Záloha na daň z příjmu právnických osob

V článku vysvětlíme, kdy vám vznikne povinnost platit zálohy na daň z příjmu právnických osob, kolik to typicky je, jak vypadá výpočet zálohy v praxi, a na co si dát pozor u hospodářského roku.

Co jsou zálohy na daň z příjmu právnických osob

Zálohy na daň z příjmu právnických osob jsou platby placené v průběhu zálohového období. Až po jeho skončení podáte přiznání a vypočtete skutečnou daň, do které se zaplacené zálohy započtou. Výsledkem bývá buď doplatek (když zálohy nestačily), nebo přeplatek (když jste naopak poslali víc).

Důležité je vědět i jednu praktickou věc: pokud se se zálohou opozdíte, zákon počítá s tím, že na skutečnou daň se započtou jen ty zálohy, které jste uhradili nejpozději do lhůty pro podání přiznání. To v praxi znamená, že pozdní platba může být problém nejen kvůli nutnosti zaplatit nedoplatek, ale i kvůli možnému úroku z prodlení.

Kdy vzniká povinnost platit zálohy na DPPO

Klíčovým pojmem je poslední známá daňová povinnost. Laicky: jde o poslední známou částku daně, kterou finanční správa bere jako základ pro určení záloh. Typicky vychází z posledního podaného daňového přiznání.

Zákon zároveň říká, že se do této poslední známé daňové povinnosti nezapočítávají některé specifické části daně (například daň z určitých samostatných základů daně nebo daň z neočekávaných zisků). Pro běžnou firmu to obvykle nebude každodenní téma, ale je dobré vědět, že základ pro zálohy nemusí být vždy úplně totožný s tím, co automaticky představíte pod celkovou daní.

Důležité je, že zálohy se neplatí pokud poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč. Jakmile ale hranici 30 000 Kč překročíte, rozběhne se jeden ze dvou režimů, podle toho, kolik máte zaplatit na dani:

1. 30 001–150 000 Kč: V prvním pásmu platíte zálohy na daň z příjmu právnických osob pololetně: během zdaňovacího období odešlete dvě platby, každou ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti, a to se splatností do 15. dne šestého a dvanáctého měsíce vašeho zdaňovacího období. V praxi to typicky znamená, že v průběhu roku uhradíte dopředu 80 % částky, ze které se vycházelo, a zbytek se dopočte v přiznání podle skutečného výsledku.
2. Nad 150 000 Kč: Pokud je poslední známá daňová povinnost vyšší než 150 000 Kč, přecházíte do čtvrtletního režimu záloh DPPO – během období zaplatíte čtyři zálohy, každou ve výši 25 % z poslední známé daňové povinnosti, se splatností do 15. dne třetího, šestého, devátého a dvanáctého měsíce zdaňovacího období. U firem s hospodářským rokem je klíčové, že se tyto měsíce počítají od začátku jejich zdaňovacího období, ne automaticky od ledna.

Výpočet zálohy na daň z příjmu právnických osob

Ukažme si to na konkrétním příkladu:

Představte si, že vaše společnost (například s.r.o.) podala poslední daňové přiznání a vyšla jí poslední známá daňová povinnost 120 580 Kč. Právě tato částka je rozhodující pro to, zda budete platit zálohy na DPPO a v jaké výši.

Nejdřív tedy vezmete poslední známou daňovou povinnost – v našem příkladu 120 580 Kč. Potom určíte pásmo, do kterého spadáte:

Pokud by byla do 30 000 Kč, zálohy na daň z příjmu právnických osob byste vůbec neplatili. Jakmile se ale dostanete nad 30 000 Kč, režim už vzniká automaticky. Částka 120 580 Kč spadá do pásma 30 001 až 150 000 Kč, takže firma bude platit pololetní zálohy: tedy dvakrát ročně vždy 40 % poslední známé daňové povinnosti.

Teď přichází samotný výpočet:

• Záloha = 40 % z 120 580 Kč
• Záloha = 0,40 × 120 580 = 48 232 Kč

A tady si musíte dát pozor na detail, který lidé často přehlédnou: záloha se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. 48 232 Kč se tedy zaokrouhlí na 48 300 Kč.

Výsledek pro náš příklad je jasný: vaše společnost bude platit dvě zálohy, každou ve výši 48 300 Kč.

Splatnost těchto záloh se počítá podle měsíců vašeho zdaňovacího období (u většiny firem je to kalendářní rok). V pololetním režimu jsou splatné do 15. dne 6. měsíce a do 15. dne 12. měsíce zdaňovacího období. Pokud máte kalendářní rok, typicky to vychází na 15. června a 15. prosince.

Zálohy na daň z příjmu v případě hospodářského roku

Spousta firem jede klasiku leden–prosinec, ale část firem má hospodářský rok. A právě tady vzniká nejvíc omylů, protože se lidé snaží napasovat termíny na kalendářní měsíce.

Příklad: máte hospodářský rok 1. 4. 2025 až 31. 3. 2026. Pak:

• 3. měsíc období je červen 2025 → splatnost první čtvrtletní zálohy do 15. června 2025,
• 6. měsíc je září 2025 → do 15. září 2025,
• 9. měsíc je prosinec 2025 → do 15. prosince 2025,
• 12. měsíc je březen 2026 → do 15. března 2026.

Jak zaplatit zálohu na DPPO

Samotná záloha na DPPO se v praxi nejčastěji platí obyčejným bankovním převodem. Daňový řád počítá s tím, že daň (a tedy i zálohu) platíte příslušnému správci daně, typicky bezhotovostně z účtu na účet správce daně. Finanční správa zároveň připouští i hotovostní způsoby (pošta, pokladny vybraných pracovišť apod.).

Nejdřív si pohlídejte správný účet

U plateb daní se číslo účtu skládá ze tří částí:

1. předčíslí = říká, o jaký druh daně jde (například DPPO, DPH atd.),
2. matrika = určuje, který finanční úřad je příjemcem,
3. kód banky = u finančních úřadů je vždy 0710 (ČNB).

Pro vás je podstatné, že daň z příjmů právnických osob (DPPO) má předčíslí 7704. Takže když budete posílat zálohu na daň z příjmu právnických osob, vždycky řešíte kombinaci:

7704 – (matrika vašeho finančního úřadu) / 0710.

Matriku (tedy prostřední část účtu) zjistíte nejbezpečněji v oficiálních seznamech Finanční správy.

Zadejte správný variabilní symbol

Variabilní symbol identifikuje daňový subjekt. Podle něj se tedy pozná, že jste platbu poslali právě vy. Pokud máte přidělené DIČ, uvádí se do variabilního symbolu jeho kmenová část (čísla „za CZ“). Pokud DIČ nemáte, uvádíte jako variabilní symbol IČO.

Konstantní symbol je pak u plateb daní nepovinný (typicky ho tedy vůbec nemusíte vyplňovat).

Pokud nechcete opisovat účet a symboly ručně, Finanční správa odkazuje i na možnost placení daní QR kódem přes portál MOJE daně.

Co se stane, když platbu špatně označíte

Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně správce daně přijme na účtu nejasných plateb a vyzve vás, abyste ve stanovené lhůtě oznámili, na kterou daň byla platba určena.

Dokud se platba správně neurčí, může se proto v evidenci jevit, že záloha na DPPO není uhrazená (i když vám už peníze z účtu odešly). Kvůli tomu pak hrozí následky z prodlení.

Když na výzvu odpovíte ve stanovené lhůtě, správce daně platbu zaeviduje na vámi určenou daň s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Jinými slovy: i když se to administrativně dohledávalo, bere se to, jako by to bylo zaplaceno už tehdy, kdy úřad přijal platbu na účet nejasných plateb. Pokud ale neodpovíte včas, správce daně platbu sám přiřadí – a v takovém případě se může stát, že se jako den platby bude brát až den zaevidování (ne den, kdy platba reálně přišla). Z toho důvodu může vzniknout prodlení a nabíhat úrok z prodlení.

Zvláštní situace, které firmy často řeší

U záloh na DPPO se většina firem vejde do běžného scénáře: poslední známá daňová povinnost vyšla z přiznání za 12 měsíců a podle její výše jednoduše platíte pololetní nebo čtvrtletní zálohy na daň z příjmu právnických osob. V praxi ale často nastanou situace, kdy se tento jednoduchý model začne komplikovat – třeba protože vaše zdaňovací období netrvalo celý rok, protože podáte dodatečné přiznání, protože firmu utlumujete nebo naopak rychle rostete.

Právě v těchto chvílích je důležité vědět, jak zákon a finanční úřad nahlížejí na zálohy na DPPO v těchto specifických případech – kdy se zálohy přepočítávají, kdy se naopak zpětně nepřepisují a kdy má smysl uvažovat o individuální úpravě, aby vám systém zbytečně nevytvářel doplatek nebo přeplatek.

Zdaňovací období není 12 měsíců

Někdy firma podává přiznání za období kratší nebo delší než 12 měsíců (typicky při změně zdaňovacího období, při přeměnách nebo v prvním „rozjetém“ období). Pokud se poslední známá daňová povinnost vztahuje k období jiné délky, pro účely záloh se přepočítá tak, jako by šlo o 12 měsíců (tj. aby byla srovnatelná se standardním rokem).

Prakticky: nejde o to někoho trestat, ale o to, aby porovnání daňové povinnosti dávalo smysl i mezi různě dlouhými obdobími.

Dodatečné přiznání a změna výsledků uprostřed roku

Častá otázka zní: „Když podáme dodatečné přiznání, změní se mi hned zálohy?“

Obecně platí, že pokud se v průběhu zdaňovacího období změní poslední známá daňová povinnost, splatné zálohy se už zpětně nemění. Nová výše záloh se typicky uplatní až do budoucna – zpravidla od dne následujícího po termínu pro podání příslušného (dodatečného) přiznání (pokud je podáno pozdě, tak od dne následujícího po dni podání).

V praxi to znamená, že „staré“ zálohy, které už měly být zaplaceny, nepřepíšete zpětně. Zároveň ale dává smysl včas řešit dopad do budoucna, zejména pokud víte, že jinak hrozí větší doplatek při ročním vyrovnání.

Pokud se poslední známá daňová povinnost mění rozhodnutím správce daně (např. po kontrole), pravidla účinnosti se řídí režimem daňového řádu a typicky se promítnou až od dalšího období po nabytí právní moci rozhodnutí.

Když firma ukončí činnost nebo zanikne zdroj zdanitelných příjmů

Zákon počítá i se situací, kdy už nedává smysl platit zálohy, protože firma reálně ukončila činnost nebo jí zanikl zdroj zdanitelných příjmů. V takovém případě se zálohy neplatí od splátky následující po dni, kdy ke změně došlo, současně je ale potřeba tuto skutečnost oznámit správci daně.

Individuální úprava: když standardní zálohy neodpovídají realitě

Někdy se firmě hospodaření výrazně propadne (nebo naopak prudce zlepší) a zálohy vypočtené z minulosti přestanou odpovídat realitě. Pro tyto případy existuje důležitá pojistka: správce daně může v odůvodněných situacích na žádost stanovit zálohy jinak nebo povolit výjimku z povinnosti zálohovat, a to i pro celé zdaňovací období.

V praxi jde o jeden z nejdůležitějších vyrovnávacích mechanismů systému: zálohy jsou nastavené plošně, ale reálný vývoj firem je různorodý. Pokud umíte situaci věcně doložit a odůvodnit, má žádost o individuální úpravu často smysl.

Pozor na záměnu: zálohy na daň z příjmu OSVČ nejsou zálohy na DPPO

Lidé si někdy pletou daň z příjmu z právnických osob a daň z příjmu fyzických osob a nejsou si jistí, kam mají zařadit OSVČ. Pro pořádek si to tedy pojďme na závěr uvést na pravou míru:

• U firem (s.r.o., a.s., družstvo a další) se řeší záloha na DPPO a pravidla vázaná na poslední známou daňovou povinnost firmy.
• U OSVČ jde o zálohování daně z příjmů fyzických osob – právní logika se sice taky opírá o stejný základ záloh na daň z příjmů, ale praktický kontext je jiný (jiné typy příjmů, jiné souvislosti kolem podnikání fyzické osoby).

A jak do toho všeho pasují minimální zálohy pro OSVČ? Tento pojem se v praxi používá pro pojistné (sociální a zdravotní), kde se skutečně pracuje s minimy. U samotné daně z příjmů je ale klíčový princip jiný: rozhoduje poslední známá daňová povinnost a zákon stanoví hranici, do které zálohy neplatíte, plus procenta pro výpočet.

Shrnutí

Zálohy na daň z příjmů právnických osob (DPPO) jsou průběžné platby, které se během zdaňovacího období předem odvádějí podle poslední známé daňové povinnosti z posledního přiznání. Po skončení období se v přiznání vypočte skutečná daň a zálohy se na ni započtou (vznikne doplatek nebo přeplatek). Zálohy se neplatí do 30 000 Kč; při 30 001–150 000 Kč se platí pololetně (2× 40 %, splatnost do 15. dne 6. a 12. měsíce období) a při nad 150 000 Kč čtvrtletně (4× 25 %, do 15. dne 3., 6., 9. a 12. měsíce). V praxi se často přehlíží zaokrouhlení: záloha se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru (např. 40 % z 120 580 Kč = 48 232 Kč → 48 300 Kč). U hospodářského roku se termíny počítají od jeho začátku, ne od ledna.

Platba probíhá nejčastěji převodem na účet správce daně: pro DPPO je důležité předčíslí 7704 (tedy 7704–matrika FÚ/0710) a správný variabilní symbol (kmen DIČ bez „CZ“, případně IČO). Špatně označená platba může skončit na účtu nejasných plateb a do vyjasnění vypadat jako nezaplacená, což zvyšuje riziko prodlení; navíc se na daň obvykle započtou jen zálohy uhrazené nejpozději do lhůty pro podání přiznání.