Kdo musí platit důchodové pojištění a k čemu je to dobré?

Co je důchodové pojištění a proč existuje

Důchodové pojištění představuje klíčový prvek sociálního systému v České republice. Jde o povinný systém finančních odvodů, ze kterých se vyplácí dávky důchodového zabezpečení – především starobní důchody, ale také invalidní a pozůstalostní (vdovské, vdovecké a sirotčí) důchody. Smyslem pojištění je zajistit lidem příjem v situacích, kdy již nemohou nebo nesmějí pracovat, a to především z důvodu věku nebo zdravotního stavu.

Základním principem systému je mezigenerační solidarita. Ti, kdo jsou dnes ekonomicky aktivní, odvádějí prostředky, z nichž stát vyplácí důchody současným seniorům. Na oplátku, až oni sami dosáhnou důchodového věku, budou jejich důchody hrazeny z odvodů mladších generací. Tento mechanismus je často označován jako průběžně financovaný systém. Nejde tedy o spoření na osobní účet, ale o kolektivní zajištění, jehož stabilita stojí na počtu pojištěnců, zaměstnanosti a růstu mezd.

Zákon o důchodovém pojištění

Pravidla důchodového pojištění vymezuje zákon o důchodovém pojištění, který platí už od poloviny 90. let, ale pravidelně se mění a přizpůsobuje ekonomickým i demografickým podmínkám. Zákon určuje, kdo se účastní důchodového pojištění, jaké dávky z něj plynou a za jakých podmínek. Navazuje na něj také zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který řeší technické a správní otázky, jako je evidence dob pojištění nebo vedení osobních účtů u České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).

Podle tohoto zákona se důchodové pojištění dělí na tři hlavní oblasti:

1. Starobní pojištění – zajišťuje příjem po dosažení důchodového věku.
2. Invalidní pojištění – poskytuje dávku osobám, které ztratily schopnost výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
3. Pozůstalostní pojištění – zajišťuje výplatu důchodů vdovám, vdovcům a sirotkům po zemřelém pojištěnci.

Díky tomuto systému tak stát chrání občany v situacích, kdy si sami nemohou vydělávat. Zároveň však zákon jasně stanoví, že pro nárok na důchod je nutné splnit určité podmínky – především dostatečnou dobu účasti na pojištění.

Kdo se musí povinně účastnit důchodového pojištění

Důchodového pojištění se povinně účastní všichni zaměstnanci, za které odvádí pojistné zaměstnavatel, a osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), které si platí odvody samy. Účast vzniká dnem, kdy člověk začne vykonávat výdělečnou činnost, a zaniká dnem jejího ukončení.

Kromě povinných účastníků existují také skupiny osob, za které důchodové pojištění platí stát. Jde například o:

• osoby na rodičovské dovolené,
• pečující o osobu závislou,
• příjemce dávky nemocenského pojištění,
• uchazeče o zaměstnání vedené na úřadu práce,
• nezaopatřené děti (studující až do věku 26 let)
• nebo osoby pobírající invalidní důchod.

Stát tak zajišťuje, aby i lidé mimo aktivní zaměstnání nepřišli o potřebnou dobu pojištění.

Zvláštní skupinou jsou dobrovolní pojištěnci, kteří si pojištění platí sami – typicky lidé mezi zaměstnáními, v zahraničí nebo ti, kterým chybí několik let do nároku na důchod. Dobrovolné pojištění je možné sjednat přímo u ČSSZ a lze si tak doplatit až 10 let zpětně.

Doba pojištění pro důchod – proč je tak důležitá

Doba pojištění je celkový počet let, po které byl člověk účasten důchodového pojištění. Právě tato doba rozhoduje o tom, zda na důchod vůbec vznikne nárok. Pro starobní důchod je v současnosti potřeba nejméně 35 let účasti na pojištění, přičemž se započítávají i tzv. náhradní doby.

Mezi náhradní doby patří například:

• péče o dítě do 4 let věku,
• evidence na úřadu práce,
• studium (do roku 2010),
• vojenská služba,
• pobírání invalidního důchodu.

Zákon zároveň pamatuje i na situace, kdy někdo nesplní plnou dobu pojištění. V takovém případě může vzniknout nárok na poměrný díl důchodu, pokud byl pojištěn alespoň 15 let a dosáhl vyššího věku.

Každý rok pojištění přitom zvyšuje výši budoucího důchodu. I proto je důležité mít jistotu, že všechny odpracované roky a zaplacené odvody jsou v systému správně evidovány.

Jak zjistit svou dobu pojištění a zkontrolovat si údaje

Evidenci dob pojištění vede Česká správa sociálního zabezpečení, která shromažďuje údaje o všech odvodech, zaměstnavatelích a přerušeních pojištění. Každý občan si může zdarma ověřit, zda jsou všechny údaje správně zapsány. Nejjednodušší cestou je využití ePortálu ČSSZ, kde se po přihlášení přes Identitu občana zobrazí kompletní přehled.

Pokud zjistíte nesrovnalosti, například chybějící období nebo zaměstnavatele, je vhodné je řešit co nejdříve. Lze požádat o opravu evidence a doložit chybějící údaje výplatními páskami, potvrzením zaměstnavatele nebo výpisem z účtu. Tyto detaily mohou mít zásadní vliv na to, zda vám v budoucnu důchod vznikne a v jaké výši.

Jak se důchod vypočítává a jak souvisí s pojištěním

Výše důchodu se odvíjí od dvou hlavních faktorů: doby pojištění a vyměřovacích základů, tedy průměrných výdělků, z nichž se odvádělo pojistné. Čím déle člověk pracoval a čím vyšší měl příjmy, tím vyšší bývá i jeho důchod. Systém je však nastavený tak, aby chránil i osoby s nižšími příjmy – zavedena je solidární složka, která zajišťuje minimální důchod pro všechny, kdo splnili podmínky.

Výpočet je poměrně složitý a pravidelně se mění podle valorizací. Obecně ale platí, že každý další rok práce a vyšší odvody se vyplatí. Proto by měli i lidé, kteří pracují jen občas nebo mají přerušované zaměstnání, zvážit dobrovolné doplacení pojistného.

Důchodové pojištění coby první pilíř systému

Důchodové pojištění tvoří tzv. první pilíř důchodového systému. K němu se často přidávají další formy spoření, například doplňkové penzijní spoření nebo životní pojištění, které pomáhají vyrovnat rozdíl mezi příjmem v produktivním věku a v důchodu. První pilíř ale zůstává nezastupitelný – je povinný a financovaný státem.

Díky němu má každý občan jistotu alespoň základního příjmu na stáří. Současně se však očekává, že lidé budou k systému přistupovat zodpovědně – sledovat své odvody, doby pojištění a přemýšlet o dlouhodobém zajištění.

Shrnutí

Každý, kdo pracuje nebo podniká, se povinně účastní důchodového pojištění, které tvoří základní pilíř českého sociálního systému. Z těchto odvodů stát vyplácí starobní, invalidní i pozůstalostní důchody, a zajišťuje tak finanční jistotu lidem, kteří už nemohou pracovat. Důchodové pojištění funguje na principu mezigenerační solidarity – současní pracující odvádějí prostředky na důchody dnešních seniorů, přičemž v budoucnu budou z odvodů mladších generací financovány i jejich vlastní důchody. Zákon o důchodovém pojištění stanoví, kdo je povinně pojištěn, jaké dávky z pojištění plynou a jaké podmínky je třeba splnit. Pojištění se týká zaměstnanců, za které odvody zajišťuje zaměstnavatel, i osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), které si pojistné platí samy. Stát přispívá i za určité skupiny osob – například rodiče na mateřské, pečující o blízké, uchazeče o zaměstnání nebo invalidní důchodce – aby nepřišli o potřebnou dobu pojištění. Nárok na starobní důchod vzniká při dosažení důchodového věku a alespoň 35 letech pojištění, přičemž se započítávají i tzv. náhradní doby, jako je péče o dítě, evidence na úřadu práce, vojenská služba nebo studium do roku 2010. Každý rok pojištění zvyšuje výši důchodu, proto je důležité průběžně kontrolovat správnost údajů v evidenci České správy sociálního zabezpečení. Výše důchodu pak závisí na délce pojištění a výši výdělků, z nichž se pojistné odvádí. Důchodové pojištění tak představuje povinný, státem řízený systém, který zaručuje základní příjem na stáří a doplňuje jej dobrovolné spoření v dalších pilířích.