Oznamovací povinnost aneb co vám hrozí, pokud neoznámíte trestný čin

Rychlý přehled: Povinnost oznámit trestný čin vzniká tomu, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal některý z trestných činů vyjmenovaných v § 368 trestního zákoníku. Povinnost překazit trestný čin podle § 367 se týká situace, kdy se někdo hodnověrně dozví, že jiný vyjmenovaný trestný čin připravuje nebo právě páchá. Za neoznámení i nepřekažení hrozí trest odnětí svobody až na 3 roky, pokud zákon u daného trestného činu nestanoví mírnější trest. Povinnost se netýká všech trestných činů a vždy záleží na konkrétních okolnostech.

Co je oznamovací povinnost a kdo ji má

Oznamovací povinnost v trestním právu znamená povinnost oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, že byl spáchán některý ze závažných trestných činů uvedených v § 368 trestního zákoníku. U vojáka stanoví zákon zvláštní pravidlo: takový trestný čin může oznámit také nadřízenému.

Nejde ale o povinnost oznamovat úplně všechno, co může působit protiprávně. Trestní zákoník vyjmenovává konkrétní trestné činy, u nichž oznamovací povinnost vzniká. Patří mezi ně například vražda, těžké ublížení na zdraví, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, braní rukojmí, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, padělání a pozměnění peněz, obecné ohrožení, vybrané teroristické trestné činy, vlastizrada, rozvracení republiky, sabotáž nebo vybrané korupční trestné činy. Výčet je poměrně široký, ale stále jde jen o trestné činy uvedené v zákoně.

Důležité je slovní spojení „hodnověrným způsobem se dozví“. Povinnost nevzniká jen na základě neurčité pomluvy, dojmu nebo anonymní historky bez jakékoliv opory. Informace musí být natolik konkrétní a důvěryhodná, že z ní reálně vyplývá, že mohl být spáchán některý z vyjmenovaných trestných činů. V praxi bude záležet na tom, kdo informaci poskytl, jak je konkrétní, zda ji potvrzují další okolnosti a zda nejde jen o nepodloženou spekulaci.

Oznamovací povinnost může mít kdokoliv, kdo se o takovém trestném činu hodnověrně dozví, pokud se na něj nevztahuje zákonná výjimka. Nezáleží na tom, zda je svědkem, sousedem, kolegou, příbuzným, zaměstnancem nebo úplně cizí osobou. U neoznámení přitom není nutné, aby oznamovatel znal pachatele; rozhodující je hodnověrná informace o tom, že trestný čin byl spáchán.

Neoznámení trestného činu

Trestný čin neoznámení trestného činu upravuje § 368 trestního zákoníku. Dopustí se ho ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal některý z vyjmenovaných trestných činů, a bez odkladu jej neoznámí státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Typicky jde o situaci, kdy už byl trestný čin dokonán nebo se o něm dozvíte až zpětně. Například se vám někdo svěří, že vážně ublížil jiné osobě, týral svěřené dítě, podílel se na obchodování s lidmi nebo spáchal jiný závažný čin uvedený v § 368 TZ.

Povinnost oznámit neznamená, že musíte sami právně kvalifikovat skutek přesně podle paragrafu. Od toho jsou orgány činné v trestním řízení. Podstatné je, že popíšete, co víte: co se stalo, kdy, kde, komu, kdo u toho byl, zda existují důkazy a proč považujete informaci za důvěryhodnou.

V praxi se lidé často bojí oznámit trestný čin, protože si nejsou stoprocentně jistí. Trestní oznámení ale není rozsudek. Oznamujete podezření a konkrétní skutečnosti, které podle vás nasvědčují spáchání trestného činu. Policie nebo státní zastupitelství pak posoudí, zda je namístě věc prověřovat.

Zároveň je dobré odlišit oznamovací povinnost od obecné možnosti podat trestní oznámení. Trestní oznámení může podat kdokoliv u jakéhokoliv podezření na trestný čin. Povinnost podle § 368 TZ se však týká jen vyjmenovaných trestných činů a vzniká při hodnověrné informaci.

Povinnost překazit trestný čin

Vedle oznamovací povinnosti existuje také povinnost překazit trestný čin podle § 367 trestního zákoníku. Ta se týká jiné situace: trestný čin se teprve připravuje nebo právě páchá a ještě je možné zabránit jeho spáchání nebo dokončení.

Překažení může mít různé podoby. Někdy může stačit včasné oznámení policii nebo státnímu zástupci. V naléhavé situaci může být namístě volat linku 158 nebo 112. V jiných případech může jít o upozornění ohrožené osoby, odvrácení bezprostředního nebezpečí nebo jiné jednání, kterým se zabrání dokonání trestného činu. Zákon výslovně počítá s tím, že překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením.

Příklad: Dozvíte se hodnověrně, že někdo plánuje vážný násilný útok na konkrétní osobu. Pokud informaci neoznámíte a nijak se nepokusíte útoku zabránit, může se řešit, zda jste nesplnili povinnost překazit trestný čin. Pokud ale včas kontaktujete policii a předáte konkrétní informace, může být povinnost splněna.

Povinnost překazit se stejně jako oznamovací povinnost netýká všech trestných činů. § 367 TZ obsahuje vlastní výčet závažných trestných činů. Je širší než § 368 TZ a zahrnuje mimo jiné některé násilné, sexuální, majetkové, hospodářské, teroristické a jiné zvlášť závažné trestné činy.

Rozdíl mezi oznámením a překažením

Rozdíl je hlavně v čase a účelu.

Oznámení trestného činu se týká situace, kdy se hodnověrně dozvíte, že jiný už spáchal vyjmenovaný trestný čin. Cílem je, aby se o něm dozvěděly orgány činné v trestním řízení a mohly pachatele vypátrat, stíhat a zabránit dalším následkům.

Překažení trestného činu se týká situace, kdy se hodnověrně dozvíte, že se trestný čin připravuje nebo právě páchá. Cílem je zabránit tomu, aby byl dokonán nebo aby došlo k dalšímu následku.

Jednoduchý příklad:
Pokud se dozvíte, že někdo včera vážně zranil jiného člověka a čin spadá pod § 368 TZ, řešíte oznámení. Pokud se dozvíte, že se někdo dnes večer chystá jiného člověka vážně napadnout, řešíte překažení.

V některých situacích se mohou obě povinnosti prolínat. Například se dozvíte, že pachatel už jednu osobu napadl a současně plánuje útok na další. Pak může být důležité jak oznámit již spáchaný čin, tak zabránit pokračování nebo dokončení dalšího činu.

Výjimky: kdy za neoznámení nebo nepřekažení neodpovídáte

Trestní zákoník počítá s tím, že člověk nemusí být trestně odpovědný za neoznámení nebo nepřekažení, pokud by tím vystavil sebe nebo osobu blízkou vážnému nebezpečí.

U neoznámení trestného činu není pachatel trestný, pokud by oznámením uvedl sebe nebo osobu blízkou v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Podobně u nepřekažení trestného činu zákon počítá s tím, že osoba není trestná, pokud trestný čin nemohla překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe či osobu blízkou vystavila nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

U nejzávažnějších trestných činů ale zákon zachází přísněji. V některých případech není uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání důvodem pro beztrestnost nepřekažení. Policie mezi příklady uvádí například vlastizradu, rozvracení republiky, teroristický útok, vyzvědačství nebo útok proti lidskosti.

Zvláštní výjimky se vztahují také na některé profese nebo role. U neoznámení trestného činu zákon chrání například advokáta nebo jeho zaměstnance, pokud se o spáchání trestného činu dozvěděli v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Výjimka se vztahuje také na duchovní registrované církve a náboženské společnosti v souvislosti se zpovědním tajemstvím.

Pozor ale na rozdíl mezi neoznámením a nepřekažením. Výjimka pro advokáta se typicky týká neoznámení již spáchaného trestného činu; u povinnosti překazit připravovaný nebo páchaný trestný čin je situace přísnější a v konkrétních případech je nutné postupovat velmi obezřetně.

Lékaři, školy a mlčenlivost

Mlčenlivost lékaře, školy, sociální služby nebo jiné instituce neznamená, že nikdy nesmí nic oznámit. Pokud zákon výslovně stanoví oznamovací povinnost, může mít tato povinnost přednost před mlčenlivostí.

To je prakticky důležité zejména u dětí. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí ukládá vybraným subjektům povinnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti nasvědčující tomu, že jde o dítě uvedené v § 6 tohoto zákona. Tato povinnost se týká například státních orgánů, pověřených osob, škol, školských zařízení, poskytovatelů zdravotních služeb, poskytovatelů sociálních služeb a dalších zařízení určených pro děti.

Není vhodné spoléhat na to, že „když jsem to řekl lékaři nebo učiteli, zůstane to vždy jen mezi námi“. U zákonem stanovených situací může mít lékař, škola nebo jiné zařízení povinnost jednat, zejména pokud jde o podezření na týrání, zneužívání, zanedbávání nebo jiné vážné ohrožení dítěte.

Zároveň je potřeba říct, že cílem oznámení není člověka „potrestat za to, že se svěřil“, ale chránit život, zdraví a bezpečí ohrožených osob. U dětí má systém sociálně-právní ochrany sloužit především k ochraně dítěte a řešení situace v jeho nejlepším zájmu.

Neoznámení a nepřekažení trestného činu: co hrozí

Za neoznámení trestného činu podle § 368 TZ i za nepřekažení trestného činu podle § 367 TZ  hrozí trest odnětí svobody až na 3 roky. Pokud však trestní zákoník u některého z těchto vyjmenovaných trestných činů stanoví mírnější trest, použije se tento mírnější trest.

V praxi se bude vždy řešit, zda byly splněny všechny znaky skutkové podstaty. Tedy zejména:

• zda šlo o trestný čin uvedený v § 367 nebo § 368 trestního zákoníku,
• zda se osoba o trestném činu dozvěděla hodnověrným způsobem,
• zda měla reálnou možnost oznámit nebo překazit,
• zda neexistovala zákonná výjimka,
• zda oznámení nebo překažení nebylo spojeno s nepřiměřeným rizikem.

Ne každé mlčení tedy automaticky znamená trestný čin. Na druhou stranu u závažných trestných činů není rozumné situaci ignorovat. Pokud si nejste jistí, je vhodné obrátit se na advokáta, policii nebo státní zastupitelství a řešit bezpečný způsob oznámení.

Citlivé je to zejména u obětí domácího násilí, sexuálního násilí nebo obchodování s lidmi. Strach, stud, závislost na pachateli nebo obava z následků jsou reálné a pochopitelné. V takových případech má smysl obrátit se na odbornou pomoc, krizové centrum, intervenční centrum, specializovanou neziskovou organizaci nebo advokáta, aby oznámení proběhlo co nejbezpečněji.

Jak na oznámení trestného činu

Trestní oznámení můžete podat u Policie České republiky nebo u státního zastupitelství. Lze jej podat písemně, ústně do protokolu, elektronicky nebo datovou schránkou. V naléhavých situacích, kdy hrozí bezprostřední nebezpečí, je namístě volat policii na linku 158, případně tísňovou linku 112. Policie sama uvádí, že povinnost oznámit nebo překazit se týká konkrétních vyjmenovaných trestných činů podle § 367 a § 368 trestního zákoníku.

V oznámení uveďte pokud možno:

• co se stalo nebo co se chystá,
• kdy a kde k tomu došlo,
• kdo může být pachatelem,
• kdo je poškozený nebo ohrožený,
• kdo byl svědkem,
• jaké existují důkazy,
• proč považujete informaci za hodnověrnou,
• zda hrozí bezprostřední nebezpečí.

Nemusíte znát přesný paragraf ani správnou právní kvalifikaci. Důležité je popsat skutkové okolnosti. Orgány činné v trestním řízení si právní posouzení udělají samy.

Pokud se bojíte odvety, je vhodné už při oznámení říct, čeho se obáváte. V některých situacích lze řešit ochranu oběti nebo svědka, zákaz kontaktu, vykázání násilné osoby, předběžná opatření nebo další postup podle povahy věci.

Oznamovací povinnost a ohrožené dítě

Vedle trestní oznamovací povinnosti existuje zvláštní oznamovací povinnost podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Ta se netýká jen trestných činů, ale obecně situací, kdy skutečnosti nasvědčují tomu, že dítě je ohrožené podle § 6 tohoto zákona.

Může jít například o dítě, jehož rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, dítě zanedbávající školní docházku, dítě užívající alkohol nebo návykové látky, dítě opakovaně utíkající z domova, dítě ohrožené domácím násilím, dítě, na kterém byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo dítě, u něhož existuje podezření ze spáchání takového činu. Zákon pracuje i s dalšími situacemi, vždy ale musí jít o skutečnosti, které trvají po určitou dobu nebo mají takovou intenzitu, že nepříznivě ovlivňují nebo mohou ovlivnit vývoj dítěte.

Tuto oznamovací povinnost mají zejména státní orgány, školy, školská zařízení, poskytovatelé zdravotních služeb, poskytovatelé sociálních služeb, pověřené osoby a další zařízení určená pro děti. Oznámení se podává obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, tedy místně příslušnému OSPOD.

Oznámit ohrožení dítěte však může i kdokoliv jiný. U běžného souseda, příbuzného nebo známého nemusí vždy jít o zákonnou povinnost podle § 10 odst. 4, ale může jít o důležité oprávnění, které pomůže dítě ochránit. Pokud je dítě v bezprostředním ohrožení života nebo zdraví, je namístě volat policii nebo záchrannou službu.

Nesplnění oznamovací povinnosti podle § 10 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je přestupkem. Za tento přestupek lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

Praktické příklady

Plánovaný útok: Známý vám konkrétně řekne, že se večer chystá napadnout určitou osobu, ukáže zbraň a popíše místo. Pokud informace působí hodnověrně, nejde jen o hospodskou řeč. V takové situaci může vzniknout povinnost trestný čin překazit, typicky okamžitým oznámením policii.

Týrání dítěte: Učitel si opakovaně všímá modřin, změn chování a konkrétních výpovědí dítěte, které nasvědčují týrání doma. Škola může mít povinnost oznámit skutečnosti OSPOD. Podle intenzity a povahy zjištění může zároveň přicházet v úvahu trestní oznámení.

Závažný trestný čin z minulosti: Někdo se vám věrohodně svěří, že před časem spáchal závažný trestný čin uvedený v § 368, například těžké ublížení na zdraví nebo obchodování s lidmi. Pokud se na vás nevztahuje zákonná výjimka, může vzniknout povinnost věc oznámit policii nebo státnímu zástupci.

Domácí násilí: Soused slyší opakované násilí v bytě, volání o pomoc a má důvodnou obavu, že je někdo bezprostředně ohrožen. V takové situaci není vhodné čekat na „jistotu“. Prakticky je namístě volat policii, protože může jít o právě páchaný trestný čin a o ochranu oběti.

Shrnutí

Oznamovací povinnost v trestním právu se týká jen vybraných závažných trestných činů. Podle § 368 trestního zákoníku musí ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný takový trestný čin spáchal, věc bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policii. Povinnost překazit trestný čin podle § 367 se vztahuje na situace, kdy se někdo hodnověrně dozví, že jiný vyjmenovaný trestný čin připravuje nebo páchá.

Za neoznámení nebo nepřekažení může hrozit trest odnětí svobody až na 3 roky. Zákon ale počítá s výjimkami, zejména pokud by oznámení nebo překažení znamenalo vážné nebezpečí pro vás nebo osobu blízkou. Specifické výjimky se vztahují například na advokáty a duchovní u neoznámení trestného činu.

Samostatně existuje oznamovací povinnost vůči OSPOD u ohrožených dětí. Tu mají zejména státní orgány, školy, zdravotnická a sociální zařízení a další zákonem uvedené subjekty. Nesplnění této povinnosti může být přestupkem s pokutou až 50 000 Kč.