Oznamovací povinnost aneb co vám hrozí pokud neoznámíte trestný čin

Co je to oznamovací povinnost a kdo ji má

Oznamovací povinnost je povinnost oznámit trestný čin státnímu zástupci nebo policii (voják má v tomto případě povinnost oznámit trestný čin svému nadřízenému). Trestní zákoník stanoví, na které druhy trestných činů se tato povinnost vztahuje. Jedná se přitom o závažnější trestné činy, jako je vražda, těžké ublížení na zdraví, mučení, obchodování s lidmi či padělání peněz.

Oznamovací povinnost má tedy každá osoba s výjimkou situace, kdy by oznámením mohla uvést sebe nebo sobě blízkou osobu do nebezpečí smrti, ublížení na zdraví či jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

Oznamovací povinnost rovněž nemá advokát a jeho zaměstnanci, kteří se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Dále pak duchovní registrované církve a náboženské společnosti, které se dozví o spáchání trestného činu v rámci zpovědi. Oznamovací povinnost nemá rovněž osoba, která poskytuje pomoc obětem trestného činu obchodování s lidmi a zbavení osobní svobody.

I přesto, že mají lékaři povinnost dodržovat mlčenlivost, na oznamovací povinnost se tato mlčenlivost nevztahuje. Pokud jste tedy spáchali trestný čin, raději se lékaři nesvěřujte.

Povinnost překazit trestný čin

S povinností oznámit trestný čin souvisí také povinnost překazení trestného činu. Tato povinnost znamená, že pokud se někdo dozví o přípravě nebo páchání trestného činu, má povinnost překazit jeho spáchání nebo dokončení. Překažení je možné přímou akcí nebo včasným oznámením státnímu zástupci nebo policii (voják má v tomto případě povinnost překazit trestný čin oznámením svému nadřízenému).

Tuto povinnost nemá osoba, která nemohla trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by vystavila sebe či sobě blízkou osobu nebezpečí smrti, ublížení na zdraví či jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

Uvedení blízké osoby v nebezpečí trestního stíhání se však nevztahuje na řadu trestných činů souvisejících s rozvracením republiky, terorismem, války, útoku proti lidskosti apod. V tomto případě tedy povinnost překazit trestný čin zůstává.

Neoznámení a nepřekažení trestného činu

Pokud nedodržíte svou povinnost a trestný čin neoznámíte nebo nepřekazíte, můžete dostat trest odnětí svobody až na tři roky. I přes tato pravidla a následky však zůstává spousta trestných činů neoznámených, a to včetně oznámení ze strany obětí trestného činu. Konkrétní počty se přitom liší dle charakteru trestného činu. Majetkové trestné činy oznamuje většina obětí, zatímco třeba trestné činy se sexuálním motivem nebo domácí násilí oznámí podstatně nižší procento.

Rozhodnutí neoznámit trestný čin je mnohdy pochopitelné. Často je hlavním důvodem stud a strach ze společenského odsouzení. Lidé navíc mohou mít nedůvěru ve fungování policie či právního systému a mají pocit, že oznámení stejně nic nezmění. Přesto je ale třeba trestné činy nahlašovat.

Nahlášení trestného činu je totiž klíčové pro ochranu dalších potenciálních obětí. Dalším důležitým důvodem je spravedlnost a odpovědnost. Nahlášení trestného činu umožňuje, aby byl pachatel postaven před soud a čelil následkům svého jednání, což je zásadní pro dosažení spravedlnosti.

Z hlediska bezpečnosti společnosti má nahlášení trestného činu navíc odstrašující efekt na potenciální zločince. Když jsou trestné činy pravidelně hlášeny a pachatelé trestáni, posiluje to důvěru občanů v právní a bezpečnostní systém státu.

Jak na oznámení trestného činu

Trestní oznámení můžete podat na kterémkoliv oddělení Policie České republiky nebo státním zastupitelství. Můžete jej předložit písemně nebo ústně. Mělo by obsahovat informace o tom, kdy k trestnému činu došlo, kdo jej spáchal, o co přesně šlo apod. Poté se policie pustí do vyšetřování a pokud bude mít dostatek důkazů, zahájí se trestní stíhání.

Oznamovací povinnost a zanedbání péče o dítě

Specifickým druhem oznamovací povinnosti je pak oznamovací povinnost, kterou upravuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Jedná se o povinnost oznámit ohrožené dítě orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Pojďme se podívat, koho se tato povinnost týká a v jakých případech vzniká.

Kdo je ohrožené dítě

Povinnost vzniká v případě ohrožení dítěte. Pojem ohrožené dítě není právně definován, ale v zákoně nalezneme výčet charakteristik ohroženého dítěte. Ten však není úplný a slouží spíše k demonstraci. Každý případ se totiž hodnotí individuálně. Jedná se např. o děti:

• jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti;
• které byly svěřeny do výchovy jiné osoby, v případě, že tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;
• které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že: zanedbávají školní docházku, nepracují, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin (resp. čin jinak trestný), opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;

• které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu;
• na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo pokud existuje podezření ze spáchání takového činu;
• které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu opakovaně umisťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;
• které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími osobami;
• které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu.

Důležitou podmínkou je, že výše uvedené skutečností musí trvat po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.

Kdo má oznamovací povinnost

Oznamovací povinnost se v tomto případě nevztahuje na všechny osoby, ale na předem daný výčet subjektů. Konkrétně se jedná o státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení, poskytovatele zdravotních služeb a další zařízení určená pro děti (např. domy dětí a mládeže, dětští psychologové apod.). Oznámit zanedbání péče o dítě ale může každý, včetně samotných dětí. V tomto případě se však nejedná o povinnost, nýbrž o oznamovací oprávnění.

Shrnutí

Povinnost oznámit trestný čin státnímu zástupci nebo policii, případně překazit jeho spáchání, je uložena všem osobám s několika specifickými výjimkami. Nedodržení těchto povinností může vést k trestu odnětí svobody až na tři roky. Specifická oznamovací povinnost se vztahuje na případy zanedbání péče o dítě. Tento závazek leží především na státních orgánech, školách a zdravotnických zařízeních, ale oznámení může podat kdokoliv.