Válka není jen ozbrojený konflikt dvou států. Jde o právně definovanou situaci, která zásadně mění fungování společnosti, pravomoci státu i povinnosti občanů. Moderní konflikty navíc často probíhají beze zbraní jako tzv. hybridní válka, která využívá kyberútoků, dezinformací či ekonomického tlaku. Jak české i mezinárodní právo válku vymezuje, jaké právní dopady má její vyhlášení a jaké povinnosti i ochranu mají lidé v době ozbrojeného konfliktu?
V právní terminologii se válka chápe jako ozbrojený konflikt mezi státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva, který dosáhne určité intenzity a je veden organizovanými ozbrojenými silami. Ne všechny konflikty jsou ale automaticky „válkou“ – mezinárodní právo rozlišuje mezi mezinárodními a vnitrostátními ozbrojenými konflikty, povstalectvím či policejní akcí.
V tradičním pojetí byla válka často formálně vyhlašována, ale dnes platí, že faktický stav ozbrojeného konfliktu vzniká i bez vyhlášení. Ženevské úmluvy i jejich dodatky chrání osoby v konfliktu od chvíle, kdy boje reálně začnou, nikoli až od chvíle, kdy je konflikt prohlášen za válku.
Z hlediska českého práva je pojem války spojen zejména s ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky, který rozlišuje válečný stav, stav ohrožení státu a nouzový stav.
Válečný stav je nejzávažnější mimořádný stav, který Česká republika může vyhlásit. Vyhlašuje jej Parlament na návrh vlády, a to pouze v případě napadení České republiky nebo pokud je třeba plnit spojenecké závazky v rámci kolektivní obrany. Vyhlášení válečného stavu umožňuje státu provádět mobilizaci, řídit hospodářství, omezit vybraná práva občanů a činit kroky nezbytné k obraně země. Válečný stav představuje právní rámec pro vedení obranných operací a fungování státu za podmínek ozbrojeného konfliktu.
Stav ohrožení státu se vyhlašuje tehdy, kdy je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, územní celistvost nebo jeho demokratické základy, ale ještě nedošlo k ozbrojenému napadení. Vyhlašuje jej Parlament na návrh vlády.
Nouzový stav je krizový stav vyhlašovaný vládou, nikoli Parlamentem. Vyhlašuje se v situacích, kdy je výrazně ohrožen život, zdraví, majetek nebo vnitřní pořádek a kdy rozsah hrozby nelze zvládnout standardními prostředky státní správy.
Současně platí, že i v době války musí stát dodržovat mezinárodní humanitární právo, zejména ochranu civilního obyvatelstva, zákaz mučení, plošných útoků či používání zakázaných zbraní.
Pokud řešíte právní otázky související s bezpečností, krizovými stavy, náhradami škody nebo povinnostmi občanů v mimořádných situacích, Dostupný advokát vám pomůže rychle a online. Napište nám – váš dotaz posoudí zkušený právník a doporučí další postup.
Vyhlášení válečného stavu automaticky neznamená chaos. Právo stanoví, jaké povinnosti má stát, jaké povinnosti mají občané a jaká základní práva zůstávají nedotčena.
Je základní povinností občana podílet se na obraně státu. Samotný fakt, že existuje, ale neznamená automaticky povolání do armády. Je to právní rámec, který umožňuje státu v případě válečného stavu nebo stavu ohrožení státu předvolat občany k odvodnímu řízení, kde se posuzuje zdravotní a osobní způsobilost, nebo povolit nástup k výkonu mimořádné služby, přičemž může jít o vojenskou službu nebo o službu v jiném státem určeném zařízení (například logistické centrum, zdravotnické zázemí, civilní obrana).
Branná povinnost se vztahuje na všechny občany ČR, typicky ve věku od 18 let do 60 let (detailní rozsah stanoví zákon), ale podrobnosti závisí na konkrétní situaci. Stát má povinnost postupovat přiměřeně, profesionálně a s ohledem na zdravotní stav dotčených osob.
V mimořádných situacích může stát dočasně využít majetek občanů nebo firem, pokud je to nezbytné pro obranu státu. Tato povinnost zahrnuje například poskytnutí vozidel (osobní auta, nákladní vozy), použití budov nebo pozemků či využití techniky nebo zásob.
U běžného poskytnutí věcných prostředků platí dvě zásady: věc se vrací, jakmile odpadne důvod jejího využití, a vlastník má nárok na náhradu – buď za její poskytnutí, nebo za majetkovou újmu, která na ní vznikla. Tento režim je postaven na dočasnosti.
Vedle toho však tentýž zákon umožňuje i vyvlastnění ve zkráceném řízení pro případ stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. V takové situaci se věc nevrací, ale je trvale odňata za náhradu. Proto nelze paušálně tvrdit, že se věc musí vždy vrátit nebo že nikdy nejde o trvalé odnětí majetku.
Nejde tedy o zabavení majetku, ale o dočasné omezení jeho užívání ve prospěch obrany státu.
„Pracovní povinnost je mimořádné opatření, které může být uloženo za krizového stavu (např. při nouzovém stavu, stavu ohrožení státu či stavu nebezpečí) a v souvislosti se zajišťováním obrany státu také za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Smyslem je zajistit, aby byly kritické služby a infrastruktura udrženy v provozu. Může se týkat zdravotníků, techniků či pracovníků v energetice, řidičů dopravních prostředků, pracovníků zásobovacích řetězců nebo osob s odbornými znalostmi, které jsou v krizové době nenahraditelné.
Pracovní povinnost může znamenat povinnost nastoupit do určeného zaměstnání, omezení okamžitého ukončení pracovního poměru či převedení na jinou pozici, pokud to vyžaduje obrana státu.
I zde platí, že stát musí postupovat přiměřeně a vždy zaručit náhradu mzdy či odměny.
Tip: Kyberšikana je fenoménem dnešní doby. To, co dříve končilo na školním dvoře, dnes pokračuje na sociálních sítích, v diskusních fórech a prostřednictvím mobilních aplikací. Víte, zda nejste součástí kyberšikany?
Ani v době války se nelze odchýlit od práva na život, zákazu mučení či zákazu otroctví.
Stát má povinnost zajistit základní fungování veřejných služeb, informování obyvatelstva a ochranu civilistů. V případě útoků musí provádět evakuace, poskytovat humanitární pomoc a respektovat pravidla vedení bojových operací.
Pro zaměstnance, podnikatele a rodiny platí speciální režimy (vždy jde o různá ad hoc opatření, navázaná na konkrétní krizová opatření) – např. různé dávky, odklad plateb, ochranné lhůty či nárok na náhradu škody způsobené krizovými opatřeními.
Termín hybridní válka se v posledním desetiletí stal běžnou součástí bezpečnostní terminologie. Český právní řád jej zatím nedefinuje, ale Evropská unie, NATO i odborná literatura jej popisují jako kombinaci vojenských, nevojenských a skrytých nástrojů, jejichž cílem je narušit stabilitu státu. Může zahrnovat:
Právě proto je hybridní válka obtížně postihnutelná tradičními právními kategoriemi. Neprobíhá „fronta“, neexistuje okamžik vyhlášení a agresor často popírá svou účast. Přesto může hybridní konflikt způsobit stejně závažné škody jako klasický ozbrojený útok.
Hybridní válka tak vytváří „šedou zónu“, v níž je nutné zkoumat, zda intenzita útoku a jeho dopady dosahují úrovně ozbrojeného napadení podle článku 51 Charty OSN. Pokud ano, může i kyberútok vyvolat právo na sebeobranu.
Hybridní válka je specifická tím, že se často odehrává mimo tradiční bojiště. Nejde jen o tanky a vojáky, ale o útoky na počítačové sítě, šíření lživých informací nebo skryté operace zpravodajských služeb. Proto na ni musí právní systémy reagovat kombinací různých právních nástrojů – žádný z nich nestačí sám o sobě.
Prvním nástrojem je zákon o kybernetické bezpečnosti. Tento zákon ukládá povinnosti provozovatelům kritické a významné informační infrastruktury (např. nemocnicím, energetickým firmám či státním úřadům). Reaguje zejména na kyberútoky, které jsou jedním z hlavních nástrojů hybridní války. Umožňuje nařizovat bezpečnostní opatření, koordinovat obranu proti útokům, nařizovat hlášení incidentů nebo zapojit Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) k aktivní obraně.
Hybridní válka často zahrnuje tajné operace, infiltrace, ovlivňování obyvatelstva nebo ničení infrastruktury. Na tuto oblast reaguje trestní právo. Trestní zákoník upravuje mimo jiné špionáž (neoprávněné předávání utajovaných informací cizí moci), sabotáž (jednání směřující k narušení obranyschopnosti nebo významných funkcí státu), terorismus (násilné útoky nebo hrozby s cílem zastrašit populaci či ovlivnit státní rozhodování) a podporu a propagaci terorismu či nepřátelské moci.
Protože hybridní válka často překračuje hranice států, uplatní se i mezinárodní právo. Důležitou roli hrají Charta OSN, která zakazuje použití síly, mezinárodní humanitární právo (Ženevské úmluvy), pokud hybridní útok dosáhne úrovně ozbrojeného konfliktu, Tallinn Manual, což je odborný dokument, který vykládá, jak se pravidla válečného a humanitárního práva použijí na kyberprostor.
Tallinn Manual např. vysvětluje, kdy je kyberútok považován za „použití síly“, kdy může stát uplatnit právo na sebeobranu, jak se hodnotí civilní a vojenské cíle v kybernetickém prostoru nebo jaké zásady (proporcionalita, diskriminace) platí pro kyberútoky. I když Tallinn Manual není právně závazný, je celosvětově respektovaným výkladem expertních pravidel.
Tento rámec pomáhá chránit stát i občany před útoky na infrastrukturu, které mohou paralyzovat služby nebo způsobit rozsáhlé škody.
Tip: Řada podnikatelů, ale i zaměstnanců musí plnit povinnosti vyplývající z AML zákona a bránit tak zločincům v praní peněz nebo financování terorismu. Jedná se například o zaměstnance bank, směnárníky nebo prodejce určitých předmětů. Přečtěte si, koho přesně se tyto povinnosti týkají a co všechno zahrnují.
Mezinárodní právo omezuje válku jako prostředek řešení sporů velmi přísně. Základním dokumentem je Charta OSN, která zakazuje použití síly v mezinárodních vztazích. Výjimky jsou pouze dvě:
Jakmile ozbrojený konflikt začne, uplatní se mezinárodní humanitární právo, tvořené zejména Ženevskými úmluvami a Haagskými pravidly. Ta upravují ochranu civilistů a civilních objektů, zacházení s válečnými zajatci, zákaz určitých zbraní (chemické, biologické, některé miny či kazetová munice) a pravidla vedení boje (zásada proporcionality, zákaz útoků bez vojenské nutnosti).
Válka také podléhá zásadám trestního postihu, Mezinárodní trestní soud tak může stíhat válečné zločiny, zločiny proti lidskosti či genocidu.
Hybridní válka tato pravidla neobchází, kybernetické útoky mohou být rovněž posuzovány jako použití síly, pokud způsobí škody srovnatelné s fyzickým útokem.
Válka je podle českého i mezinárodního práva právně definovaný stav ozbrojeného konfliktu, který zásadně mění fungování státu a rozsah jeho pravomocí; v ČR se může vyhlašovat válečný stav, stav ohrožení státu nebo nouzový stav podle ústavního zákona o bezpečnosti. Moderní konflikty však často probíhají i jako hybridní válka, tedy kombinace kyberútoků, dezinformací, skrytých operací či ekonomického tlaku, na kterou právní řády reagují kybernetickým zákonem, trestním právem, krizovými zákony i mezinárodními pravidly včetně Tallinn Manualu. V době války má stát právo uložit občanům určité povinnosti, zejména brannou povinnost, poskytnutí věcných prostředků a pracovní povinnost, vždy s náhradou a s ohledem na zdravotní či osobní situaci. Současně však musí respektovat mezinárodní humanitární právo, chránit civilisty, zajišťovat veřejné služby, poskytovat pomoc a garantovat nedotknutelná základní práva. Mezinárodní právo použití síly striktně omezuje, povoluje je pouze v sebeobraně nebo na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, a jakékoli porušení může být trestáno jako válečný zločin. Hybridní i konvenční útoky tak mají jasné právní limity a stát i občané mají za mimořádných okolností přesně stanovené povinnosti i ochranu.
Ano, pokud jeho dopady dosáhnou intenzity ozbrojeného útoku (např. zničení infrastruktury, ohrožení životů). Pak může stát uplatnit právo na sebeobranu.
Parlament na návrh vlády. Jde o nejzávažnější mimořádný stav.
Ano, zákon o zajišťování obrany a zejména branný zákon umožňuje odvody či pracovní povinnost, vždy však s právními zárukami a přiměřenými kompenzacemi.
V českém právu zatím ne, ale existují mezinárodní doporučení, bezpečnostní strategie a judikatura, které popisují její charakter a možnosti obrany.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
