Na první pohled jen drobná věta na faktuře: „daň odvede zákazník“. Ve skutečnosti ale může rozhodnout o tom, zda vaše účetnictví bude v pořádku nebo zda budete jednou vysvětlovat doměrky, penále a podivné nesrovnalosti v kontrolním hlášení. Na první pohled se totiž jedná o běžnou částku, reálně ale jde o úplně jiný daňový režim.
V tomto článku si vysvětlíme, co je přenesená daňová povinnost (reverse charge), kdy se používá, a také jak konkrétně funguje přenesená daňová povinnost u stavebních prací, kovů, mobilních telefonů a dalších vybraných plnění.
Podíváme se i na to, co musí obsahovat faktura v režimu přenesené daňové povinnosti, co znamenají kódy přenesené daňové povinnosti a jak souvisejí s kontrolním hlášením, a nakonec si ukážeme, jak v praxi vypadá samovyměření DPH a jeho účtování na konkrétních příkladech.
Přenesená daňová povinnost je zvláštní daňový mechanismus v oblasti DPH. V běžném režimu to funguje jednoduše: DPH přizná a odvede ten, kdo zboží nebo službu prodává. Typická situace: dodavatel vystaví fakturu, naúčtuje základ daně + DPH, vybranou daň od zákazníka vybere a následně ji odvede státu.
U režimu přenesené daňové povinnosti je tento princip otočený. Povinnost přiznat a zaplatit DPH se přesouvá z dodavatele na odběratele, tedy na toho, kdo plnění přijímá. Dodavatel v takovém případě vystavuje fakturu bez DPH, na níž výslovně uvede, že daň odvede zákazník. DPH z této transakce pak nepočítá, nepřiznává ani neodvádí dodavatel, ale právě odběratel.
Pro odběratele to znamená, že musí provést tzv. samovyměření DPH. Prakticky to vypadá tak, že si sám vypočítá DPH z částky uvedené na faktuře, tuto daň si přizná na výstupu (tedy jako kdyby on sám něco prodal) a současně – pokud splňuje podmínky pro odpočet – si uplatní stejnou DPH na vstupu. V jednom daňovém přiznání tak vystupuje jednak jako ten, kdo daň odvádí, jednak jako ten, kdo si ji nárokuje zpět.
Pokud má odběratel plný nárok na odpočet, je pro něj reverse charge z hlediska peněz neutrální. Částku DPH sice vypočítá a uvede v přiznání, ale zároveň si ji ve stejné výši uplatní jako odpočet. Neutrální to ale rozhodně není z pohledu administrativy – musí správně rozpoznat, že jde o režim přenesené daňové povinnosti, podle toho fakturu zaúčtovat a správně ji vykázat v přiznání k DPH (a často i v kontrolním hlášení).
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Prvním, a historicky nejdůležitějším důvodem, je boj proti daňovým únikům a tzv. karuselovým podvodům. U některých komodit, jako jsou kovy, emisní povolenky, mobilní telefony, vybraná elektronika nebo obiloviny, se ukázalo, že klasický systém, kdy DPH odvádí dodavatel, je velmi zranitelný.
Tyto podvody fungovaly tak, že jeden článek řetězce inkasoval DPH od odběratele, ale státu ji už nikdy neodvedl a „zmizel“. Stát pak vyplácel odpočty DPH dalším subjektům v řetězci, aniž by někdo na začátku daň skutečně zaplatil. Tyto podvody dokázaly vytvořit obrovské škody v miliardových částkách. Právě proto se u rizikových komodit zavedlo, že DPH neplatí prostředník v řetězci, ale rovnou odběratel, který plnění přijímá. Tím se nejrizikovější článek z daňového řetězce fakticky vyřazuje.
Druhým důvodem je zajištění zdanění ve státě skutečné spotřeby v rámci Evropské unie. Právo EU vychází z principu, že daň z přidané hodnoty má být odvedena tam, kde dochází ke spotřebě zboží nebo služby. U přeshraničních obchodů mezi podnikateli (tzv. B2B) by proto nebylo logické, aby DPH odváděl dodavatel v jednom státě, když se zboží či služba fakticky „spotřebuje“ ve státě druhém. Proto evropská pravidla umožňují a často přímo požadují, aby u přeshraničních plnění přiznával a odváděl DPH příjemce plnění ve svém státě. Prakticky to znamená, že například česká firma, která si koupí službu od německého dodavatele, dostane fakturu bez DPH a sama si v Česku provede samovyměření.
Tuzemský režim přenesení daňové povinnosti se podle zákona o DPH použije jen tehdy, když jsou splněny tři podmínky:
Pokud odběratel plátcem není (jde tedy například o koncového spotřebitele nebo malého podnikatele – neplátce DPH), režim přenesené daňové povinnosti se neuplatní a dodavatel v takovém případě fakturuje standardně s DPH.
Výčet konkrétních plnění v režimu přenesené daňové povinnosti je poměrně dlouhý a navíc se průběžně mění. Aktuální podobu vždy najdete v zákoně o DPH a v nařízení vlády. Pro lepší orientaci má smysl rozlišovat, zda jde o trvalý režim přenesené daňové povinnosti, nebo o dočasný režim přenesené daňové povinnosti, který je vždy zaveden jen na určité období a může se v čase měnit.
Do trvalého režimu přenesené daňové povinnosti patří taková plnění, u nichž reverse charge vychází přímo z evropské úpravy. Typicky jde například o:
U těchto plnění se předpokládá, že reverse charge bude používán dlouhodobě, protože se jedná o strukturálně citlivé oblasti trhu, kde by byl klasický režim DPH z hlediska podvodů a úniků výrazně rizikový.
Dočasný režim přenesené daňové povinnosti se naopak uplatňuje u plnění, která byla do reverse charge zařazena na omezenou dobu – obvykle jako reakce na konkrétní problémy v daném odvětví. Do této skupiny patří například:
U těchto plnění je důležité mít na paměti, že jejich zařazení pod dočasný režim reverse charge nemusí být navždy. Může dojít k prodloužení, úpravě, ale i úplnému ukončení režimu. Proto je vždy nutné ověřit aktuální stav.
Přenesená daňová povinnost u stavebních prací je v praxi jednou z vůbec nejčastějších situací, se kterou se jako podnikatelé setkáte. Stavebnictví je odvětví, kde se pohybují velké objemy zakázek, různé řetězce dodavatelů a subdodavatelů, a zároveň jde o oblast z pohledu státu dlouhodobě rizikovou. Proto zákon o DPH zařazuje vybrané stavební a montážní práce mezi plnění, u nichž daň neodvádí dodavatel, ale zákazník – samozřejmě pouze tehdy, když jsou splněny zákonné podmínky.
Pod režim přenesené daňové povinnosti u stavebních prací typicky spadá například zateplení domu, rekonstrukce bytu, přístavby a nástavby, dále montáž střechy, instalace rozvodů elektřiny, vody a plynu, montáž sádrokartonů, pokládka podlahy a řada dalších realizačních činností na nemovitostech.
Naopak ne každá činnost související se stavbou automaticky do reverse charge spadá. Typicky různé projekční, architektonické, inženýrské a poradenské služby (studie, projektová dokumentace, stavební dozor apod.). Proto je vždy dobré zkontrolovat, co přesně je předmětem plnění a jak je zařazeno.
Jiná situace nastává, když tatáž stavební firma poskytne své služby neplátci DPH, například fyzické osobě – nepodnikateli,. V takovém případě se režim přenesení daňové povinnosti nepoužije. Stavební firma musí fakturovat standardně s DPH, daň přiznává a odvádí ona, a zákazník žádné samovyměření neprovádí.
Standardní postup je vystavit opravný daňový doklad, kterým snížíte základ daně a DPH na původní faktuře na správnou výši (typicky na nulu), a současně uvést plnění správně v režimu reverse charge (buď formou nové faktury, nebo úpravou původního dokladu podle zvoleného postupu). Následně je nutné chybu promítnout do přiznání k DPH – buď pomocí opravného přiznání (pokud jste ještě v řádné lhůtě), nebo dodatečného přiznání. Odběratel případně musí opravit nárok na odpočet, pokud si ho uplatnil z chybně vystavené faktury.
Typicky jde o doměření DPH, penále (obvykle 20 % z doměřené daně při zvýšení daně) a úrok z prodlení dle daňového řádu. U chyb v kontrolním hlášení navíc hrozí fixní pokuty za nepodání, opožděné podání nebo nereagování na výzvu správce daně.
Tuzemský režim přenesení daňové povinnosti se uplatní jen mezi plátci DPH. Identifikovaná osoba je sice registrovaná pro vybraná přeshraniční plnění, ale v tuzemsku se chová jako neplátce.
V takovém případě je potřeba položky jasně oddělit: položky v režimu PDP uvést bez DPH s poznámkou o přenesení daňové povinnosti a ostatní položky vyčíslit s DPH v příslušné sazbě.
Přenesená daňová povinnost se netýká jen obchodů mezi českými plátci. Velmi významnou roli hraje také u DPH ze zahraničí, tedy u obchodů v rámci Evropské unie i mimo ni. Evropská směrnice o DPH i český zákon o DPH vycházejí z principu, že daň má být odvedena tam, kde skutečně dochází ke spotřebě zboží nebo služby. Aby to v praxi fungovalo, používá se právě reverse charge: zahraniční dodavatel fakturuje bez DPH a český příjemce plnění si daň samovyměří v tuzemsku.
V praxi se s tímto režimem setkáte hlavně ve dvou typických situacích – pořízení zboží z jiného členského státu EU a přijetí služeb ze zahraničí, ať už z EU, nebo ze třetích zemí (například z USA či Velké Británie).
Když český plátce DPH nakoupí zboží od dodavatele z jiného členského státu EU, nejčastější scénář vypadá takto: česká firma zadá objednávku, zboží je fyzicky přepraveno z jiného státu EU do Česka a zahraniční dodavatel vystaví fakturu bez DPH.
Tím se povinnost zdanění přesouvá se do České republiky, kde má zboží svého skutečného příjemce a kde se také „spotřebovává“. Proto český plátce musí provést samovyměření DPH, tedy reverse charge na území ČR.
Zjednodušeně řečeno, český plátce z hodnoty pořízeného zboží v korunách vypočítá českou DPH, tuto daň uvede v daňovém přiznání jako DPH na výstupu a zároveň (pokud splňuje podmínky pro odpočet) si stejnou částku uplatní jako odpočet DPH na vstupu.
Zákon o DPH zároveň přesně určuje, kdy vzniká povinnost tuto DPH přiznat. Standardně platí, že při pořízení zboží z EU vzniká plátci povinnost přiznat daň buď k 15. dni měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo zboží pořízeno, nebo ke dni vystavení daňového dokladu – a použije se ten okamžik, který nastane dříve. Prakticky to znamená, že si musíte hlídat nejen datum dodání, ale i datum vystavení faktury, abyste DPH přiznali ve správném zdaňovacím období.
Pro českého plátce je pořízení zboží z EU při plném nároku na odpočet většinou finančně neutrální – v přiznání se objeví stejná částka DPH na výstupu i na vstupu. Ale administrativně to zátěž představuje: musíte správně zaúčtovat pořízení zboží, spočítat daň, vyplnit příslušné řádky v přiznání k DPH a často také souhrnné hlášení (pokud jste naopak tím, kdo zboží do EU dodává).
Podobný princip platí i u přijetí služeb ze zahraničí. Typicky jde například o reklamu na online marketing, licence k softwaru a používání cloudových nástrojů, konzultační, poradenské a odborné služby, různé IT služby včetně správy webu a hostingu, ale také o další digitální služby poskytované na dálku.
U většiny těchto služeb se uplatní pravidlo, že místem plnění je sídlo příjemce služby, tedy v našem případě Česká republika. Pokud jste český plátce DPH a nakoupíte takovou službu od dodavatele ze zahraničí, dodavatel vám zpravidla vyfakturuje částku bez DPH. Na faktuře může být uvedeno například, že daň odvádí zákazník nebo že se uplatní „reverse charge“.
V takovém okamžiku opět nastupuje samovyměření DPH. Jako český plátce nejprve přepočítáte hodnotu služby na koruny (pokud je faktura vystavena v cizí měně), z této částky vypočítáte českou DPH, tuto daň uvedete v přiznání jako DPH na výstupu a zároveň uplatníte stejnou částku jako odpočet DPH na vstupu (pokud službu používáte pro ekonomickou činnost, u níž máte nárok na odpočet).
Výsledkem je opět daňově neutrální situace, ale pouze za předpokladu, že máte plný nárok na odpočet. Pokud například poskytujete osvobozené služby bez nároku na odpočet (typicky některé finanční a zdravotnické služby, nájem vybraných nemovitostí apod.), může pro vás samovyměřená DPH představovat skutečný náklad, protože odpočet uplatnit nemůžete nebo jen v omezené míře.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Zvláštní kapitolou jsou neplátci DPH, kteří nakupují služby nebo zboží ze zahraničí. Mnozí podnikatelé se domnívají, že dokud nejsou plátci DPH, nemusí daň řešit. To ale u zahraničních plnění neplatí.
Pokud český neplátce nakoupí službu z jiného členského státu EU, často mu vznikne povinnost registrace jako tzv. identifikovaná osoba k DPH.
Identifikovaná osoba není plnohodnotný plátce DPH – nemá obecný nárok na odpočet daně a nepodává běžná přiznání k DPH z tuzemských plnění. Přesto jí vznikají určité povinnosti. Musí samovyměřit DPH z přijatých služeb nebo zboží z EU, tuto daň přiznat a zaplatit prostřednictvím přiznání k DPH a zároveň si tuto daň nemůže uplatnit jako odpočet, právě proto, že není klasickým plátcem DPH.
Faktura vystavená v režimu přenesené daňové povinnosti vypadá jinak než běžný daňový doklad s DPH. Dodavatel na takové faktuře neuvádí DPH, uvede pouze základ daně, tedy cenu bez daně, a zároveň je povinen jasně označit, že se na dané plnění vztahuje režim přenesení daňové povinnosti. Nejčastěji použije formulaci typu „daň odvede zákazník“ nebo „režim přenesení daňové povinnosti – reverse charge“.
Zpravidla bývá na faktuře také odkaz na příslušnou právní úpravu, například text „režim přenesení daňové povinnosti dle zákona o DPH“. U vybraných plnění v tuzemsku může být součástí faktury také kód předmětu plnění, který slouží pro potřeby evidence a pro správné vykázání v kontrolním hlášení.
Kód předmětu plnění je číselný identifikátor, který umožňuje přesně zařadit konkrétní transakci do správné kategorie plnění v režimu přenesené daňové povinnosti. V praxi se používá především při vedení evidencí pro účely DPH, při automatickém generování údajů pro kontrolní hlášení a také v účetních a fakturačních programech, kde si například zvolíte příslušný kód typu „stavební práce“ podle nastavení daného softwaru.
Historicky byly tyto kódy propojené s výpisem z evidence pro účely DPH podle zákona, dnes jejich roli do značné míry přebírá kontrolní hlášení, v němž se plnění v režimu reverse charge vykazují v konkrétních oddílech formuláře.
Když se řekne samovyměření DPH, většinu podnikatelů zajímá, jak konkrétně vypadá zápis do účetnictví. Režim přenesené daňové povinnosti se totiž neprojeví jen na faktuře a v přiznání k DPH, ale i v účetních zápisech – a to jak u dodavatele, tak u odběratele.
Dodavatel, který poskytuje plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, vystavuje fakturu bez DPH. V účetnictví zaúčtuje pouze základ daně, tedy hodnotu plnění bez daně – typicky například zápisem 311 – Odběratelé / výnosový účet (např. 602) a vůbec nepoužije účet 343 – DPH, protože daň na výstupu u tohoto plnění nepřiznává. V přiznání k DPH pak takové plnění vykáže na zvláštním řádku určeném pro režim přenesené daňové povinnosti, a to pouze v hodnotě základu daně, bez DPH na výstupu.
Odběratel, který je plátcem DPH, naopak v režimu reverse charge provádí samotné samovyměření DPH. Účetně se postup obvykle skládá ze tří kroků:
V samotném přiznání k DPH se pak samovyměření projeví tak, že DPH na výstupu z plnění v režimu reverse charge se vykáže na příslušném řádku – například na řádku pro pořízení zboží z EU, pro přijaté služby z EU nebo pro tuzemský režim přenesené daňové povinnosti, podle typu plnění. DPH na vstupu se současně objeví na řádcích určených pro nárok na odpočet daně. Pokud má plátce plný nárok na odpočet, částka DPH na výstupu a na vstupu se v přiznání „vyruší“ a plnění je z hlediska DPH finančně neutrální.
Jestliže má ale plátce krácený nárok na odpočet (například proto, že část jeho činnosti je osvobozená bez nároku na odpočet), neuplatní jako odpočet celou samovyměřenou DPH, ale jen poměrnou část. Zbývající část DPH tak pro něj představuje skutečný náklad, který snižuje jeho hospodářský výsledek.
Přečtěte si, jak jak vyplnit daňové přiznání k DPH, do kdy podat a kde najít online formulář.
Stavební firma A (plátce DPH) provede zateplení administrativní budovy pro firmu B (plátce DPH). Obě společnosti jsou usazené v ČR, nemovitost je v ČR, práce spadají do stavebních a montážních prací podle zákona o DPH.
Faktura přenesená daňová povinnost: základ daně: 500 000 Kč, DPH: 0 Kč
Účtování u A (dodavatele): 311 / 602 ve výši 500 000 Kč, bez účtování DPH na výstupu
Účtování u B (odběratele):
Celkově B zaplatí státu 0 Kč, pokud má plný nárok na odpočet. Pro něj je přenesená daňová povinnost daňově neutrální, ale nesmí zapomenout na správné vykázání v přiznání a kontrolním hlášení.
Český plátce DPH si objedná online marketingovou službu od slovenské agentury – plátce DPH. Místo plnění je podle pravidel DPH v ČR (sídlo příjemce). Slovenský dodavatel vystaví fakturu bez slovenské DPH v režimu reverse charge.
Faktura: základ daně: 50 000 Kč (přepočteno na CZK), DPH: 0
Český odběratel:
Opět jde o samovyměření DPH, kdy formálně DPH odvede zákazník.
Český velkoobchod s elektronikou (plátce DPH) prodá jinému českému plátci DPH mobilní telefony za 300 000 Kč. Zboží spadá do kategorie, kde se v ČR uplatňuje reverse charge při překročení hodnotového limitu (100 000 Kč bez DPH).
Faktura: základ daně: 300 000 Kč, DPH: 0 Kč
Dodavatel účtuje jen základ, odběratel provede samovyměření DPH (21 % z 300 000 Kč). V přiznání k DPH se reverse charge projeví na speciálních řádcích pro dodání vybraného zboží podle přílohy zákona.
Přenesená daňová povinnost (reverse charge) je zvláštní režim DPH, ve kterém se povinnost přiznat a odvést daň přesouvá z dodavatele na odběratele. Používá se u vybraných plnění v tuzemsku (zejména stavební a montážní práce, dodání nemovitostí, kovů, odpadu, vybrané elektroniky apod.) a u přeshraničních obchodů mezi podnikateli v EU i se třetími zeměmi. Podmínkou tuzemského reverse charge je, aby místo plnění bylo v ČR, obě strany byly plátci DPH a šlo o plnění uvedené v zákoně či nařízení vlády (případně nad stanovený limit). U zahraničních plnění je cílem zdanit transakci tam, kde dochází ke skutečné spotřebě – proto český příjemce zboží či služby z ciziny provádí samovyměření v ČR. Pokud není plátcem, může mu vzniknout povinnost registrace jako identifikovaná osoba, která daň přizná, ale nemá nárok na odpočet.
V praxi se reverse charge promítne především do fakturace, kontrolního hlášení a účetnictví. Dodavatel vystavuje fakturu bez DPH s jasným označením režimu přenesení daňové povinnosti („daň odvede zákazník“) a případným kódem plnění. Odběratel pak provede samovyměření: vypočítá DPH z částky na faktuře, přizná ji na výstupu a současně – pokud má nárok – si ji uplatní na vstupu. Při plném nároku je dopad na cash flow nulový, ale administrativní zátěž je výrazná a chyby mohou vést k doměrkům a sankcím.
Pokud jako plátci (nebo identifikovaná osoba) poskytujete službu s místem plnění v jiném členském státě EU osobě registrované k DPH, musíte zpravidla uvést toto plnění v souhrnném hlášení a podat ho elektronicky do 25. dne po skončení měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.
Klasický dovoz zboží ze třetích zemí (např. USA, Čína) se zdaňuje v rámci celního řízení – DPH obvykle platíte celnímu úřadu při proclení. Existuje ale zvláštní režim, kdy plátce může přiznat DPH z dovozu až v daňovém přiznání (tzv. „samovyměření při dovozu“ – efekt podobný reverse charge).
Identifikovanou osobou se stanete automaticky okamžikem, kdy splníte některou ze situací uvedených v zákoně – například přijmete službu z jiného členského státu EU s místem plnění v ČR, pořídíte zboží z EU nad stanovený limit nebo poskytnete službu s místem plnění v jiném členském státě. Následně máte povinnost podat přihlášku k registraci identifikované osoby do 15 dnů od vzniku těchto skutečností.
Změny přicházejí zejména při novelách zákona o DPH a nařízení vlády – typicky jednou za několik let, někdy i častěji v návaznosti na evropskou legislativu nebo boj proti daňovým únikům. Nejlepší je sledovat web Finanční správy ČR.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
