuje na základě nejvyššího dosaženého vzdělání následovně:

Roli ale hraje i složitost svěřené práce. Ta se určuje zvlášť pro jednotlivé obory práce (např. pro výchovu a vzdělání kam spadají platy učitelů nebo zdravotnictví kam spadají platy lékařů a zdravotních sester). To, jak se platová třída ve vašem oboru určuje, naleznete v Nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě. Kromě platových tříd existují ještě platové stupně. Ty se určující podle délky praxe. S rostoucí praxí narůstá i plat.

Příplatky státních zaměstnanců

Kromě stanovených platů mají někteří státní zaměstnanci nárok také na různé druhy příplatků:

• Příplatek za vedení: Jedná se o příplatek pro zaměstnance ve vedoucích pozicích. Jeho výše se stanovuje na základě náročnosti práce a stupně řízení a pohybuje se na škále od 5 do 60 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které zaměstnanec spadá. Příplatek náleží také zástupcům vedoucího zaměstnance.
• Příplatek za práci v noci: Za práci v noci dostává státní zaměstnance příplatek ve výši 20 % z průměrného hodinového výdělku.
• Příplatek za práci o víkendu: I za práci o víkendu náleží státnímu zaměstnanci příplatek, a to ve výši 25% z průměrného hodinové výdělku.
• Příplatek za práci ve svátek: Za práci ve svátek náleží státnímu zaměstnanci den náhradního volna nebo příplatek ve výši jeho průměrného hodinového výdělku.
• Příplatek za přesčas: Výše příplatku za práci přesčas záleží na typu práce, o jaký den se jedná a na tom, zda zaměstnanec dostane také den náhradního volna. Příplatek tak může být buď 25 nebo 50 %. K tomu se ale navíc mohou přidat i další související příplatky.
• Příplatek za práci ve ztíženém prostředí: V tomto případě činí příplatek minimálně 5 % z minimální měsíční mzdy. Ta je v roce 2024 stanovena na 18 900 korun.
• Zvláštní příplatek: Jedná se o příplatek poskytovaný zaměstnancům vykonávající práci spojenou s mimořádnou psychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo obtížnými pracovními režimy. Tento typ prací se následně dělí dle náročnosti do pěti skupin, kdy každá z nich má stanovené určité rozpětí pro výši zvláštního příplatku. Příplatek se tak pohybuje mezi 500 až 10 000 korun za měsíc.
• Příplatek za rozdělenou směnu: Pokud má státní zaměstnanec rozdělenou směnu na dvě nebo více částí, náleží mu příplatek ve výši 30 % z průměrného hodinového výdělku. Za rozdělenou se bere směna, která má mezi jednotlivými částmi nebo souhrnně minimálně 2 hodiny prostoj.
• Osobní příplatek: Osobní příplatek neboli osobní ohodnocení náleží těm zaměstnancům, kteří dosahují velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci. Příplatek může činit až 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen. V některých případech může dostat příplatek až do výše 100 % platového tarifu. To se však týká pouze zaměstnance, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy.
• Příplatek pro pedagogy: Pedagogům náleží příplatek v případě, že vykonávají pedagogickou činnost nad stanovený rozsah, a to ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku. Příplatek jim náleží také v případě, že vykonávají další specializované činnosti, k jejichž výkonu potřebují další kvalifikaci. Příplatek v tomto případě činí 1000 až 2000 korun měsíčně.
• Odměny: Státní zaměstnanci mohou od svého zaměstnavatele dostávat také odměny. Ty se obvykle dávají za splnění úkolů navíc nebo splnění významného či náročného pracovního úkolu. Jejich výše přitom závisí na zaměstnavateli.