Shrnutí: Některé trestní případy zůstanou roky bez pachatele. Ne proto, že by kriminalisté nic nenašli, ale proto, že tehdejší věda ještě neuměla nalezené stopy přečíst. Kapka krve, vlas, otisk, hmyz na těle nebo mikroskopické částice ve vodě mohou v době vyšetřování působit jako slepá ulička. O deset nebo dvacet let později se ale ze stejné stopy může stát důkaz, který případ posune před soud.
Výše zmíněné ukazuje i nedávno obnovený japonský případ Namiko Takaby. Její manžel Satoru Takaba po vraždě v roce 1999 dál platil nájem za byt, v němž se čin stal, aby zůstaly zachované stopy. Po 26 letech policie porovnala DNA ze stop krve s odebraným vzorkem a podezření padlo na ženu, která byla dříve spolužačkou poškozeného. Případ je silný nejen lidsky, ale i právně: ukazuje, jak důležité je uchování důkazů, rozvoj znaleckých metod a také to, zda trestní odpovědnost mezitím nezanikla promlčením.
Kriminalistika se vždy vyvíjela společně s technikou. Dnes nám otisky prstů připadají samozřejmé, ale v době svého rozšíření šlo o zásadní průlom. Daktyloskopie umožnila spojit konkrétní osobu s místem činu nebo předmětem, aniž by ji někdo přímo viděl. V českých zemích se otisky prstů začaly systematičtěji využívat na přelomu 19. a 20. století a postupně se staly běžnou součástí policejní identifikace.
Ještě větší změnu přinesla forenzní genetika. Starší biologické metody dokázaly člověka často pouze vyloučit, například podle krevní skupiny. Teprve analýza DNA umožnila přiblížit se individuální identifikaci konkrétní osoby. Za historicky první kriminalistické použití DNA se obvykle uvádí britský případ vražd dvou dívek ve střední Anglii, kde analýza DNA pomohla nejen najít pachatele, ale i očistit nevinného podezřelého. Vývoj polymerázové řetězové reakce, známé jako PCR, pak umožnil pracovat i s velmi malým množstvím biologického materiálu.
Dnes už forenzní vědy nejsou jen o otiscích a DNA. Do trestního řízení vstupují soudní lékaři, genetici, botanici, entomologové, odborníci na digitální stopy, balistiku, trasologii nebo chemické analýzy. Pro laika je nejdůležitější pochopit jedno: věda sama pachatele „neodsoudí“, ale může dát vyšetřovatelům a soudům nové odpovědi na staré otázky.
Potřebujete pomoci s podáním žaloby nebo zastoupením u soudu? Ať spor teprve začíná, nebo už je řízení dávno rozjeté, rádi vám se vším pomůžeme. Provedeme důkladnou analýzu, posoudíme vaše reálné šance a navrhneme další postup. To vše do 48 hodin od objednávky služeb.
Nejznámější je analýza DNA. Moderní laboratoře umí lépe pracovat s nepatrnými nebo částečně znehodnocenými stopami a v některých případech také se směsmi biologického materiálu více osob. Právě to je důležité u starých vražd, znásilnění nebo násilných útoků, kde se z místa činu dochovala krev, sperma, sliny, vlasové kořínky nebo jiný biologický materiál.
Vedle klasického porovnání DNA se stále častěji mluví o investigativní genetické genealogii. Ta nefunguje tak, že by policie rovnou našla pachatele v policejní databázi. Naopak: neznámý DNA profil se porovnává s genealogickými databázemi a hledají se příbuzenské vazby. Z nich se následně skládají rodokmeny, které mohou vyšetřovatele dovést ke konkrétnímu okruhu osob. Metoda je silná, ale zároveň citlivá z hlediska soukromí a ochrany genetických údajů. I proto se v různých zemích používá za rozdílných právních podmínek.
Důležité nejsou jen genetické metody. Zajímavé je například využití forenzní entomologie, tedy zkoumání hmyzu na těle zemřelého. U některých nálezů může pomoci určit dobu úmrtí s přesností, kterou soudní lékař sám nemá. V jednom z uváděných případů entomologové pomohli určit dobu smrti šestnáctiletého chlapce nalezeného ve vagonu s přesností na zhruba čtrnáct dní.
Zajímavým českým příkladem je také rozsivková analýza u utonutí. Rozsivky jsou mikroskopické řasy žijící ve vodě. Pokud člověk skutečně tone, vdechuje vodu a rozsivky se mohou dostat do plic i dalších orgánů. Kriminalisté tak mohou porovnat, zda složení rozsivek v těle odpovídá místu, kde bylo tělo nalezeno. Čeští kriminalisté a vědci tuto metodu vylepšili pomocí filtrace, která umožňuje získat více čistého materiálu a přesnější výsledky.
Namiko Takaba byla zavražděna 13. listopadu 1999 v bytě v Nagoji. V bytě byl i její dvouletý syn, který přežil. Policie tehdy zjistila stopy krve a otisky, podle nichž předpokládala, že útočníkem mohla být žena. Případ se však nepodařilo uzavřít. Satoru Takaba se z bytu odstěhoval, ale dál platil nájem, aby místo zůstalo zachováno pro budoucí vyšetřování.
Průlom přišel až po letech. Policie v roce 2024 případ znovu otevřela, zúžila okruh prověřovaných osob a požádala některé z nich o vzorek DNA. Kumiko Yasufuku, někdejší spolužačka Satoru Takaby, nejprve odběr odmítala, ale 30. října 2025 vzorek poskytla. Následující den policie oznámila shodu její DNA se stopami krve z místa činu a ženu zatkla. Podstatné je, že nešlo o genetickou genealogii, ale o přímé porovnání DNA s konkrétní osobou.
Případ ukazuje i právní význam promlčení. Japonsko v roce 2010 zrušilo promlčecí dobu u vražd a dalších nejzávažnějších zločinů, u nichž hrozí trest smrti. Bez této změny by podobné odložené případy mohly narazit na časový limit, i kdyby se později objevil silný důkaz.
Českým příkladem je trojnásobná vražda v Klučově na Kolínsku z roku 1990. Pachatel zavraždil matku a její dvě dcery. Případ zůstal roky neobjasněný, dokud kriminalisté znovu nepracovali se zajištěnými biologickými stopami. Po třinácti letech se podařilo pachatele spojit s DNA profilem z místa činu.
Tento případ dobře ukazuje, proč má smysl staré spisy a stopy znovu prověřovat. Nezměnil se samotný trestný čin ani místo činu. Změnily se nástroje, které kriminalisté měli k dispozici. Podle pozdějších informací sehrál důležitou roli i systém CODIS pro zpracování a ukládání genetických stop, který začala Policie ČR využívat pro Národní databázi DNA.
Jedním z nejznámějších světových případů je americký Golden State Killer. Joseph James DeAngelo byl po desítkách let identifikován pomocí DNA a genealogických databází. Vyšetřovatelé nešli jen po přímé shodě v policejní databázi, ale využili příbuzenské vazby a rodokmeny, které je postupně dovedly ke konkrétnímu podezřelému. V roce 2020 byl DeAngelo odsouzen k doživotí bez možnosti podmíněného propuštění.
Tento případ proslavil genetickou genealogii po celém světě. Zároveň ale otevřel otázky, které jsou právně velmi citlivé: kdo může s genetickými daty pracovat, zda lidé v genealogických databázích vědí, že jejich údaje mohou pomoci identifikovat příbuzného, a jak chránit nevinné osoby, které se ve vyšetřování objeví jen jako vzdálení příbuzní.
Jak uplatnit náhradu škody v rámci trestního řízení? kdy má trestní cesta smysl, jak funguje adhezní řízení, co musí návrh obsahovat a kdy je praktičtější zvolit civilní výzvu, pojišťovnu nebo přestupkové řízení? Tomu se věnujeme v našem článku.
V trestním řízení nestačí říct, že „věda ukázala pachatele“. Každý důkaz musí být zákonně získán, správně zajištěn, odborně vyhodnocen a poté posouzen v souvislosti s ostatními důkazy.
Český trestní řád stojí na zásadě, že orgány činné v trestním řízení mají zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Zároveň platí zásada volného hodnocení důkazů: soud nehodnotí jeden důkaz izolovaně, ale jednotlivě i v jejich souhrnu.
Za důkaz může v českém trestním řízení sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi, znalecké posudky, věci, listiny a ohledání. To je důležité právě u forenzních metod: DNA profil, znalecký posudek, zajištěná věc nebo fotodokumentace místa činu mohou být mimořádně významné, ale soud vždy zkoumá i jejich původ, spolehlivost, návaznost a soulad s dalšími okolnostmi.
Vývoj vědy naráží na jednu zásadní právní otázku: lze pachatele po mnoha letech ještě stíhat? V českém právu platí, že trestní odpovědnost zásadně zaniká uplynutím promlčecí doby. U vraždy podle § 140 trestního zákoníku činí promlčecí doba 30 let. U jiných trestných činů může být kratší podle horní hranice trestní sazby.
Zároveň existují činy, u nichž trestní odpovědnost uplynutím promlčecí doby nezaniká, například některé zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo vybrané činy z období komunistického režimu za podmínek uvedených v § 35 trestního zákoníku.
U starších případů proto nestačí říct: „Máme nový důkaz, otevřeme věc.“ Vždy je nutné posoudit, o jaký trestný čin jde, jaká právní úprava se použije, zda promlčení už nenastalo, zda bylo přerušeno a zda důkaz obstojí procesně. Právě tady se kriminalistika potkává s trestním právem nejviditelněji.
Moderní forenzní metody dávají starým případům novou šanci. DNA, genetická genealogie, analýza stopové DNA, forenzní entomologie, digitální kriminalistika nebo specializované přírodovědné metody mohou znovu otevřít otázky, které dříve zůstaly bez odpovědi.
Neznamená to ale, že každá stará stopa automaticky povede k odsouzení. Trestní řízení vyžaduje zákonnost, opatrnost a důkazní souvislosti. Právě proto jsou zásadní nejen laboratoře, ale i správné zajištění stop, práce se spisem, znalecké posudky, práva obviněného a posouzení promlčení.
Příběh Satoru Takaby ukazuje lidskou vytrvalost. Český případ Klučov ukazuje význam uchovaných biologických stop. A případ Golden State Killer ukazuje, jak daleko může kriminalistika dojít, když se spojí genetika, databáze a klasická detektivní práce. Společné mají jedno: spravedlnost někdy nepřichází hned, ale může dostat druhou šanci, když se věda posune dopředu.
Ano, pokud se objeví nové skutečnosti, nové důkazy nebo nové možnosti vyhodnocení starých stop. Prakticky to ale závisí na tom, zda jsou důkazy dochované, zda je lze odborně zpracovat a zda trestní odpovědnost mezitím nezanikla promlčením.
DNA je velmi silný důkaz, ale není sama o sobě automatickým odsouzením. Soud zkoumá, odkud vzorek pochází, jak byl zajištěn, zda nemohlo dojít ke kontaminaci, jaký je statistický význam shody a zda zapadá do ostatních důkazů.
Jde o metodu, při níž se neznámý DNA profil porovnává s genealogickými databázemi a hledají se příbuzní. Vyšetřovatelé pak pomocí rodokmenů zužují okruh možných osob. Nejde tedy o obyčejné „vyhledání pachatele v databázi“.
Potřebujete pomoci s podáním žaloby nebo zastoupením u soudu? Ať spor teprve začíná, nebo už je řízení dávno rozjeté, rádi vám se vším pomůžeme. Provedeme důkladnou analýzu, posoudíme vaše reálné šance a navrhneme další postup. To vše do 48 hodin od objednávky služeb.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 15 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 15 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Váš případ posoudíme a navrhneme, jak ho vyřešit za 390 Kč.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
