Jak Schengenský prostor ovlivňuje cestování a práci?

Co je schengenský prostor a proč vznikl

Schengenský prostor (zkráceně Schengen) je oblast volného pohybu osob v Evropě, kde mezi členskými státy neprobíhají systematické hraniční kontroly. Jeho základy byly položeny v roce 1985 podpisem Schengenské dohody a následně v roce 1990 Schengenskou úmluvou. Dnes představuje největší zónu volného pohybu na světě, do níž patří více než 400 milionů obyvatel.

Hlavním principem Schengenu je zrušení kontrol na vnitřních hranicích a zároveň posílení ochrany společných vnějších hranic. Členské státy spolupracují také v oblasti vízové politiky a sdílení bezpečnostních informací. Prakticky to znamená, že pokud vyrazíte například z České republiky do Německa, Rakouska nebo Itálie, přechod hranice si ani nevšimnete, nečeká vás totiž žádná pasová kontrola. Schengen ale není jen o dovolené, ovlivňuje i každodenní život, práci, studium a rodinné vztahy v Evropě.

Česká republika se stala členem Schengenu 21. prosince 2007, kdy padly kontroly na pozemních hranicích se sousedy. Od března 2008 se přidala i letiště. Pro Čechy to znamenalo výrazné zjednodušení cestování. Najednou nebylo nutné stát na hranicích, dovolená v Chorvatsku nebo lyžování v Alpách byly o to jednodušší.

Schengen, EU a eurozóna: Není to totéž

Velmi častým omylem je ztotožňování Schengenu s Evropskou unií, nebo dokonce s eurozónou. Přitom jde o odlišné věci. Evropská unie je politicko-hospodářský svazek 27 států.

Schengen je dohoda o volném pohybu osob, které se účastní 29 zemí (včetně nečlenských států EU, jako je Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko).

Eurozóna zahrnuje země, které přijaly euro jako měnu – ty ale nemusí být nutně v Schengenu (například Kypr).

Celní unie EU pak znamená volný pohyb zboží a jednotnou celní politiku, což je něco jiného než Schengen.

Můžete tedy například jet na dovolenou do Norska bez pasové kontroly, i když tato země není v EU. Naopak při cestě do Irska (člen EU, ale mimo Schengen) vás čeká pasová kontrola.

Státy Schengenu v roce 2025

K roku 2025 tvoří Schengen 29 států. Nově se 1. ledna 2025 staly plnými členy i Bulharsko a Rumunsko, po předchozím zrušení leteckých a námořních kontrol v březnu 2024. Členy Schengenu jsou i čtyři země mimo EU: Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.

EU státy mimo Schengen jsou pak Irsko a Kypr. Mikrostáty (Monako, Vatikán, San Marino, Andorra) mají otevřené hranice se sousedy, ale nejsou oficiálními členy Schengenu.

Cestování v Schengenu

Pro občany České republiky je cestování v rámci Schengenského prostoru velmi jednoduché. Do většiny evropských zemí se můžete vydat pouze s platným občanským průkazem, který postačí nejen při cestách autem či vlakem, ale také při letech mezi státy Schengenu. Cestovní pas je rovněž platný doklad a mnozí doporučují mít ho vždy u sebe. Důvod je prostý – pas je univerzálně uznávaný mimo EU, a tak vám může výrazně usnadnit cestu v případě neočekávaného přestupu v zemi mimo Schengen, technického přesměrování letu nebo při cestě do sousedních států, které do Schengenu zatím nepatří (např. Irsko nebo Kypr).

Je důležité mít na paměti, že i když hraniční kontroly uvnitř Schengenu běžně neprobíhají, povinnost mít u sebe platný doklad totožnosti zůstává. Policie nebo jiný bezpečnostní orgán vás může kdykoli vyzvat k jeho předložení (například při dopravní kontrole, při řešení dopravního přestupku nebo v případě mimořádných bezpečnostních opatření). Cestovat bez dokladu se proto rozhodně nevyplácí.

Dalším specifikem Schengenu je možnost dočasného obnovení hraničních kontrol. Každý stát může v odůvodněných případech znovu zavést kontroly na svých vnitřních hranicích, obvykle na omezenou dobu. Typickými důvody jsou bezpečnostní hrozby, zvýšená migrace nebo pořádání významných mezinárodních akcí (například summity, sportovní šampionáty či státní návštěvy). Nejznámějším příkladem byla období během pandemie covidu-19, kdy se hranice uvnitř Evropy opět na čas uzavřely.

Pokud se chystáte na cestu, je proto dobré si ověřit, zda některý stát zrovna neobnovil kontroly. Aktuální přehled zveřejňuje Evropská komise a pro české cestovatele jsou spolehlivým zdrojem také stránky Ministerstva vnitra ČR. Díky tomu se vyhnete nepříjemnému překvapení a budete vědět, že si například musíte přivstat kvůli delší čekací době na hranicích.

Schengenské vízum a pravidlo 90/180

Pokud jste občanem státu, který není členem EU a zároveň nemá s Evropskou unií sjednaný bezvízový režim, potřebujete pro cestu do zemí Schengenu tzv. schengenské vízum. Jedná se o krátkodobé povolení ke vstupu, které opravňuje k pobytu na území všech členských států Schengenského prostoru po omezenou dobu.

Základní zásadou je tzv. pravidlo 90/180 dní. Znamená to, že cizinec smí na území Schengenu pobývat nejvýše 90 dní během jakéhokoli období 180 dní. Často dochází k nedorozumění – nejde o pevně dané „tři měsíce v kuse“, ale o součet všech pobytů v rámci posledních šesti měsíců. Pokud tedy někdo stráví 30 dní v Itálii, odjede domů a po dvou měsících přijede na 60 dní do Německa, svůj limit 90 dní vyčerpal. Na další cestu do Schengenu si bude muset počkat, dokud mu v „časovém okně“ znovu neuběhnou dny.

Schengenská víza se dělí podle účelu:

• Typ A – letištní tranzitní vízum: opravňuje pouze k pobytu v tranzitní zóně mezinárodního letiště, nelze s ním vstoupit na území Schengenu.
• Typ C – krátkodobé vízum: nejběžnější forma, která umožňuje pobyt do 90 dní v rámci 180denního období.

Vízum vydává konzulát nebo velvyslanectví té země, která je hlavním cílem cesty. Pokud například cestujete do Francie a tam strávíte nejvíce dní, žádost podáváte právě na francouzském konzulátu. Vízum je přitom platné pro všechny státy Schengenu, nemusíte žádat zvlášť pro každý stát.

Držitelé krátkodobého schengenského víza mají omezená práva. Především je třeba zdůraznit, že na jeho základě nelze pracovat – ať už jako zaměstnanec, OSVČ nebo brigádník. Stejně tak není možné studovat déle než několik týdnů. K výkonu práce nebo dlouhodobého studia je nutné žádat o dlouhodobé vízum či povolení k pobytu (např. studentské vízum, pracovní karta, modrá karta EU).

Pokud cizinec překročí maximální dobu pobytu a v Schengenu zůstane déle, dopouští se tzv. overstaye. Ten může mít vážné následky, jako jsou finanční pokuty, administrativní vyhoštění, a dokonce i zákaz vstupu do Schengenského prostoru na několik let.

Problémový může být i pozdější návrat – v systému SIS (Schengenský informační systém) zůstává záznam, který mohou kontroly na hranicích odhalit. Proto je vždy lepší buď Schengen opustit včas, nebo si včas zažádat o správný druh víza či povolení k pobytu.

Práce a studium v rámci Schengenu

Členství v Schengenu automaticky neznamená právo pracovat v jiné zemi. Pracovní práva občanů EU vyplývají z práva EU, konkrétně ze zásady volného pohybu osob. Pokud jste občanem EU, můžete se v jiné zemi Schengenu zaměstnat nebo podnikat – stačí nahlásit pobyt a vyřešit zdravotní a sociální pojištění. Studenti pak využívají podobné výhody.

Naopak občané tzv. třetích zemí mohou do Schengenu cestovat na krátkodobé vízum, ale pracovat mohou jen na základě povolení. Pokud už mají dlouhodobý pobyt v jedné ze zemí Schengenu, mohou za určitých podmínek využít i tzv. přeshraniční mobilitu (například dočasně pracovat v sousední zemi).

Shrnutí

Schengenský prostor usnadňuje Čechům cestování i každodenní život – mezi 29 členskými státy odpadly pasové kontroly, takže k cestě stačí občanský průkaz, přesto je doporučeno mít u sebe i pas pro případ neočekávaných přestupů mimo EU. Schengen však není totéž co EU nebo eurozóna – členy jsou i státy jako Norsko či Švýcarsko, naopak Irsko a Kypr do něj zatím nepatří. Vedle výhod volného pohybu je dobré vědět o možnosti dočasného obnovení hraničních kontrol, o pravidlech pro občany třetích zemí, kteří potřebují schengenské vízum a musejí dodržovat limit 90 dní během 180 dnů, a o tom, že na krátkodobé vízum není povoleno pracovat. Pro práci a studium v rámci Schengenu mají výhody hlavně občané EU díky volnému pohybu osob, zatímco cizinci z tzv. třetích zemí potřebují povolení či dlouhodobý pobyt.