Robot kolega, pohovor přes chatbot a kancelář na chalupě. Zní to jako sci-fi? Ve skutečnosti už je to částečně realita. Technologie mění způsob, jak pracujeme – ale zákony zatím nestíhají držet krok. Co to znamená pro pracovní smlouvy, odpovědnost zaměstnavatelů nebo bezpečnost práce z domova? A jak by se mělo české pracovní právo proměnit, aby nechránilo minulost, ale připravilo se na budoucnost?
Ještě před pár lety jsme pod „moderním zaměstnáním“ rozuměli možnost práce z domova jednou týdně nebo firemní notebook. Dnes už se realita posunula dál. Tisíce zaměstnanců komunikují se šéfem přes chatovací aplikace, sdílejí úkoly v cloudu a s umělou inteligencí ladí e-maily nebo analýzy. A za další dekádu bude změna ještě razantnější.
Podle odhadů zanikne v Česku přes 350 tisíc pracovních míst, zatímco téměř milion nových se vytvoří. Zní to jako pozitivní bilance – jenže všechno záleží na tom, jak na tyto změny zareagujeme. Nejen jako jednotlivci nebo firmy, ale i jako stát a zákonodárci.
Generativní umělá inteligence, digitální nástroje a automatizace posouvají hranice toho, co je vůbec považováno za „lidskou práci“. Chatbot zvládne odpovídat na zákaznické dotazy, AI vytváří návrhy smluv nebo dokáže analyzovat stovky stránek během pár minut.
Pozice, které byly ještě nedávno „bezpečné“ – jako administrativní pracovníci, právní asistenti nebo účetní – se najednou ocitají v ohrožení. A zároveň vzniká poptávka po nových schopnostech: strategickém myšlení, kreativě nebo práci s daty.
Tato změna ale není jen technologická. Je to změna právní, organizační i kulturní. Když chce zaměstnavatel přeškolit zaměstnance na jinou pozici, nejde to udělat jen tak mezi řečí. Z právního hlediska to znamená změnu druhu práce – a tedy dodatek ke smlouvě, nebo rovnou uzavření smlouvy nové.
Zaměstnavatelé i zaměstnanci tak potřebují větší právní flexibilitu, která umožní reagovat na dynamický vývoj, aniž by byli ohroženi zdlouhavými postupy nebo právní nejistotou.
Poskytneme vám zkušeného právníka pro vaše podnikání. Nemáte čas hledat pokaždé znovu právníka pro svou firmu? Domlouvat jeho časové možnosti, dobývat se na něj a řešit s ním fakturaci? Nebo dokonce potřebujete mít advokáta neustále k dispozici? Ať už budete jeho pomoc potřebovat nárazově, nebo třeba celý rok, bude vám vždy k dispozici. Při objednávce platíte pouze cenu za první měsíc služby, dále probíhá úhrada v měsíčních intervalech.
Klasická pracovní smlouva, kde se pevně určí druh práce, místo výkonu a pracovní doba, bude již brzy zastaralým modelem.
Do roku 2035 poroste počet lidí, kteří budou kombinovat více částečných úvazků, měnit náplň práce během roku nebo budou pracovat z různých míst. Firmy budou potřebovat pružně měnit rozsah úkolů, zapojovat zaměstnance do rekvalifikace a reagovat na vývoj trhu. Jenže současný zákoník práce s tímto tempem nepočítá.
Co bude potřeba?
V budoucnu bude nutné hledat rovnováhu mezi ochranou zaměstnance a efektivitou pro zaměstnavatele.
Od 1. června 2025 začaly platit zásadní změny v zákoníku práce, označované jako „flexinovela“. Český pracovní trh má být díky nim pružnější, modernější a lépe přizpůsobený reálnému životu – ať už jde o rychlejší výpovědi, možnost pracovat během rodičovské nebo brigády pro mladistvé.
Práce z domova už dávno není výstřelek moderních firem. Pro řadu profesí se stala standardem – a do budoucna se očekává ještě větší rozmach. Ale co to znamená z pohledu pracovního práva?
Zásadní je otázka bezpečnosti práce.
Zatímco zákoník práce umožňuje home office smluvně upravit, většina firem používá zastaralé vzory, které vůbec neřeší praktická rizika. A právě to se může vymstít – třeba při pracovním úrazu, kdy hrozí nejen statisícové výdaje, ale i kontrola z inspektorátu práce.
Do budoucna by mělo být běžné:
Personalista, který nikdy nespí, nechodí na oběd a nemá předsudky? Zní to jako sen. Jenže právě umělá inteligence v oblasti HR přináší nejen efektivitu, ale také řadu nových právních otázek.
Firmy už dnes testují AI nástroje, které pomáhají vybrat vhodné uchazeče, analyzují životopisy nebo sledují pracovní výkon zaměstnanců. V některých případech dokonce rozhodují o tom, kdo postoupí do dalšího kola pohovoru – a kdo ne. Ale co když se algoritmus „splete“?
Představte si, že vás AI zamítne kvůli nesprávně vyhodnocenému životopisu. Nebo že vám kvůli chybě algoritmu firma sníží odměnu. Kdo za to odpovídá? Programátor? Firma? Nebo samotná umělá inteligence?
Z právního hlediska nese odpovědnost zaměstnavatel, i když rozhodnutí učinil stroj. Jenže právě tato zprostředkovaná rozhodnutí bývají často nepřehledná a netransparentní. Uchazeč nebo zaměstnanec tak mnohdy ani netuší, že jeho posouzení proběhlo bez zásahu člověka.
S rozmachem AI v HR přichází nutnost nové právní disciplíny – AI compliance. Nejde jen o ochranu osobních údajů, ale o celkovou spravedlnost, transparentnost a kontrolovatelnost algoritmických rozhodnutí.
Firmy budou muset:
Například podle AI Actu, nového nařízení EU o umělé inteligenci, budou některé nástroje používané v HR považovány za systémy vysokého rizika – a budou podléhat přísné regulaci.
Zaměstnavatel, který se rozhodne využívat AI nástroje v personalistice, by měl chápat, že nejde jen o technologickou inovaci. Jde o změnu pravidel hry, která zasahuje do lidských práv, pracovních vztahů i důvěry zaměstnanců. A právě právní rámec může rozhodnout, zda bude AI pomocníkem – nebo právním rizikem.
V dubnu 2025 udělal český právní systém významný krok do budoucnosti. Prezident republiky totiž podepsal novelu zákona, která umožní od 1. ledna 2026 provoz autonomních vozidel na českých silnicích.
Pracujete z kavárny v Lisabonu, večer si otevřete notebook na gauči a během víkendu doděláváte zakázku pro klienta z jiného kontinentu. Ne, to není obraz budoucnosti – to je realita stále většího počtu lidí.
Gig economy, freelancing a digitální nomádství se stávají běžnými způsoby obživy. Mladší generace už nehledá „práci na dobu neurčitou“, ale spíš smysluplné projekty, flexibilní podmínky a možnost sladit práci se životem. Jenže právní rámec na to často nestačí. A navíc se k tomu přidává ještě jeden problém: práce nikdy nekončí.
Z pohledu zákona existuje zásadní rozdíl mezi závislou prací (zaměstnanec) a nezávislou činností (OSVČ, freelancer). Zaměstnanec má nárok na dovolenou, nemocenskou, příspěvek na pojištění a silnou ochranu zákoníkem práce. Freelancer si vše řeší sám – a nese také větší riziko.
Problém ale nastává, když firma najímá člověka jako „OSVČ“, ale fakticky po něm vyžaduje práci jako od zaměstnance – v konkrétní pracovní době, na určeném místě, pod přímým vedením nadřízeného. V takovém případě mluvíme o švarcsystému, který je nezákonný.
Téma zaměstnaneckého statusu už řešily i soudy po celém světě. Ve Francii i Kalifornii bylo rozhodnuto, že řidiči Uberu nejsou podnikatelé, ale zaměstnanci – protože nemohou ovlivnit cenu, podléhají hodnocení a nemají reálnou svobodu podnikatele.
Taková rozhodnutí mají obrovský dopad nejen na výši odvodů, ale i na práva těchto pracovníků – třeba nárok na minimální mzdu, dovolenou nebo odškodnění při nehodě.
S nástupem home office, mobilních aplikací a online spolupráce se smazala hranice mezi prací a volným časem. Maily večer, zprávy o víkendu, výzvy na Teams i během dovolené – pro mnoho lidí se práce stává proudem, který nikdy nepřestává téct.
Právě proto vzniká koncept tzv. práva na odpojení (right to disconnect), který má zaměstnancům garantovat právo nebýt neustále dostupní. Už ho mají například:
Zaměstnanci tak mají právo odmítnout odpovídat na e-maily mimo pracovní dobu, aniž by jim hrozila sankce nebo znevýhodnění.
V Česku je situace zatím méně přehledná. Ale ať už jde o freelancery, platformové pracovníky nebo zaměstnance, kteří pracují z pláže na Kanárech – společné mají jedno: potřebují jasná pravidla hry. Zákon by měl umět rozeznat moderní formy práce, nabídnout jim právní rámec a zároveň chránit ty, kteří se dostávají do šedé zóny bez jistot. Stejně tak je důležité nastavit hranice pracovní doby a dát lidem možnost opravdu si od práce odpočinout.
Poskytneme vám zkušeného právníka pro vaše podnikání. Nemáte čas hledat pokaždé znovu právníka pro svou firmu? Domlouvat jeho časové možnosti, dobývat se na něj a řešit s ním fakturaci? Nebo dokonce potřebujete mít advokáta neustále k dispozici? Ať už budete jeho pomoc potřebovat nárazově, nebo třeba celý rok, bude vám vždy k dispozici. Při objednávce platíte pouze cenu za první měsíc služby, dále probíhá úhrada v měsíčních intervalech.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
