Práce z domova – home office

Pracovní prostředí v současné době prochází poměrně zásadní revolucí. Nová generace již nestojí o to trávit dny v kanceláři a na pracovištích, většina by spíše uvítala pružnější pracovní podmínky. Jednou z nich je tzv. home office neboli práce z domova. Ta může být vítanou alternativou k běžnému způsobu vykonávání zaměstnání, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Zaměstnanec si díky ní může například přizpůsobit pracovní dobu zcela podle svých potřeb a časových možností. Kdežto na druhou stranu zaměstnavatel pak může ušetřit náklady spojené se zřízením pracovního prostoru pro takového zaměstnance.

Tento způsob výkonu práce však znamená pro obě strany také určitou výzvu. Zaměstnanec musí být sám schopen a ochoten efektivně pracovat se svým časem tak, aby pracovní úkol splnil a odevzdal včas (nemělo by jít např. o člověka s pravidelnými stavy prokrastinace, které není schopen potlačit). Zaměstnavatel pak musí zvládnout takového zaměstnance řídit a kontrolovat přesto, že nad ním má velmi limitovaný dohled.

Home office je stále častější

Jelikož se stále více služeb přesouvá do on-line prostředí, je mnohem méně zapotřebí personálu přímo na místě a také se tím ušetří spousta času. Home office jde tomuto trendu naproti a umožňuje díky tomu začlenění i zaměstnanců, kteří by jen s velkými obtíži dojížděli do kanceláře v centru města (např. pro zdravotní postižení).

Pokud by se home office spojené např. s kancelářemi ve virtuální realitě značně rozmohlo, bude s tím spojena zásadní proměna našeho okolí. Ošklivá místa na okraji velkých měst se možná vylidní, naopak na zajímavých místech v dnešních periferiích bude chtít žít kdekdo.

Zatím je pro naši legislativu pojem home office spíše novinkou. Nutnost jeho legislativního posílení se ukázala již v období covidu. V praxi v tuto chvíli zákony reagují se zpožděním. Aktuálně vstoupil v platnost novela zákoníku práce, která na možnosti home office reaguje.  Úprava počítá se zaměstnancem, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale po dohodě s ním pro něj vykonává uloženou práci z domova, či z jakéhokoliv jiného místa, které mu vyhovuje a je zároveň pro výkon sjednané práce vhodné. Zmiňovaný pojem home office je ovšem nepřesný. Zaměstnanec v režimu tzv. home office svou práci může vykonávat kdekoliv mimo pracoviště zaměstnavatele, tedy i ve veřejných prostorách různých kaváren či hubů. Musí se však být schopen zpravidla alespoň připojit k serveru zaměstnavatele.

Předpokladem práce na na dálku je dle zákoníku práce existence písemné dohody, která ji výslovně připouští. Jediná výjimka z takové situace reaguje do značné míry na nedávnou covidovou epidemii a připouští “nucený” home office nařízený z moci úřední. To vše za podmínek, kdy to povaha vykonávané práce umožňuje a místo výkonu práce na dálku bude pro výkon práce způsobilé. Novela také řeší hrazení nákladů, které zaměstnanci vzniknou.

Zaměstanec jako pán svého času

Znakem zaměstnance na home office je pak podle zákoníku práce to, že si zaměstnanec sám rozvrhuje pracovní dobu, ve které má splnit pracovní úkoly uložené zaměstnavatelem. Je tedy pánem svého času, ale musí odevzdat hotovou práci v termínu, který je stanoven.

Home office počítá i s případem, že si čas od času zaměstnanec “odskočí” na pracoviště, kdy si potřebuje převzít podklady, předat výsledky práce nebo za účelem socializace s ostatními zaměstnanci v rámci různých pracovních akcí apod.

Jaká jsou pravidla pro využívání home office

Jelikož je tedy právní úprava velice stručná, nejpodstatnější je v této chvíli dohoda zaměstnavatele se zaměstnancem o pravidlech, jaké bude jeho home office mít. Tato dohoda může být jak součástí pracovní smlouvy nebo stát mimo ni. Důležité však je, aby respektovala to, že i na tento pracovněprávní vztah se vztahuje zákoník práce. Nelze tedy touto úpravou nějakým způsobem vyloučit některé z práv zaměstnance, jediné na co se tato dohoda nevztahuje jsou překážky v práci, rozvržení pracovní doby, a odměňování za práci přesčas a ve svátek. Zaměstnavatel nemůže v tomto případě rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu, stanovit počátek a konec směn a určit, jestli má zaměstnanec pracovat od pondělí do pátku nebo v jiných dnech. To vše závisí pouze na zaměstnanci, který musí být schopen si práci naplánovat sám tak, aby ji stihl. Zaměstnavatel je limitován jen tím, že množství práce, které zaměstnanci přidělí, musí být zvládnutelné průměrným zaměstnancem ve stanovené týdenní pracovní době (40 hodin týdně).

Tato volnost při organizaci práce ale neznamená, že si zaměstnanec na její splnění může sjednat “zástupce”. I v případě zaměstnanců na home office platí, že zaměstnanec je povinen vykonávat svou práci výlučně sám osobně. Ačkoliv nad splněním této povinnosti nemá zaměstnavatel reálnou možnost absolutní kontroly.

Na co má zaměstnanec při home office právo?

V případě otázky odměňování za odvedenou práci zaměstnance na home office opět závisí na dohodě. Může mu náležet jak mzda úkolová, paušální tak hodinová, podle toho, co bylo mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ujednáno. Pokud daný zaměstnanec pracuje (proto, že se tak sám rozhodl) ve svátek, nenáleží mu za takovou práci ani náhrada mzdy, ani náhradní volno, ani příplatek. Také nárok náhradu za přesčas mít zpravidla nebude.

Lze však sjednat speciální náhradu za užívání domácího prostředí, případně vlastních nástrojů. Jde o refundace nákladů vynaložených zaměstnancem při výkonu práce (energie, internet, náplně do tiskáren, vlastní pracovní nástroje – provoz a údržba) – lze ji sjednat jednotkově či paušálem.

Jak je to s ochranou zdraví a bezpečností při práci?

Ačkoliv je práce v režimu home office je vykonávána mimo možnost soustavné kontroly ze strany zaměstnavatele a navíc v prostředí mimo pracoviště zaměstnavatele. Přesto nejsou tito zaměstnanci vyňati z úpravy povinností týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to včetně povinností zaměstnavatele v souvislosti s pracovními úrazy.

Lze předpokládat, že pracovní úkoly přidělované zaměstnancům v režimu home office zřejmě nebudou zahrnovat žádné rizikové práce. To však nesnižuje riziko případných pracovních úrazů ani to zaměstnavatele nezbavuje prevenční a dalších povinností v souvislosti s BOZP. V první řadě lze doporučit, aby zaměstnavatelé tyto zaměstnance proškolili a aby toto školení bylo upraveno na míru podmínkám konkrétního home office (jiné podmínky bude třeba splnit, bude-li zaměstnanec pracovat skutečně z domova, jiné, bude-li neustále na cestě nebo ve veřejných prostorách kaváren apod.). V praxi se však přikláníme k tomu, že odpovědnost bude primárně na samotném zaměstnanci.